K článku Davida Tramby „Další zdražení: vodní daň“ v Lidových novinách
Vyjádření k článku Davida Tramby „Další zdražení: vodní daň“ uvádíme několik faktů.
Předně - není možné zmiňovaný poplatek dávat do souvislosti s daňovou soustavou. Slovo „daň“ v titulku je neakceptovatelné, jedná se o návrh na zvýšení jednoho druhu poplatku, čímž se zároveň poněkud vyprazdňuje argument o zaplevelování daňové soustavy.
Poplatky za vodu stagnují od roku 2003, jejich případné zvýšení tedy není zavedením nějakého poplatku mimořádného, ale snahou o narovnání poplatků stávajících.
Dále, není možné, aby případné poplatky byly účinné od příštího roku. Zvýšení poplatku navrhované v koncepci by bylo třeba řešit zákonem. Koncepce je v této chvíli v připomínkovém řízení, v případě jejího přijetí by teprve započal legislativní proces, který trvá přibližně dva roky. Přitom protipovodňová opatření jsou dostatečně finančně pokryta do konce roku 2013, souvislost s jejich financováním tedy opět není taková, jakou článek uvádí.
Je obtížné odhadovat, nakolik by poplatek cenu vody pro koncového zákazníka zvýšil. Rozhodně se dá ale říci, že se zvýšení udrží pod deseti procenty z celkové stávající průměrné ceny vody. Vodárny totiž většinou operují se směsí podzemní a povrchové vody. Provozovatelé vodovodů přitom velmi dobře vědí, že podzemní voda je v platbách nyní podhodnocena, nachází se přibližně na poloviční platbě za vodu povrchovou, přičemž technologicky jsou její náklady nesrovnatelně vyšší. Zvýšení poplatku v případě podzemní vody i z tohoto důvodu nelze nazývat daní, ale krokem k cenovému narovnání, ke snížení tlaku na státní rozpočet a snížení zadlužení státní správy.
Tereza M. Dvořáčková
tisková mluvčí MZe