Publikace OECD - Příručka k problematice náležité péče při ochraně lesů a zamezování odlesňování
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj zveřejnila příručku k problematice náležité péče při ochraně lesů a zamezování odlesňování. Upřesnila tím dosavadní nástroje, které mají k dispozici Národní kontaktní místa pro mediaci a aktéři zemědělských dodavatelských řetězců pro řízení rizik.
Při snižování emisí se do popředí celosvětové pozornosti dostaly lesy a jejich schopnost pohlcovat uhlík. Ochrana lesů je z pohledu nákladů jednou z nejefektivnějších cest k naplňování klimatických cílů. Každý rok ve světě zmizí lesy o rozloze větší než Maďarsko. Stávající 10% podíl, který na odlesňování má EU se svými dovozy a spotřebou dřeva a rizikových komodit/návazných produktů (např. hovězí maso, palmový olej, sója, káva, kakao, kaučuk, kůže, čokoláda nebo dřevěný nábytek), se bez cílených opatření bude dále zvyšovat. Jen pro produkci rizikových komodit dovážených do ČR ze třetích zemí se dle odhadů vykácí nebo znehodnotí (tj. proměna přírodního lesa na plantáž nebo vysázený les) cca 2800 ha lesů ročně.
Již dva měsíce je v platnosti nařízení EU, které na uvedené skutečnosti reaguje a požaduje, aby nejrizikovější komodity a produkty uváděné na evropský trh (nebo z EU exportované) nebyly spojeny s odlesňováním/degradací lesa, byly získány v souladu s právními předpisy země produkce a byly pokryty (nezávisle auditovaným) systémem náležité péče zaměřeným na rizika. Uvedený legislativní požadavek na zavedení systémů pro deklaraci záruk nejen zákonnosti, ale i udržitelnosti těžby/sklizně/výroby/zpracování, sledovatelnosti původu/obchodních toků a revizi systémů náležité péče pro řešení rizik představuje náročný úkol i pro velké hráče.
Dosud bylo prokazování udržitelnosti závislé spíše na dobrovolných aktivitách. Nyní roste váha soukromého sektoru při řešení uvedených nepříznivých dopadů a prevenci v řetězcích, při prohlubování spolupráce s dodavateli a posilování náležité péče, včetně zavádění postupů pro stížnosti a nápravu (viz též mediace poskytovaná národními kontaktními místy). Geolokace původu surovin/produktů a certifikační schémata mohou zvýšit udržitelnost dodavatelského řetězce, ale přesto téma vyvolává mnoho otázek u velkých i menších společností, jak uvedená rizika promítnout do svých obchodních rozhodnutí/obchodních vztahů a jaká praktická opatření lze pro identifikaci, prevenci a řešení rizik přijmout. Protože se různá odvětví liší stupněm transparentnosti dodavatelského řetězce, mohou se společnosti (výrobci, obchodníci, investoři či finanční instituce posuzující podniky a činnosti jejich potenciálních obchodních partnerů) potýkat s různou mírou složitosti, kterou je třeba vyřešit a která může zahrnovat i nucenou změnu celého modelu nakupování.
OECD příručkou doplňuje pokyny OECD-FAO pro odpovědné zemědělské dodavatelské řetězce a posiluje porozumění nejen tomu, co musí společnosti udělat, aby byly v souladu s novou legislativou, ale také jak toho dosáhnout v extrémně krátké době (plnění požadavků nařízení se u vybraných společností předpokládá již od 30. 12. 2024).
Mgr. Radek Stránský
Odbor pro vztahy s EU a zahraničně obchodní spolupráci, MZe