Udržitelná akvakultura pomůže nasytit svět, Předsednictví tomu napomohlo prosazením Závěrů Rady

Tisková zpráva Press Release Communiqué de presse

Udržitelná akvakultura pomůže nasytit svět, Předsednictví tomu napomohlo prosazením Závěrů Rady

Udržitelná akvakulturní produkce, tedy obhospodařování vodních ploch s cílem zajistit stálé výnosy živočichů i rostlin, nejen ryb, ale i korýšů nebo řas, může přispět ke globální potravinové bezpečnosti. Ministři na radě v Lucemburku schválili Závěry k akvakultuře, které mají podpořit růst a konkurenceschopnost tohoto odvětví. Akvakultura je významnou součástí Společné rybářské politiky EU i důležitou prioritou českého předsednictví. 

„Akvakultura je rybolovem budoucnosti. Máme-li v roce 2050 zajistit potraviny pro svět s devíti nebo deseti miliardami obyvatel, musí být akvakultura v centru našeho zájmu,“ říká ministr Jakub Šebesta.  

Aby dostála těmto výzvám a stala se skutečným rybolovem budoucnosti, musí být akvakulturní produkce udržitelná, říká 1. náměstek ministra Ivo Hlaváč a zdůrazňuje inovace, rozvoj technologií, obnovu rybníků a konkurenceschopnost odvětví. „Veškerá produkce do budoucna musí být šetrná k životnímu prostředí a spotřebitelé musí mít možnost ji jako takovou vnímat. Akvakultura produkuje šetrně, zdravě a kvalitně, je třeba o tom spotřebitele informovat,“ říká náměstek Hlaváč. Komisař Joe Borg zdůraznil, že rozvoj akvakultury musí odpovídat trhu a závisí na angažovanosti a zodpovědnosti všech hráčů. Vyjádřil se také rozhodně pro zapojení akvakultury do debat o budoucí finanční perspektivě. Podle vyjádření členských států je pro další rozvoj akvakultury mj. zásadní podpora podnikání v odvětví, stanovení kvalitativních standardů pro dovoz ze třetích zemí, ale i účinný postup proti kormoránům a dalším rybožravým predátorům. V případě kormorána je nutná součinnost resortů a rady pro životního prostředí.

Celosvětová spotřeba ryb vzrůstá, naopak některé rybí populace se zmenšují nebo stagnují, akvakultura tedy může být odpovědí na rostoucí poptávku. „Téměř polovina celosvětové konzumace ryb a vodních živočichů už teď pochází z akvakulturní produkce. V Evropě ale akvakultura pokrývá jen asi jedenáct procent spotřeby. Z toho vyplývá, že Evropa mohutně dováží, a to převážně z oblastí, ve kterých výrobní podmínky ne vždy dosahují evropských standardů,“ doplňuje ministr Šebesta.

Akvakultura je významným prvkem Společné rybářské politiky EU i důležitou prioritou českého předsednictví. První strategie k akvakultuře z roku 2002 přispěla k udržitelnosti odvětví, bezpečnosti a kvality produkce. Segment ale bohužel dlouhodobě víceméně stagnuje, proto je nutné přijít s opatřeními, která podpoří jeho růst. 

Pro Českou republiku jakožto vnitrozemský stát sladkovodní akvakultura v podstatě rovná se rybářství. Podobně důležitá je ale i pro další členské státy EU, nejen vnitrozemské. Úkolem pro podniky nejen v ČR tedy je produkovat rybí výrobky s vyšší přidanou hodnotou a reagující na poptávku zákazníků. Pro Česko je ve smyslu historického vývoje a současného stavu prioritní zachování historického dědictví v oblastech s tradiční akvakulturou, podpora mimoprodukčních funkcí rybníků jako nástrojů proti povodním i proti suchu, včetně odbahňování. Další prioritní oblastí je modernizace, investice podporující konkurenceschopnost a navazující dotační program po roce 2014. Neméně důležité je zachování rozmanitosti druhů.

Společenství ročně vyprodukuje asi 7 milionů tun ryb a vodních živočichů, a to celkově za rybolov i akvakulturu, což EU staví na třetí příčku v globální produkci. Obecně celosvětová produkce akvakultury pokrývá asi 44% celosvětové spotřeby.