Rozhodnutí nadřízeného orgánu o výši úhrady za poskytnutí informací 1/2021

Rozhodnutí nadřízeného orgánu o výši úhrad za poskytnutí informací

 

V Praze dne: 29. září 2021

 

R O Z H O D N U T Í

Ministerstvo zemědělství, jako orgán státní správy příslušný podle § 29b zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“) a podle § 16a odst. 1 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), o stížnosti paní Mgr. J. N., bytem Praha 4 - Chodov (dále jen „stěžovatelka“ nebo „žadatelka“) podané dne 23. srpna 2021 na postup při vyřízení žádosti o informaci s ohledem na absenci poučení o možnosti podat stížnost a proti požadavku Krajského úřadu Středočeského kraje na úhradu nákladů za poskytnutí informace podle § 17 odst. 3 informačního zákona stanoveného ve Výzvě k zaplacení informací poskytnutých Krajským úřadem Středočeského kraje podle informačního zákona ze dne 16. srpna 2021, č. j. 102468/2021/KUSK, (dále jen „Výzva“) takto

rozhodlo:

Výše úhrady ve výši 792 Kč stanovená ve Výzvě Krajského úřadu Středočeského kraje č. j. 102468/2021/KUSK ze dne 16. srpna 2021 
s e   p o t v r z u j e.

 

Účastník řízení (§ 27 odst. 1 správního řádu):

Mgr. J. N., bytem Praha 4 – Chodov

 

O D Ů V O D N Ě N Í

Dne 14. července 2021 byla Krajskému úřadu Středočeského kraje „(dále jen „Krajský úřad“) doručena žádost stěžovatelky, kde stěžovatelka žádá o informace podle informačního zákona. V této žádosti požadovala:

1. zaslání kopií všech rozhodnutí, které vydal Krajský úřad ve správních řízeních vedených dle ust. 28a odst. 1 zákona na ochranu zvířat v roce 2015, 2018, 2019 a 2020.

2. zaslání kopie všech rozhodnutí, které vydal Krajský úřad ve správních řízení vedených dle ust. 28b zákona na ochranu zvířat v roce 2015, 2018, 2019 a 2020,

3. zaslání kopií všech rozhodnutí, které vydal Krajský úřad ve správních řízeních vedených dle ust. 28c zákona na ochranu zvířat v roce 2017, 2018, 2019 a 2020,

4. zaslání kopií všech rozhodnutí, která vydal Krajský úřad ve správních řízení vedených dle ust. 28a odst. 6 zákona na ochranu zvířat v roce 2015, 2017, 2019 a 2020,

5. zaslání kopií všech rozhodnutí, které vydal Krajský úřad ve správních řízení vedených dle ust. 28c odst. 5 zákona na ochranu zvířat v roce 2015, 2018 a 2020.

Krajský úřad na základě této žádosti vydal sdělení k výše uvedené žádosti č. j. 088064/2021/KUSK ze dne 28. července 2021. V tomto sdělení seznámil žadatelku s předpokládanou výší úhrady nákladů za poskytnutí požadovaných informací ve výši cca 4 000 ,- Kč, která byla stanovena podle Sazebníku úhrad a licenčních odměn za poskytování informací Středočeským krajem a jeho orgány podle informačního zákona od 1. 4. 2014. Žadatelka byla v předmětném sdělení seznámena s tím, že náklady na mimořádně rozsáhlé vyhledávání (tj. vyhledávání spisového materiálu z období 6 let, anonymizace rozhodnutí, sumarizace a odeslání elektronické verze prostřednictvím datové schránky) – jsou oceněny sazbou 198 ,- Kč za 1 hodinu, přičemž předpokládaný počet hodin činí cca 21 hodin. Žadatelka byla rovněž v předmětném sdělení řádně poučena o možnosti podat proti požadavku úhrady nákladů za poskytnutí informace stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona.

Na základě upřesnění žádosti o informace ze strany žadatelky ze dne 8. srpna 2021 došlo ke zredukování počtu požadovaných kopií rozhodnutí na celkový počet 18 kusů a Krajský úřad seznámil žadatelku ve Výzvě k zaplacení informací poskytovaných Krajským úřadem č. j. 102468/2021/KUSK ze dne 16. 8. 2021 s tím, že za tento zredukovaný počet rozhodnutí bude účtovat dle výše uvedeného platného sazebníku částku 792,- Kč.

Žadatelka využila práva podat stížnost a dne 23. srpna 2021 doručila Krajskému úřadu stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. Ve stížnosti uvádí, že nesouhlasí s absencí poučení ve výzvě a požadavkem povinného subjektu na úhradu nákladů z těchto důvodů, citujeme:

„Napadené rozhodnutí není v souladu s právními předpisy, jelikož:

1. neobsahuje poučení o možnosti podat stížnost a

2. nejsou dány důvody pro úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací.

ad a) napadené rozhodnutí neobsahuje poučení o možnosti podat stížnost

Dle ust. § 17 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím platí, že pokud správní orgán požaduje úhradu za poskytnutí informací, písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím úhrady, přičemž „Součástí oznámení musí být poučení o možnosti podat proti požadavku úhrady nákladů za poskytnutí informace stížnosti podle § 16a odst. 1 písm. d), ze kterého je patrné, v jaké lhůtě lze stížnost podat, od kterého dne se tato lhůta počítá, který nadřízený orgán o ní rozhoduje a u kterého povinného subjektu se podává“.

Napadené rozhodnutí poučení o možnosti podat stížnost proti požadavku úhrady nákladů za poskytnutí informací neobsahuje.

ad b) nejsou dány důvody pro úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací

Správní orgán v napadeném rozhodnutí zprvu odkázal na Sazebník úhrad a licenčních odměn za poskytování informací Středočeským krajem a jeho orgány podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Následně správní orgán citoval z tohoto sazebníku a uvedl, že pokud je poskytnutí informace spojeno s „mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informace, činí náklady za každou celou 1 hodinu částku 198 ,- Kč“.

Poté správní orgán v napadeném rozhodnutí vyčíslil požadovanou úhradu, a to tak, že „V souladu s výše uvedeným sazebníkem Vám tedy účtujeme 4 hod. x 198,- Kč = 792,- Kč celkem.“

Výši úhrady správní orgán zdůvodnil tak, že „správní orgán vydal za uvedené období celkem 18 rozhodnutí. Celkový čas potřebný k vyhledání a zpracování potřebných informací činil 4 hod.“

Z výše uvedeného plyne, že správní orgán vyčíslil úhradu za poskytnutí požadovaných informací na částku 792 ,- Kč, která představuje náklady za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.

Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 5 As 35/2016-28, se o mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací jedná jen pokud „s ohledem na konkrétní podmínky u povinného subjektu a na množství požadovaných informací nebo jejich povahu bude vyhledávání informací pro povinný subjekt zátěží nad míru obvyklou. Půjde tedy především o vyhledávání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací požadovaných v jedné žádosti.“

Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku dále uvádí, že povinný subjekt při požadování úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací „musí zdůvodnit, proč se jedná o mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací a nejde o vyhledávání běžné“.

Nejvyšší správní soud také v tomto rozsudku uvádí, že povinný subjekt v oznámení o výši úhrady musí „uvést na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady vyčíslena, tzn. musí uvést nejen jednotkovou sazbu a počet hodin, po které vyhledávání informací trvalo, ale též náležitě odůvodnit v čem mimořádná rozsáhlost vyhledávání spočívala“.

Správní orgán při vyčíslení úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání pouze velmi stručně konstatoval, že vyhledávaní informací a zpracování informací činil 4 hodiny. Takové odůvodnění není dostačující.

Správní orgán v oznámení o výši úhrady nepopsal, jakým konkrétním způsobem požadované informace vyhledával.

Správní orgán v oznámení o výši úhrady neuvedl důvody a úvahy, kterými se řídil při posuzování, zda lze vyhledávání požadovaných informací zařadit pod mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. Správní orgán neuvedl, z jakého důvodu se jednalo o mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, tj. z jakého důvodu se vyhledávání informací vymyká běžnému standardu, zda a proč se jedná o objemné množství oddělených či odlišných informací, a z jakého důvodu trvalo vyhledávání informací čtyři hodiny.

Vzhledem ke shora uvedenému, tedy že správní orgán v oznámení o výši úhrady

• neodůvodnil, že by vyhledávání požadovaných informací nebylo možné učinit v rámci jeho běžné činnosti při poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím,

• neprokázal a neodůvodnil, že by v jeho poměrech šlo o skutečně mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací,

• nedostatečně odůvodnil dobu potřebnou pro vyhledávání požadovaných informací,

• neuvedl poučení o možnosti podat stížnost,

navrhuji, aby nadřízený orgán dle ust. § 16a odst. 7 zákona o svobodném přístupu k informacím výši úhrady snížil na nulu a přikázal povinnému subjektu, aby požadované informace poskytl.“

Dne 25. srpna 2021 Krajský úřad postoupil stížnost v souladu s § 16a odst. 4 informačního zákona Ministerstvu vnitra.

Dne 7. září 2021 Ministerstvo vnitra podle § 12 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, postoupilo podání Ministerstvu zemědělství (dále jen „ministerstvo“) jako správnímu orgánu věcně příslušnému k vyřízení věci.

Ministerstvo jako orgán oprávněný k vyřízení stížnosti podle § 16a odst. 4 informačního zákona ve spojení s § 29 b zákona na ochranu zvířat, posoudilo skutečnosti uvedené ve stížnosti a došlo k následujícím závěrům:

Stížnost byla podána včas a oprávněnou osobou v souladu s § 16a odst. 3 informačního zákona.

K jednotlivým důvodům stížnosti pak ministerstvo uvádí následující.

K bodu a) tvrzení stěžovatelky ministerstvo uvádí, že Krajský úřad jako povinný subjekt postupoval v souladu s § 17 informačního zákona, kdy podle § 17 odst. 1 tohoto zákona je oprávněn v souvislosti s poskytováním informací žádat kromě úhrady ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli, i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.

Krajský úřad stěžovatelce v souladu s výše uvedeným oznámil, že se bude při vyhledávání jí požadovaných kopií rozhodnutí za období šesti let jednat o mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací (tj. vyhledávání spisového materiálu z období 6 let, anonymizace rozhodnutí, sumarizace).  Na základě tohoto sdělení a výzvy č. j. 088064/2021/KUSK ze dne 28. července 2021, včetně poučení o opravném prostředku, stěžovatelka dne 8. srpna 2021 upřesnila žádosti o informace a došlo ke zredukování počtu požadovaných kopií rozhodnutí na celkový počet 18 kusů. Následně Krajský úřad seznámil žadatelku s tím, že za tento zredukovaný počet spisů bude účtovat dle platného sazebníku částku 792 ,- Kč.

Stěžovatelce je třeba dát za pravdu, že tato druhá výzva Krajského úřadu ze dne 16. srpna 2021, č. j. 102468/2021/KUSK, neobsahovala veškeré náležitosti tak, jak předjímá závěrečná pasáž § 17 odst. 3 informačního zákona. Přesto stěžovatelka využila svého práva podat stížnost, kterou dne 23. srpna 2021 doručila Krajskému úřadu. Ve stížnosti však mimo jiné uvedla, že nesouhlasí s absencí poučení o možnosti podat proti požadavku úhrady nákladů za poskytnutí informace stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona.

Zde je nutné konstatovat, že stěžovatelka byla již poučena o možnosti podat opravný prostředek v první výzvě Krajského úřadu č. j. 088064/2021/KUSK ze dne 28. července 2021. Už z toho, že stěžovatelka podala stížnost ve lhůtě uvedené v § 16a odst. 3 písm. a) informačního zákona, je patrné, že o možnosti podat stížnost věděla. Ministerstvo tedy po zhodnocení stavu věci popsaném výše, konstatuje, že stěžovatelka na svých právech zkrácena nebyla.

Ministerstvo je toho názoru, že nikoli každý nedostatek v odůvodnění znamená, že by požadovaná výše úhrady měla být snížena, nebo že by nárok na ní zanikl. Takový výklad by byl nepřiměřeně formalistický. Tento závěr nemůže převážit ani argument výkladu zákonných ustanovení ve prospěch žadatele, zde totiž není na místě. Zda stěžovatelce  mohlo vzniknout právo na bezplatné poskytnutí informace, resp. zda Krajský úřad ztratil nárok na úhradu nákladů, je třeba vyložit § 17 odst. 4 a § 17 odst. 3 informačního zákona ve vzájemné souvislosti a s ohledem na jejich genezi. I v tomto případě je však potřeba vycházet z konkrétních okolností případu a zohlednit: (i) účel žádosti o informace, (ii) povahu vyžadované informace, (iii) postavení žadatele, a (iv) zda je informace bez dalšího „přichystaná a dostupná“. Informace měly sloužit toliko k soukromým účelům stěžovatelky (dle údaje uvedeného stěžovatelkou jako podklad dizertační práce), nesplnila by tedy test veřejného zájmu. Navíc nelze už vůbec hovořit o tom, že by informace byly bez dalšího připravené a dostupné (viz rozhodnutí KS v Hradci Králové 52 A 14/2017- 67 ze dne 27. 9. 2017).

Ministerstvo dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu např. v rozsudku ze dne 14. 7. 2017, čj. 5 As 181/2016-23, bod. 42. Z tohoto rozhodnutí plyne, že:“ Sdělení povinné osoby o výši úhrady (§ 17 odst. 3 informačního zákona) nemůže být rozhodnutím podle § 65 s. ř. s., protože se jím nezakládá, neruší, nemění ani autoritativně nedeklaruje právo nebo povinnost. Jde o informaci, o „sdělení úřadu straně“, které není exekvovatelné. Je na žadateli, aby zvážil, zda je pro něj „hodnota“ informace taková, aby úhradu zaplatil, a informaci pak obdrží. Sdělením výše úhrady (ani negativním vyřízením případné stížnosti) mu právo na informaci odňato ani odepřeno není; uhradí-li požadovanou částku, informaci obdrží. Nastává tedy několik možných situací: žadatel buď úhradu zaplatí (platba je současně zákonnou podmínkou poskytnutí informace) a informaci obdrží, nebo úhradu nezaplatí; v takovém případě povinný subjekt jeho žádost odloží (§ 17 odst. 5 informačního zákona). Teprve rozhodnutí o odložení žádosti (a tedy vlastní odepření informaci poskytnout) podle tohoto speciálního ustanovení informačního zákona je pod soudní ochranou ve správním soudnictví [podobně jako při odložení žádosti podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu; k tomu viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010 č. j. 3 Ads 128/2009 - 71]“.

K bodu b) tvrzení stěžovatelky pak ministerstvo uvádí následující. Krajský úřad postupoval opět zcela v souladu s § 17 informačního zákona, kdy podle § 17 odst. 1 tohoto zákona je Krajský úřad oprávněn v souvislosti s poskytováním informací žádat kromě úhrady ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli, i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.

Krajský úřad v daném případě požaduje částku ve výši 792,- Kč, a to za vyhledání a zpracování informací týkajících se zredukovaných 18 rozhodnutí. Podle tvrzení Krajského úřadu celkový čas potřebný k vyhledání a zpracování potřebných informací činil 4 hodiny. Při čase (4 hodiny) potřebném k vyhledání a zpracování informací tedy Krajský úřad správně dospěl k závěru, že v souladu s platným ceníkem požadoval částku ve výši 792,- Kč. Součástí předloženého spisového materiálu je i sumář, ze kterého vyplývá, jak dlouho trvalo vyhledání spisového materiálu v archivu, vyhledání údajů způsobilých k anonymizaci, atd. Počet hodin vynaložených na mimořádně rozsáhlé vyhledání informací byl odvozen od objektivních hledisek, tj. stanovená doba byla odůvodněna tak, že se v tomto konkrétním případě skutečně jednalo o čas vymykající se přiměřené době poskytování běžných informací.

Krajský úřad tedy postupoval v souladu s § 17 odst. 3 informačního zákona, neboť písemně oznámil stěžovatelce, že bude požadovat náhradu a sdělil výši úhrady žadatelce před poskytnutím informace. Z oznámení bylo zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady Krajským úřadem vyčíslena.

Navíc Krajskému úřadu v daném případě neukládá žádný právní předpis, aby vytvářel databázi v rozsahu požadovaném stěžovatelkou. Vyhledáním informací lze rozumět činnost povinného subjektu, resp. jeho pracovníků, která spočívá v identifikaci a následném shromáždění požadovaných informací (nikoli dalších, v žádosti nepožadovaných informací) a v navazujícím zpracování odpovědi na žádost, tzn. v utřídění informací za účelem jejich předání žadateli [srov. rozsudek NSS č. j. 6A 83/2001-39], podle kterého „je třeba do nákladů za vyhledání informace započítat také náklady spojené se zpracováním informace, neboť pouhé vyhledání informace bez jejího přenosu např. v písemné podobě na žadatele by pro žadatele nemělo žádný praktický význam“.“

Na základě všech výše uvedených informací dospělo ministerstvo k závěru, že úhrada je požadována oprávněně a ve správně stanovené výši, a proto rozhodlo v souladu s § 16a odst. 7 písm. a) informačního zákona tak, že výši úhrady potvrdilo.

Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

 

P O U Č E N Í   Ú Č A S T N Í K Ů

Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat (§ 16a odst. 9 informačního zákona).