Rozhodnutí nadřízeného orgánu o výši úhrady za poskytnutí informací 1/2020

Rozhodnutí nadřízeného orgánu o výši úhrad za poskytnutí informací

 

V Praze dne: 20. 3. 2020

 

R O Z H O D N U T Í

Ministerstvo zemědělství, jako orgán státní správy příslušný podle § 1 odst. 1 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SZIF“) a podle § 16a odst. 1 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) o stížnosti podané panem J. S., bytem Šumperk (dále jen „stěžovatel“) proti požadavku Státního zemědělského intervenčního fondu na úhradu nákladů za poskytnutí informace podle § 17 odst. 3 informačního zákona stanoveného v Oznámení o výši úhrady za poskytnutí mimořádně rozsáhlé vyhledání informací ze dne 2. března 2020,č. j. SZIF/2020/0184912, (dále jen „Oznámení“) takto

rozhodlo:

Výše úhrady ve výši 4200,00 Kč stanovená v Oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu č. j. SZIF/2020/0184912 ze dne 2. března 2020  s e   p o t v r z u j e.

 Účastník řízení (§ 27 odst. 1 správního řádu):

 J. S., bytem Šumperk

 

O D Ů V O D N Ě N Í

Dne 28. února 2020 byla Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu „(dále jen „Fond“) doručena žádost stěžovatele, kde stěžovatel dle svých slov uplatnil své právo na informace, resp. právo na svobodný přístup k informacím, podle čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel požadoval poskytnout přehled všech dotací, které byly byť jen zčásti vyplaceny od 9. února 2017 do současnosti kterékoli ze společností náležejících do koncernu Agrofert (spadajícího do svěřenských trustů premiéra A. B.), v tomto formátu: příjemce dotace, název dotace, sp. zn. řízení o udělení dotace a výši již proplacené dotace a kolik ještě bude na dotaci doplaceno. Pokud bylo vyplácení dotace pozastaveno, tak stěžovatel požadoval, aby bylo uvedeno k jakému dni a kdy případně bylo vyplácení obnoveno. Stěžovatel současně uvedl odkaz na seznam společností patřících do koncernu Agrofert: https://www.agrofert.cz/nase-spolecnosti.

Fond na základě této žádosti stěžovatele vydal oznámení. V oznámení Fond uvedl, že vzhledem k rozsahu požadovaných informací (vyplývajících i z vysokého počtu subjektů na uvedených webových stránkách) lze předpokládat, že se může jednat o mimořádně rozsáhlé vyhledávání podle § 17 informačního zákona, za které je možné požadovat úhradu. Fond v souladu s § 5 odst. 1 písm. f) informačního zákona schválil Sazebník úhrad nákladů (tento sazebník je dostupný dálkovým přístupem na webových stránkách Fondu: https://www.szif.cz/cs/pristup-k-informacim. Fond vyhledal vzorek 10 společností z celkového počtu cca 105 dceřiných společností koncernu Agrofert, přičemž vycházel z údajů zveřejněných na stěžovatelem uvedených webových stránkách koncernu Agrofert. Vzhledem k tomu, že Fond neeviduje přehled poskytnutých dotací podle společností spadajících do jednotlivých koncernů, tak pro zodpovězení dotazu bylo nutné prověřit s využitím veřejně dostupných zdrojů časovou příslušnost jednotlivých společností koncernu Agrofert od 1. ledna 2017 a dohledat k nim poskytnuté dotace. S ohledem na předpokládaný počet cca 105 dotčených společností se jedná o mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací.

Na základě kvalifikovaného odhadu nákladů na mimořádně časově náročné vyhledávání požadovaných informací vyplynula časová náročnost na 1 společnost 0,20 hodiny, tj. při počtu 105 společností 0,20 x 105= 21 hodin x hodinová sazba 200,- Kč. Celková výše úhrady za poskytnutí informací tedy podle Fondu činí 4 200,- Kč.

Současně Fond poučil stěžovatele, že poskytnutí informace je vázáno zaplacením požadované úhrady a že jestliže úhradu do 60 dnů ode dne doručení tohoto oznámení nezaplatí, bude žádost odložena v souladu s § 17 odst. 5 informačního zákona. Informace budou dohledány bezprostředně po zaplacení úhrady a následně poskytnuty bez zbytečného odkladu.

Fond také poučil stěžovatele, že má právo proti výši úhrady podat stížnost dle § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona a že po dobu vyřizování stížnosti lhůta pro zaplacení úhrady neběží.

Stěžovatel svého práva podat stížnost využil a dne 4. března 2020 doručil Fondu stížnost. Ve stížnosti uvádí, že nesouhlasí s požadavkem povinného subjektu na úhradu nákladů z těchto důvodů:

„1. Režim zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 123/1998 Sb,“) neumožňuje povinnému subjektu podmiňovat poskytnutí informací úhradou nákladů na vyhledání požadovaných informací. To umožňuje pouze informační zákon, který se ale v této věci neuplatní, protože požadované informace o dotacích poskytovaných Fondem jsou „informacemi o životním prostředí“ ve smyslu § 2 písm. a) bod 2 zákona č. 123/1998 Sb., protože poskytované zemědělské dotace jakožto významná finanční opatření z veřejných prostředků nepochybně ovlivňují zemědělství a tedy i stav životního prostředí a jeho složek. Jak ostatně uvádí Ministerstvo zemědělství na svém webu (http://eagri.cz/public/web/mze/zivotni-prostredi/), „zemědělství a životní prostředí jsou spolu neoddělitelně provázány. Zemědělská hospodářství bývají označována jako „polopřirozené ekosystémy“. Na jedné straně má zemědělství produkční funkci a to v závislosti na přírodních zdrojích a jejich kvalitě. Na straně druhé zemědělství je historicky nedílnou součástí krajiny, spoluvytváří její ráz a přispívá k vytváření biologické diversity.“ K negativnímu vlivu zemědělských dotací na životní prostředí srov. např. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/intenzivnizemedelstvi-nici-ceskou-prirodu-mnohe-druhy-ptaku-na-polichnepreziji_ 1803120600_cib, nebo pro angličtináře také velmi kvalitně zpracovaný článek od The New York Times na adrese https://www.nytimes.com/interactive/2019/12/25/world/europe/farmsenvironment.html. Stěžovatel se tedy domnívá, že Fond není oprávněn požadovat úhradu nákladů, protože zákon 123/1998 Sb. neumožňuje podmiňovat uhrazením nákladů poskytnutí informací o životním prostředí, mezi které patří také informace o zemědělských dotacích, které významně a negativně ovlivňují dopad zemědělské činnosti na životní prostředí, zejm. na kvalitu půdy, biodiverzitu, spodní vody atp. Nakonec stěžovatel uvádí, že jestliže Fond do 30 dnů od podání žádosti podle zákona č. 123/1998 Sb. nevydá rozhodnutí ani neposkytne informace, dojde k vydání fiktivního rozhodnutí, proti kterému podá odvolání.

2. I v případě, že by se aplikoval informační zákon, se stěžovatel domnívá, že Fond nemůže náklady požadovat, protože požadovanými informacemi má Fond povinnost disponovat. Povinný subjekt nemůže požadovat úhradu nákladů na vyhledání informací, kterými je povinen v požadované struktuře disponovat. Povinný subjekt při rozhodování o udělování dotací nepochybně musí zkoumat a zohlednit i to, zda žadatelé o dotaci jsou v nějakém koncernu a případně v jakém, protože to vyžadují dotační pravidla. Povinný subjekt proto nepochybně musí evidovat i informace o tom, kteří žadatelé spadají pod koncern Agrofert, aby následně mohl dostát svým povinnostem plynoucím z evropského a národního práva. Není proto možné požadovat úhradu nákladů za poskytnutí dotací žadatelům spadajícím pod koncern Agrofert, protože tímto přehledem by povinný subjekt měl z výše uvedených důvodů disponovat.

3. Absence sazebníku na webu Fondu
Stěžovatel nakonec namítá i to, že na uvedeném odkazu a ani jinde na webu Fondu nenalezl žádný sazebník. Na stránce odkazované Fondem byl pouze nefunkční odkaz ke stažení dokumentu.“.

Dne 9. března 2020 Fond postoupil stížnost v souladu s § 16a odst. 4 informačního zákona Ministerstvu zemědělství (dále jen „ministerstvo“).

Ministerstvo jako orgán oprávněný k vyřízení stížnosti podle § 16a odst. 4 informačního zákona ve spojení s § 1 odst. 1 zákona o SZIF, posoudilo skutečnosti uvedené ve stížnosti a došlo k následujícím závěrům:

Stížnost byla podána včas a oprávněnou osobou v souladu s § 16a odst. 3 informačního zákona.

K jednotlivým důvodům stížnosti pak ministerstvo uvádí následující.

K bodu 1 tvrzení stěžovatele ministerstvo uvádí, že vzhledem k tomu, že je nepochybné, co se rozumí informací o životním prostředí [viz § 2 písm. a) zákona č. 123/1998 Sb.], je patrné, že žadatel v daném případě nepožaduje informace podle zákona č. 123/1998 Sb. Vzhledem k tomu považuje ministerstvo toto tvrzení stěžovatele za bezpředmětné a konstatuje, že v tomto bodě Fond postupoval správně, když postupoval podle informačního zákona, nikoli podle zákona č. 123/1998 Sb.

K bodu 2 tvrzení stěžovatele pak ministerstvo uvádí následující. Fond postupoval zcela v souladu s § 17 informačního zákona, kdy podle § 17 odst. 1 tohoto zákona je Fond oprávněn v souvislosti s poskytováním informací žádat kromě úhrady ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli, i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.

Fond v daném případě požaduje částku ve výši 4200 Kč, a to za vyhledání informací k 105ti společnostem skupiny Agrofert. Fond podle svého tvrzení provedl na vzorku 10 společností odhad celkové časové náročnosti vyhledání požadované informace k jedné společnosti, a dospěl k závěru, že časově odpovídá vyhledání 0,2 hodiny, tzn. 12 minutám, což stěžovatel nerozporuje a proto se přiměřeností doby vyhledání informace k jedné společnosti, nezabývá ani Ministerstvo zemědělství. Při počtu 105 společností tedy Fond správně dospěl k závěru, že vyhledání celé požadované informace zabere 21 hodin a v souladu s platným ceníkem požadoval částku ve výši 4200 Kč.

Fond tedy postupoval v souladu s § 17 odst. 3 informačního zákona, neboť písemně oznámil stěžovateli, že bude požadovat náhradu a sdělil výši úhrady žadateli před poskytnutím informace. Z oznámení bylo zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady Fondem vyčíslena. A součástí oznámení bylo poučení o možnosti podat proti požadavku úhrady nákladů za poskytnutí informace stížnost § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona, ze kterého je patrné, v jaké lhůtě lze stížnost podat, od kterého dne se tato lhůta počítá, který nadřízený orgán o ní rozhoduje a u kterého povinného subjektu se podává.

Navíc Fondu v daném případě neukládá žádný právní předpis, aby vytvářel databázi v rozsahu požadovaném stěžovatelem. Vyhledáním informací lze rozumět činnost povinného subjektu, resp. jeho pracovníků, která spočívá v identifikaci a následném shromáždění požadovaných informací (nikoli dalších, v žádosti nepožadovaných informací) a v navazujícím zpracování odpovědi na žádost, tzn. v utřídění informací za účelem jejich předání žadateli [srov. rozsudek NSS č. j. 6A 83/2001-39], podle kterého „je třeba do nákladů za vyhledání informace započítat také náklady spojené se zpracováním informace, neboť pouhé vyhledání informace bez jejího přenosu např. v písemné podobě na žadatele by pro žadatele nemělo žádný praktický význam“.“

K bodu 3 tvrzení stěžovatele Ministerstvo zemědělství uvádí, že Ceník je v souladu s § 5 odst. 1 písm. e) informačního zákona dostupný na těchto stránkách Fondu https://www.szif.cz/cs/pristup-k-informacim v Sekci ke stažení, Obecné informace. Funkčnost odkazu ministerstvo prověřilo a ceník na něm nalezlo.

Na základě všech výše uvedených informací dospělo ministerstvo k závěru, že úhrada je požadována oprávněně a ve správně stanovené výši, a proto rozhodlo v souladu s § 16a odst. 7 písm. a) informačního zákona tak, že výši úhrady potvrdilo.

Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

 

P O U Č E N Í   Ú Č A S T N Í K Ů

 

Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat (§ 16a odst. 9 informačního zákona).