Pokud nedostaneme ukrajinské obilí z Evropy, vytvoříme si velký problém, varuje Výborný

Pokud nedostaneme ukrajinské obilí z Evropy, vytvoříme si velký problém, 

varuje Výborný

Ministr zemědělství Marek Výborný na své první Radě ministrů v Bruselu.

 

Členské státy EU hledají cesty, jak dostat ukrajinské obilí z Evropy. Je důležité, aby ho Ukrajina mohla prodat, vedle toho nemá mířit do Unie, přineslo by totiž problém pro tuzemské zemědělce. Český ministr Marek Výborný (KDU-ČSL) v rozhovoru říká, že si ruský prezident bere Unii, obilí i země třetího světa jako rukojmí. „Cynický postup Vladimira Putina jednoznačně odsuzuji,“ řekl Výborný po jednání se svými protějšky v Bruselu.

 

Na co se v rozhovoru také ptáme:

Jak může české zemědělce ovlivnit zvýšení vývozu ukrajinského obilí přes EU?

Jaká jsou možná řešení a jaký je jejich časový rámec?

Pět zemí žádá prodloužení výjimky na dovoz ukrajinského obilí na svém trhu. Jakou pozici má Česko?

 

Jak dopadlo jednání v otázce Ukrajiny a vývozu jejího obilí, na kterém závisí řada zemí třetího světa? Navíc poté, co Rusko oznámilo, že neprodlouží takzvanou obilnou dohodu s Tureckem, Ukrajinou a OSN, díky které Kyjev mohl část své obilné produkce vyvážet po Černém moři.

V tuto chvíli je to velký problém. Rusko si vzalo země třetího světa jako rukojmí. Já tento cynický postup Vladimira Putina jednoznačně odsuzuji. Tím, kdo je vydírán, je nejen Ukrajina, ale potažmo všechny státy Evropské unie, respektive Evropy.

Jsme v čase sklizně a nemáme zajištěné ani dostatečné skladovací prostory. Zcela jasně tady dnes zaznělo, i od eurokomisaře pro zemědělství Wojciechowského, ale i ode mě, že úkol číslo jedna je zajistit průchodnost a efektivnost koridorů solidarity, to znamená koridorů, kudy bychom ve chvíli zablokování černomořské cesty dostali ukrajinské obilí, případně další komodity dál do zemí třetího světa.

Část té produkce samozřejmě určitě vykoupí státy západní Evropy, máme otevřený trh, což je dobře.

Chceme Ukrajině pomáhat, nicméně potřebujeme větší část ukrajinské produkce dostat do severní Afriky a na Blízký východ.

 

V čem je základní spor mezi státy? Řekl jste, že hledáte celounijní řešení a že už nechcete, aby tady byla část států, které mají nějaký jiný režim. Nicméně pět zemí – Polsko, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko – chtějí speciální režim, který už nyní mají, tedy restrikce na vývoz ukrajinského obilí na svůj trh, prodloužit i po 15. září, což je termín, kdy jim výjimka končí.

Spor není o nutnost efektivnosti koridorů solidarity, na tom se shodneme.

S Polskem, Maďarskem, Slovenskem, Rumunskem a Bulharskem se spor vede o to, zda tady některé státy mají, či nemají mít exkluzivitu v tom, že budou mít moratorium na dovoz obilí z Ukrajiny, případně dalších komodit, protože jestli se nepletu, týká se to čtyř plodin: pšenice, kukuřice, slunečnicových semen a řepky.

 

Pozice České republiky je tedy taková, že si nepřejeme, aby Evropská komise prodlužovala nějaká restrikční opatření, která nyní v těchto státech platí? Polský premiér Mateusz Morawiecki ale už varoval, že pokud Komise moratorium neprodlouží, oni unilaterálně dovoz zablokují.

Je to rozhodnutí Evropské komise, skutečně bude záležet na jejím postupu. My si to nepřejeme, protože si myslíme, že Evropská unie má vždy postupovat v rámci vzájemné solidarity jednotně.

Nemají se tady vytvářet dvě různé kategorie států, přičemž zdůrazňuji, že chápu složitost pozice příhraničních států. Pojďme ale raději hledat cestu, jak obilí efektivně dostávat z Ukrajiny.

To znamená, zda například Evropská komise bude schopna finančně podpořit dopravu, protože když povezete obilí přes Černé moře, je to výrazně levnější na lodi, než když ho k té lodi na Balt nebo i třeba do pobaltských států musíte nejprve dovézt.

Dnes tady zazněla nabídka ze strany Lotyšů a dalších, že jsou připraveni se do koridorů zapojit, mají k tomu přístavy. To je ovšem výrazně dražší, protože musíte zaplatit vlak či kamiony.

I o tom se vede debata, zda by na tu dopravu mohla být nějaká podpora. To je ovšem potom otázka jednání ministrů dopravy.

 

Podpora ze strany Evropské komise, tedy především finanční?

Ano. Zároveň by mělo být jedno společné celounijní řešení, jak dohlédnout na to, že to, co se na Ukrajině naloží, se v přístavu vyloží do té lodi.

V okamžiku, kdyby toto nefungovalo, si tady budeme vyrábět problém s tím, že to bude někde zůstávat po cestě v Polsku či jinde, což bude mít pochopitelně negativní vliv na výkupní ceny.

V zásadě nám jde o to, abychom nepoškodili rakouské, slovenské, české, polské a další unijní zemědělce. V okamžiku, kdy bude přebytek v Evropě výraznější, tedy ještě výraznější, než je dnes, bude to mít negativní vliv na výkupní ceny.

 

To znamená, že část ukrajinské produkce by jako dosud směřovala na vnitřní trh ve státech EU, ale část by v zaplombovaných kamionech, vlacích či lodích směřovala do přístavů a odtud mimo Unii?

Přesně tak.

 

Nebudou mít co jíst

 

Jak by vypadalo technické řešení? Jak by se určovalo, jaká část bude v zaplombovaných vagónech?

Máme otevřený trh, čili tady záleží na Španělech, na Francouzích, kolik ukrajinského obilí se rozhodnou nakoupit. To samozřejmě nikdo nemůže ovlivnit, to je jejich rozhodnutí.

Pokud bychom se my teoreticky rozhodli, že budeme postupovat stejně, můžeme nakupovat ukrajinské obilí, ale jak říkám, my jsme naprosto soběstační. Naše produkce, pokud jde o obiloviny, výrazně přesahuje naše potřeby.

Ukrajinská produkce je ale třicet tři milionů tun a ty potřebujeme z větší části dostat do zemí třetího světa. Má to mimochodem ještě další významný aspekt. Pokud nedostaneme to obilí na Blízký východ a především do severní Afriky, vytvoříme si obrovský problém pro příští zimu. Ti lidé tam nebudou mít co jíst.

 

Při příchodu na dnešní jednání jste řekl, že budete mít i společné jednání s ministry zemědělství států V4. Polsko, Maďarsko i Slovensko jsou ale právě těmi státy, které vyžadují pokračování speciálního režimu pro příhraniční státy s Ukrajinou.

Měli jsme společné setkání všech čtyř ministrů skupiny V4 při příležitosti předání předsednictví, které jsme 1. července převzali od Slovenska. Proto jsem si dovolil kolegy pozvat na pracovní setkání, kde jsme poděkovali Slovensku za jejich předsednictví a symbolicky jsme převzali otěže nebo ten štafetový kolík.

 

Řešili jste v rámci tohoto jednání i pozici zbývajících zemí V4, které spolupředkládaly společnou deklaraci žádající prodloužení restrikčních opatření na jejich území?

Ano. Já jsem zdůraznil, že máme trochu odlišný přístup. Je to asi přirozené a normální, že se občas rozcházíme. Máme také jinou situaci, oni jsou hraniční státy s Ukrajinou. Řekl jsem, že jejich postoj jako Česká republika nepodporujeme. Ostatně jsem to řekl již minulý týden v Katovicích při jednání s polským protějškem. Oni to respektují.

Bavili jsme se samozřejmě o koridorech solidarity, v tom jsme na jedné lodi. Je to i jejich zájem. Oni pouze chtějí nad rámec dohod garanci, že ukrajinské obilí u nich nebude zůstávat. Dnes mají nějaká čísla, která ukazují, kolik na svém území mají ukrajinského obilí.

Je to i o odpovědnosti každého státu, jestli dokáže kontrolovat dopravní koridory. Pokud se nepletu, mají od 1. května platný zákaz na dovoz tohoto obilí. My toto opatření nevítáme a bereme ho jako dočasné řešení, ale pokud platí, musí ho tyto státy vymáhat.

Já jsem velmi ostražitý k nářkům, že tam někdo obilí má. Samozřejmě pokud jde o obilí z jara nebo podzimu, je to jiná věc.

 

Zopakoval polský ministr to, co řekl premiér? Tedy že v případě, že se zákaz neprodlouží, jednostranně dovoz zablokují?

Ne. Takto přímo o tom nemluvil polský ani maďarský ministr.

 

Obecně vnímáte vůli dohodnout se? Mluvil jste o potřebě hledat celounijní řešení, tak jestli cítíte i z jejich strany vůli řešení najít?

Ano. V tomto smyslu mě do jisté míry pozitivně překvapil i přístup pana komisaře Wojciechowského, který ráno představil jakýsi operační plán Komise. Jakkoli už má dnes i trhliny, počítá s tím, že by se 60 % ukrajinského vývozu dostávalo do Černého moře po Dunaji. Pokud se nepletu, jde o čtyři miliony tun měsíčně.

Problémem samozřejmě je, že po Dunaji nemohou plout velké lodě, které se následně dostanou na moře, jde o složitější logistiku. Pořád to zřejmě vyjde levněji, než to vozit vlakem na Balt.

 

Záležitost života a smrti

 

Jak se změní situace poté, co Rusko neprodloužilo obilnou dohodu? A jak se to změní pro Českou republiku?

Pro nás je klíčové, aby to obilí nezůstalo na Ukrajině, nezůstalo v Evropě. Je to z velké míry i kvůli solidaritě s Ukrajinou, protože potřebuje obilí prodat. Vede válku, to finančně není jednoduchá věc. Je pro ně záležitost téměř života a smrti, trochu přeháním.

Nás by se celá věc mohla dotknout ve vztahu k výkupním cenám, a mít tak dopad na naše zemědělce. Proto jsem dnes tady velmi aktivně mluvil. Pokud by bylo potřeba využít dopravní koridory přes Českou republiku, pan ministr dopravy Kupka je připraven věc řešit velmi operativně například se Správou železnic.

 

Ještě by nás zajímal časový rámec celé dohody. Kdy si myslíte, že může být jasné, zda celounijní řešení máme, nebo ne?

Nyní je věcí Komise, co připraví. Doufám, že plán představený komisařem Wojciechovským bude korigován v souvislosti s aktuálním vývojem na Ukrajině.

Opakovaně dnes zazněl návrh na možnou podporu dopravních koridorů, uvidíme, jak se k tomu Evropská komise postaví. Já si netroufnu odhadovat časový plán. Jiná věc je samozřejmě prodloužení toho moratoria, to má nyní pět členských států do 15. září.

 

Když nebude prodlouženo, tak prostě nebude a vrátíme se do normálu.

Ano.

 

Na minulé Radě ministrů zemědělství se rozděloval 39 o 330 milionů eur ze zemědělské rezervy s tím, 3FC8 že Česká republika dostane 160 milionů korun. Váš předchůdce Zdeněk Nekula mluvil o tom, že se vyplatil dlouhodobý tlak na Evropskou komisi. Opravdu na Komisi tlačíme? A řeší se nyní i nějaká další podpora, protože jde o peníze na následky dovozu levných ukrajinských komodit?

Já jsem tady poděkoval za peníze z krizového fondu. Byl to úspěch jednání i mého předchůdce zde na půdě Rady ministrů. Čili ano, ten tlak tady jednoznačně byl.

Vím, že to pro české zemědělství není rozhodující částka, ale říkám, zaplaťpánbůh za každý milion.

My skutečně v tuto chvíli máme garantovaných 160 milionů, které budeme alokovat pro citlivé sektory – ovocnáře, zelináře a chmelaře.

V tuto chvíli jednám i s panem ministrem Stanjurou, kde to samozřejmě s ohledem na ozdravný balíček a další věci související s rozpočtem není úplně jednoduché, ale můžeme z rozhodnutí Evropské komise tuto částku kofinancovat až do výše 200 procent.

Budu ale realista. Nemyslím si, že se mi tato výše podaří dohodnout. Kdyby ale došlo k alespoň částečnému navýšení peněz z národních zdrojů, budu jen rád.

Další finanční balíček z krizového fondu EU se na jednání neřešil.

 

Autor: Markéta Boubínová, Jan Tvrdoň