Nový ministr zemědělství Zdeněk Nekula přivezl z Těšetic prezidentovi med

Znojemský region má prvního ministra v porevoluční historii. Je jím Zdeněk Nekula, absolvent provozně ekonomické fakulty někdejší brněnské Vysoké školy zemědělské, donedávna starosta Těšetic. Má bohaté funkcionářské zkušenosti a v nové vládě Petra Fialy řídí rezort zemědělství. Zpráva o jmenování jedenapadesátiletého politika za KDU-ČSL přišla pro mnohé tak trochu zčistajasna a obec Těšetice rázem skloňovala všechna celostátní média. Poté na sebe upozornil, když bylo jeho uvedení do funkce odloženo až na leden kvůli pozitivnímu testu na covid, nemohl ho tudíž ve svém skleněném teráriu přijmout prezident republiky, jenž byl také pozitivní. Zdeňku Nekulovi jsem v době jeho karantény zavolala a on slíbil rozhovor. Slovo dodržel, což by vlastně mělo patřit k dobrým vlastnostem každého politika. Sešli jsme se na nově vybudovaném úřadě v Těšeticích. Působí jako vzdělaný člověk, jednající s rozmyslem, neukvapeně a s přirozenou autoritou. Prozradil mi také, že prezidentovi přivezl med a ve Vídni působil jako místostarosta jeho příbuzný.

 

Pane ministře, děkuji, že jste si udělal pro rozhovor čas. Ještě před rokem, kdyby vás někdo takto oslovil, považoval byste ho za blázna? Nebo už o tom probíhala zákulisní jednání? Jak se to tak vůbec přihodí, že se ze starosty obce stane ministr?

Určitě rok zpátky jsem o této možnosti nevěděl. Návrh, abych se stal ministrem zemědělství, přišel až po volbách. Roli hrálo více faktorů. V roce 2014 až 2017, v době, kdy byl minstrem můj stranický kolega Marian Jurečka, jsem byl předsedou představenstva Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. Je to poměrně důležitá instituce, která poskytuje dotace hlavně malým a středním zemědělcům. Také jsem Ministerstvo zemědělství několik let zastupoval v dozorčí radě Exportní garanční a pojišťovací společnosti podporující český vývoz. Díky svému patnáctiletému působení v Erste Leasing, kde jsem ve znojemské centrále působil v pozicích od vedoucího marketingu až po risk management, jsem získal podrobný přehled o financování našich zemědělců od nejmenších až po ty největší. K zahození nejsou ani moje zkušenosti z komunální a krajské politiky. Když se tak tyto moje zkušenosti poskládají, všechno dává najednou smysl. Moje jméno není mezi zemědělci úplně neznámé.

 

Jaké vlastnosti by měl mít dobrý ministr zemědělství?

Umět komunikovat, naslouchat, vnímat víceoborově, každé ministerstvo je přece součástí vlády, tedy jednoho funkčního celku. Ministr by měl také mít zkušenosti s řízením lidí, široký rozhled a myslet hodně dopředu, v širokém horizontu. Je to jak při hospodaření s půdou. Zemědělec na podzim zaseje obilí, sklízí druhý rok v létě. Když chce založit ovocný sad, trvá to několik let, než začne sklízet ovoce. A když se připravuje na to, že vypěstuje kvalitní les, musí počítat s dobou několika generací, výsledky rozhodnutí a práce využijí až vnuci.

 

Na pozici, jako je ta vaše, musí být člověk ctižádostivý a dostatečně sebevědomý. Ale přitom by nikdy neměl zapomínat, že získaná moc může někdy stoupnout do hlavy a pohltit jak droga.

To máte pravdu, ale může to postihnout každého, nejenom ministra, třeba i vedoucího malého provozu. Uvědomuji si to a snažím se proti tomu bránit. Často si říkám i několikrát za den - mysli a jednej opatrně, zkus přemýšlet i nad negativními připomínkami. Není aspoň deset procent pravdy na tom, co říká oponent? Stojí za to se tím zabývat? Život zkrátka není černobílý.

 

Může vám pomoci i víra v Boha? Pokud je mi známo, jste věřící.

Ano, jsem praktikující katolík. Víra mi umožnuje, abych se na řadu věcí díval s optimismem a zodpovědností. Dobrým rádcem je i manželka, čas od času mně připomíná, že není dobré mít hlavu v oblacích. Jsem jí za to vděčný.

 

Jak reagovala, když jste jí oznámil, že se asi stanete ministrem?

Řekl jsem jí to hned, když jsem tu nabídku dostal, a její názor mě samozřejmě zajímal. Nemusela odpovědět okamžitě, je to přece jen zásah do rodiny. Když jsem se v roce 2015 měl stát šéfem garančního fondu, taky to pro nás představovalo zásadní změnu a bylo to ještě složitější. Měli jsme čtyři děti, nejmladší teprve začínal chodit do školy. Pamatuji si, jak jsem tenkrát manželku fikaně vylákal na procházku a oznámil jí to až někde uprostřed lesa, aby nemohla před odpovědí nikam utéct. Dodnes vedeme z legrace diskuzi o tom, jestli tenkrát vlastně souhlasila, nebo nesouhlasila. Teď už děti povyrostly a víme, co nás čeká, celý týden pryč, někdy budu pracovat i o víkendu. K té funkci to prostě patří.

 

Budete mít vůbec čas chodit v neděli do kostela?

Určitě ano.

 

A co obyvatelé Těšetic, jak reagovali na vaše jmenování?

Pozitivně. Je to zároveň pocta pro obec a pro celé Znojemsko. Ale překvapilo mě, jak si lidé uvědomují, že mě vůbec nečeká procházka růžovým sadem. Nicméně mi věří, říkají, že to dám. To těší i zavazuje. Těšetice byly dlouhou dobu v problémech a nedařilo se je dlouhá léta vyřešit, teď - za mého starostování - se věci konečně hnuly, takže lidé mohou na komunální úrovni posoudit můj styl a moje výsledky.

 

Vy jste sice z pozice starosty odstoupil, ale zůstáváte neuvolněným místostarostou. Proč?

Slíbil jsem to novému starostovi Pavlu Worbisovi, místostarostovi dřívějšímu, který tu práci za mě převzal. Spadlo to na něj bez varování. Až skončíme tenhle rozhovor, budu tady s ním opět několik hodin sedět a postupně mu ukazovat, jak ty věci dělat co nejefektivněji. Je tu řada projektů, které jsem rozdělal a jejich kontinuitu nechci zničit. Ale zase mu do toho moc mluvit nebudu, je schopen si poradit.

 

Jak vám bylo, když vás měl přijmout pan prezident a zjistil jste, že asi máte covid?

Takové věci se prostě stávají. Přijel jsem jako všichni ministerští nominanti na zámek v Lánech a u vstupu se podrobil antigennímu testu. Výsledky nebyly úplně jednoznačné, pracovníci prezidentské kanceláře se chvíli radili a pak jsme se domluvili, že raději odjedu. Večer jsem si ještě nechal udělat PCR test a ten covid potvrdil.

 

Nebyla to nakonec ještě výhoda, že vás prezident přijal později a důstojněji, protože už nebyl za plexisklem kvůli karanténě?

Vidíte to jako já. Vše zlé je pro něco dobré. Aniž jsem cokoliv udělal, média o mně neustále referovala. Pak jsem měl sólo akci a při svém uvedení na Ministerstvu zemědělství jsem vlastně poděkoval panu prezidentovi i panu premiérovi za individuální zacházení.

 

Nepřivezl jste náhodou do Lán med z Těšetic od vašich včel? Netajíte se tím, že včelařství je váš velký koníček.

Ano, přivezl. Med je dlouhá staletí i tisíciletí známý jako pomocná potravina při respiračních chorobách, takže zvláště teď prospívá každému. A já ho konzumuji pravidelně. Myslím si, že med měl vliv i na to, že průběh mého covidu byl bezpříznakový. Jsem ale očkovaný, takže těžko posoudit.

 

Jaké máte cíle jako ministr, co byste si přál?

Souzním s programovým prohlášením vlády. Chci posunout zemědělské hospodaření směrem k šetrnosti vůči přírodě, zaměřit se hlavně na ochranu vody a půdy. Někdy stačí docela jednoduchá opatření. V Těšeticích jsme třeba vysadili stromořadí podél polních cest a hned se krajina v okolí méně vysušuje.

 

Předkové by z vás měli radost. Váš rod, pokud vím, se po několik generací živil zemědělstvím, jeho obživou byla půda.

Náš rod pochází z Mladoňovic, což je kousek od Jemnice. Jeden můj vzdálený příbuzný před časem vypracoval čtyřsetletý rodokmen. Představte si, samí zemědělci, takže to mám skutečně v genech. V rodu máme i několik starostů a jednoho rychtáře. Z našeho rodu pocházel i Franz Nekula, místostarosta Vídně ze sedmdesátých let minulého století. Díky němu má Vídeň vybudované metro a zmodernizovanou tramvajovou dopravu. Pod sebou měl také městské plynárny, elektrárny a před pár lety po něm dokonce pojmenovali ulici Nekulagasse v severní části Vídně zvané Floridsdorf.

 

Ale to je přece hned vedle nádraží, kde zastavuje vlak ze Znojma, tam to znám. Svět je malý.