Argumenty o zdražování potravin kulhají

Nový ministr zemědělství Zdeněk Nekula řeší, jaký má Agrofert vliv ve státní správě. Někteří lidé v řídících orgánech jednotlivých státních podniků už skončili.

Zdeňka Nekulu (KDU-ČSL) jmenoval prezident Miloš Zeman ministrem jako posledního člena vlády Petra Fialy (ODS) 2. ledna. Nekula byl totiž v izolaci s covidem-19. Jen osm dnů po jeho nástupu do úřadu se kvůli „jeho“ dotační politice vydalo několik tisíc zemědělců demonstrovat do ulic. Bývalý starosta a současný místostarosta jihomoravských Těšetic popisuje v rozhovoru své plány s českými lesy, zemědělskými dotacemi i „deagrofertizací“ významných zemědělských fondů.

 

Jen devět dnů po nástupu do úřadu jste představil návrhy na změny vyplácení klíčových zemědělských dotací, které vyvolaly protesty větších zemědělců. Ti malí ale také nejsou nadšení, protože jste nezavedli slibované zastropování přímých plateb na hektar. Proč jste od zastropování nakonec ustoupili, ačkoliv jste to slibovali v programovém prohlášení vlády? Pod tlakem velkých firem?

Měli jsme tady obrovskou pestrost názorů a hledali jsme konsenzus. Ten byl finálně dojednán na koaliční radě. Já jsem se třeba klonil k patnáctiprocentní variantě redistributivní platby (rozdělení patnácti procent z celého balíku peněz na přímé platby na prvních 150 hektarů každého zemědělce, tyto platby zvýhodňují ty menší, pozn. red.), ale zároveň jsem chtěl silné zastropování.

 

Proč?

Kdyby totiž byla redistributivní platba nižší, než jak jsme se nakonec shodli – třeba deset, dvanáct, patnáct procent (koaliční rada se ale nakonec shodla na 23 procentech, pozn. red.) –, pak má smysl udělat zastropování s odpočtem mzdových nákladů. Pak by se řešilo, jak moc by se mohlo odpočítávat, a to by vygenerovalo objem prostředků, který by se dál přerozdělil. Ale pokud jsme došli ke kompromisu 23 procent redistributivní platby, pak by zastropování s odpočtem mzdových nákladů vytvořilo tak mohutný polštář, že by „nebylo co odečítat“. Takže udělat zastropování jen kvůli tomu, abychom měli odfajfkováno, že jsme si ho udělali, by ve finále k ničemu nebylo. Jen bychom zemědělce „prudili“ spoustou zbytečné byrokracie a přidělali bychom spoustu práce pracovníkům SZIF (Státního zemědělského intervenčního fondu, pozn. red.).

 

S čím jste tedy šel na koaliční radu?

Začínal jsem s tím, že jako jednotliví experti na zemědělství v pracovních skupinách koalice máme shodu na 65 procentech kofinancování ze státních peněz. To je velice důležité, protože je tady 140 miliard evropských peněz a k tomu, po shodě, dalších 60 miliard českých. Dohromady budeme mít balík 200 miliard korun, což je o pár miliard víc než doposud. Ale ne každý to chce slyšet a raději bude demonstrovat. Udělali jsme také velkou změnu proti podzimní variantě Strategického plánu (klíčového dokumentu, který budoucí podobu zemědělských dotací určuje, pozn. red.) – přesun trvalých travních porostů z prvního pilíře do druhého. Což je asi 2,1 miliardy korun. Takže my jsme „nalepšili“ první pilíř o tuto částku. Zároveň jsme se shodli na zastropování investičních dotací, jdeme ze 150 na 30 milionů na jeden projekt, aby se dostalo na více zájemců.

 

To je návrat do stavu z roku 2012…

Tady jde o to, aby si pár hráčů nerozdělilo obrovské sumy jenom „mezi sebe“, ale aby se dostalo na více účastníků. Pak jsme začali řešit redistributivní platbu. To jsou spojené nádoby se zastropováním. Takže jsme se dostali na kompromis 23 procent, přerozdělujeme tam oproti podzimní variantě navíc zhruba 2,6 miliardy korun. A teď si to spojme: díky tomu, že jsme navýšili kofinancování na 65 procent, bude to oproti předchozímu období – když se nasčítají všechny české a evropské peníze – o několik miliard více: Přesunuli jsme prostředky na trvalé travní porosty z prvního do druhého pilíře, tam je přes dvě miliardy navíc. A teď je tady obrovský povyk kolem 2,6 miliardy, kterými pomáháme menším zemědělcům. Ti na tom podle dat ÚZEI (Ústavu zemědělské ekonomiky a informací) byli přitom dosud doopravdy o zhruba dva tisíce korun na hektar hůř.

 

Když jste u tohoto konkrétního čísla, o kolik si polepší malý zemědělec se 150 hektary?

Když vytrhneme ze souvislosti jen redistributivní a základní platbu, tak na tom ten „malý“ do 150 hektarů bude lépe o tři až čtyři tisíce korun na hektar. Ale na prvních 150 hektarů dostanou zvýšenou podporu i střední, větší, i největší. Všem jsme pomohli přesunem trvalých travních porostů a vyšším kofinancováním.

 

Takže když má malý zemědělec, hospodařící na pozemcích do sto hektarů, nyní o dva tisíce korun méně na hektar než větší podnik, dá se říct, jak se ten poměr změní? Jak si polepší ti malí, a naopak o kolik přijdou velcí?

Když se nasčítají provozní podpory, ve finále na tom budou ti menší zhruba o dva tisíce korun na hektar lépe než ti velcí. Ale je to jen jeden výsek. Dříve na tom byli malí zemědělci hůř o dva tisíce na přímých provozních podporách, ale byli hendikepovaní kvůli své velikosti, snížené kapacitě, i v jiných částech. A my jsme jim malinko přilepšili v jedné části, ale zůstal jim hendikep v jiných částech. Takže to není tak, že bychom extrémně nadržovali jen někomu. Doopravdy to kyvadlo vyvažujeme. Velice důležité je podívat se na data, jak na tom zemědělci byli z hlediska dotačních příjmů dosud. Jak si stáli podle podzimní varianty, vzniklé za ministra Tomana, a jak při finální podobě. ÚZEI mi modelovali situaci na příkladech několika konkrétních podniků. A několikatisícový zemědělský podnik se živočišnou výrobou na tom bude po všech změnách lépe, než kdybychom ponechali podzimní variantu. Takže proti finální podobě teď demonstrují někteří, kteří na tom budou lépe.

 

Kdo na tom bude hůř?

Ti, kteří hledí jen na ekonomiku, rentabilitu a věnují se jen polní výrobě a dělají jen „rostlinku“ bez živočišné výroby. Na modelech vidíme, že budou kráceni.

 

PŘEVYCHOVAT I TY NEJVĚTŠÍ

Bude to třeba Agrofert, AGRO – Měřín?

Ano, velcí na tom nevydělají. Beru to pozitivně. Pojďme podpořit mladé, menší zemědělce a ekologické zemědělství. Peníze dává EU a toto říká všem členským státům. Prostě zdravé potraviny, zdravá voda, ochránit půdu, lépe hospodařit v krajině. U nás se to zvrhlo v tahanici malých a velkých, ale leitmotiv je trochu jinde. Máme obrovský závazek. Do roku 2030 má být 25 procent zemědělské půdy v režimu ekologického zemědělství. Nezvládneme to jen s menšími zemědělci. Potřebujeme převychovat i ty velké, větší i největší. Když zůstanou u toho, co dělají dosud, bude to na ně mít dopad v jakémsi nenavýšení či ponížení dotací – lehkém, menším. Ale nezlikviduje je to, jak někteří tvrdí. Ti, co půjdou do režimu ekologického zemědělství, si polepší.

 

Nemáte pochybnosti, jestli jste neomezili dotace pro ty největší až příliš? Tvrdí, že nastane velké zdražení potravin.

Na ceny potravin v současnosti reálně dopadne nárůst cen pohonných hmot, cen energií, nárůst mezd, nárůst cen průmyslových hnojiv. Tyto vstupy ovlivňují sektor zemědělství. A strašit tím, že musím nyní zdražit o několik procent, protože bude změna za rok, dva? Trošku nám to tady kulhá. Dopady na velké podniky nebudou tak velké, navíc si pomohou tím, pokud půjdou do režimu ekologického zemědělství. Obhospodařují desetitisíce hektarů. Tak ať si vyčlení čtvrtinu a v portfoliu firem si určí konkrétní podniky, které se budou věnovat ekologickému zemědělství. Nebo mohou přejít do duálního režimu – část podniku pojede v ekologickém zemědělství a část v konvenčním.

 

Tvrdí, že se jim to nebude vyplácet.

Sektor zemědělství se v uplynulých letech podle dat Českého statistického úřadu dlouhodobě pohyboval mezi čtrnácti až sedmnácti miliardami v plusu. Předloni byl v plusu dvacet miliard, za loňský rok předběžně 21 miliard. A pro letošní rok, i po krácení návrhu rozpočtu pro zemědělství, je dostatek prostředků, aby si tuto úroveň zemědělci udrželi. Žádná katastrofa tady nebude, ani se nechystá. Zemědělci tak protestují proti tomu, že se jim podpora udrží. My jen přerozdělíme částku 2,6 miliardy korun v rámci redistribuce. To je malá část z celého velkého balíku. Sektor je v plusu 20 miliard a někdo křičí: pomoc, zkrachuji. To není pravda.

 

Pokud tedy podnikům hodně pomůže ekologické zemědělství, co se jim bude nejvíc vyplácet? Mluvili jste o tom, že si budou moci přijít i na dvacet tisíc korun na hektar, ale už dneska pěstitel s vinicemi nebo chmelnicemi může dostat dokonce víc. Jaký typ ekologického zemědělství bude výhodný?

Průměr dvacet tisíc korun na hektar jsou obrovská agregovaná data, pro zjednodušení. Ale ve finále bude úroveň rozdílná podle toho, do čeho se zemědělci pustí. U ovocnářů, zelinářů, vinařů bude ve finále podpora vyšší. Ve středu jsme zveřejnili dotační kalkulačku, kde si každý podnik namodeluje, čemu se v současnosti věnuje. Zjistí, co mu vyjde, když si převede třeba čtvrtinu sadu do režimu ekologického zemědělství. Teď musí každý zvážit, jestli do něj přejde, nebo zůstane u komerce.

 

„DEAGROFERTIZACE“ STÁTNÍ SPRÁVY

Premiér Petr Fiala vám dal za úkol vypracovat audit, který má zjistit, jaký vliv má skupina Agrofert ve veřejné správě. Jak to budete zjišťovat? A co s tím potom uděláte?

To, co asi všichni očekávají. Budou provedeny personální změny. Už to probíhá, já jsem na ten úkol nečekal. Bez většího humbuku už byli někteří „ukončováni“ v rámci dozorčích rad a podobně.

 

Vy už tedy víte, jak silný vliv má nebo měla skupina Agrofert ve veřejné správě?

To si rozklíčujete, když se podíváte na obsazení dozorčích rad. Hodně se skloňuje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Tam vidíte, kdo dříve působil v Agrofertu a nyní je v dozorčí radě fondu. To se samozřejmě řeší. Nemohu to ale řešit jen já, byť je to naše resortní organizace. Dozorčí rada má pět členů, o čtyřech rozhoduje Sněmovna a o jednom Senát. Tam jsou tři lidé z Agrofertu.

 

Z těch pěti členů?

Ano.

 

A v Podpůrném a garančním rolnickém a lesnickém fondu (PGRLF)?

Tam jsou určité provazby, ale neviděl bych to až tak extrémně. I tam nicméně budou změny. Já jsem se více zaměřil na SZIF, tam bylo řešení podle mého názoru třeba intenzivněji. K PGRLF budu mít za chvíli schůzku…

 

Jak jste s návrhy personálních změn daleko?

To je v pravomoci Sněmovny. Je to velice citlivé téma, bude potřeba, aby se to projednalo v rámci koaliční rady šéfů stran. To je třeba vyeskalovat nahoru.

 

„ABY LESY NEBYLY FABRIKOU NA DŘEVO“

Hodně kritizované je hospodaření Lesů ČR, například takzvaný prodej dřeva na stojato a vytváření velkých mýtin, což jen umocňuje sucho a kůrovcovou kalamitu. Jak se změní způsob hospodaření v lesích?

Určitě budeme chtít hospodaření v Lesích ČR změnit. Bude to běh na delší trať. V rámci kůrovcové kalamity došlo k extrémům, vznikají obrovské holiny. Je ale třeba říct, že se intenzivně, ať výsadbou, nebo přirozenou obnovou lesa, snažíme kalamitu odstraňovat. Za loňský rok bylo vysazeno, domnívám se, 205 milionů sazenic, zhruba dvě třetiny listnatých stromů a třetina jehličnatých. Výsledek se ovšem dostaví až v následujících desetiletích. Během kůrovcové kalamity u nás řádili dva brouci, náš „domácí“ lýkožrout smrkový a ze severu lýkovec severský. Ten byl bohužel záludnější, do stromů se pouštěl seshora, tudíž zespoda to vypadalo, že je strom ještě relativně zdravý. I z hlediska těžby to byl problém, severský brouk se totiž na zimu schoval do země, nezůstával ve dřevě. Při zimní těžbě nám to nepomohlo.

 

Vědci a ekologové mluví o tom, že by v této situaci pomohlo, kdyby se suché stromy mohly nechávat stát, aby vrhaly stín na podrost, bránily vysychání lesa. Zároveň by to vylepšilo situaci i vzhledem k uhlíkovým emisím, které by nebyly tak vysoké. Počítají Lesy ČR do budoucna s ponecháváním dřeva „na stojato“?

Už teď je tam jakási výjimka, že se všechny souše nevytěžily, je tam určitý odklad. Na druhou stranu ale bude potřeba lesy obnovovat. Je to postupný proces, bude to kombinované. Lesy musí mít nějaké ekonomické racio, budeme ale zároveň směřovat k jakémusi trvale udržitelnému rozvoji, aby lesy, když to hodně zjednoduším, nebyly jen fabrikou na dřevo. Aby do budoucna nebyla jen ta možnost, že se v případě kůrovcové kalamity udělá holoseč a vzniknou obrovské mýtiny, ale aby bylo možné jít na kácení selektivně.

 

Kdy bude tento nový způsob hospodaření, takzvaná dřevěná kniha připravená?

Máme to i v programovém prohlášení vlády. Na poradě vedení ministerstva jsem uložil, že jeho obsahem mají ministerstvo i všechny podřízené organizace nastavené mantinely a musí tyto „domácí úkoly“ splnit. To se týká i lesnictví. Čekám teď na výběrové řízení na generálního ředitele Lesů ČR, kde máme pět kandidátů, jména zatím neznám. Termín pro výběr nového ředitele je do konce února. Čekám především na to, až zasedne výběrová komise a kandidáti představí své vize. Předpokládám ale, že už v nejbližších týdnech budu mít nějaký žebříček, kdo by byl tím nejlepším ředitelem, který Lesy ČR posune dopředu.

 

NECHCI PYROTECHNIKY PRO LESY ČR

Odvolání bývalého ředitele Lesů ČR Josefa Vojáčka jste vysvětloval jeho chybnými manažerskými rozhodnutími. Proč tedy musel být takto narychlo odvolaný?

Už delší dobu byla slyšet velice intenzivní kritika kvůli reorganizaci Lesů ČR, kdy z jedenácti krajských ředitelství vzniklo sedm oblastních vedení. To kritizovaly regiony, především ze severních částí republiky. Zároveň došlo k odvolání ředitele Vojenských lesů a statků v resortu ministerstva obrany (jen o několik dnů po odvolání Vojáčka ředitele VLS odvolala ministryně Jana Černochová, pozn. red.), tady nám doopravdy hořel termín a bylo potřeba rozhodnout do konce roku.

 

Proč?

Bývalý generální ředitel Lesů ČR nechtěl přibrzdit a dát prostor nové vládě, aby prošetřila plánovanou obrovskou transakci mezi Lesy ČR a Vojenskými lesy a statky (v plánu byla rozsáhlá směna pozemků, kterou schválila bývalá vláda a která měla platit od ledna, pozn. red.). Je tam řada otazníků a negativní podněty byly čím dál intenzivnější. Kdybychom s tím (odvoláním ředitele Vojáčka, kterého odvolal ve funkci ministra zemědělství Marian Jurečka zastupující ještě nejmenovaného Zdeňka Nekulu, pozn. red.) počkali až na můj nástup, bylo by dílo dokonáno a my bychom byli jenom „pasivními pozorovateli“.

 

Tím dílem tedy myslíte transakci mezi Lesy ČR a Vojenskými lesy?

Samozřejmě. To nějakým způsobem běželo a my jsme touto dohodou pana ministra Jurečky a paní ministryně Černochové získali půl roku. Vedením Lesů ČR je nyní pověřen pan Jiří Groda, který nám udělá prověrku toho, co se tam odehrálo. Já bych to laicky popsal takto: mojí ambicí není, aby měly Lesy ČR pyrotechnickou jednotku, to rozhodně ne. To by byl jeden z dopadů té obří transakce, pokud by se převedly pod Lesy ČR plochy, které jsou zatížené nevybuchlou municí.

 

Podle zjištění Deníku N policie od začátku letošního roku prověřuje, jak Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond i pod vaším vedením uděloval dotace holdingu Agrofert. Našim redaktorům to potvrdilo Vrchní státní zastupitelství v Praze. V té době fond uděloval peníze mimo jiné z dotačního programu Finanční podpory pojištění, pro získání peněz ale musely firmy splnit jedno zásadní kritérium – spadat do kategorie malých a středních podniků. Vy jste ale udělili tyto dotace i dceřiným firmám z holdingu Agrofert, který rozhodně do této kategorie nespadá. Trestní oznámení přitom podali Piráti, kteří s vámi sedí ve vládě. Šéf pirátských poslanců Jakub Michálek řekl, že by to s vámi chtěl řešit.

Nekontaktovala mě ani policie, ani pan Michálek. Bavil jsem se s Ivanem Bartošem a on mi říkal, že někdy před dvěma lety podali trestní oznámení na neznámého pachatele. Chápu, že je tady nějaká politická rovina. V roce 2018 jsme vycházeli z brožury definice malého a středního podnikání. A tam je na straně dvě uvedeno, že je tento dokument právně neúčinný a nezávazný. Pokud to už v té době měl SZIF nějakým vnitřním aktem přijato a aplikoval, my jsme to tak na PGRLF ještě neměli mezi právně účinnými a závaznými akty, takže jsme to nemohli použít. Tam došlo k nedorozumění, nepochopení té situace. My jsme to rozhodnutím představenstva s účinností k 1. 8. 2018 zapracovali a dali mezi právně účinné a závazné dokumenty. Já jsem konkrétním lidem, kteří byli tehdy v Bruselu, říkal: „Nevydávejte nám tady právně neúčinné dokumenty. Jestli chcete, aby to bylo právně účinné a závazné, tak to musí být natvrdo.“

 

Toto doporučení skutečně není právně závazné, ono má jen usnadnit tu definici. Právně závazné ale v tomto bylo nařízení Komise z června 2014. A nařízení nemusí do své legislativy překlápět členské státy, to platí automaticky.

To je otázka nějakého právního zadání, my jsme si tenkrát zadali právní analýzu. Ale já říkám, je to dvousečné. Pokud by se z velkého podniku stával malý, tak by podle toho naopak přišel o dvouletou přechodnou lhůtu. Všichni se upnuli jen na to, že se někdo přesouvá do kategorie velkých (zmíněné podniky se staly dceřinými firmami Agrofertu, pozn. red.). Ale byla tam i kategorie přechodné dvouleté doby pro ty velké, které se staly malými, cesta zpátky. Ono vše má pro a proti.

 

Ale vy jste to na jaře 2018 naopak chtěli rozšířit na ty velké podniky, věděli jste tedy o pochybení. Tehdejší ministr Jiří Milek oznámil, že se podpora pojištění rozšíří na všechny podniky, i ty velké. To ale Evropská komise v lednu 2021 zpětně zamítla a naopak oznámila, že i ona začíná prošetřovat, zda podporu pojištění u nás nedostaly velké podniky, pro které nebyla určená.

Je potřeba vnímat ty věci v kontextu, proč se to tehdy dělalo. Měli jsme záměr zřídit Fond těžko pojistitelných rizik, a abychom tam přitáhli i ty velké podniky, které by své peníze do fondu sypaly, bylo třeba dát jim stejnou motivaci jako malým a středním podnikům. Do toho pojištění rizik bylo třeba vtáhnout všechny: „Na tu výplatu zpět budete mít nárok za podmínky, že se komerčně pojistíte.“ A aby se srovnala pravidla hry, tak se „skoro povinně“ pojistíte a dostanete nějakou částečnou kompenzaci, třeba 35, 40 %. To byl ten motiv. Ne že peníze dostanou velké podniky. Cílem bylo mít tam co nejvíce hráčů.

 

------------------------

Redistributivní platba

Získá ji každý podnik vedle dosavadních plateb na hektar ještě dodatečné peníze na prvních 150 hektarů, na tuto platbu má přitom nárok každá firma. Například podnik se sto hektary tak dostane dodatečnou platbu na sto hektarů, zatímco firma obhospodařující tisíc hektarů peníze na 150.

-----------------

Zdeněk Nekula

Po dokončení vysoké školy pracoval v jihomoravských pobočkách České spořitelny. Později se přesunul do společnosti Erste Leasing, kde se orientoval na financování zemědělců. V roce 2007 vstoupil do KDU-ČSL. Mezi lety 2015 a 2018 vedl Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond. Na začátku roku se stal ministrem zemědělství. Zemědělci tak protestují proti tomu, že se jim podpora udrží.

Zdeněk Nekula vedl Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond v letech 2015 až 2018. Právě v té době fond uděloval peníze mimo jiné z dotačního programu Finanční podpory pojištění. Pro získání peněz musely firmy splnit jedno zásadní kritérium – spadat do kategorie malých a středních podniků.