Odstavec předpisu 309/2021 Sb.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 309/2021 Sb., o odběrech a chemických a biologických rozborech vzorků hnojiv
Příl.2
Příl.2
Postupy chemických rozborů
1. Příprava vzorků k analýze
Úprava konečného vzorku dodaného do laboratoře je sled operací, zejména
prosévání, rozmělňování a homogenizace, který se provádí tak, aby
a) i nejmenší navážka, předpokládaná analytickými metodami, byla reprezentativní
pro konečný vzorek,
b) při úpravě nebyla zrnitost hnojiva změněna natolik, že by tím byla značně ovlivněna
rozpustnost v různých vyluhovacích činidlech,
c) mikrobiologické zkoušky odpovídaly zásadám uvedeným v AHEM 7/2001 (Acta hygienica,
epidemiologica et microbiologica) a AHEM 1/2008 (Acta hygienica, epidemiologica et
microbiologica).
2. Dusík
2.1 Stanovení amonného dusíku
2.1.1 Stanovení amonného dusíku destilační metodou
Amoniak se vytěsní nadbytkem hydroxidu sodného, destiluje se, zachytí se
ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
2.1.2 Stanovení amonného dusíku formaldehydovou metodou
Amonné ionty ve vodném roztoku se reakcí s formaldehydem převedou na hexamethylentetramin,
přičemž se uvolní ekvivalentní množství oxoniových iontů. Ty se přímo stanoví titračně
odměrným roztokem hydroxidu sodného na fenolftalein.
2.1.3 Stanovení amonného dusíku spektrofotometrickou metodou
Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a salicylanem
za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog indofenolu). Intenzita zbarvení se
měří spektrofotometricky při vlnové délce 660 nm.
2.2 Stanovení amonného a dusičnanového dusíku podle Devardy
Dusičnany a eventuálně přítomné dusitany se v silně alkalickém prostředí
redukují vodíkem ve stavu zrodu, vznikajícím reakcí Devardovy slitiny s hydroxidem
sodným. Vzniklý amoniak se spolu s původně přítomným vytěsní nadbytkem hydroxidu
sodného, destiluje se, zachytí ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví
titračně.
2.3 Stanovení celkového dusíku (sumy anorganicky a organicky vázaného dusíku)
2.3.1 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně bez dusičnanů
Vzorek se rozloží Kjeldahlovou metodou varem s kyselinou sírovou za přítomnosti
měďnatého katalyzátoru. Ze vzniklého síranu amonného se amoniak vytěsní hydroxidem
sodným, destiluje se, zachytí ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví
titračně.
2.3.2 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně s dusičnany
Nejprve se práškovým železem a chloridem cínatým zredukují dusičnany na amoniak
a vzorek se dále rozloží Kjeldahlovou metodou jako v bodu 2.3.1.
2.3.3 Stanovení celkového dusíku v močovině
Dusík z močoviny se varem vzorku s kyselinou sírovou převede na síran amonný.
Amoniak se z alkalického prostředí destiluje, zachytí se ve vhodném jímacím roztoku
a v něm se následně stanoví titračně.
2.3.4 Stanovení celkového dusíku podle Jodlbauera
Dusičnany v prostředí kyseliny sírové nitrují fenol na p-nitrofenol, který
se následně pomocí zinku redukuje na p-aminofenol. Ten se spolu s organickou složkou
vzorku rozloží vroucí kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru, při čemž se
organicky vázaný dusík zmineralizuje. Vzniklý amonný dusík se spolu s původně přítomným
amonným dusíkem po alkalizaci destiluje, zachytí se ve vhodném jímacím roztoku a
v něm se následně stanoví titračně.
2.3.5 Stanovení celkového dusíku podle Dumase (elementární analýzou)
Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi plynů
se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na formy N
2
, CO2
a SO2
,
které se vhodným způsobem detekují.2.4 Stanovení kyanamidového dusíku
Kyanamid se z roztoku srazí jako stříbrná sůl, která se rozloží Kjeldahlovou
metodou a dusík se stanoví jako v bodu 2.3.1.
2.5 Stanovení biuretu v močovině
2.5.1 Stanovení biuretu v močovině spektrofotometricky
Biuret tvoří v alkalickém prostředí za přítomnosti vinanu sodnodraselného
s dvojmocnou mědí modrofialový vodorozpustný komplex, jehož absorbance se měří při
vlnové délce 546 nm.
2.5.2 Stanovení biuretu v močovině pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie
(HPLC) Biuret se stanoví ve vodném roztoku pomocí HPLC s detekcí při vlnové délce
195 nm.
2.6 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe
Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným, dusičnanovým,
močovinovým a kyanamidovým dusíkem
2.6.1 Stanovení rozpustného a nerozpustného dusíku (suma). Stanovení se provádí
pouze tehdy, je-li z výše uvedených forem dusíku přítomen též kyanamidový dusík.
2.6.1.1 Za nepřítomnosti dusičnanů se vzorek přímo mineralizuje Kjeldahlovou
metodou jako v bodu 2.3.1
2.6.1.2 Za přítomnosti dusičnanů se vzorek mineralizuje Kjeldahlovou metodou
(bod 2.3.1) až po redukci práškovým železem a chloridem cínatým.
Poznámka: Z hnojiv se vodou při laboratorní teplotě vyluhuje amonný, dusičnanový
a močovinový dusík (včetně biuretu), kyanamid vápenatý se hydrolyzuje (na Ca (HCN
2
)2
)
a nerozpuštěné zbývají močovino-aldehydické kondenzáty. Zjistí-li se při rozboru
obsah nerozpustného dusíku vyšší než 0,5 %, lze usuzovat na přítomnost močovino-aldehydických
kondenzátů popř. jiných forem nerozpustného dusíku. Pro tento případ je popsaný analytický
postup bez úprav nevhodný.2.6.2 Stanovení rozpustných forem dusíku v různých podílech jediného roztoku
vzorku:
2.6.2.1 Rozpustný celkový dusík
2.6.2.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů, přímým rozkladem metodou podle Kjeldahlovy
metody, jako v bodu 2.3.1
2.6.2.1.2 za přítomnosti dusičnanů rozkladem alikvotního podílu roztoku vzorku
metodou podle Jodlbauera, bod 2.3.4.
V obou-případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou podle bodu
2.1.1.
2.6.2.2 Dusičnanový dusík
2.6.2.2.1 z rozdílu: za nepřítomnosti kyanamidu vápenatého
Rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a sumou amonného a močovinového dusíku (2.6.2.3.2 nebo
2.6.2.3.3 + 2.6.2.4).
2.6.2.2.2 z rozdílu: za přítomnosti kyanamidu vápenatého
Rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a sumou (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3 + 2.6.2.4 + 2.6.2.5).
2.6.2.2.3 přímé stanovení: Stanovení dusičnanového dusíku spektrofotometrickou
metodou
Dusičnany absorbují v ultrafialové oblasti spektra při vlnové délce 210 nm.
Po redukci dusičnanů ve výluhu na dusitany se provede druhé měření při vlnové délce
210 nm a z rozdílu naměřených hodnot se vypočítá obsah dusíku vyjádřený jako dusičnanový
dusík (N-NO
3
).2.6.2.3 Amonný dusík
2.6.2.3.1 za přítomnosti samotného amonného nebo amonného a dusičnanového
dusíku použitím destilační metody podle bodu 2.1.1.
2.6.2.3.2 za přítomnosti močovinového nebo kyanamidového dusíku vytěsněním
amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním vzduchu. Amoniak se
váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví jako při destilační
metodě podle bodu 2.1.1.
2.6.2.3.3 přímé stanovení: Stanovení amonného dusíku spektrofotometrickou
metodou
Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a salicylanem
za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog indofenolu). Intenzita zbarvení se
měří spektrofotometricky při vlnové délce 660 nm.
2.6.2.4 Močovinový dusík
2.6.2.4.1 Přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se stanoví postupem
2.6.3.3.1. Ve vzorku se zároveň stanoví obsah přítomného volného amoniaku bez přídavku
ureázy podle bodu 2.6.3.3.1. Obsah močovinového dusíku 2.6.2.4 se vypočte z rozdílu
(2.6.2.4.1-2.6.3.3.1)
2.6.2.4.2 Stanovení močovinového (amidického) dusíku pomocí vysokoúčinné
kapalinové chromatografie (HPLC).
Močovinový dusík se stanoví v extraktu pomocí HPLC s použitím detekce při
vlnové délce 195 nm.
2.6.2.4.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky
I--------I------------I----------I------------I------------------------------I I Případ I N-NO3-I N-NH4+I N-CN22-I N-CO(NH2)2I I--------I------------I----------I------------I------------------------------I I 1 I přítomen I přítomen I přítomen I 2.6.2.1.2 nebo 2.3.5 - I I I I I I (2.6.2.3.2 nebo I I I I I I 2.6.2.3.3 + 2.6.3.2.2 + I I I I I I 2.6.2.5) I I--------I------------I----------I------------I------------------------------I I 2 I nepřítomen I přítomen I přítomen I 2.6.2.1.1 - (2.6.2.3.2 nebo I I I I I I 2.6.2.3.3 + 2.6.2.5) I I--------I------------I----------I------------I------------------------------I I 3 I nepřítomen I přítomen I nepřítomen I 2.6.2.1.1 - (2.6.2.3.2 nebo I I I I I I 2.6.2.3.3) I I--------I------------I----------I------------I------------------------------I I 4 I přítomen I přítomen I nepřítomen I 2.6.2.1.2 - (2.6.2.3.2 nebo I I I I I I 2.6.2.3.3 + 2.6.3.2.2) I I--------I------------I----------I------------I------------------------------I
2.6.2.5.4 stanovení jednotlivých forem dusíku přímými metodami
I--------------I-------------I--------------I-------------I------------------I I Celkový N I N-NO3-I N-NH4+I N-CN22-I N-CO(NH2)2I I--------------I-------------I--------------I-------------I------------------I I 2.3.5 nebo I 2.6.2.2.3 I 2.1.3 nebo I 2.6.2.5 I 2.7.1 nebo 2.7.2 I I 2.3.4 I I 2.6.2.3.2 I I I I--------------I-------------I--------------I-------------I------------------I
2.6.2.5 Kyanamidový dusík srážením jako stříbrná sůl a stanovením dusíku
ve sraženině podle Kjeldahlovy metody. Kyanamidový dusík se převede do roztoku zředěnou
kyselinou octovou, pak se z amoniakálního prostředí vysráží jako stříbrná sůl a ve
sraženině se stanoví dusík metodou podle Kjeldahlovy metody jako v bodu 2.3.1.
2.6.3 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným, dusičnanovým
a močovinovým dusíkem v různých podílech jediného roztoku vzorku:
2.6.3.1 Celkový dusík
2.6.3.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahlovy metody,
metodou jako v bodu 2.3.1.
2.6.3.1.2 za přítomnosti dusičnanů po rozkladu alikvotního podílu roztoku
vzorku metodou podle Jodlbauera, podle bodu 2.3.4.
V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou podle bodu
2.1.1.
2.6.3.2 Dusičnanový dusík
2.6.3.2.1 z rozdílu mezi 2.6.3.1.2 a sumou rozpustného amonného a močovinového
dusíku (2.6.3.3 + 2.6.3.4).
2.6.3.2.2 přímé stanovení: Stanovení dusičnanového dusíku spektrofotometrickou
metodou
Dusičnany absorbují v UV oblasti spektra při vlnové délce 210 nm. Po redukci
dusičnanů ve výluhu na dusitany se provede druhé měření při vlnové délce 210 nm a
z rozdílu naměřených hodnot se vypočítá obsah dusíku vyjádřený jako dusičnanový dusík
(N-NO
3
).2.6.3.3 Amonný dusík
2.6.3.3.1 vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním
vzduchu. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví
jako při destilační metodě v bodu 2.1.1.
2.6.3.3.2 přímé stanovení: Stanovení amonného dusíku spektrofotometrickou
metodou
Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a salicylanem
za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog indofenolu). Intenzita zbarvení se
měří spektrofotometricky při vlnové délce 660 nm.
2.6.3.4 Močovinový dusík
2.6.3.4.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje odměrným
roztokem kyseliny chlorovodíkové.
2.6.3.4.2 Stanovení močovinového (amidického) dusíku pomocí vysokoúčinné
kapalinové chromatografie (HPLC)
Močovinový dusík se stanoví v extraktu pomocí HPLC s detekcí při vlnové délce
195 nm.
2.6.3.4.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky
I----------I------------I------------I---------------------------------------I I Případ I N-NO3-I N-NH4+I N-CO(NH2)2I I----------I------------I------------I---------------------------------------I I 1 I nepřítomen I přítomen I (2.6.3.1.1) - (2.6.3.3.1 nebo I I I I I 2.6.3.3.2) I I----------I------------I------------I---------------------------------------I I 2 I přítomen I přítomen I (2.6.3.1.2) - (2.6.3.3 + 2.6.3.2.2) I I----------I------------I------------I---------------------------------------I
2.7 Stanovení močovinového (amidického) dusíku
2.7.1 Stanovení močovinového (amidického) dusíku spektrofotometrickou metodou
Močovina reaguje v kyselém prostředí s 4-dimethylaminobenzaldehydem za vzniku
žlutě zbarveného kondenzačního produktu, jehož absorbance se měří při vlnové délce
420 nm. Metoda je určena pro selektivní stanovení močovinového (amidického) dusíku
v jednoduchých i vícesložkových hnojivech. Nelze ji použít pro hnojiva obsahující
nebo uvolňující látky, které rovněž tvoří barevné sloučeniny s 4-dimethylaminobenzaldehydem,
jako např. kyanamid, thiomočovina, primární a sekundární aromatické aminy, hydrazin
a deriváty s jednou volnou aminoskupinou, semikarbazidy.
2.7.2 Stanovení močovinového (amidického) dusíku pomocí vysokoúčinné kapalinové
chromatoqrafie (HPLC)
Močovinový dusík se stanoví ve vodném roztoku pomocí HPLC na reverzní fázi
s použitím detekceí při vlnové délce 200 nm.
2.8 Stanovení močovino-aldehydických kondenzátů
Poznámka: Močovino-aldehydické kondenzáty jsou dusíkaté látky obtížně rozpustné
ve vodě. K jejich stanovení se využívá jejich různá rozpustnost ve studené a horké
vodě. Voda je nahrazena tlumivými roztoky, které zabraňují hydrolytickému štěpení
kondenzátů na močovinu a aldehyd a zároveň zajišťují stabilní podmínky rozpustnosti
při vyluhování.
2.8.1 Stanovení celkových močovino-aldehydových kondenzátů odečtem jednotlivých
forem dusíku od celkového dusíku
I---------I-----------I--------I------------I--------------------------------I I Celkový I N-NO3-I N-NH4+I N-CO(NH2)2I Celkový dusík močovino- I I dusík I I I I aldehydických kondenzátů (CMA) I I---------I-----------I--------I------------I--------------------------------I I 2.3.5 I 2.6.2.3.3 I 2.1.3 I 2.7.2 I 2.3.5 - (2.6.2.3.3 + 2.1.3 + I I I I I I 2.7.2) I I---------I-----------I--------I------------I--------------------------------I
2.8.2 Stanovení dusíku močovino-aldehydických kondenzátů rozpustných ve studené
vodě (RSV)
Vzorek se vyluhuje intenzivním mícháním po dobu 30 minut při teplotě 20 °C
fosforečnanovým tlumivým roztokem pH = 7,5. Nerozpustný zbytek na filtru se promyje
studenou vodou a rozloží se postupem podle bodu 2.3.1 a stanoví se postupem podle
bodu 2.1.1. Výsledkem je hodnota močovino-aldehydického dusíku nerozpustného ve studené
vodě (NSV).
Od celkového močovino-aldehydického dusíku (CMA) se odečte hodnota močovino-aldehydického
dusíku nerozpustného ve studené vodě. Výsledkem rozdílu těchto dvou hodnot je obsah
močovino-aldehydických kondenzátů, rozpustných ve studené vodě.
I----------------------------------------------------------------------------I I RSV = CMA - NSV I I----------------------------------------------------------------------------I
2.8.3 Stanovení dusíku močovino-aldehydických kondenzátů rozpustných v horké
vodě (RHV)
Vzorek se vyluhuje na vroucí vodní lázni po dobu 30 minut fosforečnanovým
tlumivým roztokem pH = 7,5. Nerozpustný zbytek na filtru se promyje horkou vodou
a rozloží se postupem podle bodu 2.3.1 (stanovení celkového dusíku podle Kjeldahlovy
metody s použitím katalyzátoru) a stanoví se postupem podle bodu 2.1.1. Výsledkem
je hodnota močovino-aldehydického dusíku nerozpustného v horké vodě (NHV).
Od hodnoty močovino-aldehydického dusíku nerozpustného ve studené vodě (NSV)
se odečte hodnota močovino-aldehydického dusíku nerozpustného v horké vodě (NHV).
Výsledkem rozdílu těchto dvou hodnot je obsah dusíku močovino-aldehydických
kondenzátů, rozpustných v horké vodě.
I----------------------------------------------------------------------------I I RHV = NSV - NHV I I----------------------------------------------------------------------------I
2.8.4 Stanovení kondenzátů močoviny
2.8.4.1 Stanovení oligomerů methylenmočoviny pomocí vysokoúčinné kapalinové
chromatografie (HPLC)
Rozpustné oligomery methylenmočoviny (methylendimočovina, dimethylentrimočovina,
trimethylentetramočovina) se stanoví po extrakci horkou vodou pomocí HPLC na reverzní
fázi s použitím UV detekce při vlnové délce 195 nm.
2.8.4.2 Stanovení isobutylidendimočoviny a krotonylidendimočoviny pomocí
vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC)
Isobutylidendimočovina a krotonylidendimočovina se stanoví po extrakci ve
vodném roztoku pomocí HPLC na reverzní fázi s použitím UV detekce při vlnové délce
200 nm.
3. Fosfor
3.1 Stanovení metod rozkladu a vyluhování fosforečnanů
3.1.1 Stanovení rozkladu minerálními kyselinami
3.1.1.1 Rozklad minerálními kyselinami
Vzorek se rozloží varem se směsí kyseliny sírové a dusičné a veškerá kyselina
fosforečná se tak převede do roztoku. Metoda je určena pro rozklad vzorků přírodních
fosfátů a hnojiv s obsahem fosforu, pokud neobsahují větší množství organických látek.
3.1.1.2 Rozklad lučavkou královskou
Fosfor se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných
podmínek.
3.1.2 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině mravenčí (2
%)
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny mravenčí (2 %). Při
tom se vylouží fosforečnany především z rozpadavých zemitých surových fosfátů, zatímco
“tvrdé“ surové fosfáty se nevyluhují.
3.1.3 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině citronové
(2 %)
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny citronové (2 %). Metoda
je určena především pro hnojiva typu Thomasovy moučky nebo směsi, které ji obsahují.
3.1.4 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v neutrálním roztoku
citronanu amonného
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují za předepsaných podmínek při 65 °C neutrálním
(pH = 7,0) roztokem citronanu amonného.
3.1.5 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v zásaditém roztoku citronanu
amonného
3.1.5.1 Vyluhování podle Petermanna při 65 °C
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při 65 °C zásaditým roztokem citronanu
amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek. Metodou se vyluhuje především
dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (CaHPO
4
. 2 H2
O).3.1.5.2 Vyluhování podle Petermanna při teplotě místnosti
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 °C zásaditým roztokem citronanu
amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena především
pro termofosfáty resp. termicky zpracované fosfáty.
3.1.5.3 Vyluhování podle Joulieho
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 °C zásaditým roztokem citronanu
amonného předepsaného složení (příp. s obsahem 8 hydroxychinolinu k vázání nadbytku
hořčíku) za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena pro vyluhování fosforu
vázaného ve formě fosforečnanu hlinitovápenatého.
3.1.6 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných ve vodě
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují vodou při cca 20 °C za přesně stanovených
podmínek. Metoda je určena pro jednosložková i vícesložková hnojiva obsahující fosforečnany
rozpustné ve vodě.
3.1.7 Stanovení rozkladu z popela kyselinou chlorovodíkovou
Metoda je určena především pro stanovení celkového fosforu v organominerálních
a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek se spálí při 450 °C a popel se
rozloží zředěnou kyselinou chlorovodíkovou.
3.2 Metody stanovení fosforečnanů ve výluzích
3.2.1 Vážkové stanovení jako fosfomolybdenan chinolinu
Metoda je použitelná pro všechny rozkladné roztoky a výluhy, získané podle
bodu 3.1, obsahující fosfor ve formě jednoduchých fosforečnanů. Eventuálně přítomné
polyfosforečnany se musí předem hydrolyzovat. Z roztoku okyseleného kyselinou dusičnou
se činidlem, obsahujícím molybdenan sodný nebo amonný, kyselinou citronovou, chinolin,
kyselinu dusičnou a aceton, za předepsaných podmínek vysráží žlutý molybdátofosforečnan
chinolinia. Sraženina se odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší
při 250 °C a váží. Při dodržení všech podmínek obsahuje 3,207 % P
2
O5
. Stanovení neruší
látky obvykle přítomné v roztoku, jako minerální a organické kyseliny, rozpustné
kremičitany aj.3.2.2 Spektrofotometrické stanovení jako molybdenová modř
Metoda je určena především pro stanovení nízkých obsahů fosforu v organických
hnojivech popř. i v jiných produktech. Zbytek vzorku po spálení (popel) se za horka
vylouží kyselinou chlorovodíkovou a filtrací se oddělí nerozpustný zbytek a kyselina
křemičitá. Ve filtrátu se spektrofotometricky stanoví fosforečnan po převedení na
molybdátofosforečnan a redukci v něm vázaného molybdenu na molybdenovou modř metolem
v siřičitanovém prostředí, jejíž absorbance se měří. Metodu lze použít pro výluhy
podle bodů 3.1.1.1, 3.1.1.2, 3.1.6 a 3.1.7.
3.2.3 Stanovení volné kyseliny fosforečné
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem hydroxidu
sodného na indikátor dimethylovou žluť do žlutého zbarvení. Zjištěná acidita se považuje
za kyselinu fosforečnou titrovanou do prvního stupně a vyjadřuje se jako volná kyselina
fosforečná. Ke zvýšení přesnosti se zbarvení titrovaného roztoku srovnává se zbarvením
roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného se stejným množstvím indikátoru. Metoda je
určena pro stanovení volné kyseliny fosforečné v superfosfátech.
3.2.4 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem
(ICP OES).
Zmlžený vzorek je proudem argonu veden do plazmatu, kde vlivem vysoké teploty
dochází k excitaci elektronů přítomných atomů do vyšších energetických hladin. Při
návratu do původních hladin elektrony emitují světlo o přesně definované vlnové délce,
to je vedeno přes monochromátor na detektor, kde je intenzita záření převedena na
elektrický signál a provedeno vyhodnocení pro jednotlivé vlnové délky, charakteristické
pro měřené prvky. Metodu lze použít pro všechny typy výluhů.
4. Draslík
4.1 Stanovení metod vyluhování draslíku
4.1.1 Stanovení vyluhování draslíku rozpustného v kyselinách
4.1.1.1. Draslík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou
30 minut.
V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena jednak pro minerální
tuhá hnojiva s draslíkem uvolnitelným minerálními kyselinami, jednak pro různé pomocné
látky převážně anorganického charakteru.
4.1.1.2 Rozklad lučavkou královskou
Draslík se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných
podmínek.
4.1.1.3 Rozklad z popela kyselinou chlorovodíkovou
Metoda je určena především pro stanovení celkového draslíku v organominerálních
a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek se spálí při 450 °C a popel se
rozloží zředěnou kyselinou chlorovodíkovou.
4.1.2 Stanovení vyluhování draslíku rozpustného ve vodě
Vodorozpustný draslík se uvede do roztoku varem vzorku s destilovanou vodou
30 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena pro minerální tuhá,
roztoková a suspenzní hnojiva.
4.2 Metody stanovení draslíku ve výluzích
4.2.1 Vážkové stanovení jako tetrafenylboritan draselný
Z alikvotního podílu zkušebního roztoku se předem odstraní rušivý vliv příp.
přítomného kyanamidu oxidací bromovou vodou, organických látek aktivním uhlím, nadbytku
amonných solí vytěsněním amoniaku varem zalkalizovaného roztoku, vázáním rušivých
kationtů dihydrátem disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové a zbytku amonných
iontů formaldehydem. Pak se draslík za tepla ze slabě zásaditého prostředí sráží
roztokem tetrafenylboritanu sodného a sraženina se po ochlazení odfiltruje skleněným
filtračním kelímkem, promyje, suší při 120 °C a váží. Metoda je vhodná pro všechny
výluhy hnojiv, pokud neobsahují nadměrné množství organických látek, neodstraniteIných
aktivním uhlím.
4.2.2 Stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se odpařuje
a dochází k tepelné disociaci sloučenin a excitaci atomů. Vznikající emisní záření
se pomocí optiky usměrňuje přes monochromátor na detektor. Signál je registrován
a vyhodnocen.
Metodu lze použít i pro výluhy podle bodů 4.1.1.1, 4.1.1.2, 4.1.1.3 a 4.1.2.
4.2.3 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem
(ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
Metodu lze použít i pro výluhy podle bodů 4.1.1.1, 4.1.1.2, 4.1.1.3 a 4.1.2.
5. Vápník a hořčík
5.1 Stanovení metod rozkladu a vyluhování vápníku a hořčíku
5.1.1 Stanovení rozkladu kyselinami
5.1.1.1 Extrakce celkového vápníku a hořčíku s odstraněním křemičitanů a
seskvioxidů
Vzorek se rozloží odpařením se zředěnou (1 + 1) kyselinou chlorovodíkovou
k suchu a případnou oxidací organických látek několika kapkami kyseliny dusičné a
nerozpustný zbytek s vyloučenou kyselinou křemičitou se odfiltrují. Ve filtrátu se
po oddělení seskvioxidů stanoví vápník a hořčík komplexometrickou titračně jednak
na fluorexon (calcein), jednak na eriochromovou čerň T. Metoda je určena pro materiály
vyrobené mletím přírodních hmot (vápence, dolomity) nebo jejich termickým zpracováním
(vápna všech typů) popř. i jiné hmoty s převládající uhličitanovou nebo oxidovou
resp. hydroxidovou vazbou vápníku a hořčíku a dále se silikátovou vazbou typu hutnických
strusek.
5.1.1.2 Vyluhování celkového vápníku a hořčíku kyselinou chlorovodíkovou
Navážka vzorku se 30 minut vaří se zředěnou (1 + 1) kyselinou chlorovodíkovou.
Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se použije
ke stanovení. Metoda je určena pro vzorky obsahující vápník především ve formě síranů
v různém stupni hydratace. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů ve vzorku.
5.1.1.3 Rozklad lučavkou královskou
Vápník a hořčík se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové
za definovaných podmínek.
5.1.2 Stanovení vyluhování vápníku nebo hořčíku rozpustného ve vodě
Navážka vzorku se 30 minut vaří s destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení
a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda
je určena pro hnojiva, u kterých je v tabulce typových hnojiv předepsán obsah vápníku
nebo hořčíku ve vodorozpustné formě. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů.
5.2 Metody stanovení vápníku a hořčíku ve výluzích
5.2.1 Komplexometrické stanovení vápníku a hořčíku
Alikvotní podíly roztoků získaných metodami podle bodů 5.1.1.1, 5.1.1.2 nebo
5.1.2 se titrují odměrným roztokem disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové
jednak na indikátor fluorexon (calcein) v silně alkalickém prostředí pH > 12 (samotný
vápník), jednak při pH 10,5 +- 0,1 na indikátor eriochromčerň T (suma vápníku a hořčíku).
Odečtením obou spotřeb se zjistí spotřeba odměrného roztoku EDTA na hořčík. Interference
způsobená přítomnými ionty kovů se odstraní přídavkem kyanidu draselného.
5.2.2 Stanovení vápníku nebo hořčíku metodou atomové absorpční spektrometrie
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se odpařuje
a rozruší se chemické vazby přítomných sloučenin. Podmínky atomizace jsou voleny
tak, aby co největší část měřených atomů (Me) zůstala v neutrálním stavu a nevznikaly
nabité částice (Me+). Plamenem prochází paprsek světla ze speciální výbojky, jehož
fotony se při setkání s atomy analyzovaného prvku absorbovány a atom prvku přechází
do vybuzeného stavu. Dochází tak k úbytku intenzity procházejícího světla, který
je dán Lambert-Beerovým zákonem. Měří se absorbance A.
Vápník nebo hořčík se stanoví ve výluzích podle bodů 5.1.1.1, 5.1.1.2, 5.1.1.3
a 5.1.2. Měří se vzorek vhodně naředěný do rozsahu kalibrační křivky obsahující přídavek
La.
5.2.3 Stanovení vápníku manganometricky po vyloučení jako šťavelan
Z alikvotního podílu výluhu se vápník vysráží jako šťavelan vápenatý. Ten
se po odfiltrování skleněným filtračním kelímkem a promytí rozpustí ve zředěné kyselině
sírové a uvolněná kyselina šťavelová se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného.
5.2.4 Stanovení vápníku nebo hořčíku-metodou optické emisní spektrometrie
s indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
Vápník a hořčík se stanoví ve výluzích podle bodů 5.1.1.1, 5.1.1.2, 5.1.1.3
a 5.1.2.
6. Sodík
6.1 Stanovení metod vyluhování sodíku
6.1.1 Stanovení vyluhování celkového sodíku
6.1.1.1 Vyluhování kyselinou chlorovodíkovou
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou stejným
způsobem, jako při metodě podle bodu 5.1.1.2. Čirý filtrát se použije ke stanovení
sodíku.
6.1.1.2 Rozklad lučavkou královskou
Sodík se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných
podmínek.
6.1.2 Stanovení vyluhování sodíku rozpustného ve vodě
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem s destilovanou vodou stejným způsobem,
jako při metodě v bodu 5.1.3. Čirý filtrát se použije ke stanovení sodíku.
6.2 Metody stanovení sodíku ve výluzích
6.2.1 Stanovení sodíku metodou atomové absorpční spektrometrie
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se odpařuje
a dochází k tepelné disociaci sloučenin a excitaci atomů. Vznikající emisní záření
se pomocí optiky usměrňuje přes monochromátor na detektor. Signál je registrován
a vyhodnocen.
Metodu lze použít pro výluhy podle bodů 6.1.1.1, 6.1.1.2 nebo 6.1.2.
6.2.2 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem
(ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
Metodu lze použít pro výluhy podle bodů 6.1.1.1, 6.1.1.2 nebo 6.1.2.
7. Síra
7.1 Stanovení metod vyluhování síry v různých formách
7.1.1 Stanovení vyluhování celkové síranové síry
Sírany se ze vzorku vyluhují 30 minut varem se zředěnou (1 + 1) kyselinou
chlorovodíkovou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se stanoví sírany. Navážka vzorku
se řídí podle obsahu síranů a vápníku.
7.1.2 Stanovení vyluhování různých forem celkové síry
Metoda je určena pro hnojiva obsahující síru ve formě elementární, thiosíranové,
siřičitanové popř. síranové. Varem vzorku s roztokem hydroxidu sodného se v silně
alkalickém prostředí elementární síra převede na polysulfidickou a thiosíranovou,
která se s případně přítomným siřičitanem v následujícím kroku zoxiduje peroxidem
vodíku na síran. V celém čirém filtrátu nebo v alikvotním podílu se stanoví sírany.
7.1.3 Stanovení vyluhování vodorozpustné síranové síry za tepla
Vodorozpustné sírany se ze vzorku 30 minut vyluhují varem s destilovanou
vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje a v alikvotním
podílu filtrátu se stanoví sírany.
7.1.4 Stanovení vyluhování vodorozpustné síry vytřepáním
Metoda je určena pro hnojiva obsahující vodorozpustnou síru ve formě thiosíranu,
siřičitanu popř. síranu. Vzorek se za chladu třepe 30 minut s destilovanou vodou.
V alikvotním podílu čirého filtrátu se po alkalizaci za varu peroxidem vodíku zoxiduje
thiosíran a siřičitan na síran, který se po okyselení spolu s původně přítomným síranem
stanoví.
7.1.5 Stanovení vyluhování celkové síry v různých formách kromě elementární
Síra se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných
podmínek.
7.2 Metody stanovení síry
7.2.1 Vážkové stanovení síry jako síranů ve výluzích
Ve výluzích získaných metodami podle bodů 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3 a 7.1.4 se
buď v celém objemu, nebo v alikvotním podílu v kyselém prostředí chloridem barnatým
sráží síran barnatý, který se odfiltruje, žíhá a váží.
7.2.2 Stanovení elementární síry
Elementární síra se ze vzorku extrahuje v Soxhletově extraktoru sirouhlíkem.
Extrahovaná síra se stanoví vážením. Podle potřeby se kontroluje čistota získané
a vážené síry sublimací a vážením zbytku.
7.2.3 Stanovení celkové síry podle Dumase (elementární analýzou)
Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi plynů
se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na formy N
2
, CO2
a SO2
,
které se vhodným způsobem detekují.7.2.4 Stanovení celkové síry metodou optické emisní spektrometrie s indukčně
vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
Obsah síry se stanoví metodou optické emisní spektrometrie v extraktech podle
bodů 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3, 7.1.4 a 7.1.5.
8. Chlor
8.1 Stanovení chloridů za nepřítomnosti organických látek
Chloridy vyloužené ze vzorků vodou se stanoví podle Volharda, případně podle
Mohra. Chloridy se vysrážejí odměrným roztokem dusičnanu stříbrného v kyselém prostředí.
9. Stopové prvky
9.1 Stanovení stopových prvků při obsahu menším než 10 %
9.1.1 Stanovení vyluhováním:
9.1.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou chlorovodíkovou
nebo lučavkou královskou za definovaných podmínek.
9.1.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvku
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 °C teplou za přesně stanovených
podmínek.
9.1.1.3 Odstranění organických sloučenin z výluhů
Postup se používá pouze pro výluh pomocí kyseliny chlorovodíkové, pro vodný
výluh, ale pro výluh lučavkou královskou není nutný. Organické sloučeniny se v poměrné
části oxidují peroxidem vodíku.
9.1.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
9.1.2.1 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku, železa, metodou atomové
absorpční spektrometrie.
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se odpařuje
a rozruší se chemické vazby přítomných sloučenin. Plamenem prochází paprsek světla
ze speciální výbojky, jehož fotony se při setkání s atomy analyzovaného prvku absorbovány
a atom prvku přechází do vybuzeného stavu. Dochází tak k úbytku intenzity procházejícího
světla, který je dán Lambert-Beerovým zákonem. Měří se absorbance A.
9.1.2.2 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku, železa, boru a molybdenu
metodou ICP OES
Stopové prvky se stanoví metodou optické emisní spektrometrie s indukčně
vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
9.2 Stanovení stopových prvků při obsahu 10 % a více
9.2.1 Stanovení vyluhováním
9.2.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou chlorovodíkovou
nebo lučavkou královskou za definovaných podmínek.
9.2.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 °C teplou za přesně stanovených
podmínek.
9.2.1.3 Odstranění organických sloučenin z výluhů
Postup se používá pouze pro výluh pomocí kyseliny chlorovodíkové, pro vodný
výluh, ale pro výluh lučavkou královskou není nutný. Organické sloučeniny se v poměrné
části výluhu oxidují peroxidem vodíku.
9.2.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
9.2.2.1 Stanovení kobaltu, mědi, manganu, zinku a železa metodou atomové
absorpční spektrometrie.
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby koncentrace
stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti spektrometru při příslušné
vlnové délce za dodržení všech postupů v návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
9.2.2.2 Stanovení bóru acidimetrickou titračně.
Velmi slabá kyselina boritá tvoří s D-manitem (stejně jako s ostatními organickými
látkami s větším obsahem OH skupin) silnější manitoboritou kyselinu, kterou lze titrovat
odměrným roztokem hydroxidu sodného do pH = 6,3.
9.2.2.3 Stanovení kobaltu vážkovou metodou.
Kobalt (III) dává s 1-nitroso-2-naftolem červenou sraženinu Co(C
10
H6
ONO)3
. 2 H2
O. Kobalt se sráží v prostředí kyseliny octové roztokem 1-nitroso-2-naftolu.
Sraženina se po filtraci a promytí, suší do konstantní hmotnosti a váží jako Co(C10
H6
ONO)3
. 2 H2
O.9.2.2.4 Stanovení mědi titrační metodou.
Měďnatý iont se ve slabě kyselém prostředí redukuje jodidem draselným na
měďný. Vyloučený jod se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného v přítomnosti
škrobu jako indikátoru.
9.2.2.5 Stanovení manganu titrační metodou
Chloridové ionty přítomné ve výluhu se odstraní varem s kyselinou sírovou.
Mangan se oxiduje bismutičnanem v prostředí kyseliny dusičné. Vzniklý manganistan
se redukuje roztokem síranu železnatého. Jeho přebytek se titruje odměrným roztokem
manganistanu draselného.
9.2.2.6 Stanovení molybdenu vážkovou metodou
8-hydroxychinolin (oxin) poskytuje s molybdenem ve slabě kyselém prostředí
za přítomnosti EDTA sraženinu. Vyloučená žlutá sraženina se odfiltruje, promyje a
vysuší do konstantní hmotnosti jako MoO
2
(C9
H6
NO)2
.9.2.2.7 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku, železa, boru a molybdenu
metodou ICP
Stopové prvky se stanoví metodou optické emisní spektrometrie s indukčně
vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
10. Rizikové prvky
10.1 Stanovení rizikových prvků v anorganických hnojivech a surovinách pro
jejich výrobu
10.1.1 Stanovení vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové
za definovaných podmínek. V odůvodněných případech lze použít i tzv. obrácenou (Lefortovu
lučavku).
Je-li splněna podmínka homogenity, lze použít i mikrovlnný rozklad.
10.1.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
10.1.2.1 Stanovení arsenu, chromu, kadmia, a olova metodou atomové absorpční
spektrometrie (s plamenovou nebo elektrotermickou atomizací).
Atomizovaným vzorkem prochází paprsek světla ze speciální výbojky, jehož
fotony se při setkání s atomy analyzovaného prvku absorbovány a atom prvku přechází
do vybuzeného stavu. Dochází tak k úbytku intenzity procházejícího světla, který
je dán Lambert-Beerovým zákonem. Měří se absorbance A.
10.1.2.2 Stanovení arsenu metodou atomové absorpční spektrometrie (generováním
hydridů]
Ve výluhu vzorku se arsen redukuje jodidem draselným na As (III). Vyloučený
jodid se odstraní přídavkem kyseliny askorbové. V aparatuře na kontinuální generování
hydridů se arsenovodík vzniklý reakcí s tetrahydridoboritanem sodným vede proudem
inertního plynu do rozkladné trubice, kde dochází k pyrolytické atomizaci.
10.1.2.3 Stanovení rtuti metodou atomové absorpční spektrometrie
Ke stanovení se použije jednoúčelový analyzátor typu (TMA, AMA), ve kterém
se vzorek rozkládá pyrolýzou v proudu kyslíku. Rtuť se zachytí na amalgamátoru. Rtuť
se z amalgamátoru vytěsní zahřátím a měří se její absorbance.
10.1.2.4 Stanovení rizikových prvků metodou ICP OES
Rizikové prvky se stanoví metodou optické emisní spektrometrie s indukčně
vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
10.2 Stanovení rizikových prvků v organických hnojivech a surovinách pro
jejich výrobu
10.2.1 Stanovení vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové
za přesně stanovených podmínek. V odůvodněných případech lze použít i obrácenou (Lefortovu
lučavku). Je-li splněna podmínka homogenity, lze použít i mikrovlnný rozklad.
10.2.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
10.2.2.1 Stanovení arsenu, chromu, kadmia, mědi, molybdenu, niklu, olova
a zinku metodou atomové absorpční spektrometrie (s plamenovou nebo elektrotermickou
atomizací).
Prvky se stanoví jako v bodu 10.1.2.1.
10.2.2.2 Stanovení arsenu metodou atomové absorpční spektrometrie (generováním
hydridů)
Arsen se stanoví jako v bodu 10.1.2.2.
10.2.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie
Rtuť se stanoví jako v bodu 10.1.2.3.
10.2.2.4 Stanovení rizikových prvků metodou ICP
Rizikové prvky se stanoví jako v bodu 10.1.2.4.
11. Stanovení volné kyseliny sírové
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem hydroxidu
sodného na směsný indikátor. Zjištěná acidita se považuje za kyselinu sírovou.
12. Stanovení spalitelných látek
Organický podíl ve vzorku (spalitelné látky) se zjišťuje z hmotnostního úbytku
(po předběžném vysušení vzorku při 105 °C) po spálení vzorku při 450 °C do konstantní
hmotnosti.
13. Stanovení vlhkosti
Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako hmotnostní úbytek po vysušení vzorku
za předepsané teploty a času. Obsah vlhkosti je možné stanovit i pomocí titrace podle
Karl Fischera.
14. Stanovení hodnoty pH
Hodnota pH se zjistí změřením výluhu nebo suspense daného vzorku na pH metru
s obvyklou kombinací elektrod při použití dvou tlumivých roztoků při daných podmínkách
měření předepsaným způsobem.
15. Stanovení vodivosti
Vodivost vodního výluhu vzorku se měří konduktometrem s příslušnou elektrodou
při daných podmínkách měření (teplotě) způsobem předepsaným pro daný typ hnojiva.
16. Stanovení velikosti částic
Vzorek se umístí na zkušební síto s udanou jmenovitou velikostí otvorů a
třesením, poklepáváním (za sucha) nebo promýváním (za mokra) se dělí na podsítný
a nadsítný podíl při předepsaných podmínkách. Vážením jednotlivých frakcí se zjistí
jejich procentuální zastoupení.
17. Stanovení kyseliny močové
Vzorek se extrahuje roztokem Li
2
CO3
a jako mobilní fáze se používá acetonitril
s pufrem z octanu amonného a kyseliny octové. Měření probíhá na amidové koloně za
izokratických podmínek s UV detekcí.18. Stanovení celkového uhlíku podle Dumase (elementární analýzou)
Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi plynů
se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na formy N
2
, CO2
a SO2
,
které se vhodným způsobem detekují.