Odstavec předpisu 41/2009 Sb.
Zákon Parlamentu České republiky č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku
Čl.I
Čl. I
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění
zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973
Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona
č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993
Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu
Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného
pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997
Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona
č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu
Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č.
226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003
Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona
č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005
Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona
č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006
Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona
č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č.
121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008
Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona
č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb. a zákona č. 7/2009 Sb., se mění takto:
1. V § 8 odst. 2 se slova „§ 178 trestního zákona“ nahrazují slovy „§ 180
trestního zákoníku“.
2. § 17 zní:
㤠17
(1) Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech,
pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně
pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest. O trestných činech
a) neoprávněného odebrání tkání a orgánů, nedovoleného nakládání
s tkáněmi a orgány, odběru tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, nedovoleného
nakládání s lidským embryem a lidským genomem, obchodování s lidmi,
b) spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty
k obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování na regulovaném
trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem
je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu,
c) porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace
s kurzem investičních nástrojů, zneužití informace a postavení v obchodním styku,
poškození finančních zájmů Evropských společenství, porušení předpisů o kontrole
vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu zboží a
technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží
a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem
bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a
licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, zkreslení údajů a nevedení
podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení
zakázaných bojových prostředků a
d) sabotáže, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace,
vyzvědačství, ohrožení utajované informace, spolupráce s nepřítelem, styků ohrožujících
mír, použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje, plenění v
prostoru válečných operací,
koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice
trestu odnětí svobody nižší.
(2) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích pokračujícího
trestného činu, jestliže postupem podle § 45 trestního zákoníku přichází v tomto
řízení v úvahu rozhodnutí o vině některého z trestných činů uvedených v odstavci
1.“.
3. V § 36 odstavec 4 zní:
„(4) Obviněný musí mít obhájce též
a) v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrženému,
b) v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací
detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení
protialkoholního,
c) má-li se vyjádřit k tomu, zda se vzdává práva na uplatnění zásady
speciality v řízení po vydání z cizího státu,
d) v řízení o vydání do cizího státu nebo o předání do jiného členského
státu Evropské unie,
e) v řízení o dalším předání do jiného členského státu Evropské unie,
nebo
f) v řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí, v řízení o uznání
a výkonu rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o peněžitých sankcích a
plněních, kterým byl uložen peněžitý trest nebo pokuta, a v řízení o uznání a výkonu
rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o propadnutí nebo zabrání majetku.“.
4. V § 44a odst. 1 písm. a) se slovo „nebo“ zrušuje.
5. V § 44a odst. 1 se na konci písmene b) tečka nahrazuje čárkou a doplňují
se písmena c) a d), která znějí:
„c) odsouzený byl propuštěn z výkonu ochranného léčení nebo z jeho výkonu
uprchl, nebo
d) odsouzený byl propuštěn z výkonu zabezpečovací detence nebo z jejího
výkonu uprchl.“.
6. V § 62 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 1b zní:
„(1) Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje
ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky1b). Není-li možné doručit písemnost
tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb (dále jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení
nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce. Doručují-li písemnost soud nebo státní
zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční stráže. Nelze-li
takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím příslušného policejního orgánu.
V případech stanovených zvláštními předpisy doručuje orgán činný v trestním řízení
prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu.“.
Poznámka pod čarou č. 1b zní:
„1b) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi
dokumentů.“.
7. V § 71 odst. 8 písm. c) se slova „úmyslný trestný čin“ nahrazují slovem
„zločin“.
8. V § 71 odst. 8 písm. d) se slova „trestný čin“ nahrazují slovem „zločin“
a slova „zvláštní části“ se zrušují.“.
9. V § 71a se slova „úmyslný trestný čin“ nahrazují slovem „zločin“.
10. V § 73a odstavec 1 zní:
„(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán
rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též
tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil. Je-li však obviněný
stíhán pro trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví
(§ 145 trestního zákoníku), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle
§ 149 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku),
loupeže podle § 173 odst. 4 trestního zákoníku, braní rukojmí podle § 174 odst. 3,
4 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 odst. 3, 4 trestního zákoníku, pohlavního
zneužití podle § 187 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272
odst. 2, 3 trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků
(§ 280 trestního zákoníku), nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 3, 4 trestního zákoníku, získání kontroly nad
vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290 trestního
zákoníku), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 292 odst.
2, 3 trestního zákoníku, vlastizrady (§ 309 trestního zákoníku), rozvracení republiky
(§ 310 trestního zákoníku), teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku), teroru
(§ 312 trestního zákoníku), sabotáže (§ 314 trestního zákoníku), vyzvědačství (§
316 trestního zákoníku), spolupráce s nepřítelem (§ 319 trestního zákoníku), válečné
zrady (§ 320 trestního zákoníku), genocidia (§ 400 trestního zákoníku), útoku proti
lidskosti (§ 401 trestního zákoníku), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402
trestního zákoníku), přípravy útočné války (§ 406 trestního zákoníku), styků ohrožujících
mír (§ 409 trestního zákoníku), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného
vedení boje (§ 411 trestního zákoníku), válečné krutosti (§ 412 trestního zákoníku),
perzekuce obyvatelstva (§ 413 trestního zákoníku), plenění v prostoru válečných operací
(§ 414 trestního zákoníku), zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415
trestního zákoníku), nebo zneužití vlajky a příměří (§ 416 trestního zákoníku), a
je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se
souhlasem obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před
jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván
důvod vazby.“.
11. V § 88 odst. 1 se slova „zvlášť závažný úmyslný trestný čin“ nahrazují
slovy „zvlášť závažný zločin“.
12. V § 88 odst. 5 se slova „trestný čin násilí proti skupině obyvatelů
a proti jednotlivci (§ 196 a 197a), únosu podle § 216 odst. 1, obchodování s dětmi
podle § 216a odst. 1, vydírání podle § 235 odst. 1 nebo omezování osobní svobody
podle § 231 odst. 1 a 2 trestního zákona“ nahrazují slovy „trestný čin obchodování
s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), svěření dítěte do moci jiného (§ 169 trestního
zákoníku), omezování osobní svobody (§ 171 trestního zákoníku), vydírání (§ 175 trestního
zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku),
násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 352 trestního zákoníku) nebo
nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku).“.
13. V § 88 odst. 9 se slova „zvlášť závažném úmyslném trestném činu“ nahrazují
slovy „zvlášť závažném zločinu“, slova „ve prospěch zločinného spolčení“ se nahrazují
slovy „ve prospěch organizované zločinecké skupiny“ a slova „účasti na zločinném
spolčení“ se nahrazují slovy „účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního
zákoníku)“.
14. V § 89 odst. 1 písm. c) se slova „nebezpečnosti činu“ nahrazují slovy
„povahy a závažnosti činu“.
15. (
zrušen
)16. V § 120 odst. 3 se za slova „nýbrž i uvedením“ vkládají slova „ , zda
jde o zločin nebo přečin, a“.
17. V § 122 odstavec 1 zní:
„(1) Odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných
ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno,
a jde-li o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, též výrok o stanovení zkušební
doby a jejím trvání. Byl-li nad pachatelem vysloven dohled, musí být z výroku rozsudku
zřejmé, zda dohled má být vykonáván v rozsahu stanoveném trestním zákonem nebo zda
jsou vedle něj pachateli ukládána další přiměřená omezení nebo povinnosti. Byl-li
uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok
o tom, zda byl podmíněný odklad povolen, popřípadě na jaké podmínky je vázán. Byl-li
uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu
výkonu tohoto trestu. Je-li odsouzený pachatelem trestného činu spáchaného ve prospěch
organizované zločinecké skupiny, je nutno výrok o tom rovněž pojmout do rozsudku.“.
18. Na konci § 124 se doplňuje věta „Ukládá-li se v rozsudku společný trest
za pokračování v trestném činu, musí soud označit ty dřívější rozsudky, v nichž zrušuje
výrok o vině, o pokračujícím trestném činu a o trestných činech spáchaných s ním
v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném
výroku o vině svůj podklad, a nahrazuje je novými výroky, včetně výroku o společném
trestu za pokračování v trestném činu.“.
19. V § 125 odst. 1 se za větu druhou vkládá věta „Při odůvodnění uloženého
trestu uvede jakými úvahami byl veden při ukládání trestu, jak posoudil povahu a
závažnost trestného činu z hlediska významu konkrétního chráněného zájmu, který byl
činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následků, okolností, za kterých byl čin
spáchán, osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho pohnutky, záměru nebo cíle, jakož
i polehčujících a přitěžujících okolností, doby, která uplynula od spáchání trestného
činu, případné změny situace a délky trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou
dobu, při zvážení složitosti věci, postupu orgánů činných v trestním řízení, významu
řízení pro pachatele a jeho chování, kterým přispěl k průtahům v řízení; uvede též,
jak přihlédl k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, k jeho dosavadnímu
způsobu života, k chování pachatele po činu, zejména k jeho případné snaze nahradit
škodu či jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný
též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zvlášť závažného zločinu spáchaného
členy organizované skupiny nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo
pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu.“.
20. V § 158 odst. 6 se slova „o zvlášť závažném trestném činu“ nahrazují
slovy „o zločinu“.
21. V § 158 odstavec 8 zní:
„(8) Má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu,
policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v § 158a. Jako svědka
vyslechne i osobu mladší patnácti let a osobu, o jejíž schopnosti správně a úplně
vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti.
Jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu
k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména proto, že nebyla zjištěna osoba,
u níž je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchala, a v důsledku toho nelze
zahájit trestní stíhání a hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi, je možno vyslechnout
jako svědka i osobu, jejíž výpověď má podle odůvodněného předpokladu rozhodující
význam pro zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že
by mohl být na takovou osobu pro její výpověď vyvíjen nátlak, anebo hrozí z jiného
důvodu, že bude ovlivněna její výpověď. Pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení
trestního stíhání provedeny znovu podle § 164 odst. 4, lze protokoly o jejich výslechu
v hlavním líčení číst pouze podle § 211 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm.
b), c); jinak je lze pouze předestřít podle § 212.“.
22. V § 158e odstavec 1 zní:
„(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin, pro trestný
čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pro trestný čin přijetí
úplatku (§ 331 trestního zákoníku), pro trestný čin podplacení (§ 332 trestního zákoníku),
pro trestný čin nepřímého úplatkářství (§ 333 trestního zákoníku) nebo pro jiný úmyslný
trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká
republika vázána, je policejní orgán, pokud jím je útvar Policie České republiky,
oprávněn použít agenta.“.
23. V § 159a se vkládá odstavec 4, který zní:
„(4) Státní zástupce může věc odložit, jestliže z výsledků prověřování
vyplývá, že nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c).“.
Dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 5 až 7.
24. V § 159a odst. 6 se čísla „2 až 4“ nahrazují čísly „1 až 5“.
25. V § 159a odst. 7 se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“.
26. V § 159b odst. 1 se slova „zločinného spolčení“ nahrazují slovy „organizované
zločinecké skupiny“.
27. V § 161 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:
„(6) Vyšetřování o trestných činech příslušníků ozbrojených sil spáchaných
při plnění úkolů v zahraničí může konat i pověřený orgán Vojenské policie.“.
Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7.
28. V § 163 odstavec 1 zní:
„(1) Trestní stíhání pro trestné činy ublížení na zdraví (§ 146 trestního
zákoníku), těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku), ublížení
na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci (§ 150 trestního
zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku),
ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), omezování osobní svobody podle
§ 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku,
porušování domovní svobody (§ 178 trestního zákoníku), poškození cizích práv (§ 181
trestního zákoníku), porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v
soukromí (§ 183 trestního zákoníku), sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, 2 trestního
zákoníku, krádeže (§ 205 trestního zákoníku), zpronevěry (§ 206 trestního zákoníku),
neoprávněného užívání cizí věci (§ 207 trestního zákoníku), neoprávněného zásahu
do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§ 208 trestního zákoníku), podvodu
(§ 209 trestního zákoníku), podílnictví (§ 214 trestního zákoníku), podílnictví z
nedbalosti (§ 215 trestního zákoníku), lichvy (§ 218 trestního zákoníku), zatajení
věci (§ 219 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku (§
220 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti
(§ 221 trestního zákoníku), poškození věřitele (§ 222 trestního zákoníku), poškození
cizí věci (§ 228 trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku)
a nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku) proti tomu, kdo je ve vztahu
k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď
(§ 100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1,
2 trestního zákoníku proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k
poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství (§
360 trestního zákoníku), pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z
těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat
pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí
souhlas byť jen jednoho z nich.“.
29. (
zrušen
)30. (
zrušen
)31. V § 172 odst. 2 písmeno c) zní:
„c) jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného
zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem,
za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména
k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé,
že účelu trestního řízení bylo dosaženo.“.
32. Za § 178 se vkládá nový § 178a, který včetně nadpisu zní:
㤠178a
Spolupracující obviněný
(1) V řízení o zvlášť závažném zločinu může státní zástupce v obžalobě
označit obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný
a) oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně
přispět k objasnění takového zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení
s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo které
pomohou zabránit dokonání takového zločinu, a zaváže se podat jak v přípravném řízení,
tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech,
b) dozná se k činu, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné pochybnosti
o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě, a
c) prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující
obviněný,
a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné vzhledem
k povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s přihlédnutím
k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě obviněného a k okolnostem
případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu,
k jehož objasnění se zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil.
(2) Před tím, než státní zástupce obviněného označí jako spolupracujícího
vyslechne ho zejména k obsahu oznámení a k jeho doznání. Obviněného také vyslechne
k tomu, zda si je vědom důsledků svého postupu. Před výslechem státní zástupce obviněného
poučí o jeho právech, o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o povinnosti
setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v odstavci 1 a také o tom,
že jakmile obviněný v přípravném řízení nebo v řízení před soudem poruší své závazky
nebude nadále považován za spolupracujícího obviněného.“.
33. § 213 zní:
㤠213
(1) Posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny a jiné věcné
důkazy se při hlavním líčení předloží stranám k nahlédnutí, a pokud je to třeba,
předloží se k nahlédnutí i svědkům a znalcům.
(2) Pokud kterákoli ze stran navrhne přečtení listiny uvedené v odstavci
1, je soud povinen při hlavním líčení takovou listinu přečíst.“.
34. V § 224 odstavec 5 zní:
„(5) Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užití je
v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním
pořádkem a předloží věc Ústavnímu soudu.“.
35. V nadpisu nad § 239 se za slovo „věci“ doplňují slova „nebo jiné majetkové
hodnoty“.
36. V § 265m odst. 1 písm. c) se slova „nad patnáct až do dvaceti pěti
let“ nahrazují slovy „nad dvacet až do třiceti let“.
37. V § 266 odst. 2 se slova „k stupni nebezpečnosti činu pro společnost“
nahrazují slovy „k povaze a závažnosti trestného činu“.
38. V § 271 odst. 1 písm. c) se slova „nad patnáct až do dvaceti pěti let“
nahrazují slovy „nad dvacet až do třiceti let“.
39. V § 278 odst. 1 se slova „k stupni nebezpečnosti činu pro společnost“
nahrazují slovy „k povaze a závažnosti trestného činu“ a slova „§ 26 odst. 6 a 7
trestního zákona“ se nahrazují slovy „§ 48 odst. 6 a 7 trestního zákoníku“.
40. V § 307 odst. 1 se slova „trestném činu, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let,“ nahrazují slovem „přečinu“.
41. V § 309 odst. 1 první větě se slova „trestném činu, na který zákon
stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let“ nahrazují
slovem „přečinu“.
42. V § 309 odst. 1. písm. b) se slova „trestným činem“ nahrazují slovem
„přečinem“.
43. V § 309 odst. 1 písm. c) se slova „trestného činu“ nahrazují slovem
„přečinu“.
44. V § 309 odst. 1 závěrečné části ustanovení se slova „trestným činem“
nahrazují slovem „přečinem“.
45. V § 311 odst. 1 se slova „trestným činem“ nahrazují slovem „přečinem“
a slova „trestný čin“ slovem „přečin“.
46. V § 314a odst. 2 se za slova „souhrnný trest“ vkládají slova „nebo
společný trest“.
47. V § 314e odst. 2 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b) domácí vězení do jednoho roku,“.
Dosavadní písmena b) až g) se označují jako písmena c) až h).
48. V § 314e odst. 2 písm. f) se za slova „propadnutí věci“ vkládají slova
„nebo jiné majetkové hodnoty“.
49. V § 314e odst. 2 se doplňuje písmeno i), které zní:
„i) trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
do pěti let.“.
50. V § 314e se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Trest obecně prospěšných prací může být trestním příkazem uložen pouze
po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech
výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti obviněného, včetně stanoviska obviněného
k uložení tohoto druhu trestu. Trest obecně prospěšných prací je ukládán s přihlédnutím
k této zprávě.“.
Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 4 až 6.
51. V § 314e se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Ukládá-li se trest domácího
vězení vedle peněžitého trestu, nesmí souhrn náhradních trestů ukládaných v souvislosti
s těmito tresty přesahovat jeden rok.“.
52. V § 314e odst. 5 písm. c) se za slova „souhrnný trest“ vkládají slova
„nebo společný trest“.
53. V § 320 odst. 3 se slova „(§ 39a a § 81 tr. zák.)“ zrušují.
54. V § 330 odst. 1 se slova „§ 60 odst. 1 trestního zákona“ nahrazují
slovy „§ 83 odst. 1 trestního zákoníku“.
55. V § 331 odst. 1 se za větu první vkládá věta „Žádost o podmíněné propuštění
z trestu odnětí svobody podle § 88 odst. 2 trestního zákoníku může obviněný podat
jen, pokud k ní připojí kladné stanovisko ředitele věznice, že odsouzený prokázal
svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba;
jinak soud o takové žádosti nerozhoduje a vrátí ji obviněnému s poučením o nutnosti
připojit k ní uvedené stanovisko ředitele věznice.“.
56. V § 331 se na konci odstavce 5 doplňují věty
„Bylo-li rozhodnuto, aby se podmíněně propuštěný odsouzený ve zkušební
době zdržoval ve svém obydlí užije se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně
ustanovení § 334b až 334e. Jestliže bylo rozhodnuto, aby podmíněně propuštěný odsouzený
ve zkušební době vykonal práce ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně prospěšných
institucí užije se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně ustanovení § 336
až 339. Pokud bylo rozhodnuto, aby podmíněně propuštěný odsouzený složil na účet
soudu částku určenou na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, může předseda senátu
na žádost odsouzeného z důležitých důvodů
a) odložit složení této částky, a to na dobu nejvýše šesti měsíců ode
dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, nebo
b) povolit splácení této částky v měsíčních splátkách tak, aby byla
celá zaplacena nejpozději do konce stanovené zkušební doby.“.
57. V části třetí, hlavě dvacáté první se za oddíl druhý vkládá nový oddíl
třetí, který včetně nadpisu zní:
„Oddíl třetí
Výkon trestu domácího vězení
§ 334a
Nařízení výkonu trestu domácího vězení
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest domácího
vězení stalo vykonatelným, předseda senátu zašle odsouzenému nařízení výkonu tohoto
trestu, v kterém určí
a) počátek výkonu tohoto trestu a
b) místo výkonu tohoto trestu.
(2) Počátek výkonu trestu domácího vězení stanoví předseda senátu tak,
aby si odsouzený mohl obstarat své záležitosti.
(3) Místo výkonu trestu stanoví předseda senátu v obydlí odsouzeného
v místě trvalého pobytu nebo v místě, kde se odsouzený zdržuje, a to s přihlédnutím
k jeho osobním a rodinným poměrům; je-li odsouzený zaměstnán, přihlédne i k místu
výkonu zaměstnání a k možnostem dopravy do zaměstnání.
§ 334b
Kontrola výkonu trestu domácího vězení
Kontrolu výkonu trestu domácího vězení zajišťuje Probační a mediační
služba ve spolupráci s provozovatelem elektronického kontrolního systému, který umožňuje
detekci pohybu odsouzeného nebo namátkovou kontrolou prováděnou probačním úředníkem;
za tímto účelem je odsouzený povinen probačnímu úředníkovi umožnit vstup do místa
výkonu trestu.
§ 334c
Nedodržování podmínek výkonu trestu domácího vězení
Nedodržuje-li odsouzený stanovené podmínky domácího vězení a uložená
přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, sdělí tuto skutečnost provozovatel elektronického
kontrolního systému nebo probační úředník vykonávající kontrolu bezodkladně soudu,
který výkon trestu nařídil.
§ 334d
Odklad a přerušení výkonu trestu domácího vězení
(1) Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu odložit
nebo přerušit výkon trestu domácího vězení.
(2) Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad
nebo přerušení odvolá.
(3) Doba, po kterou byl výkon trestu domácího vězení odložen nebo přerušen,
se nezapočítává do doby výkonu trestu.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.
§ 334e
Změna trestu domácího vězení
(1) Na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo probačního úředníka
nebo i bez takového návrhu rozhodne předseda senátu z důležitých důvodů o změně místa
výkonu trestu domácího vězení, doby, kdy se zde má odsouzený zdržovat, a přiměřených
omezení a přiměřených povinností stanovených odsouzenému; přitom nesmí v neprospěch
odsouzeného změnit počet hodin v týdnu, po které se má odsouzený zdržovat v obydlí,
a rozsah přiměřených omezení a přiměřených povinností. O změně trestu domácího vězení
rozhodne předseda senátu bez zbytečného odkladu i po vykázání ze společného obydlí
podle jiného právního předpisu.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 334f
Upuštění od výkonu trestu domácího vězení
(1) Ministr spravedlnosti může upustit od výkonu trestu domácího vězení
nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být vydán do ciziny nebo předán
jinému členskému státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu.
(2) Soud může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo jeho zbytku,
jestliže odsouzený byl nebo má být vyhoštěn.
(3) Nedojde-li k vydání odsouzeného do ciziny, k jeho předání podle
odstavce 1 nebo k vyhoštění podle odstavce 2, anebo vrátí-li se v těchto případech
vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se trest domácího vězení nebo jeho
zbytek vykoná.
(4) Soud může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo jeho zbytku
též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou nemocí
nebo nevyléčitelnou nemocí duševní.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.
§ 334g
Nařízení výkonu náhradního trestu odnět í svobody
(1) O nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody rozhodne předseda
senátu na návrh probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.“.
Dosavadní oddíly třetí až šestý se označují jako oddíly čtvrtý až sedmý.
58. § 336 zní:
㤠336
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest obecně prospěšných
prací, stane vykonatelným, předseda senátu zašle jeho opis probačnímu úředníkovi.
(2) O druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní
soud, který trest obecně prospěšných prací uložil, na návrh probačního úředníka.
Probační úředník v návrhu vychází z potřeby výkonu těchto prací v obvodu okresního
soudu, ve kterém odsouzený bydlí, a přihlíží k tomu, aby odsouzený trest vykonával
co nejblíže místu, kde bydlí; při stanovení druhu a místa výkonu obecně prospěšných
prací postupuje v součinnosti se střediskem Probační a mediační služby v obvodu soudu,
ve kterém má být trest obecně prospěšných prací vykonáván. Má-li být trest obecně
prospěšných prací vykonáván mimo obvod okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí,
je součástí návrhu probačního úředníka také písemný souhlas odsouzeného s tímto výkonem.
(3) V rozhodnutí podle odstavce 2 soud odsouzeného zároveň poučí o jeho
povinnosti dostavit se do 14 dnů od oznámení tohoto rozhodnutí na středisko Probační
a mediační služby v obvodu okresního soudu, v němž má být trest obecně prospěšných
prací vykonán, za účelem projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací
a o jeho povinnosti dostavit se v den stanovený probačním úředníkem pověřeným kontrolou
nad výkonem tohoto trestu na obecní úřad nebo instituci, u nichž má obecně prospěšné
práce vykonávat, za účelem nástupu výkonu trestu. Zároveň jej upozorní na následky
nesplnění těchto povinností.
(4) O rozhodnutí podle odstavce 2 vyrozumí soud po nabytí jeho právní
moci středisko Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve kterém má
být trest obecně prospěšných prací vykonán, a zároveň pověří opatřením probačního
úředníka činného v obvodu tohoto soudu kontrolou nad výkonem trestu obecně prospěšných
prací.
(5) O změně druhu a místa výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní
soud, který trest obecně prospěšných prací uložil, na návrh odsouzeného nebo probačního
úředníka provádějícího kontrolu nad výkonem trestu obecně prospěšných prací. O tomto
rozhodnutí vyrozumí soud po nabytí jeho právní moci středisko Probační a mediační
služby v obvodu okresního soudu, ve kterém má být trest obecně prospěšných prací
nebo jeho zbytek vykonán, a zároveň pověří opatřením probačního úředníka činného
v obvodu tohoto soudu kontrolou nad výkonem trestu obecně prospěšných prací.
(6) Při projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací, stanovení
dne nástupu jeho výkonu a při výkonu kontroly tohoto trestu postupuje probační úředník
pověřený kontrolou výkonu trestu obecně prospěšných prací v součinnosti s příslušným
obecním úřadem nebo institucí, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány.“.
59. § 337 zní:
㤠337
Nesplní-li odsouzený povinnosti stanovené v § 336 odst. 3, nebo bez závažného
důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, zaviněně
nevykonává ve stanovené době uložený trest nebo jinak maří výkon tohoto trestu, probační
úředník pověřený kontrolou nad výkonem tohoto trestu nebo jeho prostřednictvím obecní
úřad nebo instituce, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány, tuto skutečnost
bezodkladně sdělí soudu, který výkon trestu nařídil. Rovněž soudu bez odkladu sdělí,
kdy odsouzený uložený trest obecně prospěšných prací vykonal.“.
60. V § 338 odst. 2 větě první se slova „okresnímu soudu, v jehož obvodu“
nahrazují slovy „středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve
kterém“.
61. V § 338 odst. 2 větě druhé se slova „soud měl“ nahrazují slovy „středisko
mělo“.
62. V § 338 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Probační úředník informuje
soud na jeho žádost o potřebě obecně prospěšných prací v požadovaném obvodu.“.
63. V § 338 odst. 3 se slova „(§ 27b)“ nahrazují slovy „pověřený kontrolou
nad výkonem trestu obecně prospěšných prací“.
64. V § 340b odstavec 1 zní:
„(1) O přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku
v trest odnětí svobody, jakož i o ponechání trestu obecně prospěšných prací v platnosti
při stanovení dohledu nebo dalších dosud neuložených přiměřených omezení, přiměřených
povinností nebo případně výchovných omezení, rozhodne bez zbytečného odkladu předseda
senátu na návrh probačního úředníka pověřeného kontrolou nad výkonem tohoto trestu
nebo na návrh obecního úřadu nebo instituce, u nichž jsou obecně prospěšné práce
vykonávány, podaný prostřednictvím tohoto probačního úředníka, nebo i bez takového
návrhu ve veřejném zasedání. O těchto rozhodnutích předseda senátu vyrozumí středisko
Probační a mediační služby v obvodu soudu, v němž je trest obecně prospěšných prací
vykonáván.“.
65. V § 341 se slova „nařízen výkon náhradního trestu odnětí svobody“ nahrazují
slovy „zaplacení vymáháno“.
66. § 343 zní:
㤠343
(1) Předseda senátu nařídí, aby peněžitý trest byl vymáhán, nezaplatí-li
jej odsouzený
a) do patnácti dnů poté, co byl k zaplacení vyzván,
b) do patnácti dnů poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž povolený
odklad nebo povolené splácení byly odvolány, nebo
c) do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen.
(2) Peněžitý trest smí být vymáhán, jen pokud tím nebude zmařeno uspokojení
přiznaného nároku poškozeného na náhradu škody. Nepřikročí-li poškozený k vymáhání
svého nároku do tří měsíců ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl peněžitý
trest uložen, může být peněžitý trest vymáhán bez ohledu na nárok poškozeného.“.
67. V § 344 odst. 2 se za slova „nebo § 342 odst. 1“ vkládají slova „a
je-li zjevné, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen“.
68. V části třetí, hlavě dvacáté první se do oddílu čtvrtého doplňují nové
§ 350i a 350j, které včetně nadpisu znějí:
„Výkon trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
akce
§ 350i
(1) Jakmile rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest zákazu vstupu
na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nabude právní moci, předseda senátu
zašle jeho opis středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve
kterém odsouzený bydlí, a nemá-li stálé bydliště, v jehož obvodu se zdržuje nebo
pracuje, a zároveň pověří opatřením probačního úředníka činného v obvodu tohoto soudu
kontrolou nad výkonem trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
akce.
(2) Probační úředník pověřený kontrolou výkonu trestu zákazu vstupu
na sportovní, kulturní a jiné společenské akce vyzve odsouzeného, aby se dostavil
v jím stanoveném termínu na příslušné středisko Probační a mediační služby za účelem
projednání podmínek výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské
akce. Ve výzvě jej upozorní i na následky nesplnění těchto povinností bez důležitého
důvodu.
(3) Probační úředník pověřený kontrolou výkonu trestu zákazu vstupu
na sportovní, kulturní a jiné společenské akce s odsouzeným projedná podmínky výkonu
trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Považuje-li
za potřebné stanovit odsouzenému povinnost dostavovat se podle jeho pokynů k určenému
útvaru Policie České republiky, stanoví konkrétní podmínky po dohodě s Policií České
republiky. Při stanovení a kontrole podmínek výkonu tohoto trestu postupuje probační
úředník v součinnosti s příslušným útvarem Policie České republiky, k němuž se má
odsouzený v určené době dostavovat.
§ 350j
Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu vstupu
na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, jakož i na řízení o nařízení výkonu
zbytku tohoto trestu, se obdobně užijí ustanovení § 331 až 333.“.
69. V § 352 se slovo „obviněného“ nahrazuje slovy „osoby, na níž se vykonává
ochranné léčení“.
70. § 353 včetně nadpisu zní:
㤠353
Propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení
(1) Jakmile bylo dosaženo účelu ochranného léčení, podá zdravotnické
zařízení, ve kterém je ochranné léčení vykonáváno, návrh na propuštění z ochranného
léčení okresnímu soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává; návrh na ukončení
ochranného léčení podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku podá zdravotnické zařízení,
jakmile zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout. Nebude-li ochranné léčení vykonáno
tak, aby do dvou let od jeho započetí bylo rozhodnuto o propuštění z ochranného léčení
nebo o jeho ukončení, podá zdravotnické zařízení nejméně dva měsíce před uplynutím
lhůty dvou let od počátku výkonu ochranného léčení návrh na jeho prodloužení. V návrhu
na propuštění z ochranného léčení, na jeho ukončení nebo v návrhu na prodloužení
ochranného léčení zdravotnické zařízení popíše průběh a výsledky ochranného léčení
a uvede důvody navrhovaného postupu včetně návrhu na případné uložení dohledu nad
chováním osoby, na níž je vykonáváno ochranné léčení. O tom je třeba zdravotnické
zařízení poučit.
(2) O propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného
uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení rozhodne na návrh zdravotnického
zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo
i bez takového návrhu ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné
léčení vykonává.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
(4) Podal-li poškozený nebo svědek žádost podle § 44a, zašle předseda
senátu spolu s nařízením ochranného léčení příslušnému zdravotnickému zařízení informace
o poškozeném nebo svědkovi, kterého je třeba o propuštění nebo uprchnutí odsouzeného
z ochranného léčení vyrozumět. V případě, že poškozený nebo svědek podal žádost v
době, kdy je odsouzený ve výkonu ochranného léčení, zašle soud zdravotnickému zařízení,
v němž odsouzený vykonává ochranné léčení, příslušné informace dodatečně. Zdravotnické
zařízení je povinno písemně vyrozumět poškozeného nebo svědka bezodkladně, nejpozději
však v den následující po skutečnosti uvedené v § 44a odst. 1 písm. c).“.
71. § 354 až 357 včetně nadpisů znějí:
㤠354
Nařízení výkonu zabezpečovací detence a její výkon
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat zabezpečovací detence,
stalo vykonatelným, předseda senátu zašle příslušnému ústavu pro výkon zabezpečovací
detence, v němž má být zabezpečovací detence vykonána, nařízení výkonu zabezpečovací
detence a současně vyzve osobu, které byla zabezpečovací detence uložena, je-li na
svobodě, aby výkon zabezpečovací detence nastoupila. Stal-li se výrok o uložení zabezpečovací
detence, která nebyla uložena vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, vykonatelným
rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon zabezpečovací detence u obviněného, který
je ve vazbě, předseda senátu odvolacího soudu ihned při vyhlášení rozhodnutí. O nařízení
výkonu zabezpečovací detence vždy vyrozumí okresní soud, v jehož obvodu je ústav
pro výkon zabezpečovací detence, ve kterém bude zabezpečovací detence vykonávána.
(2) Je-li osoba, které byla uložena zabezpečovací detence, při pobytu
na svobodě nebezpečná pro své okolí, nebo je-li obava, že taková osoba, která je
na svobodě, uprchne, anebo je-li zde jiný důležitý důvod, zařídí předseda senátu
bezodkladně její dodání do ústavu pro výkon zabezpečovací detence; jinak jí může
poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí, která však nesmí být
delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci
1.
(3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru v
činné službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo nadřízeného, aby zařídil
jeho dopravení do ústavu pro výkon zabezpečovací detence.
(4) Předseda senátu požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby
oznámil soudu, který zabezpečovací detenci uložil, kdy bylo s výkonem zabezpečovací
detence započato. Zároveň požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby okresnímu
soudu, v jehož obvodě se zabezpečovací detence vykonává, podal neprodleně zprávu,
jestliže pominou důvody pro další trvání zabezpečovací detence.
(5) K nařízení výkonu zabezpečovací detence předseda senátu připojí pro
potřeby ústavu pro výkon zabezpečovací detence znalecký posudek, opis protokolu o
výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu osoby, které byla uložena
zabezpečovací detence, pokud v průběhu trestního řízení byly opatřeny, a žádost,
aby byla podávána okresnímu soudu, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává,
v jím stanovených lhůtách, zpráva o průběhu a výsledcích výkonu zabezpečovací detence,
se zaměřením na hlediska uvedená v § 100 odst. 4 trestního zákoníku.
§ 355
Změna výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení
O změně výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení rozhoduje ve
veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací detence,
ve kterém se zabezpečovací detence vykonává; proti tomuto rozhodnutí je přípustná
stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 356
Upuštění od výkonu zabezpečovací detence
(1) O upuštění od výkonu zabezpečovací detence před jejím započetím rozhodne
soud, který zabezpečovací detenci uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh státního
zástupce nebo osoby, které byla zabezpečovací detence uložena, anebo i bez takového
návrhu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(2) Ministr spravedlnosti může upustit od výkonu zabezpečovací detence,
jestliže odsouzený byl nebo má být vydán do cizího státu nebo předán jinému členskému
státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu.
(3) Soud může upustit od výkonu zabezpečovací detence, jestliže odsouzený
byl nebo má být vyhoštěn.
(4) Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání podle
odstavce 2 nebo k vyhoštění podle odstavce 3, anebo vrátí-li se v těchto případech
vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se zabezpečovací detence vykoná.
§ 357
Trvání zabezpečovací detence a propuštění ze zabezpečovací detence
(1) Okresní soud, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací detence,
ve kterém se zabezpečovací detence vykonává, na podkladě vyžádaných zpráv sleduje
výkon zabezpečovací detence a nejméně jednou za dvanáct měsíců, a jde-li o mladistvého,
nejméně jednou za šest měsíců od započetí výkonu zabezpečovací detence nebo od předchozího
rozhodnutí o jejím trvání, přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování trvají.
(2) O dalším trvání zabezpečovací detence nebo o propuštění ze zabezpečovací
detence rozhodne na návrh ústavu pro výkon zabezpečovací detence, státního zástupce
nebo osoby, na níž se vykonává zabezpečovací detence, anebo i bez takového návrhu,
ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává.
Byla-li žádost osoby, na níž se vykonává zabezpečovací detence, zamítnuta, může ji
tato osoba, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí šesti měsíců od
právní moci rozhodnutí.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný
účinek.
(4) Podal-li poškozený nebo svědek žádost podle § 44a, zašle předseda
senátu spolu s nařízením zabezpečovací detence příslušnému ústavu pro výkon zabezpečování
detence informace o poškozeném nebo svědkovi, kterého je třeba o propuštění nebo
uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence vyrozumět. V případě, že poškozený
podal žádost v době, kdy je odsouzený ve výkonu zabezpečovací detence, zašle soud
ústavu pro výkon zabezpečovací detence, v němž odsouzený vykonává zabezpečovací detenci,
příslušné informace dodatečně. Ústav pro výkon zabezpečovací detence je povinen písemně
vyrozumět poškozeného nebo svědka bezodkladně, nejpozději však v den následující
po skutečnosti uvedené v § 44a odst. 1 písm. d).“.
72. V § 393 odst. 1 písm. b) se za slovo „azylanta“ vkládají slova „nebo
osoby požívající doplňkové ochrany“.