Odstavec předpisu 389/2004 Sb.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 389/2004 Sb., o opatřeních pro tlumení slintavky a kulhavky a k jejímu předcházení a o změně vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka ve znění vyhlášky č. 356/2004 Sb.
§ 72
§ 72
Celostátní centrum tlumení nákazy musí být odpovídajícím způsobem
personálně a materiálně vybaveno pro řízení účinné eradikační kampaně. Musí mít zejména
a) systém pro identifikaci stád zvířat a lokalizaci zvířat, pokud
možno počítačový,
b) všechny vhodné komunikační prostředky, včetně telefonů a faxů,
a pokud možno i zařízení pro komunikaci se sdělovacími prostředky,
c) komunikační systém pro výměnu informací s krajskými centry tlumení
nákazy, laboratořemi a jinými příslušnými organizacemi a institucemi, pokud možno
počítačový,
d) mapy a jiné informační zdroje, použitelné při řízení opatření
pro tlumení nákazy,
e) termínový plán na každý den, ve kterém se v chronologickém pořadí
zaznamenávají všechny události spojené s výskytem ohniska slintavky a kulhavky a
který umožňuje spojení a koordinaci různých činností,
f) seznam národních a mezinárodních organizací, institucí a laboratoří,
které se zabývají výskytem ohniska slintavky a kulhavky, a jsou při takové události
kontaktovány,
g) seznam osob, které mohou být neprodleně vyzvány k službě v krajských
centrech tlumení nákazy nebo ve skupině odborníků podle § 74 v průběhu výskytu ohniska
slintavky a kulhavky,
h) seznam orgánů a institucí ochrany životního prostředí, které
mohou být kontaktovány v případě výskytu ohniska slintavky a kulhavky,
i) mapy příslušných oblastí s vyznačenými místy vhodnými pro účely
neškodného odstranění a zpracování konfiskátů živočišného původu,
j) seznam podniků schválených k ošetření nebo zpracování kadáverů
a ostatních konfiskátů živočišného původu, které mohou být mobilizovány v případě
výskytu ohniska slintavky a kulhavky, s uvedením jejich adresy, kapacity a možností
k navázání spojení,
k) seznam opatření ke sledování a zabránění úniku dezinfekčních
prostředků, tělesných tkání a tekutin do okolního prostředí při rozkladu kadáverů,
zejména do povrchových a podzemních vod.