Odstavec předpisu 211/2004 Sb.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 211/2004 Sb., o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků
Příl.20
Příl.20
Metoda stanovení glukosového ekvivalentu pro některé cukry
určené k lidské spotřebě
(Metoda podle Lanea a Eynona s konstantním titrem)
1. Předmět a oblast použití
Tato metoda slouží ke stanovení glukosového ekvivalentu
- ve škrobovém sirupu,
- v sušeném škrobovém sirupu,
- v monohydrátu glukosy,
- v glukose bezvodé.
2. Definice
2.1. Redukční sílou se rozumí obsah redukujících cukrů stanovený
popsanou metodou, vyjádřených jako bezvodá D-glukosa
a udávaný v procentech hmotnosti vzorku.
2.2. Glukosovým ekvivalentem se rozumí redukční síla vypočtená
v procentech hmotnosti sušiny vzorku.
3. Podstata metody
Roztokem zkušebního vzorku se za přesně určených podmínek
titruje za bodu varu určitý objem směsného Fehlingova roztoku
s použitím methylenové modři jako indikátoru.
4. Reakční činidla
4.1. Fehlingův roztok:
4.1.1. Roztok A:
Ve vodě se rozpustí 69,3 g pentahydrátu síranu měďnatého
a v odměrné baňce o objemu 1 000 ml se doplní po rysku.
4.1.2. Roztok B:
Ve vodě se rozpustí 346,0 g tetrahydrátu vinanu
sodno-draselného a 100 g hydroxidu sodného a v odměrné
baňce o objemu 1000 ml doplní vodou po rysku. Čirý roztok
se dekantací oddělí od usazeniny, který se někdy může
vytvořit.
Poznámka: Tyto dva roztoky (4.1.1. a 4.1.2.) je třeba
skladovat v hnědých nebo jantarově žlutě zbarvených
lahvích.
4.1.3. Příprava směsného Fehlingova roztoku
Do čisté kádinky se odpipetuje 50 ml roztoku B (4.1.2.)
a poté 50 ml roztoku A (4.1.1.) a dobře se promíchají.
Poznámka: Směsný Fehlingův roztok se nesmí uchovávat, nýbrž
se musí každý den připravovat čerstvý a standardizovaný
(6.1.).
4.2. Bezvodá D-glukosa (C6H12O6)
Tento materiál je nutno před použitím 4 h sušit ve vakuové
sušárně při teplotě 100 +/- 1 st. C nebo nižší a při tlaku
asi 10 kPa (103 mbar).
4.3. Standardní roztok glukosy, 0,600 g/100 ml
S přesností na 0,1 mg se naváží 0,6 g bezvodé glukosy
(4.2.), rozpustí se ve vodě, kvantitativně převede do odměrné
baňky o objemu 100 ml (5.4.), doplní vodou po rysku
a promíchá.
Tento roztok je nutno připravit čerstvý každý den, kdy bude
používán.
4.4. Roztok methylenové modři, 0,1 g/100 ml vody
Rozpustí se 0,1 g methylenové modři ve 100 ml vody.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Varné baňky s úzkým hrdlem o objemu 250 ml.
5.2. Byreta o objemu 50 ml, s postranním kohoutem a dělená po
0,05 ml.
5.3. Pipety nedělené s ryskami 25 ml a 50 ml.
5.4. Odměrné baňky o objemu 100 a 500 ml.
5.5. Zařízení k ohřevu, vhodné pro udržování varu v souladu
s podmínkami popsanými v bodě 6.1. a umožňující sledovat
barevnou změnu v bodě ekvivalence, aniž se varná baňka
(5.1.) odstraní ze zdroje tepla (viz bod 6.1. poznámka 1).
5.6. Stopky ukazující s přesností nejméně na 1 s.
6. Postup
6.1. Standardizace Fehlingova roztoku
6.1.1. Do čisté suché varné baňky (5.1.) se odpipetuje 25 ml
Fehlingova roztoku (4.1.3.).
6.1.2. Byreta (5.2.) se naplní standardním roztokem glukosy
(4.3.) a meniskus se nastaví na nulovou rysku.
6.1.3. Do varné baňky (5.1.) se z byrety napustí 18 ml
standardního roztoku glukosy (4.3.) a obsah se krouživým
pohybem promíchá.
6.1.4. Varná baňka se umístí na zařízení k ohřevu (5.5.), předem
nastavené tak, aby var nastal za (120 +/- 15) s.
V celém průběhu titrace nesmí být zařízení k ohřevu
nastavováno jinak (viz poznámka 1)
6.1.5. Jakmile se roztok začne vařit, spustí se stopky.
6.1.6. Obsah baňky se povaří 120 sekund (podle stopek). Ke konci
se přidá 1 ml roztoku methylenové modři (4.4.).
6.1.7. Po 120 s, měřeno stopkami, od začátku varu se začne
z byrety (6.1.2.) do varné baňky (5.1.) přidávat standardní
roztok glukosy po 0,5 ml dávkách, dokud se methylenová modř
neodbarví (viz poznámky 2 a 3).
Zaznamená se celkový objem přidaného standardního roztoku
glukosy (X ml) včetně předposlední 0,5 ml dávky.
6.1.8. Stupně v bodech 6.1.1. a 6.1.2. se zopakují.
6.1.9. Z byrety se do varné baňky (5.1.) napustí (X - 0,3) ml
standardního roztoku glukosy.
6.1.10. Stupně v bodech 6.1.4., 6.1.5. a 6.1.6. se zopakují.
6.1.11. Po 120 s, měřeno stopkami, od počátku varu se začne
z byrety do varné baňky (5.1.) přidávat standardní roztok
glukosy, zpočátku po 0,2 ml dávkách a nakonec po kapkách,
dokud se methylenová modř právě neodbarví.
Ke konci tohoto postupu musí být doba mezi dvěma po sobě
následujícími přídavky standardního roztoku glukosy 10 až
15 s.
Toto přidávání musí být provedeno během 60 s a celková
doba varu tedy nesmí překročit 180 s.
K tomuto účelu může být zapotřebí provést třetí titraci
s poněkud větší, příslušně upravenou počáteční dávkou
standardního roztoku glukosy (6.1.9.).
6.1.12. Zaznamená se celková spotřeba (V0 ml) standardního roztoku
při závěrečné titraci (viz poznámka 4).
6.1.13. Hodnota V0 musí být v rozmezí 19,0 - 21,0 ml standardního
roztoku glukosy (4.3.).
Pokud se hodnota V0 nachází mimo toto rozmezí, příslušně
se upraví koncentrace Fehlingova roztoku A (4.1.1.)
a standardizační proces se zopakuje.
6.1.14. Vzhledem k tomu, že hodnota V0 je přesně známa, je třeba
pro každodenní standardizaci provést jednu titraci
s počátečním přídavkem standardního roztoku glukosy V0
- 0,5.
Poznámka 1: Tímto je zajištěno, že jakmile nastane var, je
vývin páry rychlý a nepřerušovaný během celé titrační
procedury a v co nejvíc se zabrání vniknutí vzduchu do
titrační baňky a opětovné oxidaci jejího obsahu.
Poznámka 2: Odbarvení roztoku methylenové modři je nejlépe
pozorovatelné v horních vrstvách obsahu titrační baňky
a v oblasti menisku, tj. v místech, které v podstatě
neobsahují sražený červený oxid měďnatý. Odbarvení je
snadněji pozorovatelné za nepřímého osvětlení. Je výhodné
použít stínítko za titrační baňkou.
Poznámka 3: Byreta by měla být během stanovení co nejlépe
chráněna před zdrojem tepla.
Poznámka 4: Vzhledem k tomu, že nelze zcela vyloučit
subjektivní faktor, musí každý pracovník provádět svou
vlastní standardizační titraci a při výpočtu musí použít
svou vlastní hodnotu V0 (7.1.).
6.2. Orientační zkouška připraveného vzorku
6.2.1. Pokud není známa přibližná hodnota redukční síly (2.1.)
připraveného vzorku, je nutno provést předběžnou zkoušku,
aby se získala tato přibližná hodnota, a mohla tak být
vypočtena hmotnost zkušebního vzorku (6.3.).
Tato zkouška se provádí takto:
6.2.2. Připraví se Z % (m/V) roztok vzorku, "Z" má přibližnou
hodnotu.
6.2.3. Postupuje se jako v bodě 6.1.2. s použitím roztoku vzorku
(6.2.2.) namísto standardního roztoku glukosy.
6.2.4. Postupuje se jako v bodě 6.1.1.
6.2.5. Postupuje se jako v bodě 6.1.3. s použitím 10 ml roztoku
vzorku namísto 18,0 ml standardního roztoku glukosy.
6.2.6. Postupuje se jako v bodě 6.1.4.
6.2.7. Obsah baňky se zahřeje k varu. Přidá se 1 ml roztoku
methylenové modři (4.4.).
6.2.8. Jakmile začne var, spustí se stopky (5.6.) a začne se
přidávat roztok vzorku z byrety do baňky po 1,0 ml dávkách
s odstupem asi 10 sekund, a to až do odbarvení methylenové
modři.
Zaznamená se celková spotřeba standardního roztoku glukosy
(Y ml) včetně předposlední 0,5 ml dávky.
6.2.9. Hodnota Y nesmí přesáhnout 50 ml. Pokud se to stane, je
třeba zvýšit koncentraci roztoku vzorku a titraci
zopakovat.
6.2.10. Přibližná hodnota redukční síly připraveného vzorku v % je
přibližně dána výrazem:
60 x V0
---------
Y x Z6.3 Zkušební vzorek
S přesností na 0,1 mg se odváží takové množství připraveného
vzorku (mg), které obsahuje 2,85 až 3,15 g redukujících cukrů
vyjádřených jako bezvodá dextrosa (D-glukosa). Při výpočtu se
použije buď známá přibližná hodnota redukční síly (2.1.), nebo
přibližná hodnota získaná v bodě 6.2.10.
6.4 Zkušební roztok
Zkušební vzorek se v odměrné baňce o objemu 500 ml rozpustí ve
vodě a vodou doplní po rysku.
6.5 Stanovení
6.5.1 Postupuje se jako v bodě 6.1.1.
6.5.2 Byreta (5.2.) se naplní zkušebním roztokem (6.4.) a meniskus
se nastaví na nulu.
6.5.3 Z byrety se do varné baňky napustí 18,5 ml roztoku
zkušebního roztoku. Kroužením se obsah baňky zamíchá.
6.5.4 Postupuje se jako v bodě 6.1.4.
6.5.5 Postupuje se jako v bodě 6.1.5.
6.5.6 Postupuje se jako v bodě 6.1.6.
6.5.7 Postupuje se jako v bodě 6.1.7., s použitím zkušebního
roztoku namísto standardního roztoku glukosy.
6.5.8 Postupuje se jako v bodě 6.1.8.
6.5.9 Postupuje se jako v bodě 6.1.9., s použitím zkušebního
roztoku namísto standardního roztoku glukosy.
6.5.10 Postupuje se jako v bodě 6.1.10.
6.5.11 Postupuje se jako v bodě 6.1.11., s použitím zkušebního
roztoku namísto standardního roztoku glukosy.
6.5.12 Zaznamená se objem (V1) spotřebovaného zkušebního roztoku
při závěrečné titraci.
6.5.13 Hodnota V1 musí být v rozmezí 19,0 až 21,0 ml zkušebního
roztoku.
Pokud se hodnota V1 nachází mimo toto rozmezí, upraví se
koncentrace zkušebního roztoku a stupně 6.5.1. až 6.5.12.
se zopakují.
6.5.14 Provedou se dvě stanovení s použitím téhož zkušebního
roztoku.
6.6 Obsah sušiny
Metodou 2 se stanoví obsah sušiny připraveného vzorku.
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorce a postup výpočtu
7.1.1. Redukční síla
Redukční síla vyjádřená v hmotnostních procentech
připraveného vzorku je dána výrazem:
300 x V0
----------
V1 x M
kde
V0 - objem (ml) standardního roztoku glukosy (4.3.)
spotřebovaný při standardizační titraci (6.1.),
V1 - objem (ml) zkušebního roztoku (6.4.) spotřebovaného při
titraci v postupu stanovení (6.5.),
M - hmotnost zkušebního vzorku (g) (6.3.) použitého
k přípravě 500 ml zkušebního roztoku.7.1.2. Glukosový ekvivalent
Glukosový ekvivalent vypočtený v hmotnostních procentech
sušiny připraveného vzorku je dán výrazem:
RP x 100
---------
D
kde
RP - redukční síla vypočtená v hmotnostních procentech
připraveného vzorku (7.1.1.),
D - obsah sušiny připraveného vzorku v hmotnostních procentech.7.1.3. Výsledkem je aritmetický průměr výsledků dvou stanovení za
předpokladu, že je splněn požadavek kladený na
opakovatelnost (7.2.).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo
rychle za sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za
stejných podmínek nesmí být větší než 1,0 % jejich
aritmetického průměru.