Odstavec předpisu 211/2004 Sb.
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 211/2004 Sb., o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků
Příl.18
Příl.18
Metoda stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní
cukr nebo glukosový ekvivalent
(Metoda podle Luffa a Schoorla)
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení
1.1.
obsahu redukujících cukrů vyjádřený jako invertní cukr
- v tekutém cukru,
- v tekutém bílém cukru,
- v tekutém invertním cukru,
- v tekutém bílém invertním cukru,
- v sirupu z invertního cukru,
- v sirupu z invertního cukru bílého.
1.2.
obsahu redukujících cukrů vyjádřeného a vypočteného (vztaženo
na sušinu) jako glukosový ekvivalent
- ve škrobovém sirupu,
- v sušeném škrobovém sirupu.
1.3.
obsahu redukujících cukrů vyjádřeného jako D-glukosa
- v glukosy monohydrátu,
- v bezvodé glukose.
2. Definice
Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukry, D-glukosa
nebo jako glukosový ekvivalent se rozumí obsah redukujících
cukrů vyjádřený nebo vypočtený jako invertní cukr, D-glukosa
nebo glukosový ekvivalent stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
Vzorek s redukujícími cukry se zahřeje (a v případě potřeby
vyčeří) za standardních podmínek k bodu varu s měďnatým
roztokem, která se částečně redukuje na Cu (I). Přebytek Cu
(II) se poté stanoví jodometricky.
4. Reakční činidla
4.1. Carrezův roztok I: 21,95 g dihydrátu octanu zinečnatého, nebo
24 g trihydrátu octanu zinečnatého, se spolu s přidanými 3 ml
ledové kyseliny octové rozpustí ve vodě a doplní vodou do
100 ml.
4.2. Carrezův roztok II: 10,6 g trihydrátu hexakyanoželeznatanu
draselného se rozpustí ve vodě a doplní vodou do 100 ml.
4.3. Luff-Schoorlovo činidlo: připraví se tyto roztoky:
4.3.1. Roztok síranu měďnatého: 25 g pentahydrátu síranu měďnatého
neobsahujícího železo se rozpustí ve 100 ml vody.
4.3.2. Roztok kyseliny citronové: 50 g monohydrátu kyseliny
citronové se rozpustí v 50 ml vody.
4.3.3. Roztok uhličitanu sodného: 143,8 g bezvodého uhličitanu
sodného se rozpustí v cca 300 ml horké vody a nechá se
vychladnout.
4.3.4. K roztoku uhličitanu sodného (4.3.3.) v litrové odměrné
baňce se za mírného promíchávání krouživým pohybem přidává
roztok kyseliny citronové (4.3.2.). Obsah se míchá, dokud
se nepřestane vyvíjet plyn, pak se přidá roztok síranu
měďnatého (4.3.1.) a vodou se doplní do 1000 ml. Roztok se
nechá stát přes noc, v případě potřeby se potom
přefiltruje. Provede se kontrola koncentrace roztoku
činidla podle metody popsané v bodě 6.1. (Cu ;0,1 mol/l
uhličitan sodný 1 mol/l).
4.4. Roztok thiosíranu sodného, 0,1 mol/l.
4.5. Roztok škrobu: do jednoho litru vroucí vody se přilije 5
g rozpustného škrobu rozmíchaného ve 30 ml vody. Povaří se
3 minuty a nechá se vychladnout; je-li třeba, přidá se 10 mg
jodidu rtuťnatého jako konzervační činidlo.
4.6. Kyselina sírová, 3 mol/l.
4.7. Roztok jodidu draselného, 30 % hmot.
4.8. Úlomky pemzy, vyvařené v kyselině chlorovodíkové, promyté
vodou do vymizení kyselé reakce a vysušené.
4.9. Isopentylalkohol.
4.10. Hydroxid sodný, 0,1 mol/l.
4.11. Kyselina chlorovodíková, 0,1 mol/l.
4.12. Fenolftalein, 1%ní roztok v ethanolu.
5. Přístroje a pomůcky
5.1. Erlenmeyerova baňka o objemu 300 ml se zpětným chladičem.
5.2. Stopky.
6. Postup
6.1. Stanovení titru Luff-Schoorlova činidla (4.3.):
6.1.1. Ke 25 ml Luff-Schoorlova činidla (4.3.) se přidají 3
g jodidu draselného a 25 ml kyseliny sírové o koncentraci
3 mol/l (4.6.).
Titruje se roztokem thiosíranu sodného o koncentraci 0,1
mol/l (4.4.) za použití škrobového roztoku (4.5.) jako
indikátoru, který se přidá až ke konci titrace. Pokud není
spotřeba roztoku thiosíranu o koncentraci 0,1 mol/l rovna
25 ml, musí být činidlo připraveno znovu.
6.1.2. Odpipetuje se 10 ml činidla do 100 ml odměrné baňky
a doplní se vodou po rysku.
10 ml takto zředěného činidla se odpipetuje do
Erlenmeyerovy baňky obsahující 25 ml kyseliny
chlorovodíkové o koncentraci 0,1 mol/l (4.11.) a zahřívá se
po dobu jedné hodiny na vroucí vodní lázni. Pak se roztok
ochladí, doplní se na původní objem čerstvě převařenou
vodou a titruje roztokem hydroxidu sodného o koncentraci
0,1 mol/l (4.10.) za použití fenolftaleinu (4.12.) jako
indikátoru.
Spotřeba roztoku hydroxidu sodného, 0,1 mol/l (4.10.) musí
být mezi 5,5 a 6,5 ml.
6.1.3. 10 ml zředěného činidla (6.1.2.) se titruje kyselinou
chlorovodíkovou, 0,1 mol/l (4.11.) za použití fenolftaleinu
(4.12.) jako indikátoru. Bod ekvivalence při titraci je
charakterizován ztrátou fialového zbarvení.
Spotřeba roztoku kyseliny chlorovodíkové, 0,1 mol/l
(4.11.) musí být mezi 6,0 a 7,5 ml.
6.1.4. Hodnota pH Luff-Schoorlova činidla musí být mezi 9,3 a 9,4
při 20 st. C.
6.2. Příprava roztoku
6.2.1. Naváží se 5 g vzorku s přesností na 1 mg a kvantitativně se
převede do odměrné baňky o objemu 250 ml obsahující 200 ml
vody. V případě potřeby se vyčeří přidáním 5 ml Carrezova
roztoku I (4.1.), pak se přidá 5 ml Carrezova roztoku II
(4.2.). Po přídavku každého roztoku se obsah zamíchá.
Roztok se doplní vodou do 250 ml a dobře promíchá.
V případě potřeby se roztok přefiltruje.
6.2.2. Roztok (6.2.1.) se zředí v takovém poměru, aby obsah
redukujících cukrů vyjádřených jako glukosa se v 25 ml
roztoku pohyboval v rozmezí 15 až 60 mg.
6.3. Titrace podle Luff-Schoorlovy metody
Do 300 ml Erlenmeyerovy baňky (5.1.) se odpipetuje 25 ml
Luff-Schoorlova činidla (4.3.), do baňky se pak pipetou
odměří 25 ml roztoku cukru (6.2.2.) a vloží se dva úlomky
pemzy (4.8.). K baňce (5.1.) se připojí zpětný chladič
a aparatura se ihned umístí na drátěnou azbestovou síťku nad
plamen Bunsenova kahanu. Síťka má v azbestové části vyříznutý
kruhový otvor o stejném průměru, jako je dno baňky. Kapalina
se přibližně během dvou minut uvede do varu a nechá se mírně
vařit po dobu 10 min. Pak se ihned ochladí ve studené vodě
a po 5 min se titruje podle tohoto postupu:
Přidá se 10 ml roztoku jodidu draselného (4.7.),
bezprostředně poté se přidá opatrně (s ohledem na bouřlivý
vývoj plynu) 25 ml kyseliny sírové o koncentraci 3 mol/l
(4.6.). Titruje se roztokem thiosíranu sodného o koncentraci
0,1 mol/l (4.4.), dokud se roztok téměř neodbarví, pak se
přidá jako indikátor několik ml roztoku škrobu (4.5.)
a pokračuje se v titraci až do vymizení modrého zbarvení.
Provede se slepý pokus s 25 ml vody místo 25 ml roztoku cukru
(6.2.2.).
7. Vyjádření výsledků
7.1. Vzorec a postup výpočtu
Z níže uvedené tabulky se odečte nebo se stanoví interpolací
hmotnost glukosy nebo invertního cukru v mg, odpovídající
rozdílu mezi oběma titračními spotřebami, vyjádřenými v ml
roztoku thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l.
Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech invertního
cukru nebo D-glukosy, vztažených na sušinu.
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo
rychle za sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za
stejných podmínek nesmí být větší než 0,2 ml.
8. Poznámka
Před okyselením kyselinou sírovou se může přidat malé množství
isopentylalkoholu (4.9.), aby se omezila tvorba pěny.
Tabulka hodnot pro Luff-Schoorlovo činidlo ---------------------------------------------------------- 0,1 mol/l thiosíranu sodného Glukosa, fruktosa, invertní cukr C6H12O6 ---------------------------------------------------------- ml mg rozdíl ---------------------------------------------------------- 1 2,4 2 4,8 2,4 3 7,2 2,4 4 9,7 2,5 5 12,2 2,5 6 14,7 2,5 7 17,2 2,5 8 19,8 2,6 9 22,4 2,6 10 25,0 2,6 11 27,6 2,6 12 30,3 2,7 13 33,0 2,7 14 35,7 2,7 15 38,5 2,8 16 41,3 2,8 17 44,2 2,9 18 47,1 2,9 19 50,0 2,9 20 53,0 3,0 21 56,0 3,0 22 59,1 3,1 23 62,2 3,1 ----------------------------------------------------------