eAGRI

Odstavec předpisu 116/2003 Sb.
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 116/2003 Sb.m.s., o přijetí Evropské dohody o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely (č. 123)
Příl.A

Příl.A
POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ ZVÍŘAT A PÉČI O NĚ
(Článek 5 Dohody)
OBSAH
Úvod
1. Fyzická zařízení
1.1. Funkce a obecné řešení
1.2. Místnosti pro chov
1.3. Laboratoře a místnosti pro obecné a zvláštní postupy
1.4. Servisní místnosti
2. Prostředí v místnostech pro chov a jeho úprava
2.1. Větrání
2.2. Teplota
2.3. Vlhkost
2.4. Osvětlení
2.5. Hluk
2.6. Poplachové systémy
3. Péče
3.1. Zdraví
3.2. Chytání
3.3. Balení a přeprava
3.4. Přejímka a vybalování
3.5. Karanténa, izolace a aklimatizace
3.6. Umísťování v klecích
3.7. Krmení
3.8. Voda
3.9. Podestýlka
3.10. Tělesný pohyb a manipulace
3.11. Čištění
3.12. Humánní usmrcování zvířat
PŘEDMLUVA
1. Členské země Rady Evropy se rozhodly, že jejich cílem je chránit živá zvířata používaná pro pokusné a jiné vědecké účely tak, aby bylo zajištěno, že bolest, utrpení, úzkost nebo trvalé poškození, kterým jsou vystavena při procedurách na nich prováděných, byly omezeny na minimum.
2. Je pravdou, že některé postupy se provádějí na volně žijících, na člověku nezávislých divokých zvířatech, avšak takových postupů je relativně málo. Naprostá většina zvířat používaných v procedurách musí být z praktických důvodů chována za řízených podmínek v zařízeních, jejichž typy mohou být velmi různé, od ohrad pod širým nebem až po klece ve zvěřincích pro laboratorní zvířata. Toto je situace, v níž existují silně konfliktní zájmy. Na jedné straně jsou zvířata, jejichž potřeba volného pohybu a sociálních kontaktů a jiné projevy života musí být omezeny, na druhé straně je experimentátor a jeho asistenti, kteří požadují úplnou kontrolu nad zvířetem a jeho prostředím. V této konfrontaci může někdy docházet k tomu, že zájmy zvířat jsou pokládány za sekundární.
3. Z tohoto důvodu je v článku 5 Evropské dohody o ochraně obratlovců používaných k pokusným a jiným vědeckým účelům ustanovení, které zní: "Každému zvířeti, které je nebo má být použito v procedurách, je třeba poskytnout umístění, prostředí, alespoň minimální volnost pohybu, potravu, vodu a péči přiměřené jeho zdraví a udržení životní pohody. Jakékoliv omezení prostoru, v němž zvíře může uspokojovat své fyziologické a etologické potřeby, má být pokud možno limitováno."
4. V této Příloze jsou uvedeny některé směrnice pro umístění a péči o zvířata, které se zakládají na současných poznatcích a praxi. Jsou zde vysvětleny a rozvedeny základní principy přijaté v článku 5. Účelem Přílohy je tedy pomoci orgánům, institucím a jednotlivcům při naplňování cílů Rady Evropy v tomto směru.
5. Péče je pojem, který v souvislosti se zvířaty určenými k procedurám nebo v těchto procedurách použitých zahrnuje veškeré aspekty vztahů mezi zvířaty a člověkem. Jeho podstatou je souhrn materiálních a nemateriálních zdrojů použitých člověkem, aby byla zvířata získána a udržena v takovém tělesném a duševním stavu, který je spojen s minimálním utrpením a dává nejlepší předpoklady pro procedury. Péče začíná v okamžiku, kdy je zvíře určeno k použití v proceduře, a pokračuje až do okamžiku, kdy je zvíře po skončení procedury humánním způsobem usmrceno nebo jiným způsobem odpovídajícím článku 11 Dohody odstraněno.
6. Snahou Přílohy je poskytnout pokyny týkající se náležitého uspořádání zvěřinců. Existují ovšem různé metody reprodukce a držení laboratorních zvířat, které se navzájem liší zejména v míře řízení mikrobiálního prostředí. Je třeba brát v úvahu, že personál bude muset někdy sám podle vlastností a stavu zvířete rozhodovat v případech, kdy doporučené standardy nemusejí vyhovovat, jak je tomu například u agresivních zvířat. Při používání směrnic je nutno brát v úvahu požadavky každé z takových situací. Dále je třeba mít jasno o statutu těchto směrnic. Na rozdíl od ustanovení Dohody není stanoveno, že se tyto směrnice musí dodržovat, jedná se o doporučení, která mají být používána na základě vlastní úvahy jako vodítka pro praxi, a standardy, o jejichž dosažení by měli všichni zúčastnění vědomě usilovat. Z tohoto důvodu je také v celém textu používán podmiňovací způsob "měl by" i v místech, kde by se zdál být vhodnější výraz "musí". Tak například je zcela zřejmé, že krmivo a voda musí být poskytnuty (viz 3.7.2. a 3.8.).
7. Z praktických i ekonomických důvodů by stávající zvěřince neměly být nahrazovány, dokud nejsou zcela opotřebeny nebo se z jiných důvodů staly zbytečnými. Dokud nebudou nahrazeny zařízeními odpovídajícími platným směrnicím, měly by stávající zvěřince být podle možností uvedeny do souladu tím, že budou s přihlédnutím k tělesným rozměrům upraveny počty zvířat umístěných ve stávajících klecích, resp. kotcích.
DEFINICE
Kromě definicí uvedených v článku 1 odst. 2 Dohody jsou v Příloze A uvedeny ještě tyto:
a) "prostory pro zvířata" jsou prostory, v nichž jsou zvířata umísťována pro chov nebo držena jako zásoba nebo během provádění procedur;
b) "klec" označuje prostoru pevnou nebo přemístitelnou, která je omezena pevnými stěnami a nejméně na jedné straně tyčemi nebo drátěným pletivem nebo, je-li třeba, sítěmi a v níž je umístěno jedno nebo více zvířat; počtem zvířat a velikostí prostoru je volnost pohybu zvířat relativně omezená;
c) "box" označuje plochu omezenou např. stěnami, tyčemi nebo drátěným pletivem, na níž je umístěno jedno nebo více zvířat; podle velikosti oplocené plochy a počtu zvířat je jejich volnost pohybu méně omezena než v kleci;
d) "výběh" označuje plochu omezenou např. ploty, stěnami, tyčemi nebo drátěným pletivem, která je často založena pod širým nebem a na níž se zvířata držená v klecích nebo boxech po určitou dobu, podle svých etologických a fyziologických potřeb, jako je pud pohybu, mohou volně pohybovat;
e) "stání" označuje malou na třech stranách ohraničenou prostoru, normálně s jedním držákem na píci a po stranách s dělícími stěnami, v níž je uvázáno jedno nebo dvě zvířata.
1. FYZICKÁ ZAŘÍZENÍ
1.1. Funkce a obecné řešení
1.1.1. Každé zařízení by mělo být konstruováno tak, aby umístěnému zvířecímu druhu poskytovalo přiměřený životní prostor. Kromě toho by mělo být utvářeno tak, aby nepovolané osoby neměly přístup.
Zařízení, která patří k většímu komplexu budov, by kromě toho měla být chráněna vlastními stavebními opatřeními a úpravami, jimiž by byl omezen počet vchodů a zamezen průchod nepovolaných osob.
1.1.2. Doporučuje se předcházet škodám na zařízení pomocí programu údržby.
1.2. Místnosti pro chov
1.2.1. K zajištění pravidelného a účinného čištění prostor a k udržování uspokojivých hygienických směrných hodnot by měla být učiněna všechna potřebná opatření. Stropy a stěny by měly být pevné a opatřené hladkým, nepropustným a lehko omyvatelným povrchem. Zvláštní pozornost by se měla věnovat stykovým místům s dveřmi, kanály, rourami a kabely. Jsou-li přítomny dveře a okna, měly by být konstruovány nebo chráněny tak, aby dovnitř nemohla vniknout nežádoucí zvířata, popřípadě může být do dveří zabudováno kontrolní okno. Podlahy by měly být hladké a nepropustné a mít nekluzký, lehko omyvatelný povrch, který snese hmotnost podstavce nebo jiných těžkých předmětů, aniž by se poškodil. Jsou-li přítomny odtoky, měly by být vhodným způsobem přikryty a utěsněny, aby tudy nemohla dovnitř vnikat zvířata.
1.2.2. Stěny a podlahy v prostorách, kde se mohou zvířata volně pohybovat, by měly být opatřeny obzvlášť odolným povlakem, který by nepodléhal silnému opotřebování zvířaty i čistícím pracím. Materiál by měl být pro zvířata zdravotně neškodný a neměl by je zraňovat. V takových prostorách jsou žádoucí odtoky. Nástroje a vybavení by měly být obzvláště chráněny, aby je zvířata nemohla poškodit nebo se sama o ně poranit. Jsou-li k dispozici plochy pro pohyb pod širým nebem, měla by být učiněna opatření, aby se zamezil přístup veřejnosti a cizím zvířatům.
1.2.3. Prostory, v nichž se mají držet hospodářská užitková zvířata (skot, ovce, kozy, prasata, koně, kuřata atd.), by měly odpovídat přinejmenším směrným hodnotám, jež byly stanoveny v Evropské dohodě o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, jakož i veterinárními a jinými úřady jednotlivých států.
1.2.4. Většina prostor určených pro držení zvířat je normálně plánována pro držení hlodavců. Často mohou být tyto prostory používány též pro umístění větších druhů zvířat. Je třeba dbát na to, aby nebyly spolu umístěny druhy, které se vzájemně nesnášejí.
1.2.5. Prostory pro zvířata mohou mít popřípadě k dispozici zařízení k provádění menších procedur a zákroků.
1.3. Laboratoře a místnosti pro obecné a zvláštní postupy
1.3.1. U chovných a dodavatelských zařízení by mělo existovat náležité vybavení pro zásilky a transporty zvířat.
1.3.2. Všechna zařízení by měla disponovat přinejmenším laboratoří s vybavením pro provádění jednoduchých diagnostických testů, pitev nebo pro odebírání vzorků, které budou podrobeny jinde důkladnějším laboratorním vyšetřením.
1.3.3. Pro příjem nových zvířat by měla být připravena opatření, jako např. karanténní místnost, jimiž se má zabránit, aby zvířata již žijící v zařízení byla ohrožována nově příchozími. Mají být k dispozici zvláštní místnosti pro případy, při nichž není žádoucí provádět procedury nebo pozorování v prostorách pro zvířata.
1.3.4. Pro nemocná nebo poraněná zvířata by měly být k dispozici odpovídající prostory, aby mohla být umístěna odděleně.
1.3.5. Případně mohou být k dispozici operační místnosti (jedna nebo více) vybavené příslušnými potřebami k provádění chirurgických výkonů za aseptických podmínek. V případě potřeby mají být k dispozici prostory, v nichž se zvířata po operativních zákrocích mohou zotavovat.
1.4. Servisní místnosti
1.4.1. Místnosti, ve kterých se skladují krmiva, by měly být chladné, suché a chráněné proti hmyzu a jiným škůdcům; místnosti sloužící jako sklady steliva by měly být suché a chráněné proti hmyzu a jiným škůdcům. Látky, které by mohly být znečištěné nebo představovat nebezpečí, mají být skladovány odděleně.
1.4.2. Mají být k dispozici místnosti ke skladování čistých klecí, nástrojů a jiného vybavení.
1.4.3. Místnost pro čištění a mytí by měla být tak velká, aby se v ní dala umístit zařízení pro čištění a dezinfekci použitého nářadí. Provoz při čištění by měl být organizován tak, že čisté nářadí je dopravováno odděleně od znečištěného, aby se zabránilo kontaminaci čerstvě vyčištěného nářadí. Stěny a podlahy by měly být opatřeny povrchem z náležitě odolného materiálu a větrací systém by měl být proveden tak, aby odváděl přebytečné teplo a vlhko.
1.4.4. Pro hygienické uskladňování a odstraňování mrtvých zvířat a zvířecích odpadků by měla být učiněna potřebná opatření. Není-li spalování na místě možné nebo žádoucí, musí být učiněna odpovídající opatření pro bezpečné odstraňování takovýchto hmot se zřetelem k místním ustanovením a obecním nařízením. Obzvláštní bezpečností opatření by měla být dodržována při vysoce toxických nebo radioaktivních odpadech.
1.4.5. Uspořádání a provedení spojovacích cest by mělo odpovídat normám pro zvěřince. Chodby by měly být tak široké, aby pohyblivé příslušenství mohlo být snadno dopravováno.
2. PROSTŘEDÍ V MÍSTNOSTECH PRO CHOV A JEHO ÚPRAVA
2.1. Větrání
2.1.1. Zvěřince by měly disponovat přiměřeným větracím systémem, který odpovídá nárokům umístěných druhů. Větracím systémem má být přiváděn čerstvý vzduch a odváděny pachy, škodlivé plyny, prach a choroboplodné zárodky všeho druhu, pokud je to možné. Systém slouží také k odstraňování nadbytečného tepla a vlhkosti.
2.1.2. Vzduch v místnostech by měl být často vyměňován. Míra 15 - 20 výměn vzduchu za hodinu je přiměřená. Za určitých podmínek, kdy je hustota obsazení nízká, může však postačit 8 až 10 výměn vzduchu za hodinu, nebo by i případně bylo možno od nuceného větrání zcela upustit. Za jiných okolností mohla by být žádoucí podstatně vyšší míra výměny vzduchu. Recirkulaci nevyčištěného vzduchu by mělo být zabráněno. Třeba však poukázat na to, že ani nejúčinnější větrací systém není náhradou za špatné praktiky při čištění a za nedbalost.
2.1.3. Větrací systém by měl být uspořádán tak, aby se zabránilo škodlivému průvanu.
2.1.4. V místnostech, kde jsou umístěna zvířata, by mělo být zakázáno kouření.
2.2. Teplota
2.2.1. Tabulka 1 udává doporučený rozsah teploty, který by měl být dodržován. Kromě toho by se mělo poukázat na to, že tyto hodnoty platí pouze pro dospělá, normální zvířata. Novorozená a mladá zvířata často potřebují mnohem vyšší teploty. Teplota v místnostech by měla být regulována ve shodě s možnými změnami v tepelném režimu zvířat, které vycházejí z určitých fyziologických podmínek nebo které mají svou příčinu v procedurách.
2.2.2. Vzhledem ke klimatickým podmínkám převládajícím v Evropě je žádoucí větrací systém, který je zařízen tak, že přiváděný vzduch může být jak ohříván, tak chlazen.
2.2.3. V uživatelských zařízeních může být žádoucí přesná regulace teploty ve zvěřincích, protože teplota okolí je fyzikální faktor, který silně ovlivňuje látkovou výměnu u zvířat.
2.3. Vlhkost
Extrémní výkyvy relativní vlhkosti vzduchu mají negativní účinky na zdraví a tělesnou pohodu zvířat. Je proto třeba doporučit, aby relativní vlhkost vzduchu ve zvěřincích byla přizpůsobena potřebám příslušných druhů zvířat; normálně by se měla udržovat na 55 % +/- 10 %. Déle trvající relativní vlhkost vzduchu pod 40 % a nad 70 % by měla být vyloučena.
2.4. Osvětlení
V místnosti bez oken je umělé osvětlení nutné jak pro uspokojení biologických potřeb zvířat, tak k zajištění dostatečných pracovních podmínek. Kromě toho je nutná regulace intenzity světla a dodržování rytmu den-noc. Při chovu albínů by měl být brán zřetel na citlivost těchto zvířat vůči světlu (srov. č. 2.6.).
2.5. Hluk
Hluk může představovat velmi rušivý faktor v chovech zvířat. Zvěřince a místnosti, ve kterých se provádějí procedury, by měly být izolovány od zdrojů zvuku ve slyšitelné nebo ultrazvukové oblasti, aby chování a fyziologie zvířat nebyly rušeny. Náhle vznikající hluk může vést ke značným změnám ve funkci orgánů; protože však jej nelze vždy vyloučit, je někdy doporučováno ve zvěřincích a v místnostech, kde se provádějí procedury, udržovat určitou mírnou hladinu hluku, např. tlumenou hudbou.
2.6. Poplachové systémy
Zařízení, ve kterém je umístěno mnoho zvířat, má své slabiny. Je proto žádoucí chránit takové zařízení instalací vhodného systému, který hlásí požár stejně jako vniknutí nepovolaných osob. Technické chyby nebo výpadek větracího systému představují další nebezpečí, které může pro zvířata znamenat utrpení nebo i smrt následkem zadušení nebo nadměrného horka nebo které se může v méně závažných případech projevit na proceduře tak negativně, že selže a musí být opakována. Proto by měly být vhodné kontrolní systémy instalovány ve spojení s klimatizačním zařízením, aby personál mohl sledovat jejich normální provoz. Případně by měl být k dispozici agregát pro náhradní výrobu proudu, aby systémy, na kterých závisí přežití zvířat, a osvětlení v případě výpadku proudu dále pracovaly. Jednoznačné pokyny pro nouzové případy by měly být viditelně a zřetelně umístěny. Pro nádrže, v nichž jsou umístěny ryby, se doporučují poplašné systémy, které hlásí poruchy a selhání v zásobování vodou. Mělo by se pečlivě dbát na to, aby provoz poplašných systémů co možno nejméně rušil zvířata.
3. PÉČE
3.1. Zdraví
3.1.1. Osoba zodpovědná za zařízení by se měla starat o to, aby bylo zajištěno pravidelné ošetřování zvířat a dohled na jejich umístění a péči o ně prostřednictvím veterináře nebo jiné kvalifikované osoby.
3.1.2. Měla by být věnována příslušná pozornost zdraví a hygieně personálu po té stránce, jež by mohla znamenat potenciální nebezpečí pro zvířata.
3.2. Chytání
Divoká a volně žijící zvířata by měla být odchytávána jen za použití šetrných metod a prostřednictvím zkušeného personálu, který má přesné znalosti o zvycích a stanovištích odchytávaných zvířat. Musí-li být během odchytu používán narkotizační prostředek nebo jiný preparát, má být podáván veterinářem nebo jinou kvalifikovanou osobou. Těžce zraněné zvíře by mělo být co nejrychleji ošetřeno veterinářem. Jestliže by zvíře podle názoru veterináře mohlo dále žít jen s bolestmi nebo utrpením, mělo by být ihned bezbolestně usmrceno. Není-li po ruce veterinář, mělo by být těžce zraněné zvíře bez odkladu bezbolestně usmrceno.
3.3. Balení a přeprava
Každý transport nepochybně znamená pro zvíře obtíže, které by měly být co možná omezeny na minimum. Pro dopravu by zvířata měla být v dobrém zdravotním stavu, je věcí odesílatele toto zabezpečit. Zvířata nemocná nebo ta, která z jiných důvodů nejsou v dobré kondici, by neměla být dopravována, pokud transport není potřebný z důvodů léčby nebo diagnózy. Obzvláštní ohled by měl být brán na vysoce březí zvířata. Matky, u nichž pravděpodobně nastane porod během transportu nebo které porodily do 48 hodin před transportem, by měly být i s mláďaty z transportu vyloučeny. Dodavatel i přepravce by měli učinit veškerá nutná opatření týkající se balení, umístění a dopravní trasy, aby bylo zabráněno zbytečnému utrpení v důsledku nedostatečného větrání, extrémních teplot, nedostatku potravy a vody, dlouhého stání apod. Příjemce by měl být řádně informován o podrobnostech transportu a transportních listin, aby bylo zajištěno rychlé odbavení a převzetí na místě určení. U států, které nejsou stranami Evropské dohody o ochraně zvířat při mezinárodní přepravě, se doporučuje přísně zachovávat opatření této Dohody, doporučuje se dále přísné dodržování národních zákonů a ustanovení, stejně jako i ustanovení Mezinárodního svazu pro leteckou dopravu a Svazu pro leteckou dopravu zvířat pro živá zvířata.
3.4. Přejímka a vybalování
Zásilky zvířat by měly být bez zbytečných průtahů převzaty a vybaleny. Po posouzení by měla být zvířata umístěna v čistých klecích nebo boxech a náležitě zaopatřena potravou a vodou. Zvířata nemocná nebo ta, která jsou ve špatné tělesné kondici, by měla být podrobena pozorování a držena odděleně od ostatních. Měla by být co nejrychleji vyšetřena veterinářem nebo jinou kvalifikovanou osobou a v případě potřeby léčena. Zvířata, která se nemohou znovu zotavit, by měla být ihned bezbolestně usmrcena. Konečně mají být všechna převzatá zvířata podle článků 16, 17 a článku 24 Dohody registrována a označena. Transportní obaly by měly být bez odkladu zničeny, není-li možná jejich řádná dezinfekce.
3.5. Karanténa, izolace a aklimatizace
3.5.1. Účelem karantény je:
a) chránit ostatní zvířata v zařízení;
b) chránit člověka před antropozoonózami;
c) podporovat správné vědecké postupy.
Není-li zdravotní stav zvířat převzatých do zařízení uspokojivý, doporučuje se držet je po určitou dobu v karanténě. V některých případech, např. u vztekliny, je trvání karantény v jednotlivých státech určováno podle tamních ustanovení. V jiných případech kolísá a mělo by být podle dané situace stanoveno kompetentní osobou, zpravidla veterinářem příslušným pro dotyčné zařízení (srov. tab. 2). Během karanténní doby mohou být zvířata používána k procedurám, jestliže si přivykla na nové prostředí a nepředstavují žádné zvláštní ohrožení pro jiná zvířata nebo pro člověka.
3.5.2. Navrhuje se, aby bylo počítáno s prostorami pro izolaci zvířat, u nichž byly zjištěny příznaky choroby nebo u kterých je podezření na chorobu a která mohou představovat nebezpečí pro člověka nebo ostatní zvířata.
3.5.3. I když jsou zvířata zcela zjevně zdráva, je dobré, poskytne-li se jim, dříve, než budou použita pro proceduru, čas pro adaptaci. Potřebný čas k adaptaci závisí na různých faktorech, např. na zátěži, které byla zvířata vystavena, a ta je opět ovlivněna různými faktory, jako je délka transportu nebo stáří zvířat. Doba přivykání má být stanovena kvalifikovanou osobou.
3.6. Umísťování v klecích
3.6.1. Lze rozlišovat mezi dvěma základními systémy umístění zvířat:
Za prvé je to systém, s jakým se setkáváme v chovných, dodavatelských a uživatelských zařízeních pro biomedicínské účely. Je koncipován pro umístění hlodavců, králíků, šelem, ptáků a mimolidských primátů, příležitostně také přežvýkavců, prasat a koní. Navrhované pokyny pro klece, boxy, výběhy a stání, vhodné pro taková zařízení, jsou uvedeny v tabulkách 3 - 13. Pokyny pro nejmenší rozměry půdorysů klecí lze získat z grafů 1 - 7. Dále poskytují grafy 8 - 12 příslušné pokyny pro posuzování hustoty osazení zvířat v klecích.
Za druhé je to systém často se vyskytující v zařízeních, v nichž jsou k procedurám užívána jen hospodářská užitková zvířata nebo zvířata podobné velikosti. Vybavení pro umístění zvířat by měla i v takovýchto provozech přinejmenším odpovídat běžným veterinárním parametrům.
3.6.2. Klece a boxy by neměly být vyráběny z materiálů, které jsou pro zdraví zvířat škodlivé; měly by být konstruovány tak, aby se zvířata nemohla poranit, a nejsou-li určeny k jednomu použití, měly by být vyrobeny z odolného materiálu, který netrpí čistícími a dezinfekčními procesy. Zvláštní pozornost by měla být věnována podlahám klecí a boxů, které jsou různé podle druhu a stáří zvířat a měly by usnadňovat odstraňování výkalů.
3.6.3. Konstrukce boxů by měla vyhovovat tělesné pohodě zvířat. Měly by umožňovat uspokojování určitých etologických potřeb (např. potřebě šplhání nebo občasného schovávání nebo vyhledávání úkrytu) a být koncipovány tak, aby se daly důkladně čistit a aby vylučovaly styk s jinými zvířaty.
3.7. Krmení
3.7.1. Při výběru, výrobě a přípravě by měla být učiněna opatření, aby bylo zabráněno chemické, fyzikální a mikrobiální kontaminaci. Pokud je to žádoucí, potrava pro zvířata by měla být balena ve vodotěsných pytlích a opatřena datem výroby. Měla by být balena, dopravována a skladována tak, aby bylo zabráněno kontaminaci, snížení kvality nebo zkáze. Skladovací prostory by měly být chladné, tmavé, suché a chráněné proti hmyzu a jiným škůdcům. Potrava lehce podléhající zkáze jako zelená píce, zelenina, ovoce, maso, ryby atd. by měla být skladována v chladírnách, lednicích nebo mrazničkách. Veškeré násypky, koryta a jiné nářadí používané ke krmení by měly být pravidelně čištěny, a je-li to nutné, sterilizovány. Používá-li se vlhké krmivo nebo je-li krmivo snadno znečišťováno vodou, močí apod., je žádoucí každodenní čištění.
3.7.2. Rozdělování potravy může být různé podle druhů zvířat, mělo by však být prováděno tak, aby to odpovídalo fyziologickým potřebám zvířat. Mělo by se dbát na to, aby každé zvíře mělo přístup k potravě.
3.8. Voda
3.8.1. Čistá pitná voda by měla být všem zvířatům stále k dispozici. Během transportu může být voda případně podávána jako součást vlhkého krmiva. Voda je však nositelem mikroorganismů, a proto by měla být podávána tak, aby možné riziko bylo omezeno na nejmenší míru. Obvykle se používají dvě metody: láhve a automatické napáječky.
3.8.2. Láhve se hojně používají u malých zvířat, jako hlodavců a králíků. Měly by být zhotoveny z průhledného materiálu, aby bylo možno kontrolovat jejich obsah. Měly by mít široké hrdlo, aby se daly lehce a důkladně čistit. Jsou-li zhotoveny z plastu, neměl by být vyluhovatelný. Víčka, závěry a rourky by měly být rovněž sterilizovatelné a snadno čistitelné. Veškeré láhve s příslušenstvím by měly být v přiměřených pravidelných časových intervalech rozebírány, čištěny a sterilizovány. Je lépe nahrazovat prázdné láhve čistými a sterilizovanými, než je plnit ve zvěřincích.
3.8.3. Automatické napáječky by měly být pravidelně zkoušeny, udržovány a proplachovány, aby se předcházelo nehodám a šíření infekcí. Používají-li se klece s pevným dnem, je zejména nutno dbát na to, aby bylo co nejmenší nebezpečí zatopení. Rovněž se doporučují pravidelné bakteriologické zkoušky při kontrole kvality vody.
3.8.4. Voda z veřejných vodáren obsahuje určité mikroorganismy, které jsou obvykle považovány za neškodné, s výjimkou případů, kdy se pracuje s mikrobiologicky definovanými zvířaty. V takových případech by měla voda být upravována. Voda z veřejných vodáren je normálně chlorována, čímž je růst mikroorganismů omezen. Aby byl růst určitých potenciálních původců chorob, např. pseudomonád, udržen na nízké úrovni, uvedené chlorování nepostačuje. V takových případech se obsah chlóru ve vodě dostatečně zvyšuje, případně se k dosažení žádoucího účinku voda okyseluje.
3.8.5. U ryb, obojživelníků a plazů je tolerance vůči kyselině, chlóru a mnoha jiným chemickým látkám velice rozdílná v závislosti na druhu. Proto je důležité, aby voda přiváděná do akvárií a nádrží byla přizpůsobena potřebám a hranicím tolerance jednotlivých druhů.
3.9. Podestýlka
Stelivo by mělo být suché, savé, bezprašné, nejedovaté a prosté původců chorob, škůdců nebo jakéhokoli jiného druhu kontaminace. Zvláště by neměly být používány piliny nebo jiný materiál ze dřeva, jež byl chemicky opracován. Mohou být používány některé vedlejší průmyslové výrobky nebo odpady, jako papírové odřezky.
3.10. Tělesný pohyb a manipulace
3.10.1. Doporučuje se využít každou příležitost k tomu, aby byl zvířeti umožněn pohyb.
3.10.2. Jak se zvíře při proceduře chová, velmi záleží na jeho důvěře k člověku; je nutno vyvinout vztah důvěry. Divoké nebo volně žijící zvíře se pravděpodobně nikdy nestane ideálním pokusným zvířetem. Domácí zvíře, které má kontakt s člověkem od narození a během odchovu, je jiné. Jednou utvořený vztah důvěry by však měl být udržován. Proto se doporučuje častý styk, aby si zvíře přivyklo na přítomnost člověka a jeho činnost. Je-li to potřebné, měl by být vynaložen čas na mluvení se zvířetem, jeho zaměstnávání a péči o ně. Personál by měl být ve styku se zvířaty laskavý, mírný, ale rozhodný.
3.11. Čištění
3.11.1. Kvalita zařízení závisí ve velmi značné míře na hygienických poměrech. Pro obnovování steliva v klecích a boxech by měly být vydány jasné pokyny.
3.11.2. Měl by být zaveden rutinní program pro čištění, mytí, dezinfekci, a je-li zapotřebí, sterilizaci klecí a příslušenství, láhví a jiného nářadí. Co nejvyšší míra čistoty a pořádku by měla vládnout v prostorách pro zvířata, umývárnách a skladištích.
3.11.3. Boxy, klece a výběhy pod širým nebem by měly být pravidelně čištěny a jejich podlahová krytina podle potřeby obnovována, aby zde nevznikl zdroj infekcí a parazitárních napadení.
3.12. Humánní usmrcování zvířat
3.12.1. Každá metoda, jak bezbolestně usmrtit zvíře, vyžaduje zkušenost, která se dá získat jen odpovídajícím školením.
3.12.2. Zvíře v hlubokém bezvědomí může být vykrveno; látky, které způsobují ochrnutí svalů před nástupem bezvědomí, ty, jež mají účinek podobný kurare, a usmrcování elektrickým proudem, při kterém proud neprochází mozkem, by neměly být používány bez předchozího podání narkotizačních prostředků. Odstranění mrtvého zvířete by nemělo být dovoleno dříve, než nastane posmrtná ztuhlost.
Tabulky a grafy vztahující se k Příloze A Evropské dohody o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely (Pokyny pro ustájení a péči o zvířata)

                           TABULKA 1
               Pokyny pro teplotu v místnostech
   (Držení zvířat v klecích, boxech a výbězích uvnitř budov)

-----------------------------------------------
Druhy nebo skupiny                  Optimální
druhů                               rozsah v°C
-----------------------------------------------                      
mimolidští primáti Nového světa      20 - 28
myš                                  20 - 24
potkan                               20 - 24
křeček zlatý                         20 - 24
pískomil                             20 - 24
morče                                20 - 24
mimolidští primáti  Starého světa    20 - 24
křepelka                             20 - 24
králík                               15 - 21
kočka                                15 - 21
pes                                  15 - 21
fretka                               15 - 21
drůbež                               15 - 21
holub                                15 - 21
prase                                10 - 24
koza                                 10 - 24
ovce                                 10 - 24
skot                                 10 - 24
kůň                                  10 - 24
-----------------------------------------------
Poznámka:  Ve zvláštních případech, např. jde-li o umístění
mladých nebo bezsrstých zvířat, jsou žádoucí vyšší teploty, 
než je uvedeno.

                       TABULKA 2 Pokyny
                          pro trvání
                           karantény

Úvodní poznámka: U importovaných zvířat by měly být doby trvání
karantény určeny podle ustanovení jednotlivých členských států.
O   trvání   karantény  by  podle  okolností  měla   rozhodnout
kvalifikovaná osoba, zpravidla zařízením ustanovený veterinář.

------------------------------------
Druhy                     počet dní
------------------------------------
myš                        5 - 15
potkan                     5 - 15
pískomil                   5 - 15
morče                      5 - 15
křeček zlatý               5 - 15
králík                    20 - 30
kočka                     20 - 30
pes                       20 - 30
mimolidští primáti        40 - 60
------------------------------------
                               
                           TABULKA 3
      Pokyny pro klecové držení malých hlodavců a králíků
               (Držení zásobní a během procedur)

-------------------------------------------------------------
Druhy           Nejmenší plocha podlahy    Nejmenší výška
                pro 1 zvíře v cm
2
          klece v cm
-------------------------------------------------------------
myš                           180                      12
potkan                        350                      14
křeček zlatý                  180                      12
morče                         600                      18
králík 1 kg                  1400                      30
králík 2 kg                  2000                      30
králík 3 kg                  2500                      35
králík 4 kg                  3000                      40
králík 5 kg                  3600                      40
-------------------------------------------------------------

Poznámka: "Výška klece" znamená vertikální vzdálenost mezi dnem
klece a horní vodorovnou částí víka nebo klece.

Při plánování procedur by měl být brán v úvahu možný růst
zvířete, aby ve všech fázích procedury byl pro zvíře dostatečný
prostor odpovídající této tabulce. Srov. Grafy 1 - 5 a 8 - 12.

                  TABULKA 4 Pokyny pro klecové
                 držení malých hlodavců v chovu

---------------------------------------------------------------------
Druhy                       Nejmenší plocha      Nejmenší výška
                            podlahy pro 1 matku  klece v cm
                            a vrh v cm
2

---------------------------------------------------------------------
myš                               200                12
potkan                            800                14
křeček zlatý                      650                12
morče                            1200                18
morče při skup. držení na 1      1000                18
dosp. zvíře
---------------------------------------------------------------------                                
                                
                      TABULKA 5 Pokyny pro
                     klecové držení chovných
                             králíků

-----------------------------------------------------------------
Hmotnost       Nejmenší plocha       Nejmenší      Nejmenší
králice        podlahy na králici a  výška klece   plocha na
v kg           vrh v m
2
              v cm          hnízdo v m
2


  1              0,30                 30           0,10
  2              0,35                 30           0,10
  3              0,40                 35           0,12
  4              0,45                 40           0,12
  5              0,50                 40           0,14
----------------------------------------------------------------- 
 Poznámka: Nejmenší plocha podlahy na 1 králici s vrhem
 zahrnuje i plochu zaujatou hnízdem. Srov. Graf 6.

                            TABULKA 6
      Pokyny pro umístění koček (během procedur a pro chov)

---------------------------------------------------------------------
Hmotnost   Nejmenší       Nejmenší    Nejmenší        Nejmenší
kočky v    plocha         výška       plocha podlahy  plocha
kg         podlahy na 1   klece v cm  na 1 matku a    podlahy na 1
           kočku při                  vrh             matku a vrh
           klec. držení               při klec.       při box.
           v m
2
                       držení v m
2
     držení v m
2

---------------------------------------------------------------------
   0,5 - 1      0,2          50             -             -
     1 - 3      0,3          50           0,58            2 
     3 - 4      0,4          50           0,58            2
     4 - 5      0,6          50           0,58            2
--------------------------------------------------------------------- 
 Poznámka: Umístění koček v klecích by mělo být přísně omezeno.

 Jsou-li kočky drženy za těchto podmínek, měl by jim být, pokud 
 to není na závadu procedury, aspoň jednou denně umožněn pohyb.

 Boxy pro kočky by měly být opatřeny záchodem, prostornými
 odpočívadly a vybavením         pro šplhání a broušení drápů.

 "Výška klece" znamená kolmou vzdálenost mezi nejvyšším místem
 podlahy a nejnižším místem stropu  klece.

 K výpočtu nejmenší plochy podlahy mohou být započteny nad sebou
 uspořádané plochy odpočívadel.
 
 Nejmenší výměra plochy na matku s vrhem zahrnuje 0,18 m
2
 velkou
 plochu bedny, ve které se nacházejí mláďata. Srov. Graf 7.
                                
                                
                                
                  TABULKA 7 Pokyny pro umístění
                 psů v klecích (během procedur)

---------------------------------------------------------------------
  Výška psa v    Nejmenší výměra podlahové       Nejmenší výška
 kohoutku v cm   plochy klece na 1 psa v m
2
      klece v cm
---------------------------------------------------------------------
       30                0,75                      60
       40                1,00                      80
       70                1,75                     140
 ---------------------------------------------------------------------
 Poznámka: Psi by neměli být drženi v klecích déle, než kolik je
 pro účel procedury nevyhnutelně
 nutné. Pokud je to slučitelné s procedurou, měla by být
 stanovena lhůta, nad níž by pes neměl být držen
 v kleci bez každodenního výběhu. Plochy určené pro výběh by
 měly být tak velké, aby se pes mohl
 volně pohybovat. U klecí určených pro držení psů by neměly být
 používány mřížové podlahy, s výjimkou procedur, kde jsou nutné.

 Vzhledem ke značným rozdílům velikosti a k omezenému poměru
 velikosti a hmotnosti u různých
 psích plemen by měla být výška klece vyměřena podle výšky v
 kohoutku u každého jednotlivého
 zvířete.

 Zpravidla by měla nejmenší výška klece činit dvojnásobek
 zjištěné výšky. K definici "výšky klece" viz
 poznámku k Tabulce 6.
 
                           TABULKA 8
                    Pokyny pro držení psů v
                    boxech (Držení zásobní,
                  během procedur i pro chov)
----------------------------------------------- --------------------------------------------
        Hmotnost    Nejmenší plocha
        psa v kg    podlahy pro 1 psa m
2
         Nejmenší plocha přilehlého výběhu na 1 psa
                                                --------------------------------------------
                                                 do 3 psů v m
2
   více než 3 psi v m
2

                               
            <6      0,5                           0,5 (1,0)         0,5 (1,0)
        6 - 10      0,7                           1,4 (2,1)         1,2 (1,9)
       10 - 20      1,2                           1,6 (2,8)         1,4 (2,6)
       20 - 30      1,7                           1,9 (3,6)         1,6 (3,3)
         >30        2,0                           2,0 (4,0)         1,8 (3,8)
----------------------------------------------- --------------------------------------------

Poznámka: Čísla v závorkách udávají celkovou plochu na  1  psa,
tj.  podlažní plochu boxu s připočtením přilehlého výběhu. Psi,
kteří jsou trvale drženi pod širým nebem, by měli mít přístup k
chráněnému  místu,  kde  by  nacházeli  útočiště  při  špatných
povětrnostních  podmínkách. Jsou-li  psi  drženi  na  mřížových
podlahách, měli by mít k dispozici pevnou plochu jako místo pro
spaní. Mřížové podlahy by měly být používány pouze tehdy,  když
to  procedura  vyžaduje. Dělící stěny mezi  boxy  by  měly  být
utvářeny tak, aby se psi nemohli navzájem poranit. Všechny boxy
by měly mít dostatečné odtoky.


                           TABULKA 9
        Pokyny pro klecové držení mimolidských primátů
          (držení zásobní, během procedur i pro chov)


Úvodní  připomínka:  Vzhledem k velmi  rozdílným  velikostem  a
charakteristickým vlastnostem primátů je zvláště důležité,  aby
konstrukce  a  vybavení  jakož  i  rozměry  jejich  klecí  byly
přizpůsobeny  zvláštním potřebám těchto zvířat.  Celkový  objem
klece  je  pro primáty právě tak důležitý jako podlažní  plocha
klece.  Všeobecně  by  měla být výška klecí,  přinejmenším  pro
lidoopy  a  jiné velké primáty, zásadně co největší.  Klece  by
měly  být  alespoň  tak vysoké, aby v nich zvířata  mohla  stát
zpříma.    Nejmenší   výška   klece   pro   dlohoruké   primáty
(Brachiatores)  by měla být vyměřena tak, aby se  tato  zvířata
natažena  mohla  houpat na stropě, aniž  by  se  přitom  nohama
dotýkala podlahy klece. Je-li třeba, měly by být klece vybaveny
vysoko  umístěnými sedátky, aby primáti mohli využívat  hořejší
část  klece.  Pokud  se snášejí, mohou být primáti  umístěni  v
klecích po dvou. Není-li držení ve dvojicích možné, měly by být
klece postaveny tak, aby zvířata měla vzájemný zrakový kontakt.
V  případě  potřeby by měla být možnost tento  zrakový  kontakt
vyloučit.
S   přihlédnutím  k  těmto  poznámkám  představuje  následující
tabulka  všeobecný  pokyn pro klecové držení druhových  skupin,
které   jsou   nejčastěji  používány  (nadčeledi   Ceboidea   a
Cercopithecoidea).

---------------------------------------------------------------
    Hmotnost     Nejmenší podlažní plocha pro   Nejmenší výška
primáta   v kg   1 nebo 2 zvířata v m
2
            klece v cm
---------------------------------------------------------------
    1                0,25                          60
    1 - 3            0,35                          75
    3 - 5            0,50                          80
    5 - 7            0,70                          85
    7 - 9            0,90                          90
    9 - 15           1,10                         125
   15 - 25           1,50                         125
---------------------------------------------------------------     
Poznámka: K definici "výšky klece" viz poznámku k Tabulce 6.

                           TABULKA 10
                     Pokyny pro klecové
                     držení prasat (Držení
                       zásobní a během
                          procedur)

---------------------------------------------------------------
Hmotnost         Nejmenší podlažní plocha pro  Nejmenší výška
prasete v kg     1 prase v m
2
                  klece v cm
---------------------------------------------------------------
5 - 15                  0,35                     50
15 - 25                 0,55                     60
25 - 40                 0,80                     80
---------------------------------------------------------------

Poznámka:  Tabulka by byla použitelná také pro selata.  Prasata
by  měla  být  držena v klecích, jen pokud  to  účel  procedury
nevyhnutelně  vyžaduje.  I v takových  případech  by  měla  být
prasata  takto  držena  jen  po  co  možná  nejkratší  dobu.  K
definici "výšky klece" viz poznámka k Tabulce 6.
                                
                                
                                
                           TABULKA 11
  Pokyny pro umístění hospodářských užitkových zvířat v boxech
  (Držení zásobní a během procedur v uživatelských zařízeních)

------------------------------------------------------- -----------------------------------
Druhy a hmotnosti v kg     Nejmenší podlažní  Nejmenší  Nejmenší   Nejmenší   Nejmenší
                               plocha v        délka     výška     podlažní     délka
                                  m
2
           boxů v   dělících   plocha    žlabu pro 1
                                                 m     stěn mezi   při          zv. v
                                                        boxy v m   skup.          m
                                                                   držení v
                                                                   m
2
/l zv.
------------------------------------------------------- -----------------------------------
    Prasata 10 - 30                2           1,6         0,8      0,2        0,20
    Prasata 30 - 50                2           1,8         1,0      0,3        0,25
    Prasata 50 - 100               3           2,1         1,2      0,8        0,30
    Prasata 100 - 150              5           2,5         1,4      1,2        0,35       
    Prasata >150                   5           2,5         1,4      2,5        0,40
    Ovce <70                       1,4         1,8         1,2      0,7        0,35
    Kozy <70                       1,6         1,8         2,0      0,8        0,35
    Skot < 60                      2,0         1,1         1,0      0,8        0,30
    Skot 60 - 100                  2,2         1,8         1,0      1,0        0,30
    Skot 100 - 150                 2,4         1,8         1,0      1,2        0,35
    Skot 200 - 400                 2,6         2,2         1,4      1,6        0,55
    Skot >400                      2,8         2,2         1,4      1,8        0,65 
    Dospělí koně                  13,5         4,5         1,8       -           -
------------------------------------------------------- -----------------------------------

                           TABULKA 12
 Pokyny pro umístění hospodářských užitkových zvířat ve stáních
  (Držení zásobní a během procedur v uživatelských zařízeních)

------------------------------------------------------- -----------------------------------
Druhy a hmotnost v kg                Nejmenší plocha v    Nejmenší   Nejmenší
                                     m
2
                   délka      výška
                                                          stání v    dělících
                                                          m          stěn mezi
                                                                     stáními v m
------------------------------------------------------- -----------------------------------
           Prasata 100 - 150             1,2                2,0      0,9
           Prasata > 150                 2,5                2,5      1,4
           Ovce < 70                     0,7                1,0      0,9
           Kozy < 70                     0,8                1,0      0,9
           Skot 60 - 80                  0,6                1,0      0,9
           Skot 100 - 150                0,9                1,4              0,9
           Skot 150 - 200                1,2                1,6      1,4
           Skot 200 - 350                1,8                1,8      1,4
           Skot 350 - 500                2,1                1,9      1,4
           Skot > 500                    2,6                2,2      1,4
           Dospělí koně                  4,0                2,5      1,6
------------------------------------------------------- ----------------------------------- 
 Poznámka: Stání by měla být tak široká, aby v nich zvířata mohla
 pohodlně ležet.
 
                           TABULKA 13
                      Pokyny pro klecové držení
                   ptáků (Držení zásobní a během
                 procedur v uživatelských zařízeních)

------------------------------------------------------------------
Druhy a           Nejmenší Nejmenší  Nejmenší Nejmenší   Nejmenší
hmotnosti v kg             plocha     plocha    výška     délka
                  plocha   pro 2      pro 3 a  klece v   krmítka
                  pro 1    ptáky v   pro více    cm       pro 1
                  ptáka v             ptáků v             ptáka
                                     cm
2
 pro 1             v cm
                                       ptáka
------------------------------------------------------------------
    100 - 300       250      200       150       25         3
    300 - 600       500      400       300       35         7
    600 - 1200     1000      600       450       45        10
   1200 - 1800     1200      700       550       45        12
   1800 - 2400     1400      850       650       45        12
 (kohouti) >2400   1800     1200      1000       60        15
křepelky 120 - 140  350      250       200       15         4
------------------------------------------------------------------


Poznámka: "Plocha" znamená násobek délky a šířky klece;  určuje
se   horizontální  výměr  vnitřního  prostoru  klece.  "Plocha"
neznamená  násobek  délky a šířky základny  klece.  K  definici
"výšky klece" srov. pokyn v Tabulce 6.

Velikost  mřížových podlah by neměla činit u malých  kuřat  víc
než  10x10 mm a u kuřiček a dospělých zvířat víc než 25x25  mm.
Tloušťka  drátu by měla být nejméně 2 mm. Sklon  dna  klece  by
neměl  být  větší  než  14 % (8°). Vodní korýtka  by  měla  být
stejně  dlouhá  jako  krmítka.  Jsou-li  k  dispozici  patentní
napáječky,  mělo by každé zvíře mít přístup ke  dvěma  z  nich.
Klece  by  měly  být  vybaveny  hřadovými  tyčemi  (bidélky)  a
koncipovány tak, aby zvířata v klecích pro jednotlivé  umístění
měla vzájemný zrakový kontakt.
Grafy

Tyto webové stránky využívají k analýze návštěvnosti soubory cookies. Pokud váš internetový prohlížeč má v nastavení cookies povoleny, je nezbytný váš souhlas s použitím této technologie.

Více informací

Chyba komunikace se serverem

Nastaly technické problémy. Zkontrolujte prosím připojení k síti, a pokud pracujete jako přihlášený uživatel, ověřte prosím nastavení VPN a stav přihlášení.