Historie zkoušení půd v České republice

Tato celostátní akce byla následně legislativně upravena zákonem č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby. Komplexní průzkum půd zahrnoval dvě souběžně probíhající části:

1. Půdoznalecký průzkum, jako jednorázovou akci základního průzkumu půd plánovanou na deset let. Účelem bylo získat nejdůležitější poznatky o geneticko-agronomických vlastnostech našich zemědělských půd, umožňující souborné řešení zúrodňování půd. Podle metodiky základního půdoznaleckého průzkumu bylo prováděno genetické třídění půd, třídění podle zrnitostního složení půd, obsah skeletu a stupeň zamokření.
2. Soustavné agrochemické zkoušení půd, prováděné v pětiletých cyklech za účelem agrochemické kontroly stavu přístupných živin, půdní reakce a potřeby vápnění. Tyto údaje jsou podkladem pro vypracování plánů hnojení zemědělských plodin, pro sledování vývoje půdních vlastností a prognózování potřeby hnojení. Metodika agrochemického zkoušení půd předepisovala sledování výměnné půdní reakce, obsahu uhličitanů, potřeby vápnění a stanovení přístupné P₂O₅ a K₂O.

Prováděním základního půdoznaleckého průzkumu byla pověřena Česká akademie zemědělská - Expediční skupina pro průzkum půd v Praze - Suchdole ve spolupráci s Ústavem půdoznalství VÚRV v Praze - Ruzyni. Agrochemické zkoušení půd garantoval Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) prostřednictvím svých poboček.

Po celou dobu provozování agrochemického zkoušení půd se ÚKZÚZ, Sekce zemědělských vstupů věnuje metodickému vývoji na úseku odběru půdních vzorků, chemických rozborů i způsobu hodnocení výsledků. Do roku 1980 se rozbory opakovaly v pětiletých odběrových cyklech. Výrazně se zvyšující intenzita hnojení působící rychlejší změny půdních vlastností si vyžádala zkrácení intervalu zkoušení na tři roky. Poslední tříletý interval byl uzavřen v roce 1992 a dále byla stanovena délka odběrového cyklu na šest let, což odpovídá délce zavedené v některých sousedních státech. Prodloužení cyklu úzce souvisí i s potřebou úspory státních financí.

Do roku 1983 byly stanovovány pouze základní půdní vlastnosti - půdní reakce, obsah uhličitanů, potřeba vápnění a obsah přístupného P, K a Mg. V období 1986 - 1991 byla škála základních stanovení rozšířena o mikroživiny - Cu, Zn, Mn, B a Mo. Existující rizika kontaminace půd nežádoucími látkami vyvolaly potřebu jednorázového průzkumu na obsah těžkých kovů. V půdních vzorcích odebraných v období 1990 - 1992 bylo stanoveno Cd, Cr, Pb a Hg celoplošně, lokálně i další prvky např. Zn, Cu, Ni. Tento orientační průzkum byl podkladem pro založení registru kontaminovaných ploch. Stanovení těžkých kovů pokračovalo i v dalším období, ale již pouze v lokalitách s prokázanými nadlimitními či zvýšenými obsahy.

Od roku 1999 je agrochemické zkoušení zemědělských půd prováděno podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd, ve znění zákona č. 308/2000 Sb. (zákon o hnojivech). Podrobnosti, včetně chemických rozborů a kritérií hodnocení výsledků jsou uvedeny ve vyhlášce č. 275/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 477/2000 Sb. o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků.

Mezi základní chemické rozbory patří stanovení výměnné půdní reakce (pH/KCl), stanovení obsahu uhličitanů, výpočet potřeby vápnění z hodnoty pH a půdního druhu a stanovení přístupných živin. Do roku 1989 byla pro stanovení obsahu přístupného fosforu v půdě používána metoda podle Egnera, pro stanovení draslíku a hořčíku metody podle Schachtschabela. Od roku 1990 byl zaveden pro stanovení přístupného P, K, Mg a Ca společný výluh - metoda Mehlich II a od roku 1999 metoda Mehlich III, která je pro účely výživy rostlin s předchozí plně srovnatelná a po provozní stránce mnohem výhodnější.

Základní půdní vlastnosti jsou hodnoceny samostatně pro ornou půdu, trvalé travní porosty, vinice, intenzivní sady a chmelnice. Původní kriteria pro hodnocení půdní reakce byla čtyřstupňová - reakce kyselá, slabě kyselá, neutrální a alkalická. Od roku 1981 byla tato kriteria rozšířena o kategorie - extrémně kyselá, silně kyselá a silně alkalická. Pro hodnocení obsahu přístupných živin byla do roku 1975 používána kriteria s kategoriemi - malý, střední a dobrý obsah. Pak následovalo rozšíření o kategorie velmi malý a vysoký obsah. Od roku 1993 došlo k dalšímu rozšíření a změně terminologie na obsah velmi nízký, nízký, vyhovující, dobrý, vysoký a velmi vysoký. Při poslední změně v roce 1999 byla vypuštěna kategorie velmi nízký obsah, takže současná kriteria obsahují pět kategorií hodnocení. Kategorie nízký obsah vyjadřuje nedostatečnou zásobu živiny v půdě a potřebu jejího dosycení. Vyhovující a dobrý obsah představuje žádoucí zásobu, kterou je třeba hnojením pouze udržovat a v případě ekonomických problémů je možno hnojení krátkodobě vynechat. Obsah vysoký a velmi vysoký je nadměrný a hnojení je v těchto případech zbytečné až nežádoucí. Další postup je třeba upřesnit na základě následujícího rozboru. Výše popsaný vývoj systému zkoušení půd uvádí tabulka 1.

V období s tříletými intervaly zkoušení bylo ročně odebíráno přibližně 150 až 170 tisíc půdních vzorků. V posledním ukončeném šestiletém cyklu 1993 až 1998 činil roční odběr 55 až 60 tisíc vzorků, což odpovídalo ploše přibližně 350 až 400 tisíc hektarů. V současném cyklu zkoušení od roku 1999 je odebíráno ročně z plochy přesahující
500 tisíc hektarů více než 70 tisíc vzorků. Každý podnikatel v zemědělství, u něhož je agrochemické zkoušení provedeno, obdrží prvotní výsledky, průměry půdních vlastností podle pozemků, začlenění těchto vlastností podle kritérií hodnocení a stručnou zprávu o vývoji zásobenosti půd živinami. Na základě těchto rozborů je možno stanovit optimální dávky fosforu, draslíku, hořčíku a potřebu vápnění.

Výsledky zkoušení jsou pro zemědělce podkladem pro zpracování racionálního systému hnojení. Ministerstvu zemědělství a dalším orgánům státní správy umožňuje agrochemické zkoušení půd sledovat vývoj půdní úrodnosti v rámci celé republiky. Umožňuje posoudit vliv intenzity hnojení na půdní vlastnosti, prognózovat potřebu hnojení a v obecném pojetí ovlivňovat agrární politiku v oblasti výživy rostlin a hnojení.

Tabulka 1 - Vývoj systému agrochemického zkoušení půd v období 1961 - 2004