Rozhovor - květinová farma Řezanka

Máte úspěšně vystudovanou přírodovědeckou fakultu. Myšlenka založit květinovou farmu se ve Vás formovala při studiu na vysoké škole nebo v jiném období?

Ano, ve třeťáku na bakaláři jsem navštěvovala předměty krajinná ekologie a územní plánování. To mě zajímalo, v té době jsem začala mít potřebu realizovat se i nějakým tvůrčím způsobem, nejen vědeckým. Ke studiu Geobiologie a později magisterské Zoologie jsem tak přidala dálkové studium Zahradní a krajinné tvorby v Mělníce. Během čtyřletého dálkového studia jsem zjistila, že krajinná architektura je komplikovaná, propletená s byrokracií a politikou a chytlo mě spíše navrhování soukromých zahrad. Ani to mi nakonec nepřišlo jako to pravé pro mě a zároveň jsem při volných studijních chvilkách na internetu objevila květinové farmáře z Ameriky a Anglie. Myšlenka květinové farmy mě nadchla a myslím, že už mě nadšení z této práce jen tak neopustí. Dálkové studium jsem nakonec neukončila absolutoriem, protože jsem si dala pauzu na dokončení magisterského studia. Pak jsem se vrhla do podnikání a na dokončení dálkového studia nakonec již nezbyl čas, což mě dost mrzí. Přesto jsem škole vděčná za spoustu poznatků, které teď využívám a hlavně za to, že jsem i díky ní našla cestu k této profesi.

Můžete čtenářům přiblížit, jaký sortiment květin na Vaší farmě najdeme? Případně máte nějaký klíč k tomu, dle čeho vybíráte odrůdovou skladbu na květinové farmě? Pro představu, kolik kultivarů květin pěstujete?

Nejdůležitější je vybírat květiny podle toho, zda vydrží ve váze a zda jsou tedy vůbec použitelné. Musí se jednat o vysoké odrůdy, aby z nich šly stonky řezat, mnohdy jsou takové kultivary přímo šlechtěné pro tyto účely. Na svatby se používají i květiny s kratší výdrží zato větším šarmem a pak už záleží na každém, jaké si vybere barevné odstíny, tvary, jaký má styl ale i co je třeba ve svatebním odvětví právě v módě. Květin je nepřeberné množství. Většinu vhodných odrůd kupuji v zahraničí, u nás třeba ani nejsou dostupné. Pak zkouším, jak se mi je daří pěstovat v mých podmínkách, zda se mi opravdu hodí a zda je chci pěstovat dál už z vlastního osiva. Spoustu odrůd vyřadím a stále zkouším i nové. Je to zábava, každý rok se těšíte na nějakou novinku i na známé oblíbence. Letos jsem měla v osevním plánu 233 odrůd a to se jednalo víceméně jen o letničky a dvouletky. Na 200 jsem jich stihla letos vyset. K tomu mám nejméně 100 různých odrůd trvalek, keřů, růží a pivoněk a příležitostně jako doplněk testuji a využívám i plané rostliny z přírody. Můj výběr se řídí také tím, že produkuji semínka a přestože mám k pěstování 3 oddělené pozemky, musím pečlivě zvážit kolik odrůd stejného druhu můžu pěstovat, a jak je po pozemcích rozdělit, aby se mi nezkřížily a já je mohla nabídnout.

Od zahájení Vašeho podnikání uplynula nějaká doba. Předpokládám, že květinová farma je místo, kde člověk neustále nabírá nové zkušenosti, znalosti a kde se stále učí. Bylo něco, co Vás v průběhu Vašeho podnikání a pěstování květin překvapilo?

Než jsem se do farmaření vrhla, přečetla jsem hodně tématických knih a dlouho sledovala konkrétní zahraniční farmáře. Podobnou práci jsem si vyzkoušela v zámeckém zahradnictví ve Ctěnicích, kde jsem tři roky pracovala. Počítala jsem s tím, že je to fyzicky náročná práce a že podnikání jako takové je velká výzva, přesto mě překvapilo, jak je tato práce náročná psychicky. Přece jen člověk si květiny pojí s romantickou idylkou. Když se vše zdaří, máte v ruce produkt, o který jste se starali půl roku a najednou máte jeden až dva dny na to abyste ho prodal, jinak letí na kompost. Pokud vážete i kytice natožpak svatby, přidá se i nervozita z toho aby bylo vše perfektní, abyste neudělali chybu a zákazníci byli spokojení nejen s produktem, ale i s vámi osobně. Překvapilo mě jak je sezóna hektická a čas neuvěřitelně letí, než se nadějete, je podzim a vy jste rádi, že je pauza. K těm příjemnějším překvapením patří, když zjistíte, že rostliny toho vydrží víc než byste do nich řekli, že problémy s různými škůdci se mnohdy vyřeší samy od sebe ještě dřív, než stihnete vymyslet co s tím. Ze všeho nejvíc mě ale nepřestává udivovat, jak moc dokážou květiny dojmout a jak silné pozitivní emoce dokážou probudit. Především u žen, je to přímo fenomén, na který zatím neexistuje žádné přesvědčivé vědecké vysvětlení. Často se nad tímto „kouzlem“ květin zamýšlím. Když vidím takovou zpětnou vazbu, vrátí mi to velký kus energie a dává to mé práci smysl.

Jakým problémům či rizikům spojených s matičkou přírodou čelíte na květinové farmě? Je něco, co je pro Vás, potažmo pro květiny, „strašákem“?

Nejvíc nám dělá starost sucho, někdy je to ale i moc deště, kroupy, silný vítr, který nám může poničit fóliovníky a polehnout záhony a samozřejmě nejrůznější škůdci jako mšice, klopušky, dřepčíci, třásněnky, škvoři, kobylky, dokonce i zlatohlávci a samozřejmě hryzci či zajíci. Nepříjemnosti nám někdy způsobuje padlí, víc se ale obávám virových onemocnění třeba na jiřinách, které přenáší savý hmyz nebo onemocnění, která se mohou šířit i semeny. Ta musíme hlídat obzvlášť pečlivě, přestože jsme s nimi zatím problém neměli. Strašákem je i plevel, který když nevyplejeme včas, vyskočí po dešti takovou rychlostí, že celý záhon přijde vniveč, protože při pletí už byste vytrhli i semenáčky. Nervózní jsme i z jarních ale hlavně z prvních podzimních mrazíků, které nám prakticky ukončují sezónu, a je velký rozdíl, jestli přijdou koncem září nebo koncem října. Přiznám se, je to docela stresující povolání. Když tohle chce člověk dělat, měl by se učit vzdát přirozené touhy mít vše pod kontrolou, vnímat sám sebe jenom jako jeden z mnoha prvků, které úrodu ovlivňují a počítat s tím, že ztráty k tomu patří stejně jako zisk. Vždyť květina víceméně roste sama, z půdy, ze slunce a vody. Člověk ji jen pomáhá, nemůže si nárokovat vodu, slunce a půdu jen pro sebe, nebo si myslet že je ovládne. Vyrovnat se s výše zmíněným nám pomáhá především rozmanitost. Rozmanitost sortimentu, postupů, v našem případě i míst. Díky tomu máme vždy z čeho vybírat. Když vám jeden záhon zajde na padlí, nebo dřepčíky, máte 9 dalších záhonů něčeho jiného, které jsou v pořádku. Když je na určitou květinu moc teplo, za týden dva už je vše jinak a další výsev je v pořádku. Sezóna utíká tak rychle, že nejlepší způsob jak se bránit různým pohromám je učit se z chyb a vymýšlet preventivní opatření a nejlepší možné způsoby pěstování konkrétních květin ve vašich konkrétních podmínkách. Důležité je i načasování všech prací podle počasí a ročního období tak, aby vše rostlo v době, kdy je pro to nejpřirozeněji to nejvhodnější období, pak je problémů nejméně.

Je nejčastější cesta odbytu Vašich květin objednací systém s dovážkou? Případně jakými dalšími způsoby realizujete prodej květin?

Nejčastěji si lidé zavolají nebo napíšou a objednají kytici i s doručením. Někdy si květiny vyzvednou, ale zjistili jsme, že je pro nás praktičtější rozvážet, než na zákazníky „čekat“. Dříve jsem chodila pravidelně na trh, kam za mnou díky oznámení na sociálních sítích vždy přišli stálí zákazníci, a zvlášť na začátku mě takto objevovali noví zákazníci. Dnes už mi na trh nezbývají květiny ani čas, protože objednávek je dost a v soboty mám plné ruce práce se svatbami, které tvoří polovinu odbytu naší produkce. Noví zákazníci nás tak nacházejí buď na doporučení, nebo na sociálních sítích. Malé květinové kornoutky pravidelně vozíme do spřáteleného bistra. Zákazníci si tak můžou koupit spolu s obědem i něco pro radost. Funguje to ale spíše jako reklama pro cílovou skupinu a ukázka a připomínka našich květin, než jako významný zdroj odbytu sám o sobě.

Troufnu si říct, že tuzemských květinových eko farem opravdu není mnoho. Jak hodnotíte zájem ze strany zákazníků o květiny vypěstované v České republice v režimu bio?

Předně musím říct, že nepěstuji v oficiálním režimu bio. O certifikaci zatím neuvažuji, protože jde o velkou byrokratickou zátěž. Pěstuji sice podle stejných principů, ale podle legislativy nemůžu konkrétní slova bio ani eko ve spojitosti se svou produkcí používat. Podobně to mají ostatní kolegové květinoví farmáři, skoro všichni máme stejné hodnoty, ale certifikace je na nás zatím příliš složitá. A k vaší otázce: zákazníků, kteří mají zájem o ekologicky (ať už s certifikátem nebo bez) a hlavně lokálně vypěstované květiny je myslím hodně a stále jich přibývá tak, jak se šíří osvěta i tolik potřebný trend lokálního nakupování. Díky tomu přibývá velkou rychlostí i květinových farmářů. Zatím jsou nás jen desítky, ale nadšených nováčků, kteří se do toho chystají skočit po hlavě je každý rok víc a víc. Myslím, že do deseti let už bude nějaká lokální květinová farma u každého většího města. Věřím totiž, že trend nakupovat lokálně a bio není jen módní vlna, ale pomalá, trvalá změna části společnosti, která jen tak nezmizí.

V roce 2018 jste podala žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova pro projekt s názvem Řezanka - obnova tradice lokálně pěstovaných řezaných květin. Můžete, prosím, stručně popsat, co je náplní tohoto projektu?

Náplní je realizace podnikatelského plánu. Pro nás byla hlavním důvodem podání žádosti podpora nákupu zemědělské půdy. Pěstovala jsem jenom na dvou pronajatých pozemcích, což není vůbec ideální. Nikdy nevíte, kdy vám majitel nájem vypoví, nehledě na smlouvu. Kromě nového pozemku jsem pořizovala chladící buňku, díky které budu moct nabídnout kvalitnější produkt (zvlášť v létě si musí květiny po řezu vydechnout v chládku), sadbu pivoněk, růží, trvalek i keřů k řezu, které nemělo dříve smysl sázet na pronajatých pozemcích, dále menší fóliovník pro prodloužení sezóny, a malý skleník na předpěstovávání květin, vazárnu pro práci přímo na pozemku a různé drobnější nástroje k práci.

Pomáhala Vám v rámci tohoto projektu nějaká poradenská firma, zemědělský poradce nebo žádost o dotaci a veškeré administrativní náležitosti vyřizujete sama?

Shodou náhod jsem narazila na Evu Vítkovou, která v té době s partnerem zakládala Živou farmu, a tuto dotaci o rok dříve získali. Se vším mi poradila a hlavně mě přesvědčila, že to mám zkusit. Paradox totiž je, že jsem jednou jela do Brna na nějaký veletrh, kde se o této dotaci mělo mluvit. Z rétoriky přednášejícího jsem ale došla k závěru, že to absolutně není pro mě a byla jsem si tím tak jistá, že jsem se nikoho na nic nezeptala a rovnou odjela. Mluvilo se tam o pšenici, hektarové produkci či jednotkách chovného dobytka. Se svým plánem na malou květinovou farmu jsem si tam připadala jako na Marsu. Měla jsem tedy opravdu štěstí, že jsem Evu potkala, byl to pro mě poslední rok, kdy jsem měla šanci o dotaci požádat a jen dva měsíce do termínu podání žádosti. S další administrací se snažím poprat, jak se dá, snad vše zdárně dotáhnu do konce, pro jednotlivce to je docela velké sousto. Odborného poradce si může dovolit asi jen velká firma.

Když se řekne květinová farma, vybaví se mi setí, pletí, sběr, mulčování aj. Všechny tyto práce provádíte ručně? Možná hloupá otázka, ale existují vůbec nějaké stroje, které by Vám usnadnily tyto práce? Případně uvažujete o nich do budoucna?

Většinu prací opravdu děláme ručně nebo s pomocí základního nářadí jako rýč, motyka, ploskořez, ale máme i motorový kultivátor, který nám pomáhá na podzim a zjara s přípravou záhonů. Na pronajatém políčku jsme v úzkém kontaktu s majitelem, který hned vedle pěstuje brambory, svazenku a svá pole tak na podzim a na jaře orá traktorem. Dá se tedy říct, že nám pomáhá i traktor. Důležitým pomocníkem hlavně v boji s plevelem jsou pro nás trvanlivé mulčovací textilie. Celé políčko na jaře přikryjeme těmito foliemi s dírkami, do kterých pak seju semínka nebo sázím sazeničky. I tak musíme všechny dírky dvakrát projít a ručně vyplet, jinak by vyrostl jen plevel. Pokud bychom je neměli, potřebovali bychom na pletí nejmíň jedny ruce navíc. Fólie je propustná a vydržet by měla i 10 let, kromě potlačení plevele zadržuje v půdě vodu. Z technologií chci pořídit ještě kapkovou závlahu, složitější technologie ale už neplánuji.

Doplňkovou činností, vedle prodeje řezaných květin, je semenaření. Semínka Vašich květin rozesíláte v zimním období zahrádkářům po celé ČR. Plánujete do budoucna ještě nějaké další produkty, o které byste rozšířila Váš sortiment?

Semenaření mě opravdu chytlo. Myslím, že má velký potenciál a hlavně se krásně doplňuje s tím, co už děláme. Kromě produkce řezaných květin se tak chci zaměřit především na tuto činnost, rozšiřovat sortiment, zlepšovat se a vzdělávat. Na další projekty už pak moc času nezbývá. Např. podzimní či vánoční věnce, které jsou významným zdrojem příjmů floristů, tak vážu úplně minimálně. Do budoucna ale plánuji pořádat pravidelně kurzy vázání a pěstování květin, a když se nám bude dařit, tak časem i učit novou generaci květinových farmářů.

Květiny v obchodech většinou pocházejí z Afriky či vzdálených zemí, přičemž většina z nich se nejdříve ocitá na holandské burze a potom míří do evropských zemí. Je asi zřejmé, jakou obrovskou cestu urazí, než se dostanou lidem „na stůl“. Co Vám osobně nejvíce vadí na těchto konvenčních kvetoucích obchodech?

Největší neštěstí spojené s velkoprodukcí řezaných květin je myslím negativní vliv na životní prostředí (a tím i na lidi) v zemích, kde se pěstují. Vysoušení zdrojů vody, zamoření jedovatými pesticidy i samotná ekologická stopa leteckého převozu jsou enormní. Porušování lidských práv s tím jde ruku v ruce a já doufám, že se to časem změní. Představa, že růži, kterou někomu s láskou darujete, vypěstovalo dítě, nebo žena, v pracovním poměru připomínajícím otroctví, je děsivá. Samozřejmě jsou ale i certifikované produkce, kde se toto neděje, i zde se ale musí jako v každé monokultuře používat velké množství pesticidů a herbicidů, květiny se produkují formou připomínající spíše technologickou výrobu na pásu a podle mě, je to škoda. Stejně jako zelenina, i květiny jde vypěstovat venku na slunci, ekologicky přívětivě, tak, že nevzniká jenom „výrobek“, ale že celá produkce v krajině plní i další funkce pro lidi a přírodu.

Na závěr prosím o doporučení - jaká květina z Vašeho sortimentu vydrží ve váze nejdéle? 

Nejdéle vydrží asi podzimní chrysantémy, známé jako listopadky, ale i jarní pryskyřníky a prim hrajou i květinářsky oblíbené eustomy, ty se teprve učím pěstovat. Tyto květiny vydrží i dva týdny. Většina ostatních květin, které pěstuji, vydrží ve váze týden.