Doplňkové látky ke konzervaci krmiv při použití k prvovýrobě

Jedná se především o doplňkové látky (přípravky) k silážování a o doplňkové látky používané ke konzervaci krmiv,  tj. konzervanty. K nejasnostem a nepřesné interpretaci dochází zejména s ohledem na ustanovení článku 5 nařízení EP a Rady (ES) č.183/2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv, a které je v plné šíři uplatňováno od roku 2006.

Uvedený článek 5 nařízení stanoví z hlediska bezpečnosti krmiv a potravin požadavky na určité druhy činností, z nichž  pro podniky na úrovni prvovýroby platí jiná – volnější -  bezpečnostní kriteria, než jsou vyžadována pro průmyslovou výrobu krmiv. Kriteria jsou úměrná tomu, jaká nebezpečí a rizika činnost a používané látky představují.

Jedná se  především o skutečnost, že „operace prováděné krmivářským podnikem na úrovni prvovýroby krmiv, včetně přidružených operací i míchání krmiv s doplňkovými krmivy pro výhradní požadavky vlastního hospodářství, nemusí uplatňovat principy HACCP“ (bod 15 odůvodnění nařízení). Zásady stanovené v systému HACCP mohou být pro určitý druh činnosti nahrazeny  zásadami správné praxe.

Požadavky pro provozovatele v prvovýrobě  stanoví zejména příloha I  nařízení, při čemž se do činností řídících se touto přílohou zahrnuje také „míchání krmiv pro výhradní požadavky vlastních hospodářství bez použití doplňkových látek nebo premixů doplňkových látek, s výjimkou doplňkových látek k silážování“. Znamená to používat pro výrobu vlastních kompletních  krmných směsí doplňková krmiva.

Doplňkové látky(přípravky) k silážování jsou jediné látky, pro jejichž používání v zemědělské prvovýrobě nejsou stanoveny podmínky jako pro průmyslovou výrobu krmných směsí. A právě zde dochází k nedorozuměním a k nesprávným výkladům, a to i se strany některých dodavatelů doplňkových látek. Je to i proto, že do zemědělských podniků jsou dodávány ke konzervaci krmiv také konzervanty (některé kyseliny a jejich sole), na něž se vztahují jiná pravidla než na doplňkové látky (přípravky) k silážování.

Úvodem je třeba k celé záležitosti připomenout  přesné znění  pojmů, s nimiž jsou požadavky na doplňkové látky úzce svázány a podle nichž jsou i rozděleny, a to ve smyslu nařízení EP a Rady (ES) č. 1831/2003, o doplňkových látkách ve výživě zvířat:  

• doplňkové látky jsou látky, mikroorganismy nebo přípravky, jiné než krmné suroviny a premixy, které se záměrně přidávají do krmiva nebo vody, aby splnily zejména některé ze stanovených funkcí vyjmenovaných v čl. 5 odst. 3 nařízení,
• doplňkové látky k silážování jsou látky včetně enzymů nebo mikroorganismů určené k přidání do krmiv za účelem zlepšení výroby siláže,  
• konzervanty jsou látky nebo případně mikroorganismy, které chrání krmiva před znehodnocením  způsobeným mikroorganismy nebo jejich metabolity.

Obě tzv. funkční skupiny - doplňkové látky k silážování a  konzervanty – patří do kategorie  „technologické doplňkové látky“, a podle toho jsou také jednotlivé povolené látky zařazeny do Registru Společenství pro doplňkové látky.

Při uvádění do oběhumusí být dodávky uvedených doplňkových látek označeny    specifickým názvem doplňkových látek podle povolení před názvem funkční skupiny.

V případě premixů obsahujících doplňkové látky k silážování, musí být v označení za slovem „PREMIX“ jasně uvedena slova „doplňkových látek k silážování“.

Dodržování požadavků pro označování výrobci, dodavateli a distributory při dodávkách do zemědělských podniků je velmi důležité i pro orientaci, jaká opatření si použití v prvovýrobě vyžaduje.   

U doplňkových látek k silážování postačuje respektování hygienických ustanovení, požadavků na vedení záznamů a doporučení pro správnou praxi, což stanoví  příloha I nařízení o hygieně krmiv, a  dodržování návodu k použití.

Pro používání konzervantů jako technologických doplňkových látek ke konzervaci krmiv, musí být brány v úvahu příslušné požadavky, které vyplývají pro tuto činnost z přílohy II  uvedeného nařízení. Tato příloha stanoví požadavky pro zajištění bezpečnosti krmiv a potravin především při výrobě krmiv/krmných směsí  průmyslově vyráběných a uváděných do oběhu.      Některé její části  platí rovněž pro používání konzervantů.

Je pochopitelné, že rozsáhlost a složitost přílohy II ztěžuje  pracovníkům v prvovýrobě orientaci v problematice v oblasti, kde může kontrolní orgán nalézt a vytknout nedostatky, z nichž některé mohou být za určitých podmínek postižitelné.

Nařízení o hygieně krmiv počítalo s tím, že provozovatelé krmivářských podniků zejména v prvovýrobě, budou mít k disposici pokyny pro správnou praxi, pro jejichž zpracování uvedlo v příloze I části B doporučení. Předpokládalo, že tyto pokyny zpracují a poskytnou odvětví krmivářských podniků (čl. 21). V České republice byla sice v roce 2007 vydána  „Metodika správné chovatelské praxe při krmení hospodářských zvířat“ (VÚŽV), ta však nemohla obsáhnout celou šíři problematiky konzervace krmiv a používání konzervantů v prvovýrobě.

Naopak, jak při své letošní návštěvě na ministerstvu zemědělství informovali pracovníci Federálního ministerstva pro potraviny, zemědělství a ochranu spotřebitele Spolkové republiky Německo, mají němečtí zemědělci k disposici písemný “Pokynk používání kyselin jako konzervačních přípravků v zemědělském provozu“, který vydal Ústřední výbor zemědělců SRN (ZDL), který sdružuje   hlavní zemědělské svazy a agrární komory SRN.

Jedná se v podstatě o zásady správné praxe odpovídající příslušným požadavkům článku 6 a přílohy II nařízení o hygieně krmiv, které je třeba dodržovat s ohledem na bezpečnost potravinového řetězce při používání kyselin jako  konzervantů krmiv. Součástí pokynu je i vzor protokolu k vedení evidence o použití kyselin. Materiál je stručný a výstižný a představuje dobrou orientaci v uvedené problematice. Je rovněž zveřejněn na webových stránkách Federálního ministerstva pro potraviny, zemědělství a ochranu spotřebiteleSRN.

Vzhledem k tomu, že v České republice nejsou dosud podobné zásady správné praxe k disposici, je pokyn vydaný Ústředním výborem zemědělců SRN uveden dále v českém překladu jako informace.     

    

 

Pokyn k používání doplňkových látek v zemědělském provozu

(Merkblatt für den Einsatz von Futtermittel-Zusatzstoffen im landwirtschaftlichen Betrieb – HerausgeberZentralausschutz der Deutschen Landwirtschaft – ZDL, Berlin)

(Překlad Ing.J. Fischerová)

 

Pokyn vydal Ústřední výbor zemědělců SRN ZDL, Berlín   za účelem „podpory dodržování požadavků stanovených ve článku 6 a příloze II nařízení EP a Rady (ES) č. 183/2005 o hygieně krmiv při používání kyselin jako konzervačních přípravků v zemědělském provozu. Poskytuje  zemědělci pomocný návod a vyjmenovává zásady pro bezpečné použití.“

Kyseliny jako konzervační přípravky

(např. kyselina mravenčí, propionová, mléčná, sorbová a citronová a jejich sole a směsi)

 

Co ukládá nařízení o hygieně krmiv?

Od 1.ledna 2006 platí nařízení (ES) č. 183/2005 o hygieně krmiv pro všechny provozy, které vyrábějí krmiva, používají je a přepravují, nebo s nimi jinak manipulují. Cílem nařízení je vysoká úroveň a bezpečnost hygieny krmiv. Nařízení tím stanoví jasné požadavky na jednotlivé stupně zemědělské výroby, neboť nezávadná krmiva jsou v konečné fázi základním předpokladem pro využití optimální užitkovosti  hospodářských zvířat.

Pro zajištění bezpečnosti krmiv stanovilo nařízení vyšší požadavky na  krmivářské provozy, které používají do krmiv doplňkové látky. Takové provozy musí dodržovat systém minimalizace rizika  a požadavky uvedené v příloze II. nařízení.

Předkládaný pokyn poskytuje zemědělci pomoc při přímém používání kyselin ke konzervaci obilovin a směsí krmiv v provozu a uvádí pokyny pro bezpečné  užití. Pokyn nenahrazuje návody výrobců a neplatí pro používání jiných doplňkových látek.

 

Jaký význam mají doplňkové látky používané do krmiv?

Doplňkové látky jsou účinné ve velmi nízké koncentraci. Přidávají se ve velmi malém množství do krmiva a s ním se zkrmují. Mohou na příklad zlepšit skladovatelnost krmiv (např. konzervačním účinkem kyselin), nebo pokrýt požadavky zvířat na určité živiny (např.aminokyseliny, stopové prvky).

 

Kdy mohou být použity kyseliny jako konzervační prostředky?

Kyseliny se používají ke konzervaci např. vlhkého obilí, tekutých krmiv, směsí krmiv nebo ořezu siláží. Aby mohlo být zabráněno mikrobiálnímu znehodnocení (minimálně na. časově omezenou dobu), musí být kyseliny přidány do krmiva ve stanovené koncentraci. Při tom je důležité zabránit jak pod dávkování tak předávkování. Příliš nízké obsahy kyselin nemají žádný postačující konzervační účinek a tak mohou  ohrozit  zdraví zvířat i  požadavky na jejich správnou výživu.

Vysoké obsahy vedou k odmítání příjmu krmiva a mohou vést v extrémních případech k poleptání kůže a sliznic. Pokud jsou k disposici důkazy o nedostatečném nebo chybném dávkování, musí být provedena vhodná opatření (např. další ošetření nebo přimíchání neošetřeného krmiva).

 

Jaké kyseliny mohou být použity?

Ke konzervaci smějí být nakupovány a používány výhradně povolené látky (přípravky), a to od registrovaných výrobců nebo dodavatelů.

Jako doklady pro dohledatelnost se ukládají dodací listy a účtenky (uchování min. 5 let).

 Kyseliny se skladují na místě, které je chráněno před vstupem neoprávněných osob. Pro jejich aplikaci se použije dobře větratelný prostor.

Na co je třeba dát pozor při použití?

Výrobci kyselin poskytují zemědělci podrobné návody k dávkování i k zacházení s těmito látkami v průběhu konzervace krmiv. Ty musí být dodržovány, aby se zabránilo možnému nebezpečí.

 

Čeho je třeba dbát při zacházení s kyselinami?

Aplikaci kyselin zajišťují věci znalé - kvalifikované osoby. Pokud zemědělec svěří tuto činnost jiné osobě, musí být zajištěno, že tato osoba má dostatečné znalosti o nebezpečí spojeném se zacházením s kyselinami. Vzhledem k tomu, že se jedná o látky poškozující kůži, musí být používány ochranné oděvy (např. rukavice, ochranné brýle). Odpovídající pokyny se uvádějí v pokynech výrobce a musí být dodrženy.

 

Na co je třeba dát pozor při dávkování?

Rozhodující je přesné dávkování a  rozptýlení kyseliny. Dávkování se provádí podle návodu výrobce. Kromě množství krmiva, které má být ošetřeno, musí být pro stanovení dávkování kyseliny při konzervaci vlhkého obilí známa i jeho vlhkost. Na základě toho a podle předpokládané doby skladování se podle doporučení výrobce určí dávkování. V případě nutnosti použití veterinárního přípravku v době zkrmování, je nezbytná konzultace s veterinárním lékařem.

 

Jak zacházet s dávkovači?

Pro zapravení kyselin do krmiva je třeba používat vhodné dávkovače. Přesnost dávkování je nutné pravidelně přezkoušet podle doporučení výrobce. Rovnoměrná funkce dávkovače se během procesu aplikace kontroluje (např. kontrolou spotřeby přípravku). Zařízení se pravidelně před použitím přezkouší na těsnost s použitím vody. Po použití se zařízení vyčistí podle návodu výrobce. Voda použitá pro tyto účely musí být vhodná pro zvířata.

Dále je nutno zajistit homogenní a rovnoměrné zapravení kyseliny, zejména za účelem dosažení vysoké stability při uskladnění.

 

Jaké kontroly jsou nezbytné při uskladnění?

Konzervovaná uskladněná krmiva se pravidelně kontrolují sledováním indikátorů možných změn, např. zvýšení teploty, invaze škůdců nebo zaplísnění. Je-li třeba, je nutno provést opatření k nápravě nebo ošetření. Zjišťuje se příčina zejména proto, aby  se ujasnilo, zda nežádoucí stav nebyl způsoben nedostatečným dávkováním použité kyseliny.

 

Všechny použité materiály musí být evidovány v protokole, jehož vzor je uveden    v příloze pokynu.

  

Protokol o použití kyselin                                                                     List č.:

Při denním používání stejných množství doplňkové látky (např. kyselin v nápoji pro telata) může být dokumentace vedena měsíčně.

 

Provoz:

 

Datum	Použitá kyselina/směs kyselin	Druh krmiva	Množství krmiva	Vlhkost krmiva	Dávkování kyselin	Přezkoušení přesnosti dávkování (ano/ne)	Poznámky (stabilita při   skladování, měření teploty aj., popř. další ošetření

Zentralausschuss der Deutschen Landwirtschaft (ZDL)

Claire-Waldoff-Strasse 7

10117 Berlin

^{.Zpracovala 15.5.2008   Ing . Fischerová – odbor  17210}