Postihneme obchody, které nasadí vysoké marže u másla, pečiva či masa

Obchodní řetězce generují podle ministra zemědělství Zdeňka Nekuly (KDU-ČSL) příliš vysoké marže, v průměru kolem 40 procent. „Všechno svádět na růst cen vstupů úplně nejde a nárůst koncových cen je někde opravdu extrémní. Chceme se zaměřit na marže u několika klíčových komodit – másla, kuřecího a vepřového masa a pečiva. Pokud zjistíme, že v těchto čtyřech segmentech došlo k nějakému nekalému výkyvu, tak přijmeme opatření,“ varuje obchodníky ministr.

Opět se projednává novela zákona o významné tržní síle. Měla být ale schválená už loni. Kde nastal problém?

Chceme zákon o významné tržní síle co nejrychleji prosadit. Je důležitý a v současné době se ukazuje, že už by bylo dobře, kdybychom ho měli v platnosti. Bohužel minulá vláda ten zákon z nějakého důvodu vybrzdila, přestože byl termín přijetí do května 2021. Jsme tak poslední zemí EU, která zákon nemá schválený, a musíme se ptát, proč to bývalá vláda zastavila. Naše vláda zákon znovu projednala, schválila a dala do sněmovny. Opozice ale zákon opakovaně blokuje. Aktuálně se již ve sněmovně projednával, ale projednávání bylo znovu přerušeno.

Proč je pro vás ten zákon tak důležitý?

Jeho schválení potřebujeme, protože stávající podoba neumožňuje postihovat dostatečně široké spektrum subjektů, jež trh pokřivují. Máme sice antimonopolní úřad, ale ten podle platných pravidel může sankcionovat jen subjekty, které mají miliardový obrat. Tou změnou se hranice posune dolů na zhruba padesát milionů korun.

Co to bude v praxi znamenat?

Největší problém je, že obchodní řetězce mají obrovskou sílu a dokážou zmáčknout potravináře i zemědělce. Díky tomu generují až extrémní marže, ale nastává již i určitá nerovnováha mezi zemědělcem a potravinářem. Pokud je potravinář dostatečně veliký, tak dokáže pod sebou zatlačit jednotlivé zemědělce. Ta situace zde třeba nastala, když jihočeská Madeta před pár lety začala drtivým způsobem odstřihávat zemědělce a odmítla jim vykupovat mléko, což mohlo být pro farmáře likvidační. Docházelo k cenovým tlakům, až odbytové družstvo Jih, které spojuje producenty mléka, začalo vyvážet mléko do Německa. Mělo by to zabránit tomu, aby zemědělci prodávali své komodity pod výrobními náklady.

Připravujete i plán na kontrolu výše marží na potravinářské výrobky u obchodníků. Je to vůbec proveditelné?

Dá se to aplikovat. My jsme si tu situaci zažili již jednou, v roce 2017, v době takzvané máslové krize, kdy se ceny mléka téměř nehýbaly. Ale na druhé straně nastal obrovský růst ceny másla. Tam se napakovali potravináři a obchodní řetězce.
 

To ale byla jiná situace než dnes, ne?

V současné době se chceme zaměřit na marže u několika klíčových komodit, které jsou z pohledu zákazníků lakmusovým papírkem. Bude se jednat znovu o máslo, kuřecí a vepřové maso a o pečivo. V těchto čtyřech segmentech budeme situaci vyhodnocovat, a pokud zjistíme, že došlo k nějakému nekalému výkyvu, přijmeme opatření.

Na tom ale budete muset spolupracovat s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).

Budu s panem ředitelem ÚOHS Petrem Mlsnou projednávat, jak to narovnat. Jsme totiž v paradoxní situaci. Do zemědělství jde rekordní objem dotací, ale zároveň rekordně rostou ceny. Všechno svádět na růst cen vstupů úplně nejde a nárůst koncových cen je někde opravdu extrémní. Obchodní řetězce jsou v maržích na 35 až 40 procentech, někde i více. Kuriózní situace při zaznamenávání marží nastala u zdánlivě laciných potravin, jako je točený salám. Tam jsme zaznamenali marži až 248 procent; to je hodně za hranou.

Hraje zde roli strach z války na Ukrajině?

Na rovinu si můžeme říct, že tady někdo zkouší, kam až to může vyšponovat. Je to hra s lidským strachem. Lidé vnímají, že je na Ukrajině válka, že přibývá uprchlíků, a v důsledku extrémní situace mají obavy o dostatek jídla. Když pracuje strach, tak si s ním může obchodník pohrávat a zkoušet na cenovkách, co zákazník ještě snese. Chceme jít proti tomu a ve spolupráci s antimonopolním úřadem vyslat jasné signály a takovéto situaci bránit.

Přejděme k další novince, která má snížit cenu nafty. Tou je konec přimíchávání řepkových produktů do nafty. Sníží se tím velikost oseté plochy řepkových polí?

Řepka dostala určitou politickou nálepku, ale když si ji odmyslíme, tak je řepka obecně dobrá plodina. My řepku využijeme i jinak. Kvůli ukrajinskému výpadku bude méně slunečnicového oleje, ale ten lze v kuchyni nahradit právě řepkovým olejem, který má paradoxně v některých ohledech lepší nutriční vlastnosti. Výměra polí, kde se řepka pěstuje, neubude. Výkupní cena je totiž extrémně vysoko, okolo 20 tisíc za tunu. Každý zemědělec by tak byl proti sobě, kdyby se toho vzdal. Za konec přimíchávání do nafty jsem se naopak jako motorista postavil, protože každý automechanik řekne, že to motorům nedělá dobře.

Jaké plodiny budou dominovat tuzemským polím v nadcházejích letech?

Zůstane to tradiční. Obilniny, pšenice, ječmen. O řepce jsme hovořili. V teplejších oblastech kukuřice. Tradiční komoditou zůstane i cukrovka. To jsou hlavní komodity, ale chceme podpořit i větší produkci ovoce a zeleniny včetně brambor. Máme zájem na udržení pestrosti osevních postupů. Na polích budou i vojtěška a jetel, potřebné ke krmení dobytka. Struktura bude s drobnými výkyvy zachována.

Budete nějak zvyšovat potravinovou soběstačnost Česka a případně bránit vývozu?

Žijeme na společném evropském trhu a nám by to mohlo velice uškodit. Je potřeba podívat se na to, že zemědělství tvoří zhruba je dvě procenta HDP. Česká republika je vyloženě proexportní země a potřebujeme otevřené hranice. Potřebujeme vyvážet. V řadě komodit jsme soběstační, někde je i nadprodukce. Některé komodity dovezeme a potřebujeme zachovat v rámci Evropské unie volný trh. Co se týká situace vně EU, tak ji monitorujeme ve spolupráci s členskými státy a půjde o diplomatické záležitosti. Nemůžeme nechat některé – například africké – státy na holičkách. Bude potřeba, aby dostatek potravin měly i tyto země. Navzdory výpadku, který vyvolala ruská agrese na Ukrajinu.

Farmáři si na špatnou situaci stěžovali i před zdražením vstupů a válkou. Dovedete si představit, že by si stěžovat někdy přestali?

Existuje takový bonmot, že mezi čtyři hlavní nepřátele zemědělců patří jaro, léto, podzim a zima. To je nadsázka, ale vnímám, že zemědělci neustále naříkají. Souvisí to i s tím, že zemědělci jsou v daleko složitější situaci než jiné segmenty, které dokážou operativně reagovat z měsíce na měsíc. Zemědělec na podzim zaseje, netuší, co se bude dít během podzimu, zimy a jara, a výsledek pozná až při sklizni. Stejné je to třeba i s chovem skotu či sadařstvím. Farmář má příliš mnoho proměnných, takže již z historické zkušenosti lamentuje.

Pomáhá stát v současné době farmářům více, než bývalo obvyklé?

Stát zemědělce na holičkách nenechává. Ve státním rozpočtu na letošní rok se celkem drsně škrtalo, vyškrtat sto miliard nebyla žádná hra a trvalo to dlouho. Nám se za resort zemědělství podařilo dotace pro farmáře uhájit. I pro další roky počítáme s nemalými prostředky. Pro ilustraci je možné říct, že pro letošní rok je připraveno standardně 35 miliard na společnou zemědělskou politiku a od roku 2023 navýšíme dotace pro zemědělce o pět miliard. To se projeví s ročním zpožděním. Teď jsme navíc několik měsíců jednali v Bruselu a v rámci balíčku mimořádné krizové pomoci dostaneme 270 milionů korun, jimiž cíleně podpoříme sektory, které dlouhodobě nejvíc trpěly.

O koho se jedná?

Jako příklad bych uvedl ovocnáře. Pěstitelé jablek jsou v krizi již od roku 2014, kdy v rámci krymské krize došlo k uvalení různých sankcí a protisankcí a Rusko vyvolalo obrovskou nerovnováhu svými sankcemi na Polsko. Polsko jako největší pěstitel jablek v Evropě najednou nevědělo, co s jablky, a tak je vrhlo na evropský trh. Situace se stále vyhrocuje a ničí české sadaře. Proto část mimořádné pomoci půjde pěstitelům jablek. Další díl půjde chovatelům prasat a drůbežářům. To jsou tři obory, které trpí nejvíc. Ještě k tomu budeme chtít přidat další, až dvojnásobné prostředky z národních zdrojů.