Chci kontroly marží u základních potravin, říká ministr zemědělství Nekula

13. 4. 2022

Hospodářské noviny, 13. dubna 2022

Už druhý ministr Fialovy vlády mluví o kontrolách marží. Po šéfovi resortu financí Zbyňku Stanjurovi (ODS), který minulý týden dokonce pohrozil čerpacím stanicím zavedením stropů pro jejich marže, chce kontrolovat ceny i ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL).

Potravin v Česku bude i přes ruskou invazi na Ukrajině dost, uklidňuje ministr zemědělství Zdeněk Nekula. „Máme velké přebytky pšenice. Ta bude chybět v jiných zemích, ale v Česku ne,“ říká Nekula. Podle něj může chybět leda slunečnicový olej, ale ten lze nahradit řepkovým, v němž je Česko soběstačné. Výpadky dovozu z Ukrajiny by mohly nastat ještě u sóji a medu.
Nekula chce zároveň jednat o spuštění kontrol marží u potravin. „Odzkoušeli jsme si to u pohonných hmot a nějakým způsobem to zafungovalo. Bylo to i v kombinaci s tím, že klesla cena ropy, ale psychologický efekt sledování marží mělo,“ uvádí Nekula. „Plánujeme na tohle téma jednat s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a budeme hledat cesty, jak u vybraných klíčových potravin marže sledovat. A zda tam nedochází k něčemu nekalému nebo účelovému,“ vysvětluje v rozhovoru pro HN, ve kterém mluví například o konci přimíchávání řepky do nafty a naopako tom, proč podporuje přidávání biolihu do benzinu.

Na vládě jste schválili zrušení povinnosti přimíchávat biosložku do paliv. Kdy by se to mohlo začít projednávat ve sněmovně a jak se na to díváte jako ministr zemědělství?
Předpokládám, že v řádu týdnů. Nemám problém s tím, pokud se zruší přimíchávání řepky do nafty. Za současných cenových podmínek, kdy je řepka na rekordních výkupních cenách, její přimíchávání každý litr nafty zbytečně prodražuje o dvě koruny. Navíc řepka v naftě podle automechaniků poškozuje motory. Zároveň v případě řepky jsme soběstační zhruba ze 100 procent, kdybychom přestali domíchávat řepku do motorové nafty, budeme zhruba na 150 procentech. A taková rezerva se nám může hodit. Protože jediný výpadek v potravinách z Ukrajiny do Česka hrozí v případě slunečnicového oleje. A ten v kuchyni jednoduše nahradíte řepkovým olejem. U benzinu, kde se přimíchává etanol vyráběný z cukrové řepy, bych byl pro zachování. Etanol v benzinu neškodí. A naopak máme vysokou nadprodukci, u cukru jsme v současnosti soběstační ze 175 procent. Máme tedy dostatek na výrobu cukru i etanolu a zároveň potřebujeme mít na polích okopaniny, což cukrová řepa je. Z hlediska pestrosti osevních postupů jsem pro, navíc je to typická tradiční plodina na území Čech a Moravy.

Řepky na polích tedy neubude, protože se přesune do potravinářství?
Nečekám, že budou klesat osevní plochy řepky. Je to dobrá plodina a dívejme se na to i ekonomicky. Pro zemědělce je za současných cenových podmínek výhodné řepku pěstovat. Kdo zasel řepku, tak neprohloupil. Zemědělci by byli sami proti sobě, pokud by šli do méně výhodných komodit. Naopak čekám, že do řepky půjdou i nadále.

Podporujete výrobu biolihu, ale ten se vyrábí i z kukuřice. Nestane se, že nám tady přibude víc kukuřice na polích, aby se z ní vyráběl biolíh?
Myslím, že to nenastane.

Lze pravidla nastavit tak, aby šla podpora na biolíh z cukrové řepy?
Ano. Prioritní zájem je, aby se etanol vyráběl z cukrové řepy. U kukuřice máme dilema. Na jednu stranu bychom chtěli produkovat co nejvíce potravin, ale zároveň se z ní vyrábí i bioplyn. V Česku je zhruba 500 bioplynových stanic, které jsou z převážné většiny „krmeny“ kukuřicí. Pokud bychom napojili všechny stanice na rozvodnou síť a bioplyn vyčistili na biometan, tak dokážeme zhruba z deseti procent uspokojit stávající spotřebu v Česku, včetně průmyslových či potravinářských podniků. Pokud bychom se zaměřili jen na domácnosti, tak asi ze třiceti procent. Takže bychom mohli mít více vlastního plynu a být méně závislí na Rusku. Ale zase kukuřice má špatný dopad na kvalitu půdy a kvůli erozní vyhlášce se bude moct pěstovat na méně plochách než dosud.

V souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině jste hovořil o možném nedostatku slunečnice. Je ještě něco, co může chybět?
Může chybět i sója, ale tu lze dovézt z jiných zemí a zároveň podpoříme její pěstování v Česku. Výpadek by mohl být i v případě medu. V tuzemsku je ale medu dost, jen se vyváží do Německa. Stačí, když si občané najdou včelaře ve svém okolí, a tím pomohou sami sobě i místním včelařům. Mám výhrady vůči medu z Ukrajiny, protože je tam povoleno léčit včelstva antibiotiky proti včelímu moru, zatímco u nás je to zakázané. Obecně je i kvůli alergiím vždy lepší konzumovat med, který nanosí včely z místa, kde bydlíte.

A co obilniny?
Jsme na tom dobře. Když se začala situace kolem Ruska a Ukrajiny postupně vyhrocovat, zadal jsem kolegům, aby zmapovali stávající situaci zásob základních zemědělských komodit. Jaký je stav nyní, jaký byl před rokem. A nic mimořádného neevidujeme. Jednal jsem i s řadou zemědělců, kteří mají velké skladovací kapacity. A můžeme v klidu spát. Máme velké přebytky pšenice. Ta bude chybět v jiných zemích, ale v Česku ne.

Jak se českého trhu dotknou rostoucí ceny pšenice a kukuřice na světových trzích?
Pro tuzemské zemědělce je velice pozitivní, že za vyprodukované obilí dostanou daleko vyšší ceny. Nevím o žádném pěstiteli, který by byl proti tomu, že dostane za obilí lépe zaplaceno.

Co ti, kteří používají obilí ke krmení prasat a drůbeže?
Ti samozřejmě touží po tom, aby bylo co nejlevnější. Ale u vepřového masa, které bylo dlouhodobě prodělečné, je potřeba se podívat na vývoj. V poslední době se náklady na produkci masa a výkupní ceny vepřového dostaly do rovnovážného vztahu. A když k tomu připočteme dotaci, kterou dostávají naši zemědělci, tak jsou už nyní v plusu minimálně kolem dvou korun na jedno kilo živé váhy. A v kladných číslech jsou nejen ti nejlepší, ale i průměrní chovatelé.

Nehrozí tedy masové zavírání chovů prasat, před kterým varují zemědělské organizace?
Kdyby teď zavřeli, tak sami sebe poškodí. Odhady hovoří o tom, že ceny vepřového mají jít nahoru. Takže teď po dvou letech ztrát mají příležitost se zahojit. U vepřového masa to vždy bylo na houpačce. Půlrok v plusu, půlrok ve ztrátě. Bohužel poslední období, které trvalo tak rok a půl, trval pokles v souvislosti s čínským omezením dovozu vepřového příliš dlouho. Do tohoto sektoru chceme nasměrovat i část mimořádné finanční pomoci z Evropské unie.

Když se vrátíme k obilninám, čekáte, že se čeští zemědělci nyní více zaměří na africké, případně arabské země, tedy na ty státy, které byly závislé na Ukrajině?
U obilnin jsme kolem 160 procent soběstačnosti, u pšenice jsme až u 200 procent. Máme vysokou nadprodukci. Pro české zemědělce není vývoz do zahraničí, včetně arabského světa či severní Afriky, žádnou novinkou. Některé zemědělské podniky i v minulosti vyvážely velké objemy.

Zvýší se podle vašich odhadů export pšenice?
Nelze to vyloučit, je to otázka nabídky a poptávky. A my máme vyšší nabídku. Zemědělci se rozhodují pragmaticky. Jsou to podnikající subjekty. Stejně by nadprodukci umístili někde v zahraničí.

Je možné, že do budoucna tomu uzpůsobí své osevní plány?
Cena nezačala stoupat až teď, ale již koncem léta. A zemědělci na podzim zareagovali pragmaticky a hned zaseli o deset procent větší plochu obilninami. Neděje se nic překvapivého, zemědělci uvažují pragmaticky a ekonomicky. Vím o podnicích, které v důsledku negativních dopadů války omezí jarní výsev máku, protože Česko je jeho velkým exportérem do Ruska a na Ukrajinu. Proudí tam až třicet procent tuzemské produkce. Zasejí tak naopak něco, co se bude rentovat.

Jak se stavíte k výzvě Svazu pekařů a cukrářů k omezení exportu komodit, v jejich případě hlavně pšenice?
Je potřeba se podívat, kdo ktomu konkrétně vyzývá. Je tady určitá skupina pekařů, která se předzásobila na podzim, měla nasmlouvaný určitý objem mouky z mlýnů - ti jsou v pohodě. Ale někteří kalkulovali, že by mohlo dojít kpoklesu cen mouky, a to se nekoná. Nemají nyní zásobu, musí nakupovat za vyšší ceny a dostávají se do nekomfortní situace. Ale my máme tak velkou nadprodukci v obilí, že kdybychom tuto situaci začali přibržďovat, tak zbytečně poškodíme naše zemědělce. Někteří na podzim učinili manažerské rozhodnutí a bylo to jejich podnikatelské riziko. Je to něco podobného jako u průmyslových hnojiv. Ti, kteří si nakoupili na podzim, jsou v pohodě, a ti, kteří kalkulovali, že po Novém roce dojde k poklesu, protože až do války na Ukrajině takové signály byly, tak za hnojiva nakonec zaplatí víc. Jedná se asi o čtvrtinu zemědělců.

Dříve jste mluvil o tom, že na omezení exportuby se musela domluvit celá EU. Cítíte v Evropě větší ochranářské tlaky?
Uvnitř Evropské unie je cílem mít volný trh. Pro nás to má velkou výhodu a těžíme z toho. Co se týká vývozu mimo EU, tak se o tom diskutovalo. Ale na druhou stranu i unie je obrovským exportérem. Takže aby to nebylo kontraproduktivní, a to ze dvou důvodů. Z prvního - abychom si nepoškodili celý unijní export, protože EU je největším exportérem potravin na světě. Pokud jako unie začneme prosazovat nějaká omezení, takzačnou reagovat jiné státy a proti Evropě používat jiné sankce. A druhá věc, musíme k této věci přistupovat citlivě. Pokud by někde, třeba v Africe, nastával problém se zásobováním potravinami, tak může nastat další uprchlická vlna. A abychom jí zabránili, tak je daleko efektivnější tam povolit export potravin. Je to o vybalancování. Diskutuje se o určitém monitorování exportu, případně kolik máme jednotlivých komodit uvnitř, ale není úplně na stole, že bychom teď zavírali hranice a omezovali export.

Svaz pekařů a cukrářů rovněž varoval před tím, že běžný chléb může stát až 6 0 korun. Toho se neobáváte?
Do cen jídla se promítá a bude promítat růst cen energie, plynu, pohonných hmot, ale i vyšší mzdy. Pokud šla cena obilí celosvětově nahoru, tak se to samozřejmě promítne i u nás. Nemá cenu si něco nalhávat. Na druhou stranu zvedám obočí, když někdo říká 60, 100, 200 korun za chleba. Je potřeba se dívat, co tím kdo sleduje, kdo chce šířit paniku, jaké motivy ho ktomu vedou.

Spolu s benzinem nesou lidé zdražování potravin velmi nelibě. Co uděláte s tím, aby to lidé nedávali za vinu vládě?
Na poradě ekonomických ministrů jsme projednávali, jestli zařadit potravinářství, vodárenství a zemědělství do kritické infrastruktury. To by znamenalo, že v případě omezené dodávky by podniky v tomto sektoru dostaly energii přednostně. Tím bychom zajistili, že výroba potravin pojede za každé situace. Řeší se, o kolik se zvedla cena chleba. Ale nemá cenu si nalhávat, když je v Evropě válka, že to na někoho nebude mít dopad. Je ale potřeba, aby se rozprostřel rovnoměrně na všechny - jak na vládu přes státní rozpočet, tak i na zemědělce, zpracovatele, obchodníky, ale i na občany. Když zrušíme DPH u potravin, pohonných hmot, energií a dalších věcí, tak státní finance vykrvácí a nebude na důchody, zdravotnictví či školství.

Když nepůjdete cestou snížení DPH, jaké jsou další možnosti zamezení zdražování jídla?
Sledování marží. Odzkoušeli jsme si to u pohonných hmot a nějakým způsobem to zafungovalo. Bylo to i v kombinaci s tím, že klesla cena ropy, ale nějaký psychologický efekt sledování marží mělo. Plánujeme na tohle téma jednat s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a budeme hledat cesty, jak u vybraných klíčových potravin sledovat marže. A zda tam nedochází k něčemu nekalému nebo účelovému.

Vy si dokážete představit, že budeme podobným způsobem kontrolovat marže u potravin?
Bude to mít psychologický efekt. Máme vysoce konkurenční trh, přece jen u nás v řetězci zemědělec - zpracovatel - obchodní řetězec dochází k nerovnoměrnému rozdělení zisku. Pokud má potravinář velkou sílu na trhu, dokáže při jednáních cenově zmáčknout zemědělce. Stejně tak řetězce dokážou pod sebou zmáčknout jak potravináře, tak zemědělce. Smutné je, že ve sněmovně se nám zákon o tržní síle kvůli opozici zdržuje. Přitom už to mělo být k 1. lednu 2021, zákon už měl dávno platit. Ale chtěl bych poukázat ještě na jinou věc. Do zemědělství jde a půjde rekordní objem dotací. Podle údajů Českého statistického úřadu je zemědělství v plusu 22 miliard korun, ale ceny potravin začaly růst už loni. Jsou rekordní dotace, zemědělci mají rekordní zisky, ale čeští spotřebitelé mají vyšší ceny potravin. To znamená, že je něco špatně. Nejde donekonečna přisypávat více a více dotací a mít přitom dražší a dražší potraviny. Znovu se ale k tomu vrátím. Každá válka vyvolává růst cen, a dokud neskončí, tak tady bude napětí a nervozita na trhu s komoditami. A každý musí nést svůj podíl. Firmy se musí smířit s tím, že nebudou mít takové zisky, a lidé s tím, že si za něco připlatí.
 

Tyto webové stránky využívají k analýze návštěvnosti soubory cookies. Pokud váš internetový prohlížeč má v nastavení cookies povoleny, je nezbytný váš souhlas s použitím této technologie.

Více informací

Chyba komunikace se serverem

Nastaly technické problémy. Zkontrolujte prosím připojení k síti, a pokud pracujete jako přihlášený uživatel, ověřte prosím nastavení VPN a stav přihlášení.