581/2006 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 15. prosince 2006, kterou se mění vyhláška č. 206/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 4 odst. 15, § 7 odst. 6 písm. c), h), k), l), r) a § 15 odst. 4 písm. d) zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění zákona č. 178/2006 Sb., (dále jen "zákon"): Čl.I Vyhláška č. 206/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků, postupy a metody zkoušení osiva a sadby, se mění takto: 1. § 1 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 1 a 2 zní: "§ 1 Úvodní ustanovení (1) Tato vyhláška^1) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^2) a upravuje a) maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu, b) postup při kontrole průvodních dokladů partie rozmnožovacího materiálu, technologický postup a způsob odběru vzorků, postupy pro hodnocení množitelských porostů a metody zkoušení rozmnožovacího materiálu ke zjištění jeho vlastností. (2) Pro účely této vyhlášky se rozumí a) dílčím vzorkem - malé, přibližně stejné množství osiva nebo sadby, které se odebírá jednorázově z náhodně vybraných míst partie, b) souhrnným vzorkem - vzorek vzniklý sesypáním a promícháním všech dílčích vzorků z jedné partie, c) laboratorním vzorkem - vzorek o předepsané minimální hmotnosti uvedené v příloze č. 5, vytvořený dělením ze souhrnného vzorku a určený k zaslání do laboratoře; laboratorním vzorkem může být i souhrnný vzorek, d) rezervním vzorkem - vzorek určený k uložení pro případné další zkoušky, připravený stejným způsobem jako laboratorní vzorek; musí mít označení "Rezervní vzorek" se symbolem "R", e) revizním vzorkem - vzorek pro opětovné posouzení zdravotního stavu sadby brambor, f) úředním vzorkem - vzorek odebraný a adjustovaný vzorkovatelem, g) vzorkem na vegetační zkoušku - vzorek určený pro vegetační zkoušku ke stanovení druhové a odrůdové čistoty a pravosti, zdravotního stavu nebo hybridnosti, h) společným vzorkem - vzorek společně odebraný a adjustovaný dodavatelem a odběratelem, i) soukromým vzorkem - vzorek, který neodpovídá požadavkům na úřední nebo společný vzorek, j) standardním vzorkem - vzorek odrůdy, který je ve vegetačních zkouškách a laboratorních zkouškách odrůdové pravosti určen k porovnání, k) kontrolním vzorkem - vzorek odebraný úředním vzorkovatelem za účelem kontroly kvality rozmnožovacího materiálu uváděného do oběhu nebo pro účely úředního dozoru podle § 17 odst. 11 zákona, l) zkušebním vzorkem - vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení příměsí jiných rostlinných druhů v kusech, m) základním zkušebním vzorkem - vzorek o hmotnosti stanovené v příloze č. 5 a určený ke stanovení čistoty osiva v procentech, n) homogenitou osiva (stejnorodostí) - jednotnost partie osiva v rámci přirozené variability, o) heterogenitou osiva (různorodostí) - nejednotnost partie osiva, ve které jednotlivé složky, charakterizující jakost, nejsou rozloženy rovnoměrně, p) egalizací - míchání partií osiva nebo jejich částí stejného druhu a odrůdy, r) vzorkem pro stanovení zdravotního stavu sadby brambor - počet hlíz odebraný po ukončení vegetace uvedený v příloze č. 1, s) vzorkovnicí - obal úředního nebo rezervního vzorku, t) adjustací - úkony zahrnující balení, uzavírání a označování vzorku nebo partie osiva, u) úředním vzorkovatelem - zaměstnanec Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen "Ústav") oprávněný k odběru úředního vzorku nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k odběru vzorků podle § 17 odst. 3 zákona, v) úředním přehlížitelem (dále jen "přehlížitel") - zaměstnanec Ústavu oprávněný k provádění přehlídek množitelských porostů nebo fyzická osoba pověřená Ústavem k provádění přehlídek množitelských porostů podle § 17 odst. 2 zákona. 1) Je vydána na základě a v mezích zákona, do něhož již byly příslušné směrnice Evropských společenství promítnuty. 2) Směrnice Rady 66/401/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh. První směrnice Komise 78/386/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh. Směrnice Rady 86/155/EHS ze dne 22. dubna 1986, kterou se v důsledku přistoupení Španělska a Portugalska mění některé směrnice o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Komise 92/19/EHS ze dne 23. března 1992, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh. Směrnice Komise 96/18/ES ze dne 19. března 1996, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Rady 69/60/EHS ze dne 18. února 1969, kterou se mění směrnice Rady ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh. První směrnice Komise 78/387/EHS ze dne 18. dubna 1978, kterou se mění přílohy směrnice Rady 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh. Směrnice Komise 79/641/EHS ze dne 27. června 1979, kterou se mění směrnice Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS, 69/208/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh. Směrnice Komise 81/126/EHS ze dne 16. února 1981, kterou se mění přílohy směrnic Rady 66/401/EHS, 66/402/EHS a 69/208/EHS o uvádění osiva pícnin, osiva obilovin a osiva olejnin a přadných rostlin na trh a směrnice 78/386/EHS a 78/388/EHS. Směrnice Komise 87/120/EHS ze dne 14. ledna 1987, kterou se mění některé směrnice Rady o uvádění osiva a sadby na trh. Směrnice Rady 88/380/EHS ze dne 13. června 1988, kterou se mění směrnice 66/400/EHS, 66/401/EHS, 66/403/EHS, 69/208/EHS, 70/457/EHS a 70/458/EHS o uvádění osiva řepy, osiva pícnin, osiva obilovin, sadby brambor, osiva olejnin a přadných rostlin a osiva zeleniny na trh a o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií osiva. Směrnice Rady 92/33/ES ze dne 28. dubna 1992 o uvádění sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/54/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva řepy na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/56/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění sadby brambor na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Rady 2002/57/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh. Směrnice Rady 2003/61/ES ze dne 18. června 2003, kterou se mění směrnice 66/401/EHS o uvádění osiva pícnin na trh, 66/402/EHS o uvádění osiva obilovin na trh, 68/193/EHS o uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, 92/33/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu a sadby zeleniny s výjimkou osiva na trh, 92/34/EHS o uvádění rozmnožovacího materiálu ovocných rostlin a ovocných rostlin určených k produkci ovoce na trh, 98/56/ES o uvádění rozmnožovacího materiálu okrasných rostlin na trh, 2002/54/ES o uvádění osiva řepy na trh, 2002/55/ES o uvádění osiva zeleniny na trh, 2002/56/ES o uvádění sadby brambor na trh a 2002/57/ES o uvádění osiva olejnatých a přadných rostlin na trh s ohledem na srovnávací zkoušky a testy Společenství. Směrnice Komise 2006/55/ES ze dne 12. června 2006, kterou se mění příloha III směrnice Rady 66/402/EHS, pokud jde o maximální hmotnost partií osiva.". 2. V § 2 písm. a) se slova "na předepsaném formuláři uvedeném v příloze č. 2" nahrazují slovy "podle § 6 odst. 1 zákona". 3. V § 2 písmeno c) zní: "c) záznamy podle § 7 odst. 1 zákona,". 4. Nadpis nad § 3 zní: "Technologický postup a způsob odběru vzorků [K § 4 odst. 15 a § 7 odst. 6 písm. l) zákona]". 5. V § 3 až 8 se nadpisy zrušují. 6. V § 3 odst. 4 se slova "dozorové činnosti" nahrazují slovem "dozoru" a slova "odst. 5" se nahrazují slovy "odst. 11". 7. V § 4 odst. 3 se slova "cibulové sazečky" nahrazují slovy "sazečky cibule". 8. V § 4 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní: "(6) Maximální hmotnost partie rozmnožovacího materiálu je stanovena v příloze č. 5.". Dosavadní odstavce 6 až 10 se označují jako odstavce 7 až 11. 9. V § 4 odst. 7 se za slovo "příměsí" vkládají slova "jiných rostlinných druhů". 10. V § 4 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní: "(8) V případě hybridních odrůd zeleniny první filiální generace může být minimální hmotnost laboratorního vzorku osiva snížena na čtvrtinu hmotnosti uvedené v příloze č. 5, přičemž vzorek musí mít alespoň 5 g a skládat se alespoň ze 400 semen.". Dosavadní odstavce 8 až 11 se označují jako odstavce 9 až 12. 11. V § 4 odst. 9 se ve větě druhé slova "odstavce 6" nahrazují slovy "odstavců 7 a 8". 12. V § 4 odstavec 12 zní: "(12) Pro zkoušku odrůdové pravosti a čistoty elektroforeticky je minimální hmotnost zkušebního vzorku osiva 100 g, u sadby brambor pro určení pravosti odrůdy minimální velikost vzorku 10 hlíz a pro určení čistoty partie 100 hlíz.". 13. V § 5 odst. 3 se slova "§ 5 odst. 2 a 3" nahrazují slovy "odstavcích 1 a 2". 14. V § 6 odst. 3 se slova "cibulové sazečky" nahrazují slovy "sazečky cibule". 15. V § 7 odst. 1 písm. d) se slova "cibulovou sazečku" nahrazují slovy "sazečku cibule". 16. V § 7 odst. 2 se slova "úředních vzorků" nahrazují slovy "rozboru úředního vzorku". 17. V § 9 až 12 se nadpisy zrušují. 18. V § 9 odst. 1 se věta druhá zrušuje. 19. V § 10 odst. 3 se slova "cibulové sazečky" nahrazují slovy "sazečky cibule". 20. V § 12 se odstavec 4 zrušuje. 21. Přílohy č. 1 a 2 znějí: „Příloha č. 1 k vyhlášce č. 206/2004 Sb. Technologické postupy a způsoby odběru vzorků osiva a sadby 1. Technické pomůcky a) vzorkovací zařízení (bodcové vzorkovadlo, tyčové dvouplášťové vzorkovadlo, automatické vzorkovadlo), b) dělidlo, c) kbelík a lopatka na promíchání vzorku, d) váhy, e) prošívací jehla, motouz, f) vzorkovnice (vícevrstvý papírový sáček), g) neprodyšný obal (např. PE, či PP lahvička) pro odběr osiva na stanovení vlhkosti, popřípadě zjištění výskytu skladištních škůdců, h) plátěný sáček, i) pracovní plocha (stůl) pro adjustaci vzorku a administrativní činnost při vzorkování. 2. Metody odběru dílčích vzorků 2.1 Ruční odběr vzorků (1) U většiny druhů semen s výjimkou těžce se sypajících, se dílčí vzorky odebírají a) z uzavřených obalů - bodcovým (Nobbeho) vzorkovadlem, které musí být tak dlouhé, aby jeho oválný otvor blízko špičatého konce dosáhl alespoň do středu obalu, pokud není obal přístupný z protilehlých stran, musí být vzorkovadlo tak dlouhé, aby dosáhlo protější stěny obalu. 1. Pro obiloviny činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 14 mm, 2. pro větší semena (kukuřice) činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 20 mm, 3. pro jeteloviny a podobná semena činí minimální vnitřní průměr vzorkovadla přibližně 10 mm. Šířka otvoru v plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvoru je dvojnásobek až pětinásobek šířky otvoru. Maximální průměr vzorkovadla je pětinásobek maximálního průměru vzorkovaných semen. b) z otevřených obalů a z osiva volně loženého - dvouplášťovým tyčovým vzorkovadlem v délce, která odpovídá alespoň výšce obalu nebo výšce naskladněného osiva. Doporučené rozměry vzorkovadla jsou: délka 762 mm, minimální vnitřní průměr 25 mm, šířka otvorů ve vnějším plášti vzorkovadla je minimálně dvojnásobek maximálního průměru vzorkovaných semen nebo nečistot, které se mohou v partii vyskytovat, délka otvorů je minimálně dvojnásobek šířky otvoru, maximální délka otvoru není stanovena, otvor může být stejně dlouhý jako celé vzorkovadlo. Toto vzorkovadlo se vpichuje vertikálně. Vnitřní prostor trubky rozdělují přihrádky, na několik (nejméně tři) samostatných komor. Vzorkovadlo se v uzavřeném stavu zasune do osiva, trubice se navzájem pootočí tak, aby se štěrbiny vnitřní trubky otevřely a vyčká se, až se vzorkovadlo naplní. Pak se opět uzavře, vytáhne a vyprázdní do vhodné násypky nebo na vhodnou podložku. Při uzavírání je nutno postupovat tak, aby nedošlo k poškození osiva. Za jeden dílčí vzorek se považuje celý obsah takového typu vzorkovadla, nikoli obsah jedné z jeho komor. (2) Odebírání dílčích vzorků rukou je nejvhodnější metoda vzorkování v případě následujících rodů: Agropyron, Agrostis, Alopecurus, Anthoxanthum, Arrhenatherum, Bromus, Cynodon, Cynosurus, Dactylis, Deschampsia, Elytrigia, Festuca, Holcus, Lolium, Panicum, Poa a Trisetum. Tato metoda je rovněž nejvhodnější pro vzorkování semen, která by mohla být poškozena použitím vzorkovadel, například velkosemenné luskoviny, nebo semena s nízkou vlhkostí, a zároveň pro osivové pásy a osivové rohože. K usnadnění odběru dílčích vzorků ze spodních částí pytlů se z nich nejdříve odsype část osiva. Pytle, z nichž se odebírají dílčí vzorky z horní, střední nebo dolní části se vybírají náhodně. Při odběru je nutno dbát na to, aby byly prsty okolo zachyceného vzorku pevně sevřeny a nabrané semeno nemohlo z dlaně unikat. (3) Osiva druhů s velmi jemnými semeny se před vzorkováním vysypou na čistou podložku a vzorek se odebírá lžičkou z různých míst. (4) Při vzorkování malých balení je postup následující: Za základní jednotku se považuje hmotnost 100 g osiva. Není-li hmotnost osiva v jednotlivých obalech větší než 100 g, mohou tyto obaly představovat dílčí vzorky pro vytvoření souhrnného vzorku. Při vzorkování partií osiva v podobě osivových pásů nebo osivových rohoží se jako dílčí vzorky odebírají jednotlivé balíčky nebo části pásů nebo rohoží. 2.2 Odběr vzorků pomocí automatického vzorkovadla 2.2.1 Použití automatického vzorkovadla (1) Dílčí vzorky se odebírají z proudu osiva při plnění do obalů. (2) Požadavky na provoz automatického vzorkovadla a) dílčí vzorky jsou odebírány z proudu osiva rovnoměrně v celém jeho průřezu a četnost jejich odběru je řízena časovým spínačem, b) dílčí vzorky jsou vedeny potrubím od vzorkovadla do nádoby ve sběrné skříni, c) semena z tohoto zařízení nesmí odrazem nebo jinak samovolně vypadnout mimo sběrné nádoby, d) obsah jedné nádoby musí odpovídat velikosti souhrnného vzorku, e) sběrná skříň musí být uzamykatelná, f) skříň vzorkovadla, časového spínače a všechny spoje na vedení osiva od vzorkovadla do sběrné skříně musí být zaplombovány, g) vzorkovadlo nesmí osivo poškozovat ani provádět výběr mezi jednotlivými semeny na základě jejich velikosti, vznášivosti nebo pluchatosti. (3) Automatické vzorkovadlo se instaluje podle technologických podmínek výrobce a jeho provoz pro účely odběru úředních vzorků musí být schválen Ústavem. (4) Při používání automatického vzorkovadla pro účely úředního odběru vzorků je toto vzorkovadlo uzamčené a přístupné pouze pověřenému vzorkovateli. (5) Další požadavky na provoz a zabezpečení automatického vzorkovadla a) mechanizmus vzorkovadla včetně časového spínače se umístí v uzavíratelné skřínce, b) potrubí mezi vzorkovadlem a sběrnou skříní je vedeno tak a v takové délce, aby pád osiva do sběrné nádoby nemohl být příčinou případného poškození vzorkovaného osiva, c) je-li nad sběrnou skříní potrubí rozděleno a zdvojeno, shromažďuje se vzorek pro laboratoř čistící stanice do nádoby mimo sběrnou skříň, d) sběrná skříň je pevně spojená s podkladem a zabezpečena proti jakémukoliv posunu, samovolnému otevření a dále musí splňovat tyto podmínky: 1. v plášti nesmí být jiné otvory než otvor pro přívod osiva, štěrbina na vhození lístku označujícího číslo partie, otvor pro vývod vnějšího ovládacího mechanizmu otočného zařízení se sběrnými nádobami a dostatečně prostorný manipulační otvor na vyjímání sběrných nádob se vzorky, 2. uvnitř obsahuje otočné zařízení s jednotlivými sběrnými nádobami. Ovládání tohoto zařízení musí být konstruováno tak, aby vně skříně bylo možno ovládat točnu pouze jedním směrem v rozmezí 360, bez možnosti zpětného pohybu; zpětný pohyb točny, nebo přetočení do výchozí polohy, je možné pouze při otevřené skříni, 3. jednotlivé nádoby musí být rovnoměrně rozmístěny tak, aby i při případném větším množství osiva nemohlo dojít ke znehodnocení vzorku smícháním osiva z více nádob, 4. klíče od skříně má vzorkovatel, druhý klíč je uložený ve vzorkovatelem zapečetěné obálce u odpovědného pracovníka čistící stanice, e) časové intervaly spínače musí být nastaveny tak, aby v čase potřebném na vyčištění partie osiva bylo odebráno vzorkovadlem tolik dílčích vzorků, které svojí hmotností odpovídají přibližně čtyřnásobku laboratorního vzorku. (6) Pokud nastavení časových impulsů neodpovídá kapacitě sběrné nádoby, je možné použít na vzorek z jedné partie dvě sběrné nádoby s předepsaným označením. (7) O provozu automatického vzorkovadla se vede evidence s údaji shodnými na lístcích vhazovaných do sběrných nádob doplněnými o druh, odrůdu a hmotnost vzorkované partie. Tuto evidenci kontroluje pracovník Ústavu. 2.2.2 Postup práce obsluhy automatického vzorkovadla (1) Před začátkem čistění partie osiva obsluha vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou začátku čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla. (2) Po ukončení čistění partie obsluha opět vhodí štěrbinou do sběrné nádoby lístek s číslem partie, datem a hodinou ukončení čistění partie a provede záznam do knihy automatického vzorkovadla. (3) Pootočí točnou o jedno místo tak, aby pod přívodem osiva byla prázdná nádoba a vhodí lístek pro další partii. (4) Postup opakuje tolikrát, kolik partií je připravováno mezi jednotlivými úředními odběry vzorků vzorkovatelem, nebo pokud stačí kapacita sběrné skříně. 2.2.3 Postup práce vzorkovatele (1) Vzorkovatel odebírá souhrnné vzorky ze skříně a připravuje laboratorní, rezervní a případně další úřední vzorek, přičemž kontroluje souhlasnost údajů na obou štítcích vhozených do nádoby s údaji v předložené evidenci. (2) Po odebrání všech vzorků vloží sběrné nádoby zpět na otočné zařízení, které nastaví do výchozí polohy a sběrnou skříň uzavře a uzamkne. Pokud vzorek ve sběrné nádobě nemá potřebnou hmotnost, provede se celé nové vzorkování ručně. 3. Počet dílčích vzorků ve vztahu k typu a počtu obalů (1) Z partie osiva v pytlích nebo jiných obalech stejné velikosti a jednoho typu s hmotností 15 až 100 kg se odebírají dílčí vzorky v tomto minimálním počtu: Tab. 1 ----------------------- ------------------------------------------- Počet obalů v partii Počet dílčích vzorků ----------------------- ------------------------------------------- 1 5 dílčích vzorků 2 - 4 3 dílčí vzorky z každého obalu 5 - 8 2 dílčí vzorky z každého obalu 9 - 15 1 dílčí vzorek z každého obalu 16 - 30 15 dílčích vzorků z partie osiva 31 - 59 20 dílčích vzorků z partie osiva 60 - 154 30 dílčích vzorků z partie osiva 155 - 400 vždy nejméně jeden dílčí vzorek z 5 obalů 401 - 566 dílčí vzorky z 80 obalů 567 a více vždy nejméně jeden dílčí vzorek ze 7 obalů ----------------------- ------------------------------------------- U partií s obaly menšími než 15 kg jsou obaly sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 100 kg, například 20 obalů o 5 kg, 33 obalů o 3 kg nebo 100 obalů o 1 kg. Osivové pásy a rohože a malé sáčky mohou být sloučeny do vzorkovacích jednotek nepřesahujících 2 000 000 semen. Vzorkovací jednotky se pak považují za obaly a vzorkování probíhá podle tabulky 1. (2) U partií v obalech větších než 100 kg (včetně volně loženého osiva) nebo při vzorkování z proudu osiva se odebírají dílčí vzorky podle hmotnosti partie v tomto minimálním počtu: Tab. 2 ------------------------------- -------------------------------------- Hmotnost Počet dílčích vzorků ------------------------------- -------------------------------------- do 500 kg nejméně 5 dílčích vzorků 501 až 3 000 kg jeden dílčí vzorek z každých 300 kg, nejméně však 5 dílčích vzorků 3 001 až 20 000 kg jeden dílčí vzorek z každých 500 kg, nejméně však 10 dílčích vzorků 20 001 a více kg jeden dílčí vzorek z každých 700 kg, nejméně však 40 dílčích vzorků ------------------------------- -------------------------------------- Při vzorkování partie o počtu obalů 15 nebo nižším se z každého obalu bez ohledu na jejich velikost odebere stejný počet dílčích vzorků. Vzorkování obalovaného osiva probíhá podle tabulek 1 a 2. 4. Odběr vzorků ke stanovení skladištních škůdců (1) Ke stanovení skladištních škůdců se dílčí vzorky odebírají přímo do neprodyšného obalu a takto získaný souhrnný vzorek se odesílá přímo k rozboru. Vzorky se odebírají střídavě a) z dolní části pytle (do výšky 200 mm), b) z části pytle nad 200 mm z obvodové vrstvy, c) z části pytle nad 200 mm z vnitřní vrstvy. (2) Počet dílčích vzorků je stanoven v tabulce 1. (3) Z osiva ve velkoobjemových obalech a z osiva volně loženého se odebírají dílčí vzorky v místech, kde lze předpokládat výskyt skladištních škůdců (zavlhlá místa, místa u podlahy, stěn apod.). (4) Velikost vzorků ke zjišťování skladištních škůdců je shodná s předepsanou hmotností pro laboratorní vzorek s výjimkou olejnin a přadných rostlin, u nichž se předepisuje hmotnost 250 g. 5. Příprava souhrnného a laboratorního vzorku (1) Souhrnný vzorek vznikne sloučením dílčích vzorků, pokud se jeví jako jednotné. Při promíchávání souhrnného vzorku opakovaným použitím některého z mechanických dělidel nesmí být vzorek mezi jednotlivými použitími dělidla promícháván ručně. (2) Je-li obtížné souhrnný vzorek v podmínkách skladu promíchat a redukovat, doručí se celý do laboratoře k redukci. To přichází v úvahu jen v případech, kdy není vyžadován vzorek rezervní. Má-li souhrnný vzorek odpovídající velikost, je považován za laboratorní vzorek bez redukce. (3) Laboratorní vzorek, rezervní vzorek a popřípadě jiný vzorek na žádost dodavatele se připravuje promícháním a redukcí souhrnného vzorku na odpovídající velikost, a to jednou z následujících metod: a) Mechanické dělení je vhodné pro všechny druhy osiva s výjimkou velmi těžce se sypajících druhů. Provádí se různými druhy mechanických dělidel, která musí splňovat tyto požadavky: 1. poskytnout alespoň jednu reprezentativní část z celkového množství děleného vzorku, 2. správně dělit i heterogenní materiál nebo směs osiva druhů s různou velikostí a s různými fyzikálními vlastnostmi semen a příměsí, 3. nesmí docházet ke změnám složení děleného materiálu a ke změně funkce dělidla v průběhu dělení (elektrostatický náboj, zachycování a dodatečné uvolňování některých složek), 4. udržovat rovnoměrnou pracovní rychlost pohyblivých částí přesahující 1 m/s a průměr cest, jimiž materiál prochází, musí být nejméně 2,5 krát větší než je maximální velikost semen, 5. zachovávat konstantní dělicí poměr s povolenou odchylkou +- 3%. b) Metoda dělení rukou - její použití je omezeno na rody Anthoxanthum, Arrhenatherum a Trisetum. U všech ostatních druhů může být použita pouze pro získání zkušebních vzorků v laboratoři zkoušení zdravotního stavu. c) Metoda dělení lžičkou - doporučena pro přípravu vzorku pro zkoušení zdravotního stavu, u ostatních zkoušek je omezena pro druhy se semeny menšími než semena pšenice. d) Modifikovaná metoda půlení - nástroj se skládá z podnosu a mřížky, které u poloviny krychlových buněk chybí dno. Po předběžném promíchání se osivo rovnoměrně nasype na mřížku. Po zvednutí mřížky zůstane na podnosu přibližně polovina vzorku. (4) Po získání jednoho zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku se zbytek laboratorního vzorku znovu promíchá před přípravou dalšího zkušebního vzorku nebo polovičního zkušebního vzorku. 6. Odběr vzorků sadby brambor (1) Odběr vzorků pro stanovení zdravotního stavu Vzorkování sadby brambor pro účely stanovení napadení chorobami se provádí buď přímo z množitelských porostů, nebo ze skladů. Ze skladů odebírá vzorkovatel vzorky kontrolní, revizní a případně vzorky z partií sadby, u které nebylo provedeno vzorkování z porostu. a) Postup vzorkování sadby brambor z množitelských porostů: 1. souhrnný vzorek se získá sloučením pěti dílčích vzorků, které se odebírají z pěti různých míst šachovnicovitě rozložených po pozemku, a to vždy ze dvou sousedních řádků, v každém z nich z 11 trsů jdoucích za sebou, 2. z každého trsu se odebírá jedna, nebo dvě hlízy sadbové velikosti. Při odběru dvou hlíz se jedna hlíza vloží do vzorku pro laboratorní zkoušku a druhá do vzorku pro polní vegetační zkoušku. b) Pokud nebyl vzorek odebrán z porostu, odeberou se namátkově z uskladněné sadby hlízy průměrné velikosti, přičemž jeden vzorek obsahuje 110 hlíz. Počty odebíraných vzorků v závislosti na výměře a stupni množení, stanoví tabulka 3. Tab.3 ----------------------------- ----------------------------------- Stupeň množení Počet hlíz pro posklizňovou zkoušku ----------------------------- ----------------------------------- SE1, SE2 Do 1 ha - 1 x 110 hlíz 1,1 - 2 ha - 2 x 110 hlíz 2,1 - 3 ha - 3 x 110 hlíz atd. E, C1, C2 Do 1 ha - 1 x 110 hlíz 1,1 - 2 ha - 2 x 110 hlíz 2,1 - 3 ha - 3 x 110 hlíz atd. ----------------------------- ----------------------------------- c) Vzorkování sadby brambor z obalů Tab.4 ---------------------- ---------------- ---------------------------------- Uložení sadby Počet dílčích Způsob odběru dílčích vzorků vzorků ---------------------- ---------------- ---------------------------------- pytle 10 z 10 náhodně vybraných obalů střídavě z horní, střední a spodní vrstvy, 3 pytle se musí úplně vysypat. ohradové palety a 5 z 5 náhodně vybraných obalů, a velkoobjemové vaky to 2 z horní, 2 ze střední a jeden ze spodní vrstvy obalu, který je nutné vysypat. volně ložená 10 z 10 rovnoměrně rozložených míst střídavě z horní, střední a spodní vrstvy. ---------------------- ---------------- ---------------------------------- (2) Odběr vzorků sadby na mechanický rozbor a) dílčí vzorky sadby brambor po sklizni se odebírají náhodně hrstmi (sevřením obou rukou), včetně hrubých nečistot tak, aby vzorek reprezentoval průměrný stav sadby, b) pokud se rozbor vzorku neprovede na místě, zasílá se k rozboru v obalech, které musí být suché, čisté a dobře prodyšné a označeny podle vzoru uvedeného v příloze č. 2. Obaly zajišťuje dodavatel, c) při vzorkování sadby brambor z obalů se postupuje podle tabulky 4. 7. Odběr vzorků sazečky cibule a česneku (1) Z partie sadby sazečky cibule a česneku v obalech s hmotností nad 30 kg se odebírají jednotlivé dílčí vzorky střídavě z horní, střední a spodní části v množství potřebném pro sestavení souhrnného vzorku takto: Tab. 5 ------------------------------- -------------------------------------- Počet obalů v partii Počet dílčích vzorků ------------------------------- -------------------------------------- 1-10 dílčí vzorek z každého obalu 11-30 dílčí vzorky z každého třetího obalu, nejméně však z 10 obalů nad 31 dílčí vzorky z každého pátého obalu, nejméně však z 10 obalů ------------------------------- -------------------------------------- (2) Z partie sadby v obalech s hmotností 30 kg a méně se obaly sestaví tak, aby vytvořily vzorkovací jednotky přibližně po 100 kg. Každá vzorkovací jednotka se považuje za jeden obal, přičemž se postupuje podle odstavce 1. (3) Z volně ložené sadby se odebírají dílčí vzorky z různých hloubek, a to podle hmotnosti partie. Tab.6 ------------------------------- --------------------- Hmotnost partie Počet dílčích vzorků ------------------------------- --------------------- do 1 tuny 5 dílčích vzorků nad 1 tunu 10 dílčích vzorků ------------------------------- --------------------- (4) Dílčí vzorky se odebírají rukou, popřípadě lopatkou do velké nádoby, kde se důkladně promíchají. (5) U sadby česneku se průměrný vzorek sestavuje přímo z dílčích vzorků. (6) U sazečky cibule se z dílčích vzorků vytvoří souhrnný vzorek, jehož hmotnost je čtyřikrát větší než hmotnost laboratorního vzorku stanovená v Části I přílohy č. 5. Tento souhrnný vzorek se rozprostře do čtverce a rozdělí dvěma úhlopříčkami na čtyři trojúhelníky, z nichž jeden se použije jako laboratorní vzorek. (7) Rezervní vzorky se připravují jen na žádost dodavatele. 8. Odběr vzorků sazenic zeleniny (1) Kontrola sazenic zeleniny se provádí u dodavatele v období, kdy jsou zřetelně patrné růstové vlastnosti jednotlivých druhů a je možné posoudit jejich zdravotní stav. Vzorky se odebírají před expedicí. (2) Velikost vzorku stanoví vzorkovatel na základě celkového množství sazenic; kontroluje se 1% vypěstovaných sazenic. (3) Sazenice se z obalů - sadbovačů nevyjímají jednotlivě, ale odebírají se celé sadbovače šachovnicovitě v pořadí a počtu stanoveném vzorkovatelem podle velikosti partie. (4) V případě podezření na druhovou příměs nebo zhoršený zdravotní stav se odebere a posuzuje vzorek dvojnásobné velikosti. (5) Na vegetační zkoušku se odebírají vzorky o stanoveném počtu sazenic dle jednotlivých druhů. Vzorkovatel zajistí dodání vzorku na příslušnou zkušební stanici Ústavu. (6) Rostliny napadené chorobami nebo škůdci doručuje vzorkovatel do laboratoře Ústavu. 9. Odběr vzorků pro zkoušku heterogenity (1) Při zkouškách heterogenity se vychází z toho, že partii osiva je nutno považovat za směs z hlediska kterékoliv zkoušené vlastnosti. Jde-li např. o klíčivost, považuje se partie za směs klíčivých a neklíčivých semen. Obdobně je tomu, jde-li o čistotu (směs čistých semen a nečistot) nebo o příměs jiných druhů (jejich směs se základním druhem). (2) Za homogenní celek se považuje taková partie osiva, v níž důkladným promícháním jsou všechny složky rozptýleny náhodně a stejnoměrně do různých částí partie. 9.1 Postup práce Vzorky pro zkoušku heterogenity se odebírají ve zvláštních případech, kdy vznikne pochybnost o homogenitě vzorkované partie. (1) U osiva v pytlích se odebere nejméně tolik samostatných vzorků z jednotlivých, náhodně zvolených pytlů, kolik je předepsáno v tabulce 8. Dílčí vzorky z jednotlivých pytlů se odebírají z horní, střední a dolní části přímo do sáčků, v nichž se odesílají k rozboru. Hmotnost každého takto odebraného vzorku z jednoho pytle nemá být menší než polovina předepsané hmotnosti laboratorního vzorku pro daný druh. (2) U osiva baleného jinak než v pytlích se volí obdobný postup. Zásadně se však odebírá vždy jen jeden vzorek z každého obalu, aby se ve vzorcích neprojevila i heterogenita uvnitř jednoho obalu. K zaslaným vzorkům se přikládá popis zvoleného postupu. (3) Velikost zkušebních vzorků pro příslušné laboratorní zkoušky stanoví tabulka 7. Před přípravou zkušebních vzorků se pro orientaci zváží 100 semen a podle toho se upraví hmotnost zkušebních vzorků tak, aby každý z nich obsahoval požadovaný přibližný počet semen. Tab. 7 ----------------------------- ----------------------------------- Vzorek je určen pro zkoušku Přibližný počet semen ve vzorku ----------------------------- ----------------------------------- klíčivosti v % z každého dílčího vzorku 100 semen čistoty v % 1 000 semen nebo 2 000 semen obsahu příměsí (počet kusů) 10 000 semen ----------------------------- ----------------------------------- 9.2 Výpočet hodnoty heterogenity (1) Při výpočtu hodnoty heterogenity se používá těchto symbolů: H hodnota heterogenity, Vs variabilita (proměnlivost) skutečná, zjištěná mezi vzorky ve vztahu ke zkoušenému znaku, Vt variabilita teoretická (očekávaná), vypočítaná ve vztahu ke zkoušenému znaku, N počet odebraných a zkoušených vzorků, n počet semen v každém zkoušeném vzorku (např. 1 000 nebo 2 000 pro čistotu, 100 pro klíčivost), X hodnota zkoušené vlastnosti u každého dílčího vzorku (např. % čistoty, počet semen jiných druhů apod.), průměr všech hodnot X, tj. součet hodnot X dělený N. Je-li N menší než 10, počítá se hodnota na dvě desetinná místa, v ostatních případech na tři desetinná místa. Je-li hodnota u komponentů čistoty nižší než 0,2% nebo vyšší než 1,0% a u příměsí méně než 2 zjištěná semena, hodnota H se nevypočítává a neoznamuje. (2) Hodnota H pro kteroukoliv osivovou hodnotu zjišťovanou v procentech se vypočítá podle vzorce Vs H = --- - 1 Vt Kde N suma X2 - (suma X)2 X (100 - X) Vs = ---------------------- Vt = -------------- (N (N-1) n (3) Hodnota H pro osivové hodnoty, zjišťované počtem kusů, Vs H = --- - 1 Vt Kde N suma X2 - (suma X)2 Vs = ---------------------- Vt = = X (N (N-1) (4) Ve zprávě o výsledku zkoušky heterogenity se uvádí tyto údaje: a) označení partie, b) celková hmotnost a počet pytlů (obalů), c) počet odebraných vzorků, d) hodnoty zkoušené vlastnosti u každého vzorku, tj. všechny hodnoty heterogenity H. (5) V posudku se na základě srovnání zjištěné hodnoty H s přípustnými hodnotami H v Tab. 8 uvede a) je-li hodnota H rovná nule (popř. je-li záporná): „Výsledná hodnota heterogenity prokazuje, že partie je homogenní.“, b) je-li hodnota H vyšší než nula, avšak nižší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 7: "Hodnota heterogenity (např. 0,67) není průkazná k tomu, aby partie byla považována za heterogenní. Přípustná hodnota H je ....“, c) je-li hodnota H vyšší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 8.:“Hodnota heterogenity (např.2,62) je průkazná k prohlášení partie za heterogenní. Přípustná hodnota je ....“, d) nebyla-li hodnota H vypočtena v případech podle 3.2. Průměrná hodnota (čistoty, klíčivosti apod.) neumožňuje provedení výpočtu hodnoty heterogenity. Partie se tudíž považuje za homogenní. Příklad výpočtu hodnoty H pro klíčivost: Z partie o 10 pytlích odebráno 10 pytlových vzorků, tj. N = 10 ---------------------------------------- hodnoty X (%) hodnoty X2 80 6400 82 6724 84 7056 86 7396 88 7744 80 6400 78 6084 76 5776 74 5476 72 5184 X = 800 X2 = 64240 ---------------------------------------- (suma X)2 = 640 000 Proměnlivost skutečná Vs u zkoušených vzorků: 10 x 64240-640000 Vs = ------------------ = 26,66 10x9 Proměnlivost teoretická Vt: 80 x 20 Vt = ------- = 16 100 Heterogenita H: 26,66 H = ------ - 1 = 0,66 16 Četnost vzorkování a přípustné hodnoty H (při P = 0,01) Tab. 8 ----------------- -------------------------- ---------------------- Počet pytlů Počet odebraných vzorků Přípustná v partii N (kritická) hodnota H ----------------- -------------------------- ---------------------- 5 5 2,58 6 6 2,02 7 7 1,80 8 8 1,64 9 9 1,51 10 10 1,41 11-15 11 1,31 16-25 15 1,08 26-35 17 1,00 36-49 18 0,97 50 a více 20 0,90 ----------------- -------------------------- ---------------------- "Příloha č. 2 k vyhlášce č. 206/2004 Sb. Vzory formulářů a dokladů Vzor formuláře - žádosti o kontrolu osiva - žádosti o odběr vzorku - potisku vzorkovnice - pro vedení evidence při výrobě rozmnožovacího materiálu (Partiový štítek)^*) - pro vedení evidence návěsek u dodavatele - návěsky pro vzorek sadby brambor (žádosti o odběr vzorku pro uznání sadby brambor) *) Evidence je možné vést i v elektronické podobě za předpokladu, že vytištěné sestavy budou obsahovat minimálně údaje uvedené v těchto vzorech. Vzor dokladu - Zápis z hodnocení vegetační zkoušky" 22. Příloha č. 5 zní: "Příloha č. 5 k vyhlášce č. 206/2004 Sb. Část I Maximální hmotnost partie, minimální velikost laboratorních vzorků, zkušebních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky Zemědělské druhy a zeleniny Tabulka 1 ------------------------ ----------------------------------------- ------------- ----------- ------------- ----------- Druh - latinsky Druh - česky Maximální Minimální Minimální Minimální Minimální hmotnost hmotnost hmotnost hmotnost hmotnost partie laboratorního zkušebního zkušebního vzorku na kg vzorku^**) vzorku vzorku^**) vegetační g pro g zkoušku rozbor g/ks čistoty g ------------------------ ----------------------------------------- ------------- ----------- ------------- ----------- 1 2 3 4 5 6 7 ------------------------ ----------------------------------------- ------------- ----------- ------------- ----------- Agropyron cristatum Pýr hřebenitý 10 000 40 4 40 200 Agrostis canina Psineček psí 10 000 50 (25)0,25 5 (2,5) 150 Agrostis capillaris Psineček tenký 10 000 50 (25)0,25 5 (2,5) 150 Agrostis gigantea Psineček veliký 10 000 50 (25)0,25 5 (2,5) 150 Agrostis stolonifera Psineček výběžkatý 10 000 50 (25)0,25 5 (2,5) 150 Allium cepa Cibule 10 000 25 (80) 8 80 70 Allium fistulosum Cibule zimní (sečka) 10 000 15 (50) 5 50 70 Allium porrum Pór 10 000 20 (70) 7 70 80 Allium sativum Česnek 10 000 20 (80) 8 80 70 Allium schoenoprasum Pažitka pravá 10 000 15 (30) 3 30 20 Alopecurus pratensis Psárka luční 10 000 100 (30) 3 30 150 Anethum graveolens Kopr vonný 10 000 40 4 40 40 Anthoxanthum odoratum Tomka vonná 10 000 25 2 20 150 Anthriscus cerefolium Kerblík 10 000 20 (60) 6 60 20 Anthyllis vulneraria Úročník bolhoj 10 000 60 6 60 300/150^* Apium graveolens Celer 10 000 5 (25) 1 10 5 Arrhenatherum elatius Ovsík vyvýšený 10 000 200 (80) 8 80 75 Asparagus officinalis Chřest 20 000 100 (1000) 100 1000 100 Avena sativa Oves 30 000 1000 120 1000 1000 Beta vulgaris Řepa krmná, cukrovka 20 000 500 50 500 200 Beta vulgaris var. Mangold 10 000 100 (500) 50 500 300 vulgaris (20 000) Beta vulgaris var. Řepa salátová 10 000 100 (500) 50 500 300 conditiva (20 000) Brassica juncea Hořčice sareptská 10 000 100 (40) 4 40 250 Brassica napus Řepka 10 000 200 (100) 10 100 250 Brassica napus var. Tuřín 10 000 200 (100) 10 100 10 napobrassica Brassica nigra Hořčice černá 10 000 100 (40) 4 40 250 Brassica oleracea Kapusta krmná 10 000 200 (100) 10 100 250 Brassica oleracea Brokolice, kedluben, 10 000 25 (100) 10 100 20 kadeřávek, kapusta, květák, zelí Brassica chinensis Zelí čínské 10 000 70 7 70 20 Brassica rapa Řepice (řepák) 10 000 200 (70) 7 70 250 Brassica rapa Vodnice, zelí 10 000 20 (70) 7 70 50 pekingské Bromus catharticus Sveřep samužníkovitý 10 000 200 20 200 200 Bromus inermis Sveřep bezbranný 10 000 90 9 90 75 Bromus sitchensis Sveřep sitecký 10 000 200 20 200 150 Camelina sativa Lnička setá 10 000 40 4 40 100 Cannabis sativa Konopí seté 10 000 600 60 600 500 Capsicum annuum Paprika 10 000 40 (150) 15 150 10 Carthamus tinctorius Světlice barvířská 25 000 900 90 900 100 (saflor) Carum carvi Kmín 10 000 200 (80) 8 80 200 Cichorium endivia Endivie štěrbák 10 000 15 (40) 4 40 10 Cichorium intybus Čekanka (s výjimkou 10 000 15 (50) 5 50 25 průmyslové) Cichorium intybus Čekanka průmyslová 10 000 50 5 50 100 Citrullus lanatus Meloun vodní 20 000 250 (1000) 250 1000 100 ks Coriandrum sativum Koriandr setý 10 000 400 40 400 40 Coronilla varia Čičorka pestrá 10 000 100 10 100 100 Cucumis melo Meloun cukrový 10 000 100 (150) 70 - 100 ks Cucumis sativus Okurka 10 000 25 (150) 70 - 400 ks Cucurbita maxima Tykev velkoplodá 20 000 250 (1000) 700 1000 100 ks Cucurbita pepo Tykev obecná, cuketa 20 000 150 (1000) 700 1000 100 ks Cynara cardunculus Karda 10 000 50 (900) 90 900 50 Cynara scolymus Artyčok zeleninový 10 000 900 90 900 50 Cynodon dactylon Troskut prstnatý 10 000 50 (25) 1 5 (10) - Cynosurus cristatus Poháňka hřebenitá 10 000 25 2 20 150 Dactylis glomerata Srha říznačka 10 000 100 (30) 3 30 200 Dactylis polygama Srha hajní 10 000 100 (30) 3 30 200 Daucus carota Mrkev 10 000 10 (30) 3 30 80 Deschampsia cespitosa Metlice trsnatá 10 000 25 1 10 150 Elytrigia intermedia Pýr prostřední 10 000 150 15 150 150 Fagopyrum esculentum Pohanka obecná 10 000 600 60 600 500 Festuca arundinacea Kostřava rákosovitá 10 000 100 (50) 5 50 200 Festuca ovina Kostřava ovčí 10 000 100 (25) 2,5 30 (25) 200 Festuca pratensis Kostřava luční 10 000 100 (50) 5 50 200 Festuca rubra Kostřava červená 10 000 100 (30) 3 30 200 X Festulolium Festulolium 10 000 200 (60) 6 60 200 Foeniculum vulgare Fenykl 10 000 25 (180) 18 180 70 Glycine max Sója 25 000 1000 500 1000 1000 Hedysarum coronarium Kopyšník plod 10 000 1000 (300) 30 300 sem. 10 000 400 (120) 12 120 Helianthus annuus Slunečnice 25 000 1000 200 1000 250 Holcus lanatus Medyněk vlnatý 10 000 25 1 10 75 Hordeum vulgare Ječmen 30 000 1000 120 1000 1000 Lactuca sativa Salát hlávkový 10 000 10 (30) 3 30 15 Lens culinaris Čočka jedlá 10 000 600 60 600 500 Lepidium sativum Řeřicha setá 10 000 60 6 60 10 Linum usitatissimum Len 10 000 300 (150) 15 150 150 Lolium x boucheaneum Jílek hybridní 10 000 200 (60) 6 60 350/200^* Lolium multiflorum Jílek mnohokvětý italský 10 000 200 (60) 6 60 350/200^* Lolium perenne Jílek vytrvalý 10 000 200 (60) 6 60 350/200^* Lotus corniculatus Štírovník růžkatý 10 000 200 (30) 3 30 300/150^* Lotus ornithopodioides Štírovník jednoletý 10 000 30 3 30 300/150^* Lupinus albus Lupina bílá 25 000 1000 450 1000 1000 Lupinus angustifolius Lupina úzkolistá 25 000 1000 450 1000 1000 Lupinus luteus Lupina žlutá 25 000 1000 450 1000 1000 Lycopersicon esculentum Rajče 10 000 20 7 - 5 Malva verticillata Sléz přeslenitý 10 000 50 5 50 5 Medicago lupulina Tolice dětelová 10 000 300 (50) 5 50 300/150^* Medicago x varia Vojtěška proměnlivá 10 000 300 (80) 10 50 (100) 300/150^* Medicago sativa Vojtěška setá 10 000 300 (50) 5 50 300/150^* Melilotus alba Komonice bílá 10 000 50 5 50 300/150^* Onobrychis viciifolia Vičenec 10 000 600 60 600 300/150^* (plod) Onobrychis viciifolia Vičenec 10 000 400 40 400 300/150^* (semeno) Origanum majorana Majoránka zahradní 10 000 25 0,5 5 0,5 Panicum miliaceum Proso seté 10 000 150 15 150 500 Papaver somniferum Mák 10 000 50 (25) 1 10 100 Pastinaca sativa Pastinák setý 10 000 100 10 100 10 Petroselinum crispum Petržel 10 000 10 (40) 4 40 60 Phacelia tanacetifolia Svazenka 10 000 300 (50) 5 40 (50) 100 Phalaris arundinacea Lesknice rákosovitá 10 000 30 3 30 200 Phalaris aquatica Lesknice vodní 10 000 100 (40) 4 50 (40) 200 Phalaris canariensis Lesknice kanárská 10 000 400 (200) 20 200 200 Phalaris minor Lesknice menší 10 000 200 20 200 200 Phaseolus coccineus Fazol šarlatový 20 000 10001000 1000 500 Phaseolus vulgaris Fazol obecný 25 000 700 (1000) 700 1000 500 Phleum bertolonii Bojínek cibulkatý 10 000 50 (25) 1 10 75 Phleum pratense Bojínek luční 10 000 50 (25) 1 10 75 Pimpinella anisum Anýz vonný 10 000 70 7 70 50 Pisum sativum Hrách setý, peluška 25 000 1000 900 1000 1000 Pisum sativum Hrách zahradní 25 000 500 (1000) 900 1000 1000 Poa annua Lipnice roční 10 000 50 (25) 1 10 150 Poa compressa Lipnice smáčknutá 10 000 25 0,5 5 150 Poa nemoralis Lipnice hajní 10 000 50 (25) 0,5 5 150 Poa palustris Lipnice bahenní 10 000 50 (25) 0,5 5 150 Poa pratensis Lipnice luční 10 000 50 (25) 1 5 150 Poa trivialis Lipnice obecná 10 000 50 (25) 1 5 150 Raphanus sativus Ředkev 10 000 300 30 300 250 Raphanus sativus Ředkvička, ředkev (zeleniny) 10 000 50 (300) 30 300 50 Rheum rhaponticum Reveň (rebarbora) 10 000 135 (450) 45 450 - (Rheum rhabarbarum) Scorzonera hispanica Černý kořen 10 000 30 (300) 30 300 30 Secale cereale Žito 30 000 1000 120 1000 1000 Setaria italica Bér vlašský (čumíza, 10 000 90 9 90 150 mohár) Sinapis alba Hořčice bílá 10 000 400 (200) 20 200 250 Solanum melongena Lilek vejcoplodý 10 000 20 (150) 15 150 10 Sorghum bicolor Čirok (obecný) 10 000 1000 (900) 90 900 200 Sorghum bicolor x S. Čirok obecný x Čirok 10 000 1000 (500) 30 900 (300) 200 sudanense súdánská tráva Sorghum sudanense Čirok súdánská tráva 10 000 1000 (250) 25 900 (250) 200 Spinacia oleracea Špenát setý 10 000 75 (250) 25 250 150 Tetragonia tetragonoides Čtyřboč (špenát 20 000 1000 200 1000 150 novozélandský) Trifolium alexandrinum Jetel alexandrijský 10 000 400 (60) 6 60 300/150^* Trifolium hybridum Jetel švédský 10 000 200 (25) 2 20 300/150^* Trifolium incarnatum Jetel nachový 10 000 500 (80) 8 80 300/150^* Trifolium pratense Jetel luční 10 000 300 (50) 5 50 300/150^* Trifolium repens Jetel plazivý 10 000 200 (25) 2 20 300/150^* Trifolium resupinatum Jetel perský 10 000 200 (25) 2 20 300/150^* Trigonella foenum-graecum Pískavice řecké seno 10 000 500 (450) 45 450 300/150^* Trisetum flavescens Trojštět žlutavý 10 000 50 (25) 0,5 5 50 x Triticosecale Tritikale 30 000 1000 120 1000 1000 Triticum aestivum Pšenice setá 30 000 1000 120 1000 1000 Triticum durum Pšenice tvrdá 30 000 1000 120 1000 1000 Triticum spelta Pšenice špalda 30 000 1000 270 1000 1000 Valerianella locusta Kozlíček polníček 10 000 20 (70) 7 70 25 Vicia faba Bob polní 25 000 10001000 1000 2000 Vicia faba Bob zahradní 25 000 10001000 1000 2000 Vicia panonica Vikev panonská 20 000 1000 120 1000 500 Vicia sativa Vikev setá 25 000 1000 140 1000 500 Vicia villosa Vikev huňatá 20 000 1000 100 1000 500 Zea mays Kukuřice, k.pukancová, 40 000 1000 900 1000 1000 k. cukrová Zea mays Kukuřice - inbrední linie 40 000 250 250 250 250 ------------------------ ----------------------------------------- ------------- ----------- ------------- ----------- *) hmotnost vzorku pro vstupní / výstupní vegetační zkoušku **) v závorkách jsou uvedeny hmotnosti podle pravidel ISTA, jsou-li odlišné od hmotností ES. Maximální hmotnost partie, minimální hmotnost laboratorních vzorků a vzorků na vegetační zkoušky sadby Tabulka 2 ------------------ ------------------- ------------------ -------------------- ------------------- Druh latinsky Druh sadby Maximální hmotnost Minimální hmotnost Minimální hmotnost partie laboratorního vzorku na vzorkuvegetační zkoušku kg kg kusy ------------------ ------------------- ------------------ -------------------- ------------------- Solanum tuberosum Sadba brambor 40 000 25 - - mechanický rozbor Alium cepa Sazečka cibule 5 000 1 80 cibulí Alium ascalonicum Šalotka 5 000 1 80 cibulí Alium sativum Česnek 2 500 100 cibulí 120 cibulí ------------------ ------------------- ------------------ -------------------- ------------------- Část II Metody zkoušení pro zjišťování vlastností osiva (1) Příprava zkušebních vzorků Pro potřeby laboratorního zkoušení se laboratorní vzorek zpracovává na zkušební vzorek některou z předepsaných metod dělení tak, aby bylo dosaženo minimální hmotnosti podle části I tabulky 1. Součástí zkušebního vzorku je zkušební vzorek pro rozbor čistoty, který je určen pro vyjádření čistoty osiva v hmotnostních procentech. Hmotnost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty je uvedena v části I tabulce 1 a je stanovena tak, aby vzorek obsahoval přibližně 2 500 semen zkoušeného druhu. Pro stanovení výskytu semen jiných rostlinných druhů v kusech se použije celý zkušební vzorek, jehož hmotnost stanoví část I tabulka 1. (2) Zkoušení čistoty Cílem rozboru čistoty je stanovit a) hmotnostní složení zkušebního vzorku, na základě kterého lze odvodit složení partie osiva, b) podíl a druh neškodných nečistot, c) totožnost semen jiných rostlinných druhů. Při rozboru čistoty se zkušební vzorek pro rozbor čistoty rozdělí na tři části, a to na podíl čistých semen, neškodných nečistot a na semena jiných rostlinných druhů (plevelů a jiných kultur, které nenáleží ke zkoušenému botanickému druhu). (3) Početní stanovení semen jiných rostlinných druhů a choroboplodných útvarů Početní stanovení se provádí v souladu s požadavky pro daný botanický druh nebo na základě žádosti dodavatele vzorku. (4) Zkoušení klíčivosti Klíčivostí ve smyslu laboratorního zkoušení osiva se rozumí schopnost semen vyklíčit a poskytnout v optimálních podmínkách (vlhkost, teplota, světlo) a ve stanovené lhůtě normálně vyvinuté klíčence, u nichž se předpokládá, že v příznivých půdně klimatických podmínkách vyrostou ve vitální rostliny. V rámci zkoušky klíčivosti se semena dělí do čtyř kategorií na a) semena, která se ve stanovené lhůtě vyvinula v normální klíčence, kteří jsou předpokladem trvalého a uspokojivého vývoje rostliny, b) semena, která vyklíčila v abnormální (vadné) klíčence. Tito klíčenci nejsou schopni se v optimálních půdně klimatických podmínkách vyvinout ve vitální rostliny, c) jednotky osiva s více klíčky, které jsou schopné vytvořit více než jednu klíční rostlinu, d) svěží nevyklíčená semena. To jsou taková, která ani do konce zkušební lhůty nevyklíčila, ačkoli byla testována za optimálních podmínek. (5) Biochemická zkouška životaschopnosti Provádí se za účelem rychlého odhadu životaschopnosti osiva, zejména u druhů s dlouhou dobou klíčení nebo u dormantních semen. Vyskytují-li se ve vzorku po ukončení zkoušky klíčivosti svěží nevyklíčená, případně tvrdá semena, zjistí se jejich životaschopnost biochemickou zkouškou. Životaschopná (zbarvená) semena se pak započítají do klíčivých. O zařazení semene do kategorie životaschopných, případně mrtvých rozhoduje umístění a rozsah mrtvých (nezbarvených) tkání, nikoli intenzita zbarvení embrya. (6) Zkoušení vitality osiva Cílem zkoušky je poskytnout informaci o vhodnosti použití osiva v širokém rozsahu podmínek prostředí, popřípadě o skladovacím potenciálu partie osiva. Z hlediska uznávacího řízení je zkouška doplňkovým stanovením ke zkoušce klíčivosti. a) Vitalita osiva popisuje charakteristické znaky partie osiva, a to: 1. míru a vyrovnanost klíčení osiva, 2. schopnost semen vzcházet za nepříznivých podmínek prostředí, 3. schopnost uchování klíčivosti po dlouhodobém skladování osiva. b) Vitalita osiva se zjišťuje zkouškami 1. přímými, založenými na vytvoření stresových podmínek, ke kterým se řadí test urychleného stárnutí, 2. nepřímými, založenými na měření některých charakteristických znaků osiva. Jedná se například o zkoušku konduktivity u hrachu. (7) Zkoušení zdravotního stavu Účelem zkoušení zdravotního stavu je stanovení výskytu chorob přenosných osivem, ze kterého lze odvodit zdravotní stav celé partie. Slouží jako podklad pro volbu účinného opatření na potlačení nebo zničení škodlivých organismů. Výskyt chorob se zjišťuje těmito metodami: a) metodou na agarových plotnách, b) metodou na filtračním papíře, c) odstřeďovací metodou a d) přímou identifikací. (8) Zjišťování živočišných škůdců Účelem je stanovení výskytu živočišných škůdců, kteří se v důsledku přesunů osiva mohou šířit do nových oblastí. Výskyt živočišných škůdců je zjišťován metodou a) mikroskopickou, b) vyplavovací, c) prosévací, d) makroskopickou, e) inkubace semen při vyšší teplotě a vlhkosti. (9) Zkoušení pravosti druhu a odrůdy Za správnost označení druhu a odrůdy odpovídá dodavatel vzorku. V laboratoři se správnost označení druhu a odrůdy kontroluje ve všech případech, kdy je to možné zjistit makroskopicky podle vzhledu semen. Vyžaduje-li stanovení pravosti druhu nebo odrůdy speciální zkoušku, provede se pouze na žádost dodavatele vzorku. Výjimku tvoří vzorky, u kterých je taková zkouška stanovena. Jedná se o a) mikroskopické metody, kdy se mikroskopem stanovují specifické zvláštnosti týkající se morfologie semen, vnitřní anatomické stavby pletiv nebo buněčných struktur. Semena se vyšetřují buď stereolupou do 100 násobného zvětšení nebo mikroskopem do 1000 násobného zvětšení, b) fluorescenční metody, kdy působením krátkovlnných ultrafialových paprsků vydávají některé části semen a klíčních rostlinek, kořenové výměšky a výluhy semen viditelné (fluorescenční) světlo různé barvy a intenzity, na základě kterého lze různé druhy od sebe odlišit, c) chemické metody, které jsou založeny na barevné reakci semen nebo klíčních rostlin se specifickými chemickými látkami, d) fyzikálně chemické metody, kterými jsou odrůdy určovány na základě chemické izolace biologicky aktivních látek (proteinů, izoenzymů, nukleových kyselin) ze semen nebo klíčních rostlin. Tyto látky jsou pak separovány za konkrétních fyzikálních podmínek, e) cytologické metody, které se uplatňují u druhů s výskytem polyploidních odrůd a slouží k rozlišení diploidních semen od polyploidních na základě stanovení počtu chromozómů. Principem těchto metod je fixace meristematického pletiva v optimálním stadiu buněčného dělení, barvení chromozomů a jejich počítání pod mikroskopem, f) vegetační metody, kdy pravost a čistotu některých druhů, odrůd a forem lze stanovit hodnocením fenotypových znaků klíčních rostlin, mladých rostlin, popřípadě rostlin plně vyvinutých. Rostliny se pěstují v optimálním tepelném a světelném režimu, který je zpravidla v souladu s podmínkami pro zkoušku klíčivosti. (10) Zkoušení vlhkosti Účelem zkoušky je stanovení obsahu vody v osivu metodami vhodnými pro rutinní použití. Zkušební postupy jsou navrženy tak, aby minimalizovaly oxidaci, rozklad, popřípadě ztráty těkavých látek za předpokladu odstranění maximálního množství vody. Vlhkostí osiva se rozumí procenticky vyjádřený podíl fyzikálně vázané vody v osivu. (11) Stanovení hmotnosti tisíce semen Účelem zkoušky je stanovit u analyzovaného vzorku hmotnost tisíce semen. Hmotnost tisíce semen se stanoví z celého podílu čistých semen, u kterého se strojovým nebo ručním odpočítáváním zjistí počet semen. Po jejich zvážení s přesností na dvě desetinná místa se vypočte hmotnost tisíce semen. (12) Obalované osivo Vlivem obalovací hmoty nelze provést identifikaci semen a inertního materiálu, aniž by se poškodila struktura obaleného osiva dodaného ke zkouškám. Proto je nezbytné stanovit některé semenářské hodnoty odlišným způsobem než u osiva neobalovaného. a) Obalovaným osivem se rozumí 1. peletované osivo, kterým jsou víceméně kulovité jednotky vytvořené za účelem přesného výsevu, obsahující obvykle jediné semeno, jehož tvar a velikost nejsou okamžitě patrné. Peleta může kromě peletovací hmoty obsahovat i pesticidy, barviva, popřípadě další aditiva, 2. inkrustované osivo, kterým jsou jednotky, které víceméně zachovávají tvar semen, avšak velikost a hmotnost je odlišná. Inkrustovací hmota může obsahovat pesticidy, barviva nebo jiná aditiva, 3. granulované osivo, kterým jsou jednotky převážně válcovitého tvaru, obsahující zpravidla více než jedno semeno. Kromě granulovací hmoty mohou granule obsahovat také pesticidy, barviva nebo další aditiva, 4. osivové pásy, kterými jsou úzké pásky papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na němž jsou semena rozmístěna náhodně po skupinách nebo v jedné řadě, 5. osivové rohože, kterými jsou široké archy papíru nebo jiného rozložitelného materiálu, na kterých jsou semena uspořádána v řadách, ve skupinách nebo náhodně po celém povrchu archu, 6. mořené osivo, kterým je osivo ošetřené pouze pesticidy, barvivy nebo jinými aditivy. Tyto látky nezpůsobí oproti původnímu osivu významné změny ve velikosti, tvaru nebo hmotnosti, proto se takové osivo zkouší podle stejných metod jako osivo neošetřené. b) Příprava zkušebního vzorku K přípravě vzorku nesmí být použito centrifugální dělidlo a výška pádu pelet nesmí přesáhnout 250 mm. V případě osivových pásů a rohoží se náhodně odebere takový počet, aby bylo k dispozici dostatečné množství semen pro zkoušku klíčivosti. c) Zkouška čistoty Analýza čistoty peletovaného osiva, osivových pásů a rohoží se provádí na žádost dodavatele vzorku. Velikost zkušebního vzorku pro rozbor čistoty stanoví Tabulka 1. 1. Zkouška čistoty peletovaných semen zkušební vzorek je rozdělen do 3 podílů, a to na: - čisté pelety, - depeletovaná semena, - neškodné nečistoty. Zastoupení každého podílu se vyjádří jako procento hmotnosti. Veškeré jiné rostlinné druhy a neškodné nečistoty je nutno identifikovat. 2. ověřování pravosti druhu Provádí se za účelem zjištění, zda osivo náleží k botanickému druhu deklarovaného dodavatelem vzorku. Ze 100 pelet náhodně odebraných z podílu čistých pelet se odstraní peletizační hmota a u každého semene se identifikuje botanický druh. d) Zkouška klíčivosti Cílem zkoušky je stanovit procento normálních klíčenců, kteří náleží k deklarovanému botanickému druhu. Zkouška se provádí z frakce čistých pelet nebo přímo z pásek popřípadě rohoží. Pelety se umístí na substrát v takové podobě, jak byly laboratoří přijaty, aniž by se oplachovala peletizační hmota nebo se semena uvolňovala z materiálu pásky popřípadě rohože. e) Stanovení hmotnosti tisíce pelet a velikostní třídění Cílem je stanovit hmotnost tisíce pelet a třídění podle velikosti, aby byly naplněny technické požadavky na přesný řádkový výsev. Ve zváženém množství čistých pelet se spočítá počet pelet. Ze zjištěných hodnot se pak vypočítá hmotnost tisíce pelet. Ke stanovení sítového třídění se použije vzorek o stanovené hmotnosti. Podíl každé frakce na sítech se vyjádří v procentech. Část III Metody zkoušení sadby brambor Kontrola kvality sadby brambor se provádí a) jako součást uznávacího řízení množitelského porostu, a to zkoušky na přítomnost virových a bakteriálních chorob, b) jako součást uznávacího řízení sadby, a to mechanický rozbor sadby. Zkoušku provádí pracovník Ústavu nebo osoba, se kterou je uzavřena smlouva k provádění dílčích úkonů při uznávacím řízení podle § 17 odst. 1 zákona. Při rozboru se zjišťuje 1. velikostní třídění, 2. zastoupení jednotlivých vad v procentech hmotnosti. Část IV Metody zkoušení sazečky cibule a sadby česneku (1) Posuzování vzhledu sadby Posuzování vzhledu sadby se provádí za účelem subjektivního posouzení těchto parametrů: a) celkového stavu (rozpadavost cibulí, stejnorodost a vyzrálost sadby), b) vyrovnanosti, c) odrůdové pravosti a čistoty (tvar a barva cibulí), d) vlhkosti (omakem). (2) Laboratorní rozbor Smyslem laboratorního rozboru je objektivní stanovení a) čistoty (jen u sazečky cibule), b) velikostního třídění, c) mechanického poškození, d) výskytu cibulí naklíčených a porostlých, e) výskytu cibulí napadených chorobami a škůdci, f) neškodných nečistot (jen u sazečky cibule). Rozbor sazečky cibule Z průměrného vzorku 1 000 g se připraví dva zkušební vzorky o hmotnosti 500 g. Jejich proséváním na Steineckerově prosévadle se z jednotlivých podílů vyberou nečistoty, které se sloučí do 4 skupin 1. cibule naklíčené, 2. cibule mechanicky poškozené, 3. cibule napadené hnilobou, 4. inertní materiál. Každá skupina se samostatně zváží. Velikostní podíly se zváží po odstranění nečistot. Přibližně 10% cibulí se překrojí za účelem ověření zdravotního stavu. Podíl čistých cibulí a nečistot se vyjádří v hmotnostních procentech. Zastoupení jednotlivých podílů v rámci čistých cibulí se rovněž stanoví procenticky. Rozbor česnekové sadby Zkouší se 100 cibulí a jednotlivé složky se vyjádří početně, nikoliv v hmotnostních procentech. Nejprve se stanoví podsadba na kruhovém měřidle, dále se zjišťují cibule rozvité a porostlé. Poté se všech 100 cibulí oloupe za účelem stanovení povrchové hniloby. Cibule s okrajovými stroužky napadenými hnilobou, která zasahuje na příčném řezu maximálně do poloviny stroužku, se považují za mechanicky poškozené. Každá cibule napadená hnilobou představuje 1 %. Procento mechanicky poškozených cibulí se zjistí sečtením mechanicky poškozených stroužků a vydělením průměrným počtem stroužků v cibuli. (3) Stanovení odrůdové pravosti a čistoty Vyskytne-li se ve zkušebním vzorku druhová nebo odrůdová příměs, vyjádří se početně ze 100 kusů odebraných cibulí, u sazečky cibule hmotnostně z celého průměrného vzorku. Ve sporných případech rozhoduje výsledek vegetační zkoušky.“. Čl.II Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007. Ministryně: MVDr. Vicenová v. r.