Rostlinolékařský portál

Patogen napadá mimo kukuřici i další druhy obilnin, např. pšenici, ječmen, žito, oves, čirok a také mnoho druhů trav – např. kostřavy (Festuca spp.) aj. Vyskytuje se především na pozemcích, kde se pěstují obilniny nebo trávy delší dobu.

Černé tečky na povrchu listů, listových pochev nebo stéblech připomínají černě nebo kupky teliospor rzí.

První příznaky se objevují již na mladých rostlinách, které jsou zakrslé a usychají jim listy. Hypokotyl je zahnědlý. Při řezu odnožovacím kolénkem se objevují kruhovitě uspořádané hnědé skvrny. Kořeny napadených rostlin mohou zčernat. Patogen napadá i nadzemní části mladých rostlin, stéblo se zbarvuje z části nebo úplně černě a scvrkává se. Napadená rostlina se snadno láme a usychá.  
Na spodních listech a později i na horních a na listových pochvách se tvoří oválné nebo vřetenovité vodnaté skvrny světle hnědé barvy s červenohnědými nebo fialovými okraji, které se postupně zvětšují, napadené pletivo postupně odumírá a na odumřelém pletivu se vytváří černá ložiska konidií – acervuli (nepohlavní stadium houby) ve tvaru kupek, která někdy splývají a tvoří řady. Na stéblech jsou příznaky zřetelnější, napadená pletiva jsou zpočátku vybělena, později se zbarvují šedočerně. Později houba proniká do vřetene palic a do obilek. Napadené obilky jsou začernalé v podobě paprsků, hlavně v místě spojení s palicí. Na horní straně obilek se jen ojediněle vyskytují černé tečky. 
Napadené listy postupně žloutnou a nakonec odumírají. Při raném napadení stébla dochází k předčasnému dozrávání a také k lámání rostlin. Pozdní napadení se projevuje odumíráním vrcholů rostlin.

K primárním infekcím dochází z osiva, choroba se šíří postupně na hypokotyl, dále proniká do primárních kořenů a do odnožovacích kolének a odtud do stébel a listových pochev. Patogen se sekundárně šíří konidiemi, které se tvoří v acervuli na posklizňových zbytcích a jsou přenášeny větrem a vodními kapkami, po vyklíčení vytvářejí klíční vlákno s hnědým váčkem, který slouží jako apressorium a z něj vyrůstá vlákno, které proniká kutikulou do epidermálních buněk. Mycelium roste v pletivech intercelulárně. 
Teplomilný patogen, optimální teplota pro klíčení a tvorbu apressorria je 15–30 °C, pro růst mycelia je 28 °C a současně vysoká relativní vlhkost vzduchu. V optimálních podmínkách prostředí mohou konidie vyklíčit za pouhých 6–8 hodin při 100% vlhkosti.

Životní cyklus antraknózové hniloby stébel kukuřice (převzato od S. Dickey, BECK´S, USA, 2020 )

Škodlivost závisí na vývojové fázi napadených rostlin. Časně napadené rostliny předčasně odumírají. Později napadené rostliny ještě vykvétají a dozrávají. Napadené rostliny bývají často napadeny ještě sekundárními patogeny, např. fuzárii.

Pravidelné vizuální prohlídky porostu.

Podle povětrnostních podmínek.

• Nejsou stanoveny. 
• Ošetřuje se při zjištění výskytu.

• Hluboká orba. 
• Pěstování odolných odrůd (hybridů). 
• Střídání plodin, nepěstovat kukuřici po kukuřici, pěstování luskovin. 
• Důkladné zapravení posklizňových zbytků. 
• Provádění pěstitelských opatření, která urychlují rozklad rostlinných zbytků. 
• Vyrovnaná výživa (zejména dostatek draslíku a fosforu) a optimální hustota porostu.

V ochraně proti původci je možné vyžít antagonistických hub rodu Trichoderma.

Neprovádí se. Částečně je možné výskyt patogena omezit mořením osiva.

S ohledem na intenzitu ošetřovaných ploch nehrozí.  
Průzkumem rezistence a rezistentních populací škodlivých organismů se zabývají vybrané výzkumné ústavy. Výstupy monitoringu rezistentních populací jsou dostupné v záložce Rezistence u konkrétních ŠO.  
K zabránění vzniku rezistence, je doporučeno dodržovat opatření ve vztahu ke správné zemědělské praxi v podobě tzv. Spa vět uvedených na etiketě přípravků na ochranu rostlin. Podstatou opatření je neaplikovat stejné přípravky nebo přípravky se stejnou účinnou látku či ze stejné skupiny účinných látek vícekrát během sezóny, více zde.

Představuje nejen vyhodnocení účinnosti ošetření samotného, ale i vyhodnocení vlivu všech ovlivnitelných faktorů uvedených v kapitole Preventivní opatření. 
Účinnost ošetření je možné hodnotit:  

1. Krátce po ošetření (obvykle za jeden až tři dny, maximálně za týden u přípravků/prostředků, s pomalým mechanismem účinku), kdy se hodnotí biologická účinnost přípravku, tj. pokles výskytu populace škůdce nebo snížení stupně výskytu patogenu, poškození rostlin plevelů.
2. V době, kdy se všechny příznaky poškození rostlin projeví v maximální intenzitě, nebo v době před sklizní, kdy se hodnotí stupeň poškození rostlin (pokud to lze oproti neošetřované kontrole).
3. Po sklizni produktu, kdy se hodnotí nárůst nebo pokles ve výši výnosu, nebo v kvalitě produktu (pokud to lze oproti neošetřované kontrole).

Biologickou účinnost ošetření lze vyjádřit procentickým snížením (zvýšením) stupně výskytu ŠO po ošetření a porovnat ji s neošetřovanou kontrolou (např. vynechávka postřiku, cíleně neošetřená plocha).  
Výsledkem hodnocení je zjištění příčiny neúspěšnosti provedeného opatření a provedení nápravy, pokud je ještě možná. Pokud byla příčina zjištěna pozdě, připraví se pěstitel na opravná opatření v příští sezoně (nebo na následné plodině).

J. Juroch, ÚKZÚZ