Rostlinolékařský portál

Široce polyfágní druh, který infikuje mšice Aphididae, červce Pseudococcidae, třásněnky Thysanoptera, molice Aleyrodidae, okrajově též druhy z řádu Orthoptera, Heteroptera, Lepidoptera, Coleoptera, Hymenoptera. Parazituje i na samičkách a vajíčkách fytoparazitických háďátek rodu Meloidogyne, Globodera a Heterodera. Zároveň parazituje i na padlí (př. Sphaerotheca fuliginea, způsobující padlí okurkové) a rzích.

Klíčení konidií a sporulace vyžaduje většinou vysokou relativní vzdušnou vlhkost a vyšší teplotu (optimum 20 až 25 °C), což omezuje použitelnost tohoto druhu houby na skleníky. Optimální podmínky jsou důležité zejména v prvních 12 hodinách po aplikaci, kdy dochází ke klíčení a pronikání hyf do těla hostitele. V době, kdy patogen pronikne dovnitř těla hostitele, už není zapotřebí vysoká relativní vzdušná vlhkost. Uvnitř těla jsou vlhkostní podmínky zajištěny. Vhodné podmínky potřebuje opět pro proliferaci houby na povrch těla usmrceného škůdce. Pokud nejsou v této fázi vývoje podmínky optimální, houba na povrch neprorůstá a zůstává uvnitř dormantní.

Houba Lecanicillium lecanii vytváří na živné půdě nebo na infikovaném hmyzu vzdušné mycelium bílé barvy. Na dlouhých konidioforech se tvoří dlouhé, úzké, lahvicovité konidiogenní buňky (fialidy), které jsou umístěny v přeslenech. V jednom přeslenu mohou být vyvinuty 2, 3 až 4 konidiogenní buňky a jsou umístěny po obvodu konidioforu a kolmo naproti sobě. Konidiogenní buňky jsou dlouhé 11–30 µm a široké 1,4–1,8 µm. Z konidiogenní buňky se vyvíjejí postupně konidie a vždy nová, mladší odtlačuje dříve vytvořenou. Konidie tvoří shluky podobné kuličkám, protože konidie jsou k sobě přichyceny mucilagenní hmotou. Konidie jsou hyalinní oválné a hydrofilní o velikosti 2–5 x 3–5 µm. Pohlavní stádium náležející do rodu Cordyceps sp. vytváří různě barevné protáhlé kyjovité stroma, které vyrůstá z larvy, kukly nebo dospělce hmyzu. Ve stroma jsou vnořeny plodnice peritecia, uvnitř kterých se formují vřecka s askosporami. Pohlavní forma houby se přirozeně vyskytuje hlavně v tropických a subtropických oblastech, zejména v tropických a subtropických oblastech, zejména v pralesích.

Záměna je možná s dalšími druhy hub rodu Lecanicillium (L. muscarium, L. psaliotii, L. attenuatum, L. longisporum), protože všechny druhy Lecanicillium spp. mají bílou barvu mycelia. V úplném počátku infekce by mohl být druh L. lecanii zaměnitelný i za některé druhy hub rodu Isaria nebo Beauveria. Odlišit druhy Lecanicillium spp. od jiných rodů entomopatogenních hub je snadné na základě mikroskopických znaků sporulujících struktur. Determinace druhů rodu Lecanicillum je možná sice na základě mikroskopických znaků, nicméně přesnější identifikace druhů musí být provedena pomocí molekulárních metod.

Infikovaný jedinec zpravidla porůstá vzdušným bílým myceliem, které může v pozdější fázi získat nádech krémové barvy. Mycelium si zachovává vláknitý charakter oproti ostatním rodům entomopatogenních hub, které tvoří dříve nebo později kompaktní mycelium.

Přichycené konidie houby Lecanicillium lecanii na povrchu těla hostitele (škůdce) začnou při vhodných vlhkostních podmínkách bobtnat a následně klíčit. Mucilagenní hmota na povrchu konidie může tyto podmínky zajistit. Klíček roste a vytváří hyfu, která se rozrůstá a postupně se větví se na povrchu škůdce. Na konci špičky hyf se tvoří apresoria, která pomocí enzymů narušují kutikulu hmyzu a následně penetračním hrotem pronikají dovnitř jejich těla. Častým místem penetrace u hmyzích škůdců jsou méně sklerotizované části (např. mezi hlavou a předohrudí, mezi zadohrudí a zadečkem). Kromě přímé penetrace přes kutikulu hmyzu mohou hyfy pronikat do tělní dutiny škůdce pomocí přirozených otvorů (dýchací otvor, řitní nebo ústní otvor). Hyfy prorostou až do hemolymfy, kde začne houba následně vytvářet hyfová tělíska (tzv. blastospory), které se množí pučením. Smrt škůdce způsobuje houba uvolňováním sekundárních metabolitů (toxinů) a intenzivní tvorbou blastospor. Houba uvnitř těla hmyzu rychle kolonizuje jednotlivé tělní tkáně a orgány a ve velmi krátké době hostitele usmrtí a zcela ho vyplňuje a mumifikuje. Ve fázi mumifikace houba prorůstá zpět na povrch škůdce a tvoří vzdušné mycelium. Na vzdušném myceliu houba vytváří konidiofory, na kterých se v přeslenech tvoří lahvicovité konidiogenní buňky, ze kterých se tvoří ve shlucích konidie, které připomínají paličky. Konidie se uvolní vodou (např. déšť, rosa, zálivka), kdy se rozpustí mucilagenní hmota, která konidie držela při sobě. Zároveň se konidie mohou v prostředí šířit i zoochorně, kdy se konidie přichytí na tělo zdravých jedinců stejného druhu nebo jiných druhů hmyzu (škůdce), kteří je šíří dál. Šířící se konidie v prostředí mohou infikovat další jedince škůdce v populaci nebo porostu. V optimálních podmínkách (např. teplé mikroklima skleníků a foliových krytů) může být celý vývojový cyklus realizován v průběhu 3 až 5 dnů, v běžných podmínkách vegetačního období mírného pásma proběhne vývoj až v rozmezí od 7 do 14 dnů, záleží zejména na relativní vzdušné vlhkosti a teplotě prostředí.

Mezi nejvýznamnější druhy rodu Lecanicillium patří Lecanicillium lecanii, L. muscarium, L. longisporum, L. attenuatum, L. psalliotae a další. Houby rodu Lecanicillium se u nás v ČR přirozeně vyskytují zejména ve fyloplánu i v půdním prostředí, kde je schopna infikovat různé druhy hmyzu. Oproti druhům Beauveria bassiana, Metarhizium anisopliae a Isaria fumosorosea se jedná o slabšího entomopatogena. Houby rodu Lecanicillium jsou schopny infikovat méně sklerotizované druhy škůdců. Přirozeně se ve světě vyskytují v populacích mšic, molic, třásněnek a puklic, resp. zejména v populacích savého hmyzu. V současné době nejsou v ČR registrovány žádné biopreparáty na bázi L. lecanii. V Evropě je registrován biopreparát na bázi L. muscarium (=Verticillium lecanii), který je určen k regulaci populací molic a třásněnek na rychlené zelenině a okrasných květinách ve sklenících. Sekundárně může i tento druh po aplikaci parazitovat i na padlí a rzích.  
Po rozpuštění formulace biopreparátu jsou entomopatogenní houby aplikovány ve formě vodních suspenzí spor a to buď preventivně, nebo kurativně. Při kurativní aplikaci je třeba respektovat kontaktní účinek preparátů. Při ošetření nadzemních částí rostlin je nutné pečlivě ošetřit niky, ve kterých se vyskytuje cílový druh škůdce. Suspenze by se měla připravovat těsně před postřikem, případně maximálně 4–6 hodin před aplikací. Důležité je spotřebovat celou dávku, která byla připravena a to z toho důvodu, že po delší době smočení spor ve vodě ztrácí vitalitu a dochází k jejich odumření.

A. Bohatá, JČU