Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

třásněnka západní
Frankliniella occidentalis

třída: hmyz (Insecta) řád: třásnokřídlí (Thysanoptera) čeleď: třásněnkovití (Thripidae)

Vědecká synonyma: Euthrips occidentalis, Euthrips tritici californicus, Euthrips helianthi, Frankliniella tritici moultoni, Frankliniella nubila, Frankliniella tritici maculata, Frankliniella claripennis, Frankliniella canadensis, Frankliniella trehernei, Frankliniella occidentalis, brunnescens, Frankliniella occidentalis dubia, Frankliniella venusta, Frankliniella conspicua, Frankliniella chrysanthemi, Frankliniella dahliae, Frankliniella dianthi, Frankliniella syringae, Frankliniella umbrosa.

EPPO kód: FRANOC

Metodika IOR

Charakteristika
Hostitelské spektrum
Nespecifický, polyfágní škůdce. 
Vyskytuje se na více než 250 druzích rostlin mnoha čeledí. Ovocné dřeviny - jabloně, meruňky, broskvoně a nektarinky, švestky, jahodník a réva; zeleninové druhy - hrách, fazol, cibule, rajčata, papriky, okurky, melouny; polní plodiny – pšenice, žito, řepa, vojtěška, bavlník dále velké množství okrasných druhů rostlin jako jsou růže Rosa, chryzantémy Chrysanthemum, karafiáty Dianthus, mečíky Gladiolus, netýkavky Impatiens, gerbery Gerbera, pryskyřníky Ranunculus a santpaulie Saintpaulia. 
V severní Evropě se vyskytuje zejména na skleníkových plodinách, V jižní Evropě škodí na mnoha druzích polních plodin, včetně paprik, rajčat, jahodníku, stolních odrůdách révy a artyčocích a dokonce se stala dominantním druhem na volně rostoucích rostlinách.
Popis
Třásněnky jsou drobný štíhlý hmyz. Svoje jméno dostaly podle toho, že jejich úzká křídla mají na konci dlouhé třásně.
Dospělci jsou štíhlí s úzkými, třásnitými křídly, samice obvykle měří asi 1,7 mm, samci 1,3 mm. Obě pohlaví plně okřídlená. Samice mají vřetenovitý zadeček a proměnlivé zbarvení od žluté po hnědou až téměř černou, nohy většinou žluté, hnědé; přední křídla bledá s tmavými štětinami. Tykadla jsou tvořená osmi články, hlava je širší než delší. Na předním křídle jsou dvě úplné řady žilních štětin. Samice invazivního kmene škůdců jsou typicky žlutohnědé s tmavě hnědou kresbou na zadečku. Samci jsou podobní samicím, ale jsou menší, mají užší zadeček a jsou světlejší, obvykle nažloutle bílí. 
Vajíčka Jsou neprůhledná, ledvinovitého tvaru, dlouhé asi 200 μm; vložená do epidermis a mesofylu hostitelské rostliny. Vajíčka mohou být nakladena do listů, květních částí nebo plodů.  
Třásněnky procházejí dvěma larválními instary, larvy mají vřetenovitý tvar a jsou krémově bílé až žluté barvy. Tykadla mají 6 článků. Larvy L1 jsou 0,7–1,2 mm dlouhé, larvy L2 1,5–1,8 mm. První a druhý instar lze také rozlišit dle počtu a umístění malých štětin na zadečku. Tyto vzory štětin se u každého instaru a pohlaví liší, což umožňuje odlišit pohlaví. Larvy jsou pohyblivé, ale mají tendenci skrývat se na rostlinných částech, jako jsou například květy nebo vyvíjející se listy, nebo pod kališními lístky plodů. Při ohrožení vylučují kapky tekutiny obsahující varovný feromon, signalizující, aby se ostatní larvy rozptýlily a skryly. Na konci druhého larválního instaru larvy třásněnek většinou padají z rostlin na povrch země, aby se zde zakuklily ve vrstvě odumřelých zbytků rostlin, někdy se kukly vyvíjejí v půdě nebo přímo na rostlinách. 
Třásněnky mají rovněž dva instary kukel, které nepřijímají potravu. Přestože jsou pohyblivé, aktivně se nepohybují, pokud nejsou vyrušeny. První instar – propupa má krátké základy křídel a tykadla směřující dopředu. Kukla 2. instaru má základy křídel dosahující do poloviny zadečku a zpět zahnutá tykadla. Oba instary jsou obvykle bílé až krémové barvy.
Příznaky poškození
Dospělci a larvy žijí převážně v poupatech a květech nebo na mladých a měkkých částech rostlin. Na posátých místech se vyskytuje drobný, asi 1,5 mm dlouhý, pohyblivý štíhlý hmyz. Posáté květy a poupata jsou stříbřité, později žloutnou, deformují se, přestávají se vyvíjet a mohou předčasně opadat. 
U květin s barevnými květy okvětní plátky v místě napadení zbělí. Na listech napadených rostlin jsou stříbřitě lesklé nepravidelné skvrny s drobnými černými kupičkami trusu. Silně napadená místa později žloutnou, deformují se a nekrotizují. Mladé listy jsou v důsledku sání retardované a pokroucené.
Možnost záměny poškození
Poškození jinými druhy třásněnek lze vzájemně zaměnit.
Životní cyklus
Třásněnka západní může mít ve sklenících až 15 generací ročně. Samice kladou během života obvykle 20 až 40, maximálně 100 vajíček. Délka vývoje jednotlivých stadií závisí na teplotě. Samice žijí asi 90 dní, samci méně, většinou polovinu doby. Larvy a dospělci se živí obsahem rostlinných buněk, pylem rostlin a vajíčky roztočů. Samci jsou haploidní a vyvíjejí se z neoplozených vajíček, samice se vyvíjejí z oplozených vajíček a jsou diploidiní.
Způsoby šíření
Třásněnky jsou velmi malý hmyz, který žije skrytě na rostlinách; v transportovaném rostlinném materiálu jsou tedy obtížně detekovatelné. Rychle se rozmnožují, jsou vysoce polyfágní a žijí na mnoha okrasných druzích rostlin, které se přepravují po celém světě.  
Na krátké vzdálenosti se rozšiřují letem, na větší vzdálenosti se šíří napadenými hrnkovými nebo řezanými květinami nebo při produkci zeleniny sadbovým materiálem.
Hospodářský význam
Patří k celosvětově nejdůležitějším zemědělským škůdcům okrasných a zeleninových druhů a ovocných plodin. Její invazivita je přičítána mezinárodní dopravě rostlinného materiálu a rezistenci vůči insekticidům, které společně přispěly k rychlému rozšíření škůdce po celém světě.  
Přímá škodlivost spočívá v poškození rostlinných částí sáním a snížení či znehodnocení estetické hodnoty zejména okrasných rostlin posátím a trusem. Třásněnka západní je hlavním a nejdůležitějším přenašečem viru TSWV (Tomato spotted wilt virus) v evropských státech. Přenos viru je cirkulativního perzistentního typu. Viry získávají larvy prvního instaru nebo raného druhého instaru, které se živí infikovanou rostlinou. K rozmnožování a replikaci viru dochází uvnitř třásněnky. Přenáší také další rostlinné viry jako např. impatiens necrotic spot virus (INSV), chrysanthemum stem necrosis virus (CSNV), groundnut ring spot virus (GRSV), a tomato chlorotic spot virus (TCSV). 
Třásněnka je ale také významným predátorem fytofágních roztočů, např.na bavlníku v Kalifornii, kde je považována za užitečnou.
Zeměpisné rozšíření
Třásněnka západní pochází ze západní části USA, od 70. let 20. století se úspěšně rozšířila do mnoha zemí. V současnosti se vyskytuje ve střední a jižní Americe, Asii a Oceánii, Africe a v Evropě.
Monitoring a prognóza
Přímé metody monitoringu
Pravidelné a pečlivé vizuální prohlížení listů, zejména na okrajích porostů. Hledání prvních ojedinělých příznaků poškození () a jedinců škůdce na spodních – rubových stranách listů. Vhodné je použít zvětšovací lupu či binokulární lupu (mikroskop) pro potvrzení škůdce. 
Použití optických lapáků: Modré lepové desky umístěné v porostu k monitorování škůdce.
Rozhodování o provedení ošetření
Prahy škodlivosti
Práh škodlivosti není pro skleníkové kultury stanoven. 
Ošetřuje se neprodleně při zjištění výskytu.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
Využití souboru dostupných preventivních i kurativních opatření: 
  • Dodržovat zásadu střídání plodin, 
  • likvidace posklizňových rostlinných zbytků a plevelných živných rostlin po skončení vegetace (ve kterých mohou přežívat všechna vývojová stadia třásněnek) zapravením, odlklizením a spálením,  
  • desinsekce skleníků/foliovníků po ukončení /před zahájením další sezóny (dle možnosti) nebo vymrznutí skleníků/fóliovníků (dle možnosti), 
  • pečlivá kontrola nakoupené sadby (optimálně dočasná „karanténa“),  
  • výsadba zdravé sadby prosté škůdců, 
  • utěsnění otvorů, použití sítí proti hmyzu,  
  • dodržování hygienických opatření 
  • včasná detekce škůdce pravidelně prováděnými vizuálními kontrolami,  
  • vytváření optimálních podmínek zvýhodňujících užitečné organismy (optimální teplota a relativní vlhkost vzduchu).
Přirození nepřátelé jsou draví roztoči čeledi Phytoseidae, např. Amblyseius swirskiiNeoseiulus cucumeris, dále pavouci a dravé ploštice Orius insidiosus.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství. 
Použití optických lapáků: Snižování populační hustoty vychytáváním dospělců pomocí optických lapáků (modrých lepových desek) – pouze při nižší intenzitě výskytu (především na začátku výskytu). 
Vychytávání dospělců pomocí barevných vodních pastí, (modré, žluté a bílé mají vyšší účinnost než pasti červené, zelené a černé).
Chemická ochrana rostlin
Ošetřují se porosty při zaznamenání prvních příznaků napadení. Ošetření je nutné opakovat, hlavně při silném napadení. 
Z důvodu obsahu reziduí pesticidů a nutného dodržení ochranných lhůt je aplikace chemických přípravků na ochranu rostlin ve sklenících proti třásněnce na zelenině problematická.
Povolené přípravky na ochranu rostlin
Rezistence škůdce a antirezistentní strategie
Velmi často se vyskytují lokální rezistentní populace škůdce v důsledku nedodržování antirezistentních opatření. 
Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením doporučené dávky a stanoveného počtu aplikací.
Hodnocení účinnosti ochrany
Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou.