Rostlinolékařský portál

Jde o oligofágní druh vázaný na dřeviny z čeledi růžovitých, jako jsou různé ovocné stromy, ale i jeřáby, hlohy, střemchy, šípky.

Brouk je 1,8–2,8 mm dlouhý, válcovitý. Barva dospělců je smolně černá, okraje štítu a krovek hnědé. Zadečkové články při pohledu z boku stoupají šikmo vzhůru ke krovkám a nenesou žádné hrbolky ani výběžky. Brouci jsou typičtí velmi hrubým tečkování, tečky na bocích štítu dokonce navzájem splývají.
Larvy jsou rohlíčkovitého tvaru maximálně, beznohé a světlé až slonovinové barvy.

Druh je možné zaměnit s dalšími zástupci rodu Scolytus. Zvláště podobně se mohou jevit další druhy s hrubším tečkováním štítu a bez hrbolků či výběžků na zadečkových článcích, jako je Scolytus carpini nebo Scolytus intricatus. Tyto druhy jsou však vázány na jiné druhy hostitelských dřevin (habr resp. duby). Na stejných druzích hostitelských dřevin jako S. rugulosus žije Scolytus mali. Ten je však podstatně větší (3–4 mm) a je naopak typický velmi jemným a řídkým tečkováním štítu, který je tak značně lesklý.

Matečné chodby jsou podélně nebo méně často příčně orientované, jednoramenné, 1–4 cm dlouhé a 1–1,5 mm široké a jsou znatelné v bělovém dřevě. Larvové chodby jsou velmi těsně u sebe, neboť matečná chodba je hodně krátká. Zralostní žír brouci prodělávají v kůře kolem pupenů.

Pro specifickou vazbu na růžovité dřeviny je toto poškození zaměnitelné především s příbuzným druhem Scolytus mali, který však vytváří podstatně větší požerky (délka matečných chodeb 3–12 cm, jejich šířka 2 mm) a matečné chodby jsou podélně orientované.

Druh má u nás v nižších polohách nejčastěji dvě pokolení do roka, ve vyšších polohách jen jedno. První rojení připadá obvykle na květen (konec dubna až začátek června), ke druhému rojení dochází nejčastěji v červenci a srpnu.

Jakožto známý škůdce ovocných stromů je u nás tento druh dosti hojný a je rozšířen od nížin do hor. Napadá větve a tenčí kmínky oslabených ovocných stromů.

J. Foit, MENDELU