Rostlinolékařský portál

Vrtalka rajčatová je pravděpodobně původní jihoevropský druh, u nás běžně se vyskytující i v polních podmínkách. Je to široce polyfágní druh.  
Z hospodářsky významných rostlin napadá: zelí (Brassica oleracea var. capitata), okurka (Cucumis sativus), salát (Lactuca sativa), cuketa (Cucurbita pepo), meloun cukrový (Cucumis melo), rajče (Lycopersicon esculentum) a rmeloun vodní (Citrullus lanatus) a dále mnoho druhů pěstovaných pod sklem z 16 čeledí (nejčastěji Asteraceae, Brassicaceae, Cucurbitaceae nebo Solanaceae).

Dospělé samice jsou 2,0–2,3 mm dlouhé, samci jsou menší, měří pouze 1,5 mm. Jsou to malé mušky šedočerně až černě zbarvené, mají nápadný žlutý hrudní štítek s lesklou černou hřbetní částí, převážně žlutá stehna, hnědavé holeně a chodidla. Zadeček je široký, tmavý, jednotlivé články, tergity mají úzký žlutý lem na zadním okraji. Křídla jsou hyalinní, třásně okrové až hnědé. Třetí článek tykadel malý, kulatý a světle žlutý. 
Vajíčka jsou oválná, zpočátku bílá a průhledná a později krémová, asi 0,25 mm velká. 
Larvy eucefální, první instar je přibližně 0,67 mm dlouhý, druhý přibližně 1,6 mm a třetí instar je cca 2,5 mm dlouhý. Starší larvy mají přední část těla žlutou a zadní bílou. 
Kukla je soudečkovitého tvaru, rýhovaná, zpočátku zlatožluté barvy, později tmavě hnědé až černé barvy, asi 2 mm dlouhá. U kukel se projevuje sezónní dimorfismus. Přezimující kukly jsou tmavě hnědé až černé, nepřezimující jsou výrazně světlejší.

Existuje možnost záměny s dalšími druhy vrtalek, rozlišení je obtížné. 
Spolehlivá determinace se provádí na základě porovnání vnějších morfologických znaků a stavby samčích kopulačních orgánů

Na listech hostitelských rostlin se nacházejí malé bílé tečky o velikosti asi 0,2 mm, tzv. úživné vpichy po žíru a vpichy po kladení vajíček. Úživné vpichy jsou větší, spíše kulatého, ale i nepravidelného tvaru. Jsou dobře viditelné pouhým okem. Později lze na listech nalézt dobře viditelné miny, způsobené žírem larev. Jsou obvykle bílé s vlhkými černými a suchými hnědými ploškami, nepravidelně zkroucené, hustě zatočené a postupně se rozšiřující v závislosti na tom, jak larva roste a dospívá. 
U napadených rostlin dochází ke zpomalení růstu, žloutnutí, bělení a vadnutí. Silně napadené listy, poupata a plody mohou předčasně opadat. U mladých rostlin a semenáčů může minování larev způsobit významné zpoždění ve vývoji až úhyn rostlin. Místa s porušením pletiv jsou vstupní branou pro sekundární patogeny, houby a bakterie.

Vrtalky mají vysokou rozmnožovací schopnost a v optimálních podmínkách uskuteční 9 až 10 generací za rok. Přibližně 30 % samců se líhne o 1 den dříve než samice, které jsou schopné páření ihned po vylíhnutí. Neoplozené samice nejsou schopné kladení. 
Samice se dožívají asi týden i více, samci se dožívají max. 3 dny. Samice napichují kladélkem děložní a mladé listy a po úživném sání kladou do jamek po jednom vajíčku. Vajíčka jsou obvykle kladena na horní stranu listů, ale občas i na spodní stranu. Délka vývoje vajíček závisí na teplotě a trvá při průměrné teplotě 4–8 dní. Samice nakladou průměrně 7 vajíček za den, během života celkem asi 100 vajíček. 
Larvy procházejí celkem 3 instary, celkový larvální vývoj trvá v závislosti na teplotě 7–13 dní. Larvy se intenzivně živí, pokud není list schopen dostatečně uživit larvu, je schopna provrtat stonkem do jiného listu. Larvy však nejsou schopné penetrovat pokožku listu z vnější strany. Těsně před zakuklením vyvinuté larvy vyhryžou půlkruhovou štěrbinu na horní straně listu, kterou opustí list a brzy potom spadnou na zem a zahrabou se těsně pod povrch půdy, kde se zakuklí. Velmi vzácně se zakuklí na horní nebo spodní straně listů. 
Stadium kukly trvá ve skleníku přibližně 3 týdny. Během zimy vstupují do diapauzy nebo zpomalují vývoj do následujícího roku.

Nejvýznamnější škody vznikají minováním larev v děložních listech, pravých listech a listových řapících. V důsledku poškození listové plochy dochází ke snížení fotosyntézy a ke zpomalení růstu až k hynutí mladých rostlin. 
Vrtalka rajčatová přenáší virus tabákové mozaiky (tobamovirus).

Pravidelné a časté vizuální hodnocení zdravotního stavu plodiny ke zjištění prvních příznaků poškození rostlin škůdcem – vpichy a miny v listech. (Zjišťování vajíček nebo nejmladších vývojových stadií larev je však obtížné z důvodu jejich malé velikosti, nápadné jsou až vytvořené miny). 
Monitoring letové aktivity samců pomocí optických lapáků – lepových desek umístěných v porostech ke zjištění počátku, průběhu a intenzity výskytu.

Dle výskytu v předchozím roce (letech).

Nejsou v ČR stanoveny. 
Ošetřuje se neprodleně při zjištění výskytu.

Využití souboru dostupných preventivních i kurativních opatření: 

• Desinsekce skleníků po ukončení sezóny (dle možnosti) nebo  
• vymrznutí skleníků/fóliovníků, 
• pečlivá kontrola nakoupené sadby (optimálně dočasná „karanténa“ sadby před výsadbou),  
• likvidace rostlinných zbytků z produkce a plevelných živných rostlin v okolí produkce spálením (Asteraceae, Solanaceae, Brassicaceae, Cucurbitaceae), 
• včasná detekce škůdce, 
• podpora predátorů a parazitoidů.  
• průběžná likvidace napadených rostlinných částí (listy) a rostlin. 

Vychytávání dospělců pomocí optických lapáků (žlutých lepových desek) – pouze při nižší intenzitě výskytu (především na začátku výskytu).

Díky skrytému způsobu života larev ukrytých v minách je ochrana poměrně problematická. Lze však využít přirozených nepřátel, jako jsou parazitoidi rodu Diglyphus nebo Dacnusa případně dravých ploštic rodu Macrolophus. Z entomopatogenních organismů lze využít houby Bauveria bassiana nebo Paecilomyces sp. případně hlístovek rodu Steinernema. Aby byly přípravky na bázi hub a hlístovek účinné, je nutné zajistit dostatečnou vlhkost po aplikaci. Z rostlinných pesticidů jsou účinné přípravky na bázi azadirachtinu. Ošetření je nutné opakovat.

Z důvodu obsahu reziduí pesticidů a nutného dodržení ochranných lhůt je aplikace chemických přípravků na ochranu rostlin ve sklenících a fóliovnících problematická.

Vzniku rezistentních populací škůdců lze obecně předejít střídáním účinných látek insekticidních přípravků se stejným mechanizmem účinku a dodržením doporučené dávky a stanoveného počtu aplikací.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou.