Rostlinolékařský portál

Nejzávažnější škody způsobené stéblolamem bývají na pšenici. Jarní ječmen nebývá výrazněji napaden v ranějších etapách svého vývoje. Jeho napadení se může projevit až po vymetání. Ozimý ječmen je ke stéblolamu relativně odolný. Žito bývá stéblolamem napadáno málo. Tritikale může být napadeno stejně silně jako pšenice.

Příznaky stéblolamu se objevují na bázích stébel koncem odnožování až začátkem sloupkování. Rozhodující pro míru škodlivosti je množství a rozložení srážek a průměrné teploty v dubnu a květnu. Houba v tomto období prorůstá z napadených listových pochev na stéblo a vlhké a chladné počasí (4–10 °C) tento proces urychluje. Na pochvách spodních listů vznikají protáhlé, dohněda zabarvené skvrny. V některých letech je možno pozorovat napadení již na podzim. V pozdějších růstových fázích hostitele jsou charakteristické typické eliptické skvrny ve tvaru oka (odtud anglický název stéblolamu „eyespot“). Houba v místě svého růstu naruší cévní svazky dopravující vodu a živiny z kořenů do nadzemní části rostliny, čímž donutí klas nouzově dozrát. Také dochází k oslabení pevnosti paty stébla, přičemž v tomto místě může dojít ke snadnějšímu zlomení a polehnutí.

Hlavním zdrojem infekce stéblolamu je mycelium na posklizňových zbytcích, a také konidie, které se na infikovaných rostlinných zbytcích tvoří. K napadení hostitele dochází na podzim a během jara. Infekce začíná na koleoptili nebo na listové pochvě, přičemž mycelium postupně prorůstá až do stébla. Houba se také množí pohlavně, prostřednictvím askospor tvořených v apoteciích. Tento pohlavní typ rozmnožování však není z hlediska intenzity infekce ve srovnání s infekcí konidiemi významný, hraje však důležitou roli např. při vzniku rezistence stéblolamu vůči fungicidům nebo přenosu askospor větrem na velké vzdálenosti.

Stéblolam je nejzávažnější onemocnění z komplexu chorob bází (pat) stébel. Vyskytuje se na celém území ČR a je způsobován dvěma druhy hub a to O. yallundae a O. acuformis; mezi nimiž je několik rozdílů. O. acuformis má pomalejší růst mycelia a je proto druhem pro pšenici méně škodlivým než O. yallundae. Rychlost růstu mycelia a schopnost pronikat tkáněmi hostitele ovlivňuje důsledky v podobě poléhání porostu, nouzového dozrávání klasů a snížení výnosu. Rozsah škod závisí na procentu napadených rostlin a na stupni napadení jednotlivých stébel. 

Vizuální hodnocení rozsahu napadení porostu.

• Dle aktuálního výskytu.

• Favorizující faktory – teplota, úhrny srážek a zejména vlhkost.

• 15–20 % napadených odnoží ve fázi počátek sloupkování (BBCH 30).

• Na základě výstupů predikčních modelů apod.

Nepřímá opatření představují obecně známé a prakticky využívané agrotechnické postupy, které jsou založeny na vytváření optimálních podmínek pro růst a vývoj rostlin a naopak nevhodných ekologických podmínek pro vznik infekcí a šíření choroby. 
Dostatečně účinná preventivní ochrana musí být komplexní, zahrnující tato opatření: 

• Pěstování rezistentních / odolných odrůd. 
• Pravidelné střídání obilnin s neobilními druhy v osevním sledu (doporučuje se přerušení setí obilnin v osevním postupu na tři roky) a snížení podílu ozimých obilnin v osevním postupu. 
• Důsledné zapravení posklizňových zbytků. 
• Podpora rozkladu posklizňových zbytků v půdě. 
• Včasné ničení rostlin z výdrolu.

• Moření osiva. 
• Proti pozdním infekcím lze využít vedlejší účinnost především přípravků na bázi strobilurinů.

Vzniku rezistentních populací lze obecně předejít jednak používáním kombinovaných fungicidů nebo takovou strategií ochrany, kdy nedochází k opakovaným aplikacím přípravků se stejným mechanizmem účinku.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní neošetřenou variantou.