Rostlinolékařský portál

Virová nekrotická skvrnitost netýkavky postihuje velké množství dvouděložných i jednoděložných rostlin. Početnou skupinu hostitelských rostlin tvoří okrasné rostliny, např. listopadka (Chrysanthemum), netýkavka (Impatiens), muškát (Pelargonium), begónie (Begonia), gerbera (Gerbera), jiřina (Dahlia). 
Druhou velkou skupinou hostitelských rostlin je zelenina a polní plodiny, kdy nejvýznamnějšími hostiteli jsou především rajče (Solanum lycopersicum), paprika (Capsicum annuum), tabák virginský (Nicotiana tabacum), lilek vejcoplodý (Solanum melongena), brambor (Solanum tuberosum), salát (Lactuca), špenát (Spinacia oleracea) a podzemnice olejná (Arachis hypogaea). Mezi plevelné hostitele patří ptačinec (Stellaria media), rožec (Cerastium glomeratum) a řeřišnice (Cardamine scutata).

INSV, stejně jako virová bronzovitost rajčete (Tomato spotted wilt virus – TSWV), působí systémovou infekci. Vir se nachází ve všech částech rostlin. Jeho distribuce v rostlině je však nepravidelná, což zhoršuje detekovatelnost. Příznaky jsou stejné jako u TSWV, podle příznaků nelze tyto dva viry rozlišit. Běžný je i výskyt směsných infekcí obou virů, kdy v některých případech může dojít k zesílení příznaků.  
Příznaky jsou velmi proměnlivé v závislosti na kmeni viru, podmínkách pěstování a druhu, kultivaru a stáří hostitelské rostliny. Hlavní příznaky jsou nekrotické a chlorotické leze, kresby a kroužky - často soustředné na listech, nekrózy stonků, červenání, hnědnutí a bronzovitost listů i stonků, deformace listů a stonků, nekrózy růstových vrcholů, deformace a změny barvy květů, nepravidelné dozrávání plodů, na vybarvených plodech kroužky červené, žluté a bílé, někdy nekrotizující. Proměnlivá je i rychlost vývoje příznaků, u některých druhů se vyvíjí velmi pomalu (např. u bramboříku). Časté jsou také bezpříznakové infekce.

Příznaky napadení jsou stejné jako u virové bronzovitosti rajčete (TSWV), proto tyto dva viry nelze podle příznaků rozlišit. Mohou se vyskytovat také směsné infekce těchto dvou virů. Podobné příznaky způsobují také některé houbové a bakteriální choroby.

Způsob přenosu tospovirů třásněnkami je perzistentní propagativní, tzn. že virus se uvnitř vektora namnoží a vektor zůstává infekční po celý život. Přenos je možný larvami druhého stadia a dospělci, kteří jsou schopni přenosu, jen pokud získali virus v prvním nebo ve druhém larválním stadiu. Podmínkou schopnosti přenosu je tedy vývoj vektora na infikované rostlině.

Hmyzími vektory pro přenos INSV jsou některé druhy třásněnek. Jedná se o jediný přirozený způsob přenosu, protože přenos semeny nebyl prokázán. Virus je ovšem přenosný vegetativně infikovaným rostlinným materiálem nebo mechanicky.

INSV působí po celém světě závažné hospodářské škody, zejména na produkci okrasných skleníkových rostlin. Nejvýznamnější ztráty jsou v Evropě zaznamenány na okrasných rostlinách jako jsou begónie a netýkavka. V 90. letech byl virus nekrotické skvrnitosti netýkavky nejzávažnějším virem napadajícím květiny a hrnkované rostliny v USA. Vážným problémem je také výskyt infekcí INSV na zelenině. V Kalifornii někteří pěstitelé zaznamenali 30-50% napadení porostů salátu. Velké poškození bylo pozorováno také na paprikách, arašídech a tabáku. Na území České republiky bylo taktéž zaznamenáno hospodářsky významné poškození okrasných rostlin a zeleniny, především papriky. 
Rozsah škod ovlivňují především prováděná ochranná opatření, pěstební podmínky, náchylnost druhu rostliny k napadení virem, stáří rostlin v době napadení a dostupné zdroje infekce (okolní rostliny, plevele). 
INSV je, stejně jako TSWV, zařazen na seznam regulovaných nekaranténních škodlivých organismů pro Unii.

INSV se vyskytuje téměř po celé Evropě, jeho výskyt byl zaznamenán v Belgii, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Finsku, Francii, Itálii, Lotyšsku, Maďarsku, Německu, Nizozemí, Polsku, Portugalsku, Slovinsku, Španělsku a Velké Británii. V České republice byl virus poprvé zaznamenán v roce 1999 u importovaných rostlin rodu Columnea a Curcuma. Dále je široce rozšířen na území Severní Ameriky a Kanady. Další záznamy pochází z Chile, Mexika, Kolumbie, Egypta, Ugandy, Číny, Japonska, Iránu, Austrálie a Nového Zélandu.