Rostlinolékařský portál

Vždyzelené, převážně dvoudomé stromy nebo keře, bohatě větvené. Borka vláknitě nebo šupinatě odlupčivá. Dřevo měkké, rozlišené na širokou běl a červenohnědé, vonné jádro. Asimilační orgány vstřícné, křižmostojné, nebo v trojčetných přeslenech, jehlicovité nebo šupinovité, juvenilní vždy jehlicovité. Větvičky v průřezu nezploštělé, rozvětvené do všech stran. Samčí šištice složené z několika párů nebo přeslenů šupinovitých tyčinek, podlouhlé, žluté. Samičí šištice kulovité, složené z několika semenných šupin, při dozrání se mění v drobné, dužnaté, neotevírající se šišky (galbuly). Dozrávají zřídka 1. rokem, většinou až 2. nebo 3. rokem. Semena 1–3(12) v šištici, kulatá, vejčitá až kuželovitá, často rýhovaná nebo jamkovaná, s tvrdým, silným osemením. Semenáček má dvě (zřídka 4–6) dělohy, primární jehlice mají z obou stran bílé proužky. 
Existuje asi 60 druhů. 
jalovec chvojka 
Juniperus sabina 
Široce rozkladitý keř 0,5–1,5(5,0) m vysoký, se štíhle zašpičatělými, vzpřímenými až poléhavými větvemi. Juvenilní listy (na mladých jedincích nebo na spodních větvích) jehlicovité, vstřícné, slabě odstávající, 3–5 mm dlouhé, ostře špičaté, svrchu s bělavým pruhem. Adultní listy šupinovité, vstřícné, přitisklé, kosočtverečně vejčité, asi 1 mm dlouhé, tmavozelené, na hřbetě se žlázkou. Rozemnuté nepříjemně páchnou. Letorosty okrouhlé, asi 1 mm silné. Šišky (galbuly) na stopkách dolů háčkovitě ohnutých, kulovité až vejčité, 5–6 mm v průměru, modrohnědé nebo modročerné, ojíněné. Dozrávají 1. rokem na podzim nebo až na jaře 2. roku, obsahují většinou dvě semena. Kvete IV–V. Oblast rozšíření: Pohoří jižní Evropy, jih bývalého SSSR, Mongolsko (od Španělska po Altaj). Mohl by být původní i na Slovensku. U nás pouze pěstovaný, hojně v parcích a na zahradách, kde často tvoří velké porosty. Pro nízký vzrůst také hojně v alpínech. 
Celá rostlina je jedovatá, obsahuje monoterpenoidní sabinen a lignanový podofylotoxin. Obsahuje silici, která má dráždivé účinky na kůži. 
jalovec obecný pravý 
Juniperus communis 
Keř až nízký strom, často vícekmenný, výšky 2–6(12) m, s vřetenovitou až kuželovitou korunou, větve většinou vzpřímené, málokdy převislé. Borka červenohnědá, loupavá v tenkých pruzích. Dřevo má hnědofialové jádro. Jehlice šídlovité, ostře pichlavé, v trojčetných přeslenech, bázemi srostlé, 10–15 mm dlouhé, na líci žlábkovité, se širokým bílým pruhem, na rubu kýlnaté. Letorosty hnědavé, trojhranné. Samčí šištice žluté, vejcovité, samičí šištice zelené, kulaté. Šišky (galbuly) přisedlé, kulaté až vejcovité, 4–10 mm v průměru, modročerné, sivě ojíněné, na vrcholu mají jizvu až skulinu. Dozrávají 2.–3. rokem. Semena hnědá, podlouhle trojhranná, po 3(1) v šišce. Semenáček má dvě ploché, ± tupé, jehlicovité dělohy 6–8 x 1–2 mm, primární jehlice úzké, špičaté, shora s bělavým proužkem průduchů, jednotlivě postavené. Kvete IV-V. Oblast rozšíření: Téměř celá Eurasie. 
Jalovec obecný je chráněná rostlina. Z lesnického pohledu je jalovec dřevina podřadného významu. Je však důležitou průkopnickou rostlinou, počátečním stadiem zpětného vývoje od pastviny k lesu. Poskytuje vonné, velmi odolné dřevo, používané v řezbářství, dříve též k výrobě holí, dýmek, v domácnosti k uzení masa. Používá se ve farmacii jako součást léčivého čaje, šišky – galbuly se používají v potravinářské průmyslu (jalovcová, borovička, gin), jako koření a olej z nich k lékařským účelům. Má antiseptické účinky. Pěstovány různé kultivary vyšlechtěné z různých poddruhů a jiných přirozených vnitrodruhových jednotek. Nejčastěji vysazovány kultivary cv. ´Hibernica´ s úzkou, sloupovitou korunou, větve vzpřímené, větvičky na koncích přímé, jehlice nejsou pichlavé; dále cv. ´Suecica´ s korunou široce sloupovitou, větve vzpřímené, větvičky na koncích převislé, listy pichlavé, sivě zelené; cv. ´Cracovica´ s větvemi vodorovně odstálými, větvičky na koncích převislé, listy světle zelené; cv. ´Pendula´ s větvemi dlouhými, převislými; cv. ´Repanda´ nízkého kulovitého vzrůstu (vhodné do skalek); cv. ´Aurea´ s jehlicemi zpočátku zlatožlutými, později zelenajícími. 
jalovec virginský 
Juniperus virginiana 
Zpravidla jednokmenný strom, 12–20(30) m vysoký, s vejčitou až zaokrouhlenou korunou, s větvemi vzpřímenými až rozkladitými, větvičkami široce prostorově rozloženými. Borka červenohnědá, odlupčivá v pruzích. Dřevo měkké, vonné, s červeným jádrem. Juvenilní listy (na mladých jedincích nebo na spodních větvích a výmladcích) jehlicovité, vstřícné, dosti odstávající, 5–10 mm dlouhé, bázemi nesrostlé, ostře špičaté, svrchu se žlábkem s dvěma bílými pruhy. Adultní listy šupinovité, vstřícné, kosočtverečně vejčité, na špici odstávají od větévky, asi 1–1,5 mm dlouhé, tmavozelené, na hřbetě s malou žlázkou. Letorosty tenké, čtyřhranné. Šišky na přímých stopkách, kulovité nebo vejčité, 5–6 mm v průměru, tmavomodré, ojíněné. Dozrávají 1. rokem, obsahují 1–2 semena a nasládlou dužinu. Hojně vysazován jako okrasná dřevina, převážně jako soliéra v parcích a zahradách, často v četných kultivarech, vyznačujících se různým zbarvením listů (žlutavé, bělavé, modrozelené) nebo odlišným vzrůstem (od stromů s převislými větvemi až po zakrslé morfotypy), nejčastěji vysazován cv. ´Tripartita´ s větvemi vzhůru vyrůstajícími, na koncích nepřevislými, s převažujícími jehlicovitými listy nad šupinovitými. 
Oblast rozšíření: Východní část Severní Ameriky, Florida – jižní Kanada. 
jalovec čínský 
Juniperus chinensis 
Menší strom nebo keř, samčí kuželovité nebo sloupovité, samičí široce rozkladité, větvičky oblé, na koncích převislé. Šupinovité listy asi 1,5 mm dlouhé, tupé, jehlicovité listy 8–10 mm dlouhé, většinou v 3četných přeslenech, zřídka vstřícné, se 2 bělavými proužky. Galbuly kulovité, dozrávají 2. rokem, 2–3semenné, hnědé, ojíněné. Pěstován často v parcích a na zahradách pro okrasu jako solitéra. Pěstuje se v mnoha kultivarech, nejčastěji cv. ˇPfiztzeriana´ s větvemi šikmo vzhůru vyrůstajícími, na koncích převislými; převažují šupinovité listy nad jehlicovitými. Dále cv. ˇPfiztzeriana aurea´ s listy zlatožlutými, cv. ´Kosteriana´ habitem podobný předchozím, šupinovité listy však modrozelené.