Rostlinolékařský portál

Mn-deficientní skvrnitost ječmene, abiotická nekrotická skvrnitost ječmene, větrné polehnutí ječmene

hnědá rzivost ječmene, padlí ječmene, prašná snětivost ječmene, pruhovitost ječmene, růžovění klasů obilnin, sněžná plísňovitost obilnin, spála obilnin, stéblolam pšenice (a další choroby bází stébel - lemovaná stébelná skvrnitost pšenice, sněžná plísňovitost obilnin, obecná krčková a kořenová hniloba pšenice), sítovitá skvrnitost ječmene, tmavohnědá skvrnitost ječmene, tyfulová plísňovitost obilnin, vřetenovitá hnědá skvrnitost ječmene, černání kořenů a báze stébel obilnin

bejlomorka sedlová, bodruška obilná, bzunka ječná, hraboš polní, hrbáč osenní, háďátko ovesné, kohoutek modrý, kohoutek černý, květilka obilná, kyjatka osenní, kyjatka travní, křísek polní, larvy kovaříkovitých, mšice střemchová, obaleč obilní, plodomorka plevová, plodomorka pšeničná, třásnokřídlí, vrtalka ječná, zelenuška žlutopásá

Dlouhodobým a opakovaným používáním herbicidů docházelo ke změnám plevelových společenstev. Ze zemědělských ploch byly - a stále jsou - významně potlačovány citlivé druhy plevelů, naopak se zvýšila početnost druhů tolerantnějším k herbicidům. Jednotlivé plevelné druhy se postupně přizpůsobovaly měnícím se přírodním podmínkám, později technologiím pěstování. Některé rostliny nebyly schopné postupně se přizpůsobovat obdělávání půdy a z polí vymizely (kolenec rolní). Některé plevele zase byly tak svázané s technologií pěstování, že po změně technologie nebyly schopné se v nových podmínkách reprodukovat (koukol polní). Pěstování kulturních rostlin v monokulturách je z pohledu ekologické rovnováhy nepřirozeným jevem. Snahou vytvořit co nejvhodnější podmínky pro kulturní rostliny jsou ovlivňována původní rostlinná společenstva. V minulosti byla plevelová společenstva co do druhového spektra velmi bohatá. Na polích v jednotlivých kulturních rostlinách bylo zastoupeno mnoho desítek plevelných druhů, které konkurovaly kulturním rostlinám i samy sobě navzájem. Byla tak zajištěna druhová rozmanitost a poměrná stabilita plevelových společenstev. Vývoj druhového složení plevelových společenstev byl a stále bude ovlivňován celou řadou faktorů. S rozvojem intenzivního zemědělství, který začal v minulém století a stále pokračuje, bylo v zemědělství aplikováno mnoho nových poznatků. Významně byla plevelová společenstva ovlivněna zavedením nových osevních sledů, rozvojem mechanizace, která ovlivnila kvalitu agrotechniky, rozvojem využití minimalizačních technologií zpracování půdy, rostoucí intenzitou využívání statkových a minerálních hnojiv, nejvíce však používáním herbicidů v posledních padesáti letech. Další reakcí je pak vznik rezistence vůči herbicidům - například rezistentní populace chundelky vůči sulfonylmočovinám a dalším herbicidům ze skupiny ALS inhibitorů (v ČR jsou již desítky pozemků se silnou rezistencí). 
Plevele jednoleté - jedná se o plevelné druhy s výhradně generativním způsobem rozmnožování (prostřednictvím semen nebo plodů) v rámci jedné vegetační sezony. 
Efemérní plevele - druhy jednoletých plevelů vzcházející na podzim nebo v průběhu zimy a dozrávající v následujícím roce. Poměrně brzy na jaře velmi rychle obnovují růst, velmi rychle dosahují fáze kvetení a k tvorbě semen většinou dochází už koncem jara nebo počátkem léta. Jedná se většinou o drobnější druhy, které kulturní plodině výrazněji nekonkurují. Nejvýznamnějšími zástupci jsou: rozrazil břečťanolistý, huseníček rolní, osívka jarní, plevel okoličnatý, penízek prorostlý apod.
Časné jarní plevele - plevele časně setých jařin, řada těchto plevelů vzchází i později v průběhu vegetace. Klíčí při teplotách od 1°C. Mezi nejvýznamnější druhy jarních plevelů patří oves hluchý, hořčice polní, ředkev ohnice, konopice polní, opletka obecná, truskavec ptačí, drchnička rolní apod. 
Pozdní jarní plevele - jedná se o teplomilnější druhy plevelů, které začínají vzcházet až při teplotách půdy kolem 10 °C, obvykle vzcházejí i v průběhu vegetace. Jedná se o plevele, které se uplatňují zejména v širokořádkových plodinách, v porostech obilnin je jejich škodlivost omezená. Hlavními zástupci jsou merlíky bílý a zvrhlý, laskavce zelenoklasý a srstnatý, rdesno blešník, ježatka kuří noha, béry sivý a přeslenitý, bažanka roční a další. 
Ozimé plevele - tato skupina je druhově nejpočetnější. Patří sem jak typické ozimy, které vzcházejí převážně v podzimním období, tak druhy, které vzcházejí v průběhu celého vegetačního období a dokáží přečkat zimu ve formě listových růžic. Z velmi široké skupiny plevelů jsou z hlediska ochranných opatření významné zejména konkurenčně silné plevele svízel přítula, mák vlčí, heřmánkovec nevonný, chundelka metlice, úhorník mnohodílný, chrpa modrá. Drobnějšími druhy spodního patra jsou violka rolní, rozrazil perský, ptačinec žabinec, hluchavka nachová. 
Plevele dvouleté a víceleté, rozmnožující se převážně generativně - nejedná se o typické plevele jednoletých kultur. Plevele této skupiny zaplevelují především trvalé kultury a víceleté porosty, často trvalé travní porosty. Mezi tyto druhy patří mrkev obecná, škarda dvouletá, pampeliška, širokolisté šťovíky, pelyněk černobýl apod. 
Plevele vytrvalé, rozmnožující se převážně vegetativně - plevele se schopností intenzivního vegetativního šíření pomocí nadzemních nebo podzemních orgánů, výjimečně mohou být na orné půdě odkázány pouze na vegetativní rozmnožování (rdesno obojživelné). Obvykle mají schopnost vegetativního i generativního šíření. Tuto skupinu plevelů pak podle hloubky prokořenění dělíme na: plevele mělčeji kořenící (mochna husí a plazivá, pryskyřník plazivý, popenec břečťanolistý, pýr plazivý, čistec bahenní a další) a plevele hlouběji kořenící přeslička rolní, pcháč oset, svlačec rolní, mléč rolní a další).

Plevele významně ovlivňují výnosy obilnin. Jejich škodlivost se projevuje nejen snížením výnosu, ale také zvýšenými náklady na sklizeň, čištění a sušení. Ochrana proti plevelům však dosahuje ekonomické efektivnosti teprve od určité úrovně zaplevelení. Tato úroveň je označována jako práh škodlivosti a je pro obilniny charakterizována u vybraných plevelů následujícími počty na 1 m²: svízel přítula 0,1–0,5 rostlin/m², ostatní dvouděložné plevele 10–30 rostlin/m², trávovité plevele 10–20 rostlin/m². Vytrvalé plevele pcháč oset a pýr plazivý svým konkurenčním působením i několikanásobně převyšují jednoleté plevele a práh škodlivosti se pohybuje v rozsahu 0,1–0,2 rostlin/m².
V jarních obilninách patří k nejvýznamnějším konkurentům oves hluchý, opletka obecná, konopice polní, merlík bílý a zvrhlý a pcháč oset. 
Významným konkurentem se mohou stát i ozimé plevele, jako heřmánkovec nevonný či svízel, pokud se jedná o rostliny vzešlé v průběhu podzimu či zimy a tyto nebyly zničeny jarní přípravou půdy.

Při rozhodování o konkrétním termínu ošetření je důležité zohlednit termín aplikace z hlediska růstové fáze plevelů (neprovádět aplikaci v nevhodném aplikačním termínu) a dodržet doporučenou aplikační dávku herbicidu. Výskyt plevelů dosahuje velmi často značné variability nejen mezi pozemky a oblastmi, ale rovněž v rámci jednoho pozemku. Vzhledem k tomu, že herbicidy se vyznačují v některých případech i zásadními odlišnostmi ve spektru účinnosti, mohou rozdíly v nákladech na ochranu proti plevelům dosahovat až násobků nejlevnějších variant. Proto je velmi významné provádět výběr herbicidu dle skutečné struktury a intenzity zaplevelení. Přitom není nezbytné posuzovat každý plevel samostatně, ale je možné vytvořit skupiny plevelů, proti nimž by měla být směřována ochrana. 
Tyto skupiny představují: 
a) chundelka metlice, 
b) svízel přítula, 
c) citlivé dvouděložné plevele, 
d) odolné dvouděložné plevele, 
e) pcháč oset,
f) oves hluchý,
g) pýr plazivý.

Při opakovaném používání stejných přípravků existuje riziko vzniku rezistence, proto je třeba střídat přípravky s různým mechanizmem působení.

Vizuální hodnocení výskytu plevelných rostlin v období vzcházení a v průběhu vegetace.