Rostlinolékařský portál

Druh je monofágním zástupcem fytofágního hmyzu. V našich podmínkách ho můžeme nalézt především na buku lesním (Fagus sylvatica).

Dospělci jsou 4−5 mm dlouzí, mají poloprůhledná blanitá křídla, která jsou vyztužena pouze čtyřmi podélnými žilkami. Vyskytuje se pouze jemné obrvení. U samičích jedinců je nápadný zadeček, který je mírně červený a je zakončený vysunovatelným kladélkem.
Larvální jedinci jsou bez končetin a dosahují velikosti cca 4 až 5 mm. Při vývoji se nacházejí vždy po jedné v hálkách, které se tvoří na napadeném listu.

Tohoto škůdce je díky charakteristickému poškození, resp. tvorbě charakteristických hálek, možné zaměnit pouze s dalšími cecidogenními zástupci. Živná dřevina, velikost hálek a jejich orientace na svrchní straně listu vylučuje záměnu s jiným zástupcem, než ze stejné čeledi. Od bejlomorky bučinové se liší červenou barvou a hladkým povrchem vyzrálých hálek.

Na listech se činností larev vytváří charakteristické novotvary – cecidie (hálky). V počátcích mají bledě zelenou barvu, která později přechází do sytě červené. Vyzrálé hálky mají velikost cca 6 mm na výšku a 3 mm na šířku.

Tvorbou podobných hálek se také vyznačují jedinci skupiny Eriophyidae – vlnovníkovití. Hálky těchto živočichů jsou, ale podstatně menších rozměrů a jsou vázány na jiné hostitelské spektrum dřevin. Příbuzný druh bejlomorky (Hartigiola annulipes) se odlišuje hálkami jiného tvaru a zbarvením.

V našich podmínkách (střední Evropa) zimuje tento druh ve stádiu dorostlých larev (ojediněle také jako kukly). Po zimování dochází ke kuklení (březen) a následně k rojení a kladení na listy buků (duben). Přes léto probíhá samotný vývoj larev s tvorbou charakteristických hálek.

Škodlivost bejlomorky závisí především na stáří a vitalitě hostitelských dřevin a hojnosti hálek. Ohroženy jsou věkově mladší dřeviny buku, které budou po intenzivním zasažení strádat. Listy nebudou mít přirozenou velikost a ojediněle mohou opadávat.

P. Martinek, MENDELU