Rostlinolékařský portál

Paprika se v osevním postupu zařazuje zpravidla po obilninách.

Vhodnými předplodinami jsou mimo obilnin rovněž luskoviny. 
Papriku se nedoporučuje pěstovat po druzích z čeledi lilkovitých, po sobě nejdříve za 4 roky.

Půda má být lehká, záhřevná, s dostatkem humusu, nejvhodnější jsou černozemě, spraše, hnědozemě s obsahem humusu nad 3 %, pH v rozmezí 6,2–6,8. 
Paprika je velmi náročná na teplo, světlo i vláhu. Nedostatek světla vede k opadávání květů, květních poupat i zpomalení vývoje rostlin. 
Optimální teplota je 22–25 °C, v noci o 7 °C nižší, minimální teplota 14 °C. Při teplotě 30 °C, nebo naopak 8 °C se růst papriky zastavuje. Průměrná roční teplota stanoviště by měla být vyšší než 9 °C. Optimální nadmořská výška je do 200 m. Důležitá je dobrá provzdušenost půdy. 
Paprika je náročná na obsah a výměnu půdního vzduchu, proto je potřeba věnovat pozornost kultivaci půdy.

Nejvhodnější termín výsevu je do 20. února. Výsevek je 0,5–1 kg/ha. Vysévá se do sadbovačů. Klíčí při teplotě 25–30 °C za 7–8 dní, při teplotě 13–14 °C za 15 dní. Při teplotě pod 13 °C se klíčení zastavuje. Po vyklíčení se teplota upraví na 15–17 °C (na týden), v dalším období na 17–20 °C ve dne a 12–14 °C v noci. Mladé rostliny vyžadují dostatek světla, jinak se vytahují. 
Rovněž je nutná pravidelná zálivka a přihnojování vodorozpustnými hnojivy (při pěstování v sadbovačích jednou za týden). 
Týden před výsadbou je nutné intenzivně větrat, aby se sadba otužila.

V našich podmínkách se paprika pěstuje vždy z předpěstované sadby, přímé výsevy se neosvědčily. 
Paprika se vysazuje do sponu 0,4 x 0,4 m nebo 0,6-0,5 m, případně do dvouřádků 0,8–1,0 + 0,4–0,5 x 0,3–0,4 m. Výsadba do dvouřádků bývá spojena s kapkovou závlahou a s přihnojováním a nakrýváním černou PE fólií nebo textilií. Nejlépe je vysazovat tzv. „na vodu“. 
Týden po výsadbě se provede podsadba uhynulých sazenic. 
Počet rostlin by měl být 40 000–62 000 na 1 ha.

Během vegetace je u výsadeb bez fólie nezbytná kultivace, alespoň 2x za vegetaci z důvodu odstranění plevelů a provzdušnění půdy. Plevele je možné regulovat i herbicidy. Přihnojení se provádí koncem června, druhé cca za měsíc. 
Zavlažuje se pravidelně v intervalu 7–10 dní dávkami 15–30 mm. Celkové množství závlahové vody za vegetaci je 240–280 mm. Teplota vody k závlaze by měla být maximálně o 5 °C nižší než teplota půdy.
Sklizeň
Paprika se sklízí ručně probírkou v týdenních intervalech, když plody dosáhnou požadované odrůdové velikost, jsou lesklé a mají odpovídající odrůdové vybarvení. Nedostatečně vyvinuté plody mají trávovitou, pro papriku atypickou chuť. Opožděná sklizeň naopak zbrzdí násadu dalších květů, plodů a sníží výnos. Při doplňkové závlaze a v optimálních podmínkách lze dosáhnout výnosu 50–60 t/ha. Pro konzervárenské účely i pro přímý konzum se v závěru sklizňového období sklízí plody v botanické zralosti. Skladovatelnost paprik je 10–20 dní při teplotě 7–10 °C. Častou chybou je podchlazení plodů, které má za následek černání a zahnívání stopek v obchodní síti.

Cílem zpracování půdy je připravit optimální podmínky pro růst a vývoj rostlin a tím i pro dosažení vysokého výnosu v odpovídající kvalitě. Přípravou půdy rozumíme v prvé řadě mechanické zpracování půdy, kterým se zasahuje do fyzikálního stavu (hospodaření s vodou, vzdušného režimu půdy), do biologického stavu (podmínky pro život půdních mikroorganizmů) i do chemického stavu (uvolňování živin z jílovito–humusového komplexu do půdního roztoku). 
Při jarní přípravě půdy se urovná povrch smykem a vláčením. Kultivátorováním se udržuje bezplevelný stav. Základní hnojení se provádí před výsadbou a 2x během vegetace se provede přihnojení.

Většinou se pěstují odrůdy s velkými plody, patřící k poddruhu macrocarpum, které upřednostňují jak pěstitelé, tak i spotřebitelé. Velkoplodé silnostěnné plody jsou těžší, produktivita práce při ruční sklizni je vyšší a náklady nižší. Pro spotřebitele mají větší, těžší plody nižší procento odpadu při kuchyňském zpracování, a tedy vyšší jedlý podíl. Převážně se pěstují odrůdy se sladkými plody, pálivé odrůdy se pěstují méně.

Důležitým opatřením je využívání certifikovaného osiva.

Doporučuje se pravidelně provádět agrochemický rozbor reprezentativního vzorku půdy na obsah živin (N, P, K, Ca, Mg) a stanovit hodnotu pH. 
Harmonická výživa přispívá k optimálnímu vývoji rostlin a jejich přirozené schopnosti odolávat infekčnímu tlaku patogenů. Veškeré hnojení je vhodné provádět na základě aktuálního obsahu živin v půdě. 
Paprika vyžaduje půdy teplé, kypré, biologicky činné a bohaté na humus. Proto se pěstuje v 1. trati. Za základ je považován chlévský hnůj v dávce 35 t/ha aplikovaný ve tří- až čtyřletém cyklu. Společně s hnojem je možné na podzim zapravit část fosforečných a draselných hnojiv. Optimální hodnoty půdní reakce (pH) se pohybují v rozpětí 6,0–7,0, tedy neutrální až slabě kyselá. 
Je třeba si uvědomit, že vápněním regulujeme úroveň půdní reakce (kyselosti) a současně dodáváme vápník jako živinu. Jeho nedostatek se projevuje na zelených i zralých plodech paprik hnědočernými skvrnami, přičemž mohou plody i zahnívat. Opatřením je opakovaná mimokořenová aplikace (postřik) 1% roztoku ledku vápenatého či CaCl₂ (Kalkosan). 
Na jaře, asi 14 dnů před výsadbou, se dodá zbytek fosforečných a draselných hnojiv a asi ½ hnojiv dusíkatých. Hořečnatá hnojiva aplikujeme před výsadbou. 
Paprika má mělčí kořenový systém a vyžaduje vyšší obsah přístupných živin, nicméně je citlivá i na větší koncentraci solí a chlóru (preferuje síran draselný před draselnou solí – KCl). Systémem dělených dávek živin je možno tento problém eliminovat. 
Uvádí se odběr živin 1 tunou produkce plodů papriky následovně: 2,7 kg N; 0,4 kg P; 3 kg K; 2,25 kg Ca; 0,25 kg Mg; 0,4 kg S, nebo se uvádí následující celkový odběr živin v kg z 1 ha při výnosu papriky 25 t/ha: 68 kg N; 20 kg P; 75 kg K; 58 kg Ca; 8 kg Mg. Při optimalizaci výživy papriky se vychází z půdního druhu, klimatické oblasti, obsahu živiny v půdě a aplikovaného organického hnojení. 
Příliš vysoké dávky dusíku způsobují bujný růst vegetativních orgánů a opožďují kvetení, tvorbu a dozrávání plodů. Při určování dávek dusíku je znát jeho obsah v živném prostředí a výrazně omezit aplikaci nitrátové formy dusíkatých hnojiv během vegetace zeleniny. Doporučuje se rozdělit výslednou dávku dusíku následovně: základní hnojení – 60 % (močovina, síran amonný, dusičnan amonný, LAV), přihnojení za 20 dnů po výsadbě – 20 %, přihnojení 40 dnů po výsadbě – 20 % (DASA 26–13, LAV). Při pěstování papriky v integrované produkci je povolen maximální limit dusíku v dávce 80 kg/ha. 
Z mikrobiogenních prvků je paprika náročná na železo, molybden, bór a mangan, které můžeme aplikovat formou půdní nebo přednostně mimokořenové výživy.

Nedostatek vláhy vede rovněž k opadávání květů, květních poupat i zpomalení vývoje rostlin. 
Zásobení vodou v půdě by mělo být 60-80 % polní vodní kapacity.