Rostlinolékařský portál

Doporučuje se volit takový sortiment plodin (včetně meziplodin), který umožní jejich účelné střídání a při rotaci na stejném stanovišti dodržoval dostatečný časový odstup mezi plodinami, které jsou hostitelé obdobných chorob a škůdců (především půdou přenosných). 
V osevním postupu je účelné dodržet minimální odstup mezi cibulovou zeleninou. Pro omezení fusariové hniloby je to minimálně 4 roky, v případě výskytu bílé hniloby cibulové zeleniny až 8–10 let. Omezení četnosti cibulové zeleniny na stejném stanovišti omezuje také výskyt dalších chorob a škůdců, jako např. bakteriálních hnilob, vlnovníka česnekového aj.

Při pěstování cibule kuchyňské a česneku kuchyňského je vhodné využívat stanoviště s lehčími, propustnějšími půdami, neboť na těžkých, vlhkých a příliš teplých půdách (nad 20 ºC) je vyšší riziko výskytu fusariové hniloby česnekovitých, která napadá česnekovitou (cibulovou) zeleninu. Vysoká vlhkost půdy podporuje také rozvoj bakteriálních hnilob, bílé hniloby cibulovin a vývoj drátovců (larvy kovaříkovitých brouků). Pro omezení výskytu plísně cibule je doporučeno vybírat osluněné a vzdušné polohy.

Je účelná taková organizace porostu cibulové zeleniny, která odpovídá používané kultivační technice, čímž se zamezí během pracovních operací zbytečnému mechanickému poškozování pěstovaných rostlin, které rostliny oslabuje a vytváří se tak vstupní brána pro infekci.
Je přínosné nepřehušťovat porosty, čímž se omezí náchylnost k napadení především houbovými chorobami (krčková hniloba česnekovitých, plíseň česnekovitých, kladosporiová skvrnitost listů, rzivost, botryotiniová skvrnitost listů cibule). Je však vhodné dodržet minimální počet jedinců na hektar dle níže uvedené tabulky.

Druh zeleniny	Výsadba [ks sazenic]	Výsev [ks semen]
Cibule kuchyňská	-	625 000
Cibule sečka	-	1 000 000
Česnek kuchyňský	800 kg	-
Pažitka pravá	50 000	-
Pór zahradní	160 000	-

Při pěstování cibule je vhodné upřednostňovat přímé výsevy před pěstováním ze sazečky, neboť tento způsob pěstování omezuje rozvoj virové žluté zakrslosti cibule a krčkové hniloby česnekovitých. 

Zakrytí výsadby podzimního česneku netkanou textilií již na zimu omezí rozvoj houbomilky česnekové. Zakrytí porostů česnekovité zeleniny na jaře netkanou textilií lze také využít pro omezení napadení květilkou cibulovou.

Výběrem šetrné mechanizace lze omezit mechanické namáhání a poškozování cibulí při sklizni, které by mohlo zvýšit výskyt chorob při skladování. Pro omezení hniloby způsobené bakteriálními chorobami, ale i krčkové hniloby česnekovitých je výhodné provádět sklizeň v odpovídajícím fyziologickém stádiu (nikoliv přezrálé cibule) a výhradně za suchého počasí. Pro sklizeň cibule kuchyňské je optimální stádium, kdy asi dvě třetiny natě polehnou na povrch půdy. Po vyorání se cibule nechá doschnout a nať se odstraňuje až po jejím úplném zaschnutí.

Při výběru odrůd česnekovité zeleniny se doporučuje orientovat na registrované odrůdy s maximální možnou odolností vůči chorobám a škůdcům. Důležitý je výběr odrůd, které odpovídají zvolenému termínu pěstování a konkrétním půdním a klimatickým podmínkám. Pro jednotlivé choroby a škůdce, nebo jejich skupiny se doporučuje využívání následujících opatření:  
Při pěstování cibule kuchyňské především pro skladování je přínosné vybírat odrůdy méně náchylné na praskání suchých suknic. 

• Dlouhodenní odrůdy cibule kuchyňské prospívají lépe při pěstování z jarních výsevů, krátkodenní pak při pěstování pro přezimování; 
• u póru a česneku je vhodné preferovat takové odrůdy, které mají vyšší odolnost vůči rzivosti cibule;
• v oblastech s pravidelným výskytem houbomilky česnekové je prospěšné upřednostňovat u česneku pěstování odrůd jarních nepaličáků z výsadby na jaře;
• doporučuje se omezit pěstování sladkých a běloslupkých odrůd cibule kuchyňské, které jsou náchylnější na krčkovou hnilobu česnekovitých;
• jarní sortotypy česneků jsou méně intenzivně napadány fusariovými hnilobami než ozimé. Jarní sortotypy lze tedy využít i pro výsadbu na podzim.

Doporučuje se používat pouze osivo a sadbu (především u česneku) prosté zárodků chorob, které je předpokladem dobrého zdravotního stavu porostů cibulové zeleniny a v konečném důsledku může omezit četnost nezbytných ošetření proti chorobám. Je doporučeno používat osivo s dobrou semenářskou hodnotou s absencí zárodků chorob přenosných osivem. Optimální je vysoká vitalita osiva, resp. dobrá polní vzcházivost, která urychluje počáteční vývoj a zapojení porostů, omezuje počet abnormálně se vyvíjejících klíčních rostlin a eliminuje riziko infekce především půdními patogeny. Doporučuje se, aby osvědčení prokazující kvalitu osiva nebylo starší než 24 měsíců od doby jeho vydání.
S ohledem na omezení výskytu významných chorob česneku (fusariové hniloby) a škůdců (háďátko zhoubné, vlnovník česnekový) je vhodné používat pro výsadbu pouze uznanou zdravou sadbu. Menší riziko výskytu virové žluté zakrslosti cibule zajistí certifikovaná bezvirózní sadba, která je u některých odrůd česneku k dispozici. 

Je vhodné pravidelně provádět agrochemický rozbor reprezentativního vzorku půdy na obsah živin (N, P, K, Ca, Mg) a stanovit hodnotu pH. Obsah dusíku minerálního je doporučeno zjišťovat vždy před založením porostu česnekovité zeleniny z výsevu nebo výsadby a zjištěné množství zohlednit při hnojení. Ze stanoveného množství obsahu dusíku minerálního obsaženého v půdě je množství 50 kg/ha považováno jako přirozený obsah dusíku v půdě, proto se toto množství neodečítá od maximálního limitu doporučeného pro hnojení daného druhu česnekovité zeleniny. Množství dusíku minerálního obsaženého v půdě, který převyšuje přirozený obsah dusíku (50 kg/ha) se odečte od maximálního doporučeného množství dusíku, který je vhodné použít pro pěstování dané česnekovité zeleniny.  
Př.: Pokud byl agrochemickým rozborem zjištěn obsah 70 kg/ha, odečítá se od maximálního doporučeného množství dusíku na hektar pouze 20 kg dusíku.

Harmonická výživa pěstované česnekovité zeleniny přispívá ke správnému růstu a vývoji rostlin a ovlivňuje tak příznivě přirozenou schopnost zeleniny odolávat infekčnímu tlaku patogenů. Veškeré hnojení je vhodné provádět na základě aktuálního obsahu živin v půdě. Je účelné v dostatečné míře využívat statková a organominerální hnojiva (s výjimkou póru k předplodinám) a zařazovat zelené hnojení botanicky nepříbuznými druhy rostlin. 
Maximální množství dusíku (N), které je doporučeno dodat k jednotlivým druhům zeleniny:

Druh zeleniny	Maximální doporučené  množství dusíku [kg/ha]
Cibule kuchyňská	75
Cibule sečka	75
Česnek kuchyňský	20
Pažitka pravá	45
Pór pravý	70

Je prospěšné, aby závlaha česnekovité zeleniny probíhala v souladu s průběhem počasí v daném vegetačním období, s ohledem na požadavky jednotlivých druhů a odrůd a vývojovou fázi rostlin. Nedostatek, ale i nadbytek vláhy může u cibulové zeleniny zvyšovat intenzitu napadení chorobami.
Cibule kuchyňská a česnek kuchyňský vyžadují závlahu na počátku vegetačního období. U cibule jsou doporučeny 1–3 závlahové dávky, později jen v případě většího sucha. Cibule z přímých výsevů, cibule semenačka a pro průmyslové zpracování se zavlažuje častěji. Česnek se zavlažuje do začátku tvorby cibulí 1–2 dávkami po 15 mm. Pozdější výsevy mohou podpořit rozvoj skládkových chorob a zhoršit tak skladovatelnost cibule nebo česneku. 
Vzhledem k vyšším nárokům póru je vhodné závlahu provádět pravidelně během letního období dávkami 15–25 mm.

Druh zeleniny	Množství vody [mm]	Období s doporučenou  závlahou
Cibule ze semene	60	květen – červenec
Cibule ze sazečky	40	květen – červen
Pór – jarní výsev	180	červenec – září
Pór – letní výsadba	140	srpen – září

Doporučuje se využívat takové způsoby pěstování zeleniny, které umožňují zachování vyrovnané biodiverzity jak z hlediska přítomnosti druhové rozmanitosti rostlin, živočichů, ale i mikroorganismů (především půdních). Narušení rovnováhy v agroekosystému může znamenat omezení přirozených antagonistů škůdců pěstované zeleniny a s tím související omezení autoregulační schopnosti agroekosystému potlačovat výskyt chorob a škůdců (např. molíka česnekového). Biodiverzita ekosystému přispívá k rozvoji parazitoidů a predátorů škodlivých organismů. K zachování rozmanitosti a rovnováhy v agroekosystému je účelné dodržovat následující zásady: 

• Nerušit krajinné prvky (meze, terasy, skupiny dřevin, stromořadí a travnaté údolnice); 
• vyloučit změnu zemědělské kultury travní porost na zemědělskou kulturu orná půda; 
• nepálit bylinné zbytky na půdních blocích, popřípadě jejich dílech;  
• nepoužívat neselektivní pesticidy; 
• nejpozději do 31. května kalendářního roku oset příslušné biopásy směsí osiva složení uvedeného v tabulce níže alespoň v minimálním objemu výsevu na 1 ha uvedeném v této tabulce. Je doporučeno, aby osivo pro osetí biopásů mělo osvědčení prokazující jeho kvalitu ne starší než 24 měsíců.

deformace stonků česneku, praskání a odlupování suchých suknic cibule, zasychání špiček listů, zelenání cibulí

bílá hniloba česnekovitých, fusariová hniloba česnekovitých, krčková hniloba česnekovitých, plíseň česnekovitých, rzivost česnekovitých, virová žlutá zakrslost česnekovitých

chřestovníček cibulový, houbomilka česneková, háďátko hlízové, háďátko zhoubné, krytonosec cibulový, květilka cibulová a další druhy květilek, larvy kovaříkovitých, molík česnekový, třásněnky, vlnovník česnekový, vrtalka pórová

V porostech cibule se na počátku vegetace většinou nejvíce uplatňují ozimé (hořčice rolní, oves hluchý, opletka obecná, atd.), časné jarní druhy (heřmánkovité plevele, svízel přítula, violky, zemědým lékařský, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, atd.) a merlík bílý. V průběhu května a června je třeba počítat především s rdesny, laskavci, ježatkou a ostatními teplomilnějšími pozdními jarními druhy. V druhé polovině vegetace (červenec, srpen) mohou porost cibule výrazně zaplevelit druhy, které jsou schopny vzcházet po celý rok (pěťoury, laskavce, bažanka roční, durman obecný, atd.). Problematickou jsou vytrvalé plevele zejména pcháč oset a pýr plazivý, lokálně však mohou způsobovat velké problémy také další druhy, především mléč rolní, přeslička rolní, čistec bahenní, rdesno obojživelné, rukev rolní, kamyšníky, atd. Tyto druhy příznivě reagují na vyšší vlhkost půdy a vyskytují se proto především na pozemcích s vyšší hladinou podzemní vody nebo na intenzivně zavlažovaných pozemcích. 
Porosty česneku mohou být zaplevelovány téměř všemi jednoletými i vytrvalými plevelnými druhy. V první polovině vegetace se v česneku nejlépe uplatňují především ozimé a časné jarní plevele, v druhé polovině vegetace pak spíše plevele pozdně jarní a vytrvalé.  
V porostech póru se mohou prosazovat téměř všechny plevelné druhy, nejčastěji bývají problémy s plevely pozdně jarními a vytrvalými. Nejranější výsadby a výsevy mohou být zaplevelovány také časnými jarními, či ozimými druhy plevelů.

Rozhodování o provedení ošetření proti plevelům na základě prahů škodlivosti je u česnekovité zeleniny velmi obtížné. Navíc nejsou u nás ani v zahraničí zpracovány konkrétní hodnoty prahů škodlivosti jednotlivých plevelů v těchto plodinách. Mimo přímé škodlivosti (snížení výnosu) skýtají zaplevelené porosty vhodné podmínky pro rozvoj mnoha polyfágních škůdců, také náchylnost k houbovým chorobám bývá vyšší (menší vzdušnost porostu) a mohou také bránit vyzrávání cibulí, což je třeba brát v úvahu při rozhodování o regulačním zásahu. 
Společným znakem všech druhů česnekovité zeleniny je poměrné nízká konkurenční schopnost. Většina cibulovin, zejména jsou-li pěstovány ze semene, má pomalý počáteční růst a vývoj. Půda zůstává dlouhou dobu, většinou po celou vegetaci, bez souvislého půdního pokryvu. Je tedy třeba počítat s tím, že i relativně malá intenzita zaplevelení (i méně než 1 plevel/m² ) může způsobit výraznou výnosovou ztrátu ale také problémy při mechanizované sklizni. To platí především pro plevelné druhy, které dokáží vytvořit mohutné rostliny se silnou a tvrdou lodyhou (merlíky, laskavce, durman obecný, mračňák theophrastův, atd.). Kritické období z hlediska zaplevelení cibule je velmi dlouhé, často i více než 8–10 týdnů po jejím vzejití. V tomto období by měla být plodina udržována v bezplevelném stavu, jinak může dojít k výraznému snížení výnosu.

K mechanickým způsobům regulace plevelů řadíme většinu kultivačních zásahů v průběhu vegetace plodiny. Nejjednodušším a velice účinným opatřením je ruční pletí či okopávka. Vzhledem k pracovní náročnosti a tedy i ceně zásahu je možné ji využívat jen maloplošně, přednostně tam, kde hodnota produkce může tyto náklady pokrýt (česnek a pór), a kde by v případě ponechání plevelů v porostu hrozily vysoké výnosové ztráty. U cibule lze ruční odstraňování doporučit především v případech počátečního výskytu nebezpečných druhů plevelů, které se na pozemek nově rozšířily a i malý počet rostlin by po vytvoření půdní zásoby představoval značné riziko do dalších let.

Plečkování
Efektivnější způsob mechanické regulace plevelů je plečkování. Optimální vlhkost půdy je základním předpokladem vysoké účinnosti tohoto zásahu. Pokud je půda příliš vlhká, není plečkování technicky proveditelné a pokud ano, mohou plevele regenerovat. Pozitivním přínosem plečkování je porušení půdního škraloupu, který se vytváří především na nestrukturních půdách a je nežádoucí především u setých porostů (horší vzcházení a počáteční růst). Plečkováním však obvykle nejsme schopni regulovat všechny plevele na pozemku. Nastavení pleček musí být takové, aby sice účinně regulovaly plevele v meziřádku, ale zároveň aby nedocházelo k poškozování plodiny. Proto vždy část pozemku (řádky a prostor kolem nich) zůstane nezpracovaná a plevele zde mohou plodině konkurovat. To je možné řešit buď speciálními prstovými orgány pleček, které pracují uvnitř řádku, ovšem za cenu vyššího poškození plodiny, nebo po plečkování může být zařazena ruční okopávka (lze využít u česneku a póru). Podle potřeby je možné plečkování porostů opakovat několikrát během vegetace, případně ho vhodně kombinovat s herbicidním ošetřením. 
Cibule se obvykle pěstuje v úzkých řádcích (meziřádková vzdálenost cca 30 cm) a plečkování se proto obvykle neprovádí, a pokud ano, tak jen ručními plečkami na menších plochách. Pokud se pór pěstuje na nahrnovaných hrůbcích, působí nahrnování také jako regulační zásah proti plevelům, plevele však nesmí být v době nahrnování příliš vzrostlé, jinak nemusí být účinnost tohoto zásahu dostatečná. Plečkování a okopávka příznivě působí také na růst plodiny, tím, že zvýší provzdušněnost půdy, čímž podpoří její biologickou aktivitu. Negativně však může být ovlivněna účinnost půdních herbicidů aplikovaných před výsadbou. Obvykle totiž dojde totiž k porušení herbicidního filmu, na povrch půdy jsou vynesena nová klíčivá semena plevelů a vytvoří se zároveň příznivé podmínky pro jejich klíčení. Po plečkování proto často plevele hromadně vzchází.

Netkaná textílie
Průhledné zakrývací netkané textilie, které se primárně používají za účelem urychlení sklizně a ochraně proti hmyzím škůdcům, mají významný vliv na růst a vývoj plevelů, které pod netkanou textilii rostou mnohem rychleji než plodina. Z cibulové zeleniny bývají zakrývány netkanou textilii pouze rané výsadby póru. Především teplomilné plevele využívající C4 metabolizmu (ježatka kuří noha, laskavce) se mohou pod netkanou textilií velmi rychle vyvíjet a po jejím sejmutí jsou již obtížně regulovatelné. Na druhou stranu však lze použitím netkané textilie dosáhnout vyšší účinnosti preemergentních herbicidů. Předpokládá-li se tedy zakrytí porostu netkanou textilií, je vhodné snížit dávku půdního herbicidu o 30–50 % a to především u velmi raných výsadeb (březen), kdy je degradace herbicidy v půdě nejpomalejší. Velmi důležité je toto opatření především u herbicidů obsahující úč. látku pendimethalin, která je rychle degradována slunečním zářením a v případě zakrytí půdy textilií se degradace herbicidu výrazně zpomalí.

Fyzikální metody regulace jsou obvykle energeticky či technicky velmi náročné.

Biologické způsoby regulace plevelů jsou v polních zeleninách nedostatečně účinné a jejich použití proto nelze doporučit.

Cibule
Přestože je cibule, oproti ostatním cibulovinám relativně odolná vůči mnoha herbicidům, v počátečních růstových fázích, než dojde k vytvoření dostatečně silné voskové vrstvy na povrchu listů (od vzejití do vytvoření 2–3 pravých listu), může být herbicidy silně poškozena. Porosty pěstované ze sazečky jsou k herbicidům obecně více tolerantní a riziko fytotoxicity je u těchto porostů nižší. 
Základem herbicidní ochrany cibule je preemergentní ošetření půdními herbicidy. Přestože herbicidy určené k preemergentnímu ošetření obvykle zcela nezabrání vzcházení všech plevelů (především za sucha), oddálí toto ošetření termín postemergentní aplikace, která se s ohledem na fytotoxicitu postemergentních přípravků může provádět až od fáze 2–3 listů. Vyšší účinnosti preemergentních herbicidů dosáhneme, jestliže je aplikace provedena po mírném dešti či závlaze. Závlahu je rovněž možné provést až po aplikaci, její intenzita by však neměla být vyšší než 10 mm, jinak by mohlo dojít k proplavení herbicidu do zóny klíčení semene cibule (především na lehčích půdách), což by se mohlo projevit fytotoxicitou (horší vzcházení a mezerovitost porostu). Dávku přípravku je třeba volit s ohledem na předpokládané plevelné spektrum a sorpční vlastnosti půdy. Na lehčích půdách s nižší sorpční kapacitou volíme většinou nižší dávky. Naopak na těžších půdách s vysokým obsahem humusu je vhodné použít vyšší dávky. 
Od vzejití až do fáze 2–3 pravých listů je cibule relativně citlivá vůči většině kontaktních i půdních herbicidů. V tomto období lze proto doporučit ošetření porostu jen v případě výrazného selhání preemergentní aplikace, či její absence, když hrozí, že plevele přerostou a jejich následná regulace již nebude z hlediska dostatečné účinnosti možná. Je však třeba počítat s určitým poškozením cibule (zbrzdění v růstu, nekrózy a deformace listů, atd.). Dávku přípravku je v tomto případě nutné snížit a plevele spíše jen retardovat a omezit jejich další vývoj. V žádném případě neošetřujeme porost cibule ve fází „biče“. 
Dávka postemergentních herbicidů se tedy volí s ohledem na růstovou fázi cibule a časté jsou proto dělené aplikace. Po postemergentním ošetření však může dojít k projevům fytotoxicity, která bývá vyšší: pokud byla aplikace provedena příliš časně (do 2 listu cibule), při kratším časovém odstupu od intenzivního deště (porušení voskové vrstvičky na povrchu listů), za chladného počasí v případě použití nevhodné TM kombinace (např. kontaktní herbicid + listový graminicid). Kontaktní herbicid s úč. látkou pyridate působí na široké spektrum dvouděložných plevelů nejlépe jsou-li plevele ve fázi, 2-6 listů, citlivé až do 8 listu. Reziduální působení těchto herbicidu je prakticky nulové. Naopak herbicidy obsahující úč. látky oxyfluorfen, ethofumesate a oxadiazon vykazují vedle kontaktního účinku také půdní reziduální působení. Účinnost herbicidů uvedených v předešlém odstavci na vytrvalé plevele je obvykle nulová (preemergentní herbicidy), nebo jen zdesikují nadzemní listovou plochu (kontaktní herbicidy). S růstových herbicidu (systemické působení na vytrvalé plevele) jsou do cibule registrovány pouze herbicidy obsahující úč. látku fluroxypyr, které mohou výrazně potlačit např. mléče, svlačec rolní, jitrocele, šťovíky, čistec bahenní, výdrol brambor, atd. ale také mnohé jednoleté dvouděložné plevele (svízel přítula, konopice polní, hluchavky, atd.), s ohledem na nízkou konkurenční schopnost cibule, však mohou tyto plevele následně regenerovat a při silném zaplevelení nemusí být dosaženo dostatečné účinnosti ani při opakovaném ošetření. Zaplevelení pcháčem rolním lze řešit pouze v semenných porostech herbicidem s úč. látkou clopyralid. V případě že se nepodaří potlačit jednoleté plevelné trávy preemergentním ošetření lze postemergentně použít listový graminicid. Tyto herbicidy velmi dobře potlačují také pýr plazivý a výdrol obilovin. Cibule tyto přípravky relativně dobře snáší, nicméně je vhodné je aplikovat až po vytvoření 3. listu cibule a nekombinovat je s kontaktními přípravky proti dvouděložným plevelům. Účinnost většiny listových graminicidů na lipnici roční je minimální.

Česnek
Výsadba ozimého česneku se provádí přibližně v polovině října, tak aby do zimy zakořenil, ale nevytvořil nadzemní hmotu, v tomto období je možné provést ošetření herbicidem  s účinnou látkou pendimethalin. Nejvyšší účinnosti bývá dosahováno, pokud je aplikace provedena na vlhkou půdu na vzcházející plevele (do prvního páru pravých listů). V případě pozdnější podzimní výsadby nebo výsadby jarní lze ošetření herbicidy provést na jaře, i na vzcházející česnek, plevele však nesmí být ve vyšší růstové fázi než dva pravé listy. Vysokou selektivitu k česneku vykazují také herbicidy s úč. látkou oxadiazon. Po zeslábnutí účinnosti půdního herbicidů se porost obvykle udržuje bez plevelů plečkováním, případně okopávkou. Postemergentně lze proti trávovitým plevelům a výdrolu obilní předplodiny použít listové graminicidy.

Pór
Do póru jsou registrovány herbicidy obsahující úč. látky pendimethalin a pyridate. Aplikace herbicidů je možné provést buď před výsadbou pórů nebo preemergentně do 2–3 dnů po výsevu. Postemergentní kontaktní herbicid lze použít v setých porostech se stejnými omezeními jako v seté cibuli, v porostech pěstovaných z výsadeb je možné jeho použití po zakořenění sadby, tedy asi 1–2 týdny po aplikaci. Rostliny póru v sobě mohou kumulovat větší množství reziduí pesticidů než cibule a použití některých herbicidů proto není v této zelenině možné.

S ohledem na maximální eliminaci plevelů v zelinářských osevních postupech je nutné střídání plodin s rozdílnou bionomií, tedy střídat plodiny,jejichž porosty se zakládají a sklízí ve stejném období roku (např. ozimé plodiny střídat s plodinami vysévanými na jaře, eventuálně v létě). Doporučuje se střídat zeleniny s nízkou konkurenční schopností (česnek, cibule) se zeleninami s vysokou konkurenční schopností (košťálová zelenina, celer). Při výběru pozemků se doporučuje, aby nebyl zaplevelen vytrvalými dvouděložnými plevely a výdrolem brambor, jejichž regulace je v cibulovinách problematická. Dokonalé potlačení vytrvalých plevelů je proto vhodné provést v obilní předplodině, případně využít meziporostního období. Zvláštní důraz je třeba klást na regulaci pcháče osetu, který je relativně snadno a dlouhodobě potlačován herbicidy s účinnými látkami clopyralid nebo MCPA, případně jejich kombinacemi v obilní předplodině. Jestliže se z jakéhokoliv důvodu nepodařilo vytrvalé plevele v předplodině ani v meziporostním období potlačit, je vhodné provést alespoň hlubší orbu a předseťové zpracování půdy. Vytrvalé plevele pak vzcházejí poněkud později (květen). Problémem může být rovněž výdrol brambor a řepky, které se proto jako předplodiny příliš nehodí.

Z hlediska regulace plevelů se doporučuje provádět taková agrotechnická opatření, která zvyšují konkurenční schopnost plodiny, která je pak schopná lépe se zaplevelením vyrovnat. Vysoká konkurenční schopnost plodiny rovněž podporuje účinnost většiny přímých metod regulace. Např. pokud herbicid, nebo plečka plevel jen poškodí, muže ve špatně zapojeném porostu s nízkou konkurenční schopností dojít k jeho regeneraci a konečná účinnost regulačního zásahu nemusí být dostatečná, naopak dobře zapojené porosty s dostatečně velkou listovou plochou neumožní poškozeným plevelům zregenerovat. Z agrotechnických opatření, které zásadním způsobem ovlivňují konkurenční schopnost plodiny vůči plevelům, se doporučuje kvalitně zakládat porosty (předseťová půdní příprava, setí, výsadba), výběr zdravého osiva (sadby), výběr vhodné odrůdy pro konkrétní podmínky pěstování, výběr vhodného sponu (hustota porostu), optimalizaci hnojení (především N). Velmi důležitým prvkem z hlediska vysoké konkurence plodiny vůči plevelů je její zdravotní stav, který je třeba udržovat po celou vegetační dobu v dobrém stavu, v opačném případě dochází k poklesu listové plochy plodiny, čímž se snižuje její konkurenční schopnost vůči plevelům. 

Doporučuje se používat kvalitní osivo, které je základním předpokladem pro založení vyrovnaného porostu, který se bude dynamicky vyvíjet a dokáže plevelům konkurovat. Při výběru osiva a sadby se doporučuje posuzovat rozdíly mezi odrůdami (hybridy) česnekovité zeleniny v ranosti, habitu a dynamice nárůstu biomasy, což ovlivňuje jejich konkurenční schopnost vůči plevelům. 

Doporučuje se vyvážené hnojení česnekovité zeleniny, které pozitivně ovlivňuje růst a vývoj rostlin a podílí se tak na utváření konkurenčních vztahů mezi plodinou a plevely. Organická hnojiva (hnůj, kompost, kejda) mohou být zdrojem diaspor plevelů. Některá organická hnojiva (kejda) obsahují stimulační látky pro klíčení a růst plevelů, proto po jejich aplikaci dochází k vyššímu vzcházení plevelů, s čímž je třeba počítat.

Vliv závlahy na utváření konkurenčních vztahů mezi plevely a česnekovitou zeleninou je poměrně komplikovaný, neboť na dostatek vody v půdě reagují pozitivně jak plevele, tak zelenina, přičemž záleží na dalších vnějších i vnitřních faktorech. Intenzivní výskyt některých plevelů je úzce vázán na vlhká stanoviště (rdesno obojživelné, rákos obecný, kamyšníky, čistec bahenní, atd.). Vhodným odvodněním takovýchto stanovišť lze dosáhnout ústupu těchto druhů, nebo alespoň jejich snadnější regulaci.

K přenosu diaspor plevelů z pozemku na pozemek dochází mnoha cestami, z nichž řadu lze eliminovat dodržováním nejrůznějších opatření a pracovních postupů. Důkladná očista zemědělské mechanizace (především stroje pro zpracování půdy a sklizeň) mezi přejezdy z pozemku na pozemek je důležitá především, pokud se na některém z obhospodařovaných pozemků vyskytuje invazní, expanzivně se šířící, či z hlediska regulace problematický druh. 
Velmi důležitá je také péče o polní hnojiště či komposty, které mohou být v případě jejich zaplevelení zdrojem diaspor po několik let. Navíc plevele, jež se na hnojištích nejčastěji vyskytují (merlíky, lebedy, laskavce, atd.) tvoří velké množství semen (i několik set tisíc z jedné rostliny) a patří mezi hospodářsky nejvýznamnější plevele česnekové zeleniny. Rovněž se doporučuje kontrolovat kvalitu vody používané k závlaze, která může obsahovat klíčivá semena některých plevelů.

Pro zachování rozmanitosti v agroekosystému a pro podporu přirozených regulačních mechanismů se doporučuje plevele regulovat racionálně, ne je zcela eliminovat. Pestřejší floristické složení agrofytocenózy podporuje druhovou pestrost všech živých organizmů, tedy i přirozených nepřátel škodlivých organizmů a opylovačů. Na každý rostlinný druh (plevel) je navázán celý komplex organismů, které na něm závisejí. Mnoho druhů živočichů, které jsou do agroekosystémů lákány rostlinami plevelů jsou oproti plodině déle zelené a mají širší období kvetení a lze je považovat za užitečné organismy ve vztahu k plodině. Často se jedná o predátory či parazity hmyzích škůdců. Ztrátou každého druhu ze společenstva tedy dojde i k vymizení dalších, existenčně na něm závislých. Druhově bohatá plevelná společenstva jsou navíc snadněji regulovatelná než společenstva ochuzená, ve kterých rychle převládnou škodlivé, konkurenčně silné druhy. Také pro zvěř představují plevele významné zpestření potravní nabídky. Nabídka potravy je v porostech monokultur pěstovaných plodin poměrně jednotvárná, u druhů s malým teritoriem (zajíc) je možnost vyhledávat plochy s jinými druhy v případě velkých půdních celků omezená. Následkem monodiet může docházet k poruchám trávení až úhynu. Plevele v tomto případě představují rostliny se zlepšujícími dietetickými účinky. Semena a plody plevelů, které dozrávají průběžně téměř v celém vegetačním období, jsou významným zdrojem potravy pro všechny zrnožravé živočichy včetně ptáků a tedy i pernaté zvěře. 

Regulátory růstu rostlin jsou užívané pro redukci délky stonků rostlin (prodlužovací růst). Toho je primárně dosahováno nižším prodlužováním buněk, ale také snížením míry dělení buněk. V zemědělství je užívána řada účinných látek s morforegulačním účinkem.

V zemědělské výrobě znamená desikace chemické ošetření porostu přípravkem k tomu určeným, který vyvolává stav suchosti. Obecně způsobuje předčasné usychání nadzemních částí rostlin. Všeobecně se desikace tedy užívá k urychlení dozrávání, sladění zralosti celého porostu plodiny, ke zvýšení obsahu sušiny nebo k zabránění šíření infekčních chorob.