Hostitelské spektrum
Okrasné, jehličnaté a listnaté stromy a keře, ovocné plodiny, réva, okopaniny, pícniny a obilniny.
Popis
Zajíc má svalnaté tělo s nápadně dlouhými zadními běhy. Délka těla je 50–80 cm, ocas 7–11 cm. Dosahuje hmotnosti 3,5–7 kg. Srst je hnědá s příměsí světlejší i tmavší barvy, mláďata většinou barvy tmavší. Břicho bílé, v přechodu na boky s rezavohnědým pruhem. Ocas je bílý, na horní straně má černý pruh. Slechy jsou na konci z vnější strany černě lemovány. Na obou stranách horního pysku a nad světly vyrůstají bílé hmatové vousy. Na štíhlé vejčité hlavě jsou velké oči, jenž zajícům umožňují vidět dozadu i bez otáčení hlavy. Pohlaví se od sebe neliší.
Možnost záměny
Možná záměna je s králíkem divokým. Tvar hlavy zajíce je však protáhlejší než u králíka. Spolehlivým znakem pro rozlišení je i to, že konce uší jsou u zajíce na rozdíl od králíka vždy černé.
Příznaky poškození/napadení
Zajíc polní je býložravec, přes léto se živí bylinami, zbytky plodin po sklizni, přes zimu okusuje i větve nebo loupe kůru stromů a keřů, na jaře vyhledává také mladé pupeny.
Životní cyklus
Páření (tzv. honcování) začíná již koncem února (za teplého počasí i v lednu nebo v prosinci), kdy se samotářští zající združují v malé hloučky a může trvat až do srpna nebo do září. Březost samice trvá 42–44 dní a rodí se 2–5 mláďat. Mláďata zajíců se rodí osrstěná a od narození vidí, na rozdíl od králíka divokého. Kojena jsou tři týdny a osamostatňují se ve 3–4 týdnech, poté se matka znovu páří. V jednom roce života jsou pohlavně vyspělá. Samci o mláďata nepečují vůbec. Zajíc se může dožít až 12 let, v přírodě se však dožívají obvykle 3.
Hospodářský význam
Při jejich značném rozšíření, v blízkosti nor, dochází často ke škodám nejen na okopaninách a pícninách, ale také na obilninách. Daleko větší škody zajíci způsobují v ovocných sadech a vinné révě okusem a ohryzem.
Zajíc polní je významným přenašečem chorob, jako je leptospiróza, brucelóza nebo tularémie. Tularemie je bakteriální onemocnění divoce žijících hlodavců, jejíž výskyt má přírodně ohniskový charakter. V přírodě se udržuje především v populacích hrabošů nebo hryzců, u kterých probíhá jako hromadné smrtelné onemocnění. Mezi velice vnímavé živočichy patří také zajíc polní. Nemoc se projevuje ztrátou plachosti, hubnutím a naježenou srstí.
Původcem brucelózy, je bakterie, která se přenáší mezi volně žijícími hlodavci a divokými prasaty. Leptospiróza je závažnou bakteriální chorobou, přenosnou ze zvířat na člověka (zoonóza). Hlavním rezervoárem této choroby v přírodě jsou volně žijící hlodavci. Choroba se však v mnoha typech vyskytuje také u hospodářských či společenských zvířat. Vstupní branou infekce do organizmu jsou drobná poranění kůže či sliznice. Průběh onemocnění je po počáteční horečkovité fázi ve většině případů chronický, při vzplanutí akutních orgánových onemocnění jsou postižena především játra, ledviny či centrální nervový systém.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
Využívá se řada opatření:
- Oplocení celého pozemku nebo jednotlivých stromů pletivem.
- Možno využit lidských vlasů, mýdla nebo močůvky s vápnem.
- Akustické plašiče, strašáci nebo větrná zvonkohra.
Jejich nepřáteli v přírodě jsou lišky, kuny, tchoři, toulavé kočky, ale i jestřábi, káňata a sovy.
Rostlinolékařský portál se načítá...