Rostlinolékařský portál

Lumčíci jsou převážně primární parazitoidi jiného hmyzu (motýlů, brouků, dvoukřídlých…), na rozdíl od lumků, kteří se vyvíjejí téměř výhradně v hmyzu s proměnou dokonalou, parazitují i u ploštic a pisivek. Některé druhy parazitují v dospělcích jiného hmyzu, např. dřepčíků. Na mšice se specializují mšicomaři z podčeledi Aphidiinae.

Zdravá, heterogenní krajina s dostatkem mikrostanovišť zajišťující dospělcům potravu (nektar a pyl), úkryt a alternativní hostitele pro vývoj larev. Vhledem ke krátké doletové vzdálenosti od zdrojů potravy k hostitelům je třeba podporovat výskyt kvetoucích rostlin v blízkém okolí porostů nebo přímo na pozemku výsevem nektarodárných biopásů. V teplém a suchém letním období potřebují dospělci některých lumčíků vhodné úkryty s vyšší vlhkostí, např. vyšší a hustý porost, stín pod skupinkou stromů nebo keřů, břehy vodoteče. Na rozdíl od lumků je větší počet druhů adaptován na teplé a suché mikroklima stepních stanovišť. 
Upřednostnit selektivní pesticidy v době výskytu dospělců, kteří jsou nejcitlivějším vývojovým stádiem k insekticidům (při pohybu na rostlinách přijdou do styku s postřikem).

Většinou malé až středně velké druhy. Tělo štíhlé, bez kladélka 1–14 mm dlouhé, s kladélkem až 40 mm. Zbarvení variabilní, od nenápadných po pestře zbarvené s tmavými křídly (časté u teplomilných druhů). Samice jsou zpravidla větší než samci, kladélko u většiny druhů přesahuje zadeček. U druhů parazitující hostitele ukryté ve dřevu, stoncích apod. odpovídá délka kladélka hloubce výskytu hostitelů. V předním křídle chybí 2. střední příčka, areola vyvinuta pouze u některých skupin (např. část Microgastrinae). U samic někdy křídla zkrácena nebo úplně chybějí. Na zadečku (mimo mšicomarů) srostlý 2. a 3. článek zadečku (tergit). 
V ČR 856 druhů, v Evropě 3 499.

Podobní na lumky (Ichneumonidae), od kterých se odliší podle chybějící 2. střední příčky v předním křídle (u lumků většinou vyvinuta). S výjimkou mšicomarů (podčeleď Aphidiinae) mají lumčíci srostlý 2. a 3. horní článek zadečku (tergit), který je u lumků vždy pohyblivý. Mšicomaři se od lumků s chybějící 2. střední příčkou odliší podle redukované žilnatiny křídel a drobným, štíhlým tělem.

Druhy vyvíjející se uvnitř hostitele jsou většinou bezpříznakoví, parazitace se projeví až po opuštění těla hostitele (např. vykousaný kruhový otvor v kukle nebo pupáriu, kokon lumčíka v blízkosti zbytku těla hostitele). Někdy dochází k opoždění ve vývoji, hostitel je menší. U druhů s průhlednou pokožkou prosvítá uvnitř larva lumčíka. U ektoparazitoidů je larva na povrchu. Mšice napadené mšicomary jsou soudečkovitě nafouklé, světlé a nazývají se mumie, rod Praon spřádá pod mšicí zámotek, ve kterém se kuklí. Gregaričtí parazitoidi, kuklící se vně hostitele, vytvářejí shluk kokonů (nejčastěji nažloutlý, vatovitý chomáč se zbytky hostitele či bez něj). 
Některé druhy mění chování hostitele – lumčík se zakuklí pod tělem hostitele, který ještě nějaký čas žije a je zmanipulován tak, že aktivně chrání kokon lumčíka před predátory a parazitoidy. Pokud larva nepoškodila důležité orgány, může zmanipulovaný jedinec po nějakém čase začít normálně znovu fungovat.

Většina druhů má pouze jednu až dvě generace v roce. Přezimuje nejčastěji některé vývojové stádium uvnitř hostitele nebo v kokonu vedle hostitele. Samice klade vajíčka do vajíčka nebo larvy hostitele, méně často kukly i dospělce. Larva se vyvíjí uvnitř hostitele, méně často na povrchu (ektoparazitoid). Pohlaví potomka volí samice v závislosti na velikosti hostitele, do větších jedinců klade oplozené vajíčko, ze kterého se vyvine samice. U některých druhů se vyskytují pouze samice rozmnožující se partenogeneticky. 
Některé druhy s noční aktivitou, uzpůsobenou noční aktivitě hostitelů, přilétají ke světlu (např. rod Zele). Tyto druhy mají často redukované zbarvení s převažujícími odstíny oranžové.

Vzhledem k velmi vysoké druhové diverzitě patří k významným regulátorům desítek druhů škůdců. Uplatňují se ve všech významných plodinách (polní plodiny, polní zelenina, sady, vinice, chmelnice, okrasné rostliny). Některé druhy se používají jako bioagens ve sklenících i venkovních kulturách. Parazitoidi užitečných druhů mohou negativně ovlivnit početnost užitečných organismů (např. slunéček).

K. Holý, VÚRV