Rostlinolékařský portál

Mšice rodu Myzus a Aphis.

Aphidius je velmi účinný při regulaci mšic v období, kdy se na pěstované plodině vyskytuje menší množství jedinců. Pokud se však v plodině vyskytují velké populace mšic, je dobré parazitoida kombinovat s predátorem, protože vývoj parazitoida trvá delší dobu a v tomto období mohou přemnožené mšice způsobit větší škody. Směs kukel v mumifikovaných mšicích Aphidius spp. se dodávají v plastových lahvičkách spolu s nosičem vermikulitem nebo v pohankových otrubách. Aplikace se provádí po prvním nálezu okřídlených mšic na žlutých lepových deskách. Balení obsahující parazitoida se doporučuje umisťovat do stínu, blízko místa výskytu mšic. Přítomnost parazitických vosiček A. colemani a nebo A. ervi zapříčiní v populacích mšic paniku, kdy mšice začnou produkovat poplašný feromon, který zapříčiní jejich migraci na jiné části rostlin nebo dojde k padání mšic z listů na zem. 
Další možnost použití parazitických vosiček rodu Ahidius spp. může být použitím takzvaných zásobních rostlin „banker plants“, které se umisťují do skleníku s výskytem mšic. Zásobní rostlina je taková, na kterou byly uměle vysazeny jedinci mšic, na které se po zvýšení jejich četnosti populací vypustí parazitoidi Aphidius spp. Jako zásobní rostlina se vybírá druh, který je napadán škůdcem, který neškodí na hlavní plodině pěstované ve skleníku. Příkladem zásobní rostliny může být obilnina, která je infestována mšicí, která škodí pouze na obilninách. Tyto zásobní rostliny se následně umístí ve skleníku, například zavěšením rostlin nad porost plodové zeleniny. Vyvinutí dospělci parazitoida se v prostředí rozletí a vyhledávají mšice na hlavní plodině. Proces použití zásobních rostlin však vyžaduje zkušenosti a znalosti o bionomii nejen mšic, ale i parazitoidů obecně. 
Přípravky na ochranu rostlin mohou mít přímý dopad na užitečné organismy, případně na ně mohou působit nepřímo, např. ovlivnit plodnost, zdárný vývoj (svlékání) nebo působit repelentně. Kompatibilitu přípravků/konkrétních účinných látek a vybraných užitečných organismů je doporučeno před aplikací ověřit na webových stránkách firmy Biobest nebo Koppert v tzv. side effect manuálech.

Nejznámější zástupci jsou Aphidius colemani a Aphidius ervi.
Aphidius colemani je malá, tmavě zbarvená parazitická vosička o velikosti cca 2 mm. Aphidius ervi se svému příbuznému A. colemani výrazně podobá, ale je dvakrát tak velký. Jeho větší velikost mu umožňuje parazitovat na větších druzích mšic. Tyto parazitické vosičky jsou černého zbarvení s hnědými končetinami. Vyznačují se dlouhými tykadly a nápadným žilkováním křídel (A. colemani). Délka zadečku je u samiček téměř shodná s délkou křídel, kdežto u samečků je zadeček zakulacen a délka křídel nedosahuje zadečku. Přítomnost parazitoida v porostu indikuje výskyt zlatavě hnědých parazitovaných, tzv. mumifikovaných mšic.

Dospělci mohou být jednoduše zaměněni s parazitoidy rodu Dacnusa.

V porostech se vyskytují mumifikované mšice, které jsou typicky nafouklé a mají zlatavou barvu. Díky barevné změně se snadno rozezná účinnost parazitoida. Rozpoznávacím znakem je kruhový výletový otvor v mumii mšice.

Vývojový cyklus začíná nakladením vajíčka do hostitele, mšice. Samičky se páří jednou, zatímco samečci se páří vícekrát. Samičky mohou klást oplodněná i neoplodněná vajíčka, kdy z neoplodněných vajíček se vyvíjejí samečci a z oplodněných vajíček samičky. Samička může naklást za svůj život až 300 vajíček. Nejvíce vajíček naklade samička první tři dny po páření. Samička klade vajíčka tak, že ohne tělo pod nohama a vajíčko pomocí kladélka vstříkne do těla dospělce nebo nymfy mšice. Nakladení vajíčka trvá velmi krátkou dobu, zlomek vteřiny. Do každé mšice klade samička pouze jedno vajíčko. Po vylíhnutí z vajíčka začíná larva přijímat potravu. Zpočátku se živí částmi, které nejsou pro mšici smrtelné. Postupem vývoje se larva živí tkáněmi a orgány mšice a mšice v důsledku parazitace umírá. Celý vývoj probíhá uvnitř těla hostitele, nelze tedy vývoj pozorovat pouhým okem. Larva postupně prochází třemi nebo čtyřmi larválními instary. Počet instarů larvy se v literatuře liší. Na konci larválního vývoje se začne larva připravovat ke kuklení. Larva vykousne otvor v parazitované mšici a spřádá kokon, pomocí kterého je mšice připevněna k listu. Larva se v kokonu zakuklí a přítomnost kokonu způsobí to, že se mšice nafoukne. Tělo mšice začne mumifikovat. Barva mumie je zlatohnědá a tělo je kožovité. Čtyři dny po začátku mumifikace se z mumie uvolní dospělec Aphidius spp. Dospělec vykouše kulovitý otvor pomocí kusadel. Poměr samiček a samečků v populaci je 2:1. Délka životního cyklu Aphidius spp. závisí na zejména na teplotě prostředí. Při teplotě 25 °C trvá vývoj od vajíčka po dospělce okolo 10 dní. V chladnějších podmínkách se vývoj prodlužuje. Při teplotě 15 °C pak vývoj prodělá parazitoid za 20 dní. Teplota nad 30 °C snižuje účinnost parazitoida. Dospělec Aphidius spp. žije po dobu 2 až 3 týdnů.

Parazitické vosičky Aphidius spp. se používají k regulaci populací mšic ve sklenících na plodové zelenině (zejména rajčata, okurky, papriky), drobném ovoci (maliny, jahody) a okrasných květinách (zejména chryzantémy, gerbery). Druh A. colemani je teplomilnější a parazituje na menších druzích mšic. Vzhledem k tomu, že se ve skleníku mohou vyskytovat různé druhy mšic, které mají i různou velikost, doporučuje se kombinovat oba druhy parazitoida, jak A. colemani, tak i A. ervi. Parazitická vosička je díky letové aktivitě schopna aktivně vyhledávat hostitele i na větší vzdálenost. V procesu vyhledávání mohou napomáhat různé chemické podněty, ať už se jedná o látky vylučované poškozenou rostlinou, přítomností medovice i poplašné feromony produkované mšicemi mohou hrát roli v jejich parazitaci. Při nalezení vhodného hostitele naklade samička vajíčko do těla mšice, kdy v důsledku parazitace, se ze mšice stane mumie. Díky morfologické změně parazitovaných mšic, lze snadno odhadnout účinnost vypuštěného parazitoida. 
Biologická ochrana proti mšicím / Koppert Biological Systems

A. Bohatá, JČU