Rostlinolékařský portál

Její výskyt je poměrně vzácný, avšak pokud se někde vyskytuje, často kolonizuje vzrostlé duby, a to zejména duby červené (Quercus rubra), platany (Platanus spp.) a buky (Fagus spp.), méně častěji i na jiných listnatých dřevinách, jako jsou javor klen (Acer pseudoplatanus) či vrba (Salix spp.). Velmi raritně může jako hostitel působit také trnovník akát (Robinia pseudoacacia), habr obecný (Carpinus betulus) či dokonce douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). V chladnějších oblastech se může vyskytovat velmi vzácně, a to i na svých běžných hostitelích.

Lesklokorky obecně jsou si všechny velmi podobné. Lesklokorka pryskyřičnatá vytváří ovšem jako jedna z mála se u nás vyskytujících jednoleté plodnice. Nejlépe se dá zaměnit s taktéž vzácnou lesklokorkou Pfeifferovou (Ganoderma pfeifferi), která má ovšem výrazně tmavě červenohnědou dužninu, nasládlý pach a vyrůstá téměř výhradně na bucích. Jiná lesklokorka, například lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum) vytváří téměř vždy třeň a má nafialovělý klobouk.

Plodnice lesklokorky pryskyřičnaté jsou jednoleté. Ty se začínají většinou objevovat v červnu až červenci, a to na bázi kmene. Lze je spatřit mnohdy po celý rok. Klobouk je většinou polokruhovitý o průměru 10 až 45 cm. Svrchní strana klobouku je pokryta nápadnou, nalakovaně vypadající, lesklou, pryskyřičnatou krustou, která se nad plamenem rozpouští. Barva je v mládí pásovaná (od středu směrem k okraji přechází tmavší odstíny karamelově hnědé do světle hnědé). Okraj klobouku bývá zpravidla smetanové bílý a tupý. Ústí rourek je bělavé a omačkáním hnědne. Dužnina je okrově hnědá a po vysušení nápadně lehká. Vůně by se dala popsat jako mírně houbová s hořkou chutí. Výtrusný prach je hnědý. Klobouk přisedá přímo ke kmeni, jen výjimečně, obzvlášť pokud vyrůstá z kořenů, vytváří dřevnatý třeň. 
Jedná se o houbu bílého tlení. Napadené dřevo výrazně zesvětlá a zkřehne. Jelikož vytvářejí pouze jednoleté plodnice lze snadno přehlédnout. Typickými průvodními znaky hniloby jsou změna tvaru stonku v bazální části kmene, a to zbytnění báze vlivem dutiny.

Ganoderma resinaceum obvykle začíná svůj život jako parazit a proniká do dřeva přes mechanické poškození na bázi kmene. Šíří se tedy větrem. Po smrti hostitelské dřeviny však může přetrvávat jako saprofyt. Po proniknutí do jádrového dřeva může začít kolonizovat i dřevo bělové. Hniloba probíhá obvykle v kořenech a bázi kmene (většinou), ovšem mohou nastat i  případy (avšak zřídka), kdy může hniloba postupovat i několik metrů výš po kmeni. To se týká zejména platanů.

Jedná se o vzácnou, nejedlou houbu, která se vyskytuje ve spíše nižších a teplejších oblastech, například na hrázích rybníků, v parcích či ve stromořadích. Napadá zejména kořenovou a bazální část dřeviny. Pokud se plodnice vyskytují delší dobu a po celém pbvodu kmene, hrozí vážné riziko vyvrácení. Literatura však uvádí, že se jedná o méně nebezpečný druh lesklokorky.

J. Rozsypálek, MENDELU