Rostlinolékařský portál

Patogen napadá cukrovou řepu (Beta vulgaris var. altissima), krmnou řepu (Beta vulgaris var. rapacea), červenou (salátovou) řepu (Beta vulgaris var. vulgaris), listový a řapíkatý mangold (Beta vulgaris var. cicla), dále hořčici setou (Sinapsis alba), řepku olejku (Brassica napus var. oleifera), lociku salátovou-salát (Lactuca sativa), špenát setý (Spinacia oleracea) atd.
Vyskytuje se i na mnoha druzích plevelů jako je kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), ptačinec prostřední (Stellaria media), starček obecný (Senecio vulgaris), kolenec rolní (Spergula arvesis), rozrazily (Veronica spp.) aj.

BMYV patří mezi RNA viry. Virová částice má tvar dvacetistěnu a velikost 26 nm. Příznakem napadení je postupné zesvětlení listových pletiv a difúzní chlorotické skvrny a plochy mezi listovými žilkami. Později se objevuje oranžovo-nažloutlé zbarvení listů, často dochází k následnému napadení houbovými patogeny (Alternaria spp.), které způsobují rozsáhlé nekrózy na listech, nakonec dochází k předčasnému odumření listů. Listy napadených rostlin jsou tuhé a křehké. Zpočátku se choroba vyskytuje ohniskovitě, později se šíři i plošně. Determinace virových žloutenek se provádí několika diagnostickými způsoby, pomocí imunologických (ELISA) nebo molekulárně genetických metod (PCR), případně indikátorových rostlin.

Záměna příznaků je možná s virem žloutnutí řepy (BYV), který způsobuje žluté zabarvení listů a později drobné načervenalé nekrózy. Běžné jsou i směsné infekce oběma viry.

K přenosu dochází prostřednictvím přenašečů (vektorů) kterými jsou mšice, zejména mšice broskvoňová (Myzus persicae), při delším sání i mšice maková (Aphis fabae), případně mšice Macrosiphum euphorbiae. Virus je přenášen perzistentně. Mšice získávají virus při nabývacím (akvizičním) sání infikovaných rostlin. Minimální doba nabývacího sání mšicí M. persicae je 2 hod. Maximální účinnost přenosu je však po 48 hodinách nabývacího sání. Latentní období BMYV ve vektoru je nejméně 24 hodin, kdy virus prochází trávícím ústrojím do hemolymfy a nakonec do slinných žláz. Když nabývací sání trvalo dostatečně dlouho, virus může být přenesen do rostliny inokulačním sáním trvajícím i méně než půl hodiny. Optimální doba potřebná pro přenos viru mšicí M. persicae je 24 až 32 hodin. Virus se v těle mšice nemnoží, ale přetrvává po celý život. Nymfy mšic jsou schopny přenášet virus i po svlékání. Virus také není přenášen z vektoru na viviparní potomstvo. Mírné zimy a teplá jara podporují přežití a rychlý vývoj a šíření mšic přenášejících viry.

Virové žloutenky mohou snížit výnos bulev až o 20–30 %, BMYV může způsobit ztráty výnosu cukru až 50 %. Škodlivost závisí na včasnosti zásahu proti přenašečům co nejdříve na počátku napadení porostu. Nejvyšší ztráty způsobují časné infekce.

Pravidelné vizuální pozorování výskytu mšic v porostu. 
Sledování letové aktivity mšic v porostu pomocí optických lapáků.

Sledování letové aktivity mšic (sací pasti ÚKZÚZ, Aphid Bulletin).
Sledování vývoje vektorů choroby pomocí software automatických meteorologických stanic (teplotní modely vývoje) nebo webových aplikací.

Neexistuje. Dle výskytu v předchozím roce.

• Ošetřuje se co nejdříve při zjištění výskytu mšic.

• Proti viru BMYV neexistují zatím žádné odolné odrůdy.  
• Ochrana proti přenašečům (vektorům) - mšici broskvoňové (Myzus persicae) a mšici makové (Aphis fabae). 
• Likvidace hostitelských plevelných rostlin včetně plevelných řep.  
• Hluboká orba po sklizni řepy s důsledným zaklopením zbytků rostlin.
• Úklid skládek řepy.
• Časnější setí řepy, aby rostliny řepy byly v období hlavního náletu mšic ve fázi, kdy již nejsou citlivé k infekci viry.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Proti virovým chorobám rostlin není v současné době přímá chemická ochrana možná.

K zabránění vzniku rezistentních populací k účinné látce nebo jiným účinným látkám se stejným mechanismem působení je třeba dodržovat doporučené dávky i počet aplikací přípravku.

Účinnost ochrany hodnotíme srovnáním s kontrolní – neošetřenou variantou.  
Provádí se pomocí tříbodové stupnice: 1 – velmi dobrá účinnost, 2 – uspokojivá účinnost, 3 – neuspokojivá účinnost.