přechod na části stránky

Upozornění:
Používáte prohlížeč IE verze 6. Od 1. června 2012 nebude možné se s tímto prohlížečem do prostředí eAGRI přihlásit. Proveďte upgrade na IE verze min. 7 nebo použijte jiný prohlížeč (např. Mozilla Firefox nebo Google Chrome). Další informace zde.

Sledování rybničních a říčních sedimentů

Sediment z vodního toku či vodní nádrže vzniká prostou gravitační sedimentací (usazováním) erodovaných pevných částic, které jsou přirozeně unášeny vodou. Při poklesu rychlosti proudění, a to jak rozšířením profilu, poklesem spádu toku nebo zvětšením hloubkou vodoteče, dochází k přirozené sedimentaci unášených částic. Vzniklý materiál může mít povahu štěrkopísků a písků v proudných úsecích toků, nebo až jílovitohlinitých až jílovitých substrátů v rybnících. Jde o přirozený děj, který je urychlován antropogenními zásahy do krajiny. Surový sediment vykazuje značný podíl zvodnění až do 80%, může obsahovat různé látky a cizorodé předměty v závislosti na struktuře zemědělské a průmyslové výroby v povodí.

Důvodem kumulace sedimentů a zanášení dna jsou nadále přetrvávající splachy zemědělské půdy z okolí rybníků, vodních děl a toků. Nevhodné hospodaření v povodí způsobuje nadměrnou erozi, pronikání a usazování látek v rybnících a tocích. V České republice vykazuje třetina rybníků nadměrné zatížení sedimenty. Sedimenty jsou ve velkých objemech do rybníků transportovány podle charakteru a stavu říční sítě a hospodářské činnosti v povodí a způsobují velmi rychlé zanášení méně proudných úseků povrchových vod.

Důsledkem ukládání sedimentů je postupné omezování až znemožňování vodohospodářských, biologických a ekologických funkcí vodních nádrží a toků. Celkové množství sedimentů je ve vodních nádržích ČR odhadováno na 197 mil. m3, v drobných vodních tocích a závlahových kanálech na 5 mil m3 a v odvodňovacích kanálech 0,8 mil m3. Tato množství značně zmenšují objem akumulace vody a snižují i míru ochrany krajiny proti povodním.

Jedním ze způsobů nakládání se sedimenty je jejich aplikace na zemědělskou půdu. Rozhodujícím ukazatelem pro tuto možnost využití sedimentů je míra kontaminace rizikovými prvky a organickými polutanty, důležitá je i "hnojivá" hodnota sedimentů, tzn.  zrnitostní složení, podíl organické hmoty, pH a obsah živin. Zrnitostní složení sedimentů může být značně rozdílné, což vyplývá ze zákonitostí sedimentačních procesů. S variabilitou zrnitostního složení sedimentů do značné míry koreluje i jejich chemické složení. Látky organické i anorganické povahy jsou poutány především na povrchu nejjemnějších půdních částic splavených z orniční vrstvy zemědělské půdy. Proto se jeví jako vhodný ukazatel pro hodnocení jejich přínosu ke zúrodnění půd přístupný obsah živin, který je používán pro hodnocení úrodnosti v rámci Agrochemického zkoušení zemědělských půd. V těchto rozborech byla zjišťována reakce sedimentů (pH/CaCl2) a obsah základních živin P, K, Ca a Mg podle Mehlicha III. Podmínky používání sedimentů na zemědělské půdě jsou stanoveny zákonem č. 156/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Limitní hodnoty pro obsahy rizikových prvků a látek v sedimentu i v půdě, na kterou má být sediment aplikován jsou stanoveny vyhláškou č. 257/2009 Sb., o použití sedimentů na zemědělské půdě.

Ročně je odebráno a analyzováno asi 30 vzorků sedimentů. Ve všech vzorcích je stanovován obsah rizikových prvků (As, Cd, Co, Cr, Cu, Hg, Ni, Pb, V, Zn), v pěti vybraných vzorcích jsou stanoveny PCB a AOX. Vyhodnocení analýz odebraných vzorků sedimentů je součástí výročních zpráv „Kontrola a monitoring cizorodých látek v potravních řetězcích“ (Hnojiva a půda > Bezpečnost půdy > Monitoring půd).


Zprávy a publikace