Zmíněná opatření jsou nastavována s cíli zmírnění negativního projevu vodní a větrné eroze. Zaváděna jsou opatření zajišťující například:
- neškodné odvedení povrchových vod z povodí,
- snížení povrchového odtoku a zachycování smyté zeminy,
- retenci vody v krajině,
- ochranu intravilánu obcí a komunikací před důsledky eroze půdy,
- snížení rychlosti větru a jeho škodlivých účinků.
Protierozní opatření dělíme na organizační (vhodné umístění pěstovaných plodin, pásové pěstování plodin či návrhy vegetačních pásů mezi pozemky), agrotechnická a vegetační (půdoochranné obdělávání) a technická (příkopy, průlehy, terasy, protierozní nádrže aj.).
V současné době je tato problematika částečně řešena i podmínkami standardů Dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy (DZES). Zejména se jedná o podmínky standardu DZES 5, jimiž jsou k protierozní ochraně půdy stanoveny způsoby pěstování vybraných hlavních plodin na silně a mírně erozně ohrožených plochách evidovaných v LPIS.
Na základě Přílohy II nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 je upraveno pro nové období SZP 2015-2020 základní zaměření standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy.
Ochraně půdy jsou věnovány tři z nich, konkrétně standard DZES 4 (minimální pokryv půdy), DZES 5 (minimální úroveň obhospodařování půdy odrážející specifické místní podmínky k omezování eroze) a DZES 6 (zachování úrovně organických složek půdy vhodnými postupy, včetně zákazu vypalování strnišť na orné půdě).
Všechny uvedené standardy obsahují podmínky, které svými účinky napomáhají k protierozní ochraně půdy tj. zavedením půdoochranných opatření vedoucích k omezení smyvu půdy, zpomalení povrchového odtoku, tak i zvýšení retence vody v krajině a zachování či zvýšení kvality půdy zapravením hnojiv.
Významným nástrojem v omezování eroze půdy by měla být také „protierozní“ vyhláška k zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu.
