Metodický pokny č. 4/10: Zakládání, údržba a ošetřování meziřadí vinic, sadů a krajinných prvků

Ekologické systémy zemědělského hospodaření by měly přispívat jak k ochraně přírody a krajiny, tak ke zvyšování druhové diverzity v kulturní krajině. Jedním z definovaných cílů ekologického zemědělství je přispívat k vysoké úrovni biologické rozmanitosti Tento požadavek je definován v NR č. 834/2007, čl. 3, písm. a), bod ii). Zemědělci mají přímý vliv nejen na části krajiny, které obhospodařují, ale rovněž i na širší okolí. Druhová diverzita je také závislá na přírodních krajinných prvcích, které jsou často součástí zemědělského podniku. Je proto žádoucí, aby ekologický zemědělec zvyšoval jejich podíl v místě, kde hospodaří. Ekologické trvalé kultury (vinice a sady) též výrazně přispívají k tvorbě biodiverzity, a to především, jsou-li v interakci s přilehlými chráněným územím (NP, CHKO, PP, NPP NPR. Přírodním parkem nebo ekologicky a esteticky hodnotnou částí krajiny.