přechod na části stránky

Upozornění:
Používáte prohlížeč IE verze 6. Od 1. června 2012 nebude možné se s tímto prohlížečem do prostředí eAGRI přihlásit. Proveďte upgrade na IE verze min. 7 nebo použijte jiný prohlížeč (např. Mozilla Firefox nebo Google Chrome). Další informace zde.

Vývoj plánování ve vodním hospodářství po roce 1989

5.4.2004

Nový impuls pro vodohospodářské plánování – příprava nové úpravy vodního práva včetně implementace Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000 ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (dále jen Rámcová směrnice o vodách).

Vodohospodářská a širší odborná veřejnost zná již několik desetiletí zkratku „SVP“ – (Státní, resp. Směrný vodohospodářský plán). Období na počátku 90. let 20. století nebylo pro vodohospodářské plánování s ohledem na nedostatky předešlého systému příznivé; dokumenty SVP byly do značné míry pro využití překonané a vedly se diskuse o smyslu vodohospodářského plánování a jeho dalším osudu. Změny vyplývající ze společensko-politických podmínek, z racionalizace hospodaření s vodou a ekosystémového přístupu byly promítnuty do zpracování Vodohospodářského sborníku SVP ČR 1995 (vydaném Ministerstvem životního prostředí v roce 1997).

V tomto období přišel také nový impuls pro vodohospodářské plánování v souvislosti s přípravou a přijetím Rámcové směrnice o vodách v rámci třetí vlny evropské legislativy v oblasti ochrany vod. Současně v roce 2000 vrcholila také příprava nové české vodohospodářské legislativy. S ohledem na požadavek transpozice předpisů Evropského společenství do české legislativy a s ohledem na tradici vodohospodářského plánování a národní potřeby bylo v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, plánování v oblasti vod pojato komplexně se zajištěním nejen úplné slučitelnosti s Rámcovou směrnicí o vodách a dalšími předpisy „acquis communautaire“, ale i plánů povodí včetně programů opatření, které budou zpracovány a přijaty pro řešení rozvojových potřeb hospodaření s vodami a ochranu před povodněmi na principech udržitelného užívání vodních zdrojů.

Základní myšlenky, na kterých je nový systém plánování v oblasti vod založen, a jejichž výsledkem je mj. i nové označení „plánování v oblasti vod“ místo „vodohospodářské plánování“ v ustanoveních nového vodního zákona, je možné charakterizovat takto:

  • Navázat na dokumenty a činnosti SVP, který si v minulosti získal nespornou autoritu při přípravě všech vodohospodářských opatření, při řízení využívání vodních zdrojů a v územním plánování.
  • Vyhovět všem požadavkům Rámcové směrnice o vodách, speciálně pak její příloze VII (Plány povodí). To znamená zejména přizpůsobit strukturu výsledných dokumentů zmíněné příloze a oproti současným dokumentům SVP stanovit pro ně minimální závazný obsah i formu. Znamená to také dodržet termíny šestiletého cyklického procesu formulace zadání, tvorby, projednávání, schvalování a vyhodnocování účinnosti plánů a programů řízení jednotlivých hydrologických celků povodí. Nejnáročnějším úkolem však bude konstituovat plánem taková opatření, která umožní dosáhnout dobrého stavu všech vod podle kritérií formulovaných v uvedené směrnici.
  • Změnit proces plánování respektováním demokratických principů projednávání jeho dílčích etap se zapojením veřejnosti, neboť plánování v oblasti vod podle vodního zákona vymezuje a harmonizuje veřejné zájmy ve věcech ochrany vod jako složky životního prostředí, ochrany před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod a udržitelného užívání vodních zdrojů a hospodaření s vodami k zajištění požadavků na vodohospodářské služby. Výsledný plán a programy opatření k jeho naplnění musí být podřízen nejen odborným hlediskům (což v minulosti bylo v podstatě splněno), ale musí také vycházet ze společenského konsensu.
  • Tisk stránky
  • Poslat e-mailem