Rozhovor - Farma Konvalinovi, Hořátev u Nymburka
V oblasti Středolabské tabule se, na půl cesty mezi okresním městem Nymburk a městečkem Sadská, nachází obec Hořátev. Zde po roce 1989 již druhou generaci působí rodina Konvalinových, která se zabývá rostlinnou i živočišnou výrobou. Jejich záměr zvýšit produktivitu při chovu prasat a zkrátit dodavatelský řetězec u svých produktů nás zaujal a následně zavedl na jejich farmu. V připraveném rozhovoru jsme diskutovali mimo jiné o jejich zkušenostech s čerpáním dotací z Programu rozvoje venkova („PRV“) a majitelé se s námi podělili i o své další plány do budoucna.
Jaké byly začátky Vašeho podnikání v zemědělství?
Naše rodina ve zdejší vesnici farmaří, jak se říká, už „od nepaměti“. Prarodiče od otce vlastnili před i po 2. světové válce statek (cca 19 hektarů půdy). Po únoru 1948 však o hospodářství přišli. Celá rodina však dále v zemědělství působila a to v různých pozicích v místním JZD. Například děda pracoval jako skupinář, oba rodiče byli zootechnici. Přístup k rodinnému majetku nám byl ale znemožněn, například vchod do stodoly nám zazdili zhruba v polovině 80. let. Přesto jsme se snažili objekty dle možností udržovat (i tajně), aby byly alespoň některé z nich zachovány. Bohužel na začátku 90. let byla řada sousedních objektů v takovém stavu, že musela být stržena. Např. tady, kde si teď povídáme, měli sousedé statek se stodolou a chlévy – to vše spadlo. V roce 1992 jsem si udělal formu podnikání SHR (Samostatně hospodařící rolník), bratr mě v tomto kroku následoval a i mamka ze zemědělského družstva odešla. Ona vlastně jako jediná nepocházela z vesnice, ale přivdala se z města. Nicméně vždy byla velice podnikavá – možná i díky nemožnosti studovat kvůli nevhodnému „kádrovému posudku“ – a soutěživost jí byla vždy vlastní. Nakonec se k našemu hospodaření připojil i táta a tak jsme vlastně sdružení 4 fyzických osob. Poměrně rychle jsme zahájili živočišnou výrobu a už v roce 1993 jsme měli naše první selata. Nutno podotknout, že v té době se dalo živočišnou výrobou velice dobře uživit, poměr nákladů a vstupů oproti ceně vepřového byl opravdu někde jinde, než je dnes nebo cca před 5 lety. Navrácená orná půda byla spíše chudá na živiny (většinou po několikanásobném pěstování kukuřice), tudíž i zde jsme začínali v podstatě od počátku. V roce 2002 jsme přikoupili další statek, čímž došlo k rozšíření našich obhospodařovaných ploch.
Hned při příjezdu do obce nelze přehlédnout klasickou a-čkovou tabuli u silnice s nabídkou vašich produktů. Provoz na zpracování masa jste se rozhodli vybudovat s dotační podporou z PRV. Co bylo podnětem k tomuto kroku?
Ten hlavní záměr, proč jsme projekt na vybudování objektu pro bourárnu a expedici masa realizovali, byla snaha zvýšit naši konkurenceschopnost zkrácením dodavatelského řetězce. Chceme nabídnout naše výrobky přímo konečnému zákazníkovi.
Praxe vypadá tak, že si naše prasata (díky dodané genetice si „vyrábíme“ vlastní selata) necháváme porazit na blízkých jatkách a pak je přivážíme zpět na tu naši bourárnu. Maso spotřebitelsky upravíme a nabídneme kupujícím. Zároveň maso i zpracováváme na další masné produkty - budujeme například udírnu, abychom zájemcům nabídli naše vlastní uzeniny. Každopádně vidíte sám, že maso jde z bourárny přímo k prodejnímu okénku, čerstvěji už to udělat ani nelze.
Co bylo pro Vás při realizaci projektu nejnáročnější?
Jako největší úskalí v rámci administrace projektu se ukázala být fáze výběrového řízení. Abych řekl pravdu, tak skutečnost, že v praxi jsme museli vybrat jen jednoho výhradního dodavatele, dle mého názoru nevedla k ekonomicky optimálnějšímu výsledku, než kdybychom projekt realizovali bez dotace. Snažili jsme se, abychom podmínky Pravidel čerpání dotace dodrželi. Přesto jsme se dopustili určitého pochybení při výběru dodavatele chladírenského přívěsu pro dovoz vepřových půlek z jatek, a tak nám byla dotace o určitou částku ponížena. V každém případě jsme si z toho vzali poučení pro další žádosti, které bychom chtěli podávat.
Jakou výhodu Vám realizace projektu přinesla?
Ještě bych se krátce zdržel u předchozího tématu. Rozhodně je třeba přiznat, že dotace z PRV nám pomohla. Vzhledem k tomu, že pravidla určují maximální povolenou délku realizace, tak nás to donutilo projekt realizovat rychleji, než v případě 100% financování z vlastních zdrojů. Ale pokud vezmeme pouze příklad vepřových půlek, které po převozu z jatek prodáme u nás konečnému zákazníkovi, máme přibližně o 20 až 25 % vyšší zisk, než kdybychom maso prodali na jatkách. To je okamžitý výsledek, ale jen o peníze nejde. Už jen pocit, že maso, které je vyprodukováno v podstatě za rohem, se i v tom samém místě prodá, a to při zachování všech hygienických standardů, je pro nás významným podnětem pro další aktivity.
Plánujete žádat o dotaci z PRV i v budoucnu?
Určitě ano, máme vizi vybavit prostory výrobny dalšími technologiemi. Kvalitní stroje na zpracování masa (např. pánev, plnička, míchačka, kutr, pasírka) jsou neuvěřitelně drahé a proto bychom rádi využili další dotační možnosti z PRV. Cítíme velkou poptávku od zákazníků po produktech, které mají původ přímo od nás, a to včetně kompletního zpracování.
Protože hospodaříme na poměrně velké výměře (cca 500 ha), plánujeme připravit a podat projekt na posklizňovou linku a skladovací prostory.
Máte nějaké životní motto nebo oblíbený citát?
Na to vám každý z naší rodiny odpoví tak, že jednak bychom byli velice rádi, abychom udrželi rodinnou tradici a dále aby se naše děti chovaly k půdě úctou, s jakou se k ní chováme my. Aby se co nejvíce v naší krajině hospodařilo udržitelně. Ano, UDRŽITELNOST, to je to slovo.