přechod na části stránky

Upozornění:
Používáte prohlížeč IE verze 6. Od 1. června 2012 nebude možné se s tímto prohlížečem do prostředí eAGRI přihlásit. Proveďte upgrade na IE verze min. 7 nebo použijte jiný prohlížeč (např. Mozilla Firefox nebo Google Chrome). Další informace zde.

Rozhovor s ministrem zemědělství o mase, SZP nebo suchu

18.3.2019

Deník, 16. března 2019

Zprávy o nákazách salmonelou prokázaných při vyšetřeních masa pocházejícího z Polska přicházejí v poslední době bezmála každým dnem. Do role bojovníka proti podezřelým polským potravinám se vedle českých veterinářů pasoval i ministr zemědělství Miroslav Toman. Mezi jeho další úkoly pro nejbližší období patří například vyjednávání společné zemědělské politiky s kolegy z ostatních členských zemí Evropské unie, na domácí půdě zejména boj se suchem a kůrovcovou kalamitou, která aktuální klimatické změny provází. V rozhovoru pro Deník přišla řeč i na kvalitu potravin, kdy spotřebitelé z nových členských zemí Unie kupují pod stejnou značkou a za vyšší ceny méně kvalitní výrobky než ti ze západní části osmadvacítky.

Poláci své maso vyvážejí do celé Evropy. Proč si na jejich maso stěžujeme jenom my v Česku?

Česká republika není zaměřena proti Polsku jako takovému, ale máme velmi kvalitní inspekční orgány a jde nám v první řadě o ochranu spotřebitele. S Polskem i s úrovní jeho veterinárního dozoru jsou problémy dlouhodobě. Vyjádřil se tak i jejich pan ministr Ardanowski, nakonec to vyplynulo i z auditu Evropské komise, který tam v únoru proběhl. My jsme přijali mimořádná veterinární opatření právě na základě těch výsledků a je potřeba říct, že Státní veterinární správa i Státní zemědělská a potravinářská inspekce pracují podle vlastního zákona. Myslím, že Polsku se podaří ty nevyhovující věci odstranit, není to žádná obchodní válka.

Polský ministr Jan Krzysztof Ardanowski tvrdil, že jde o kampaň premiéra Andreje Babiše jakožto konkurenta, protože s ním spojený holding Agrofert podniká také v oboru potravin. Jak tento jeho názor hodnotíte?

Já polské straně úplně přesně rozumím, proč to říkají. Potřebují trošku odklonit pozornost od svých skutečných problémů. Je to vidět, když se jenom zpětně podíváte na to, kolik problémů už s jejich potravinami bylo. Z toho každému dojde, že to pravda není. A co se týká pana premiéra, tak já musím říct, že se o tom dozvěděl až od nás.

V pondělí budete v Bruselu o tomto tématu s vaším polským protějškem a evropským komisařem pro zdraví a bezpečnost potravin Vytenisem Andriukaitisem znovu jednat. Jaké jsou další varianty možného vývoje a co očekáváte, že se stane?

Na základě minulého jednání s panem ministrem očekávám, že polská strana předloží informace o tom, jaká opatření přijala. A že nás přesvědčí o tom, že ta opatření jsou účinná a že k nápravě dojde. To je pro mě lepší varianta. A druhá je špatná, že nepřesvědčí, ale já nechci předjímat, s čím polská strana přijde.

Co by se tedy stalo, kdybyste se neshodli?

Kdyby nás nepřesvědčili, tak pokračujeme dál v tom, co máme teď. V případě, že nás polská strana přesvědčí, respektive doloží ty konkrétní věci, tak jsme připraveni nějakým způsobem omezit mimořádná veterinární opatření.

Vypadá to, že do jednání jdete s optimistickými očekáváními. Z čeho ten optimismus pramení?

Není to ani tak optimismus, ale chci věřit tomu, co slíbil pan ministr. Že předloží všechna opatření. Já v tuhle chvíli nemám důvod polskému ministrovi nedůvěřovat, navíc když to řekl i panu komisaři. Já věřím, že ty důkazy předloží.

Jak je to s českým masem obecně? Je jeho produkce dostatečná, kde ještě máme rezervy?

Co se hovězího masa týče, tak je Česká republika naprosto soběstačná. U vepřového je soběstačnost někde pod 50 procenty, u drůbežího masa je to nad 60 procenty. Myslím si, že u hovězího masa si skutečně stojíme velmi dobře. Problém přesto vidím u obchodu s masem. Cena masa dlouhodobě klesá, takže to je nerentabilní. Ministerstvo zemědělství se proto dlouhodobě snaží podporovat chovatele prasat. I u drůbeže věřím tomu, že je to tady tradice a že produkce půjde nahoru. Samozřejmě to bude trvat delší dobu, není to ze dne na den.

Jak velká stáda by tedy Česko vlastně uneslo?

Já si myslím, že co se týká intenzity na hektar u chovu hovězího, vepřového i drůbežího, tak rozhodně nedosahujeme úrovně jako země na západ od našich hranic. Víc živočišné výroby potřebujeme i kvůli tomu, že by do půdy mělo jít větší množství organické hmoty. Organické hnojivo potřebujeme. Větší intenzitu živočišné výroby by tedy Česká republika určitě unesla, ale důležitá je i otázka odbytu. Snažíme se proto při vyjednávání o nové společné zemědělské politice, aby byla preferována živočišná výroba. Roli hraje i její dopad na krajinu.

Proč tedy vyvážíme kvalitní zvířata a dovážíme méně kvalitní maso třeba z Brazílie? Mimochodem, právě to se dlouhodobě kontroluje, stejně jako nyní to polské.

Je to strašně komplikované téma. Plus minus stejné množství hovězího, kolik se ho zde spotřebuje, vyvážíme ven. Český zemědělec se stejně jako každý jiný podnikatel snaží prodat zboží za co nejvyšší cenu a tak, aby to pro něj bylo efektivní. Protože chov skotu není jednoduchý a je potřeba říct, že čeští zemědělci to opravdu umí, tak logicky prodávají tam, kde je zájem. Z České republiky se vyvážejí živá zvířata, třeba do Turecka a dalších zemí. Skot se do zahraničí vyváží, protože pro zemědělce je to otázka ceny a odbytu. Myslím si, že čeští zemědělci skot produkují skvěle. Kde máme trošku bolavé místo, to jsou porážky a obchodování s masem. Ještě více se to projevuje u vepřového masa, i u drůbežího.

Rozhodují tedy zejména obchodníci...

Jestliže se obchodní řetězce rozhodnou, že budou odněkud dovážet levnější maso, tak prostě budou. Kvalitní maso je stojí větší peníze, a ony se rozhodují podle preferencí na trhu. Takže my maso vyvážíme do zahraničí a sem ho zase dovážíme, nejenom z Polska, ale i z Německa a třeba Nizozemska. Ze zahraničí se hodně dováží hlavně vepřové maso. Zejména se sem vozí přímo určité partie masa, které jsou levnější. Řetězce si vždycky po celé Evropě hledají nejnižší cenu. Přivezou určitou partii – jednou je to krkovice, jindy kýta.

Kvalita jde tedy stranou?

Je potřeba říci, že kdyby se v České republice prodávalo maso od místních zemědělců, tak by se ho převážná část tady spotřebovala, ale je to na spotřebiteli. Proto bych na něj apeloval, aby primárně kupoval hlavně výsekové maso z České republiky. Pomohlo by to nejenom zemědělcům a jejich výdělkům, ale i zaměstnanosti i péči o krajinu.

Již jste zmínil další důležité téma – vyjednávání společné zemědělské politiky Evropské unie po roce 2020. V jakém stadiu nyní jednání jsou a jak se vám daří v boji proti zastropování dotací, které podle vás poškozuje největší zemědělské podniky, tedy i ty české?

První věc je, že Česká republika, stejně jako třeba Francie i některé další země, nesouhlasí s tím, aby byl objem prostředků na společnou zemědělskou politiku omezen. To je základ celého vyjednávání. Až potom se můžeme bavit o zastropování, o propojenosti podniků, o definici skutečného zemědělce. Sporné jsou ale i některé další věci. Proto jsme právě my na poslední Radě ministrů otevřeli téma na zavedení přechodného období. Pozice zemědělského výboru Evropského parlamentu by se měla prezentovat v půlce dubna a my se obáváme, že se ty věci nestačí dopracovat vzhledem k tomu, že přicházejí volby. Takže říkáme: Pojďme prosadit přechodné období. Také proto, aby bylo zajišťováno financování českých zemědělců, aby mohly pokračovat jejich projekty.

Volby nových poslanců Evropského parlamentu budou na konci května. Takže očekáváte, že definitivní rozhodnutí o společné politice padne, až začne fungovat nová Evropská komise?

Těžko teď odhadovat, protože si myslím, že možné je úplně všechno. Nicméně vzhledem k tomu, jak je to nyní nastaveno, se obávám, že se to už nestihne a bude se to muset dojednat až v dalším období.

Nemohl by se v tom případě s novým Evropským parlamentem i novou Evropskou komisí změnit celý přístup ke společné zemědělské politice?

Jak už jsem říkal, možné je úplně všechno. Debata probíhá a uvidíme, jak to dopadne. Když říkám, že se zastáváme zájmů České republiky, tak nejde o to, že bychom se zastávali velkých podniků. Obecně říkám: zastáváme pozici, aby zastropování bylo dobrovolné, aby byla dobrovolná i definice zemědělce. Chceme vázané podpory, abychom mohli víc podporovat živočišnou výrobu, různé speciální plodiny a další věci. A kromě zavedení přechodného období je pro nás velmi důležité i zjednodušení zemědělské politiky. Aby zemědělec tolik nepapíroval, aby to měl prostě jednodušší než dnes.

Evropské volby můžou nějakým způsobem zatřást i s další věcí – s předpisy o dvojí kvalitě potravin. Předchozí rakouské předsednictví jejich přijímání zpomalilo, nynější rumunské to zase chce rozhýbat. Rovněž komisařka Věra Jourová to vidí optimisticky a tváří se, že to stihne ještě v současné funkci. Je ještě šance, že se jí to podaří?

Jsem velmi rád, že to Rumunsko jako předsednická země opět vrátilo na stůl, za to si zaslouží díky. Věřím tomu, že se to snad stihne včas, ale jde o to, v jaké podobě. Samozřejmě že to podpořila také Českárepublika. Je třeba zdůraznit, že za ni o to nejvíc bojovala paní europoslankyně Olga Sehnalová, a věřím tomu, že se to dotáhne do konce. Není možné, aby byl spotřebitel klamán. Jestli to jsou v různých zemích Evropské unie stejné obchodní značky, tak nemůžou mít v jednotlivých zemích rozdílné složení výrobků. Problém je v tom, že dvojí kvalitou byly dotčené hlavně nové členské státy, nicméně se to v některých případech dotýká i dalších zemí.

Kdy by v ideálním případě mohl změnu k lepšímu pocítit český spotřebitel?

Věřím tomu, že by to mohlo být v co nejkratší době. Ale říct nějaké konkrétní datum si v tuto chvíli netroufám.

Dalším důležitým tématem je otázka sucha. Jaká opatření pro boj s ním připravujete?

Například novou metodiku pro pozemkové úpravy, které by měly vést k protierozním opatřením. V tomto směru děláme mnoho věcí, ať už omezení pěstování jedné plodiny na půdách ohrožených erozí na plochu do 30 hektarů, nebo se snažíme investovat do obnovy rybníků. Za poslední období šlo na zadržení vody v krajině a na zabezpečení vodních zdrojů 29 miliard korun – řádově 7,5 miliardy z národního rozpočtu a 21,5 miliardy od Evropské unie. Vybudovalo nebo zrekonstruovalo se víc než 400 rybníků, teď s Lesy ČR a Státním pozemkovým úřadem chystáme projekt na vybudování dalších, který brzy představíme.

A co legislativní změny?

Prosazujeme i novelu vodního zákona, díky které by si lidé na vlastním pozemku mohli jen na ohlášení postavit rybník do dvou hektarů a hloubky 1,5 metru.

V jakém stadiu tato iniciativa nyní je?

Je v Poslanecké sněmovně, kde již prošla prvním čtením. Čekají nás sice ještě druhé a třetí čtení, ale předpokládám, že by se to ještě letos mohlo povést.

Nikdo z jiných stran proti tomu nic nenamítá?

Vždycky proti všemu někdo je. Ale to, že umožňujeme lidem, aby si své věci na vlastním pozemku udělali mnohem jednodušeji, mi přijde naprosto logické. Také jsme navrhli změnu manipulačního řádu na Novomlýnských nádržích. Zvednutí hladiny nám umožní zadržet řádově o devět milionů kubíků vody víc, a do budoucna tak zavlažovat 5000 hektarů vinic a sadů. A také je důležité, že se tím budou moci zavlažovat i lužní lesy.

Chystáte také výstavbu dalších vodních nádrží...

Bude to třeba Skalička v povodí Bečvy, která se bude měnit ze suchého poldru tak, aby zadržovala vodu. Probíhají tam výkupy. Další nádrže chystáme na Rakovnicku: Senomaty, Šanov a Kryry. Dále je to vodárenská nádrž Vlachovice na Zlínsku a samozřejmě se snažíme vytipovat další oblasti, kde by se nádrže, zdůrazňuji že vodárenské, mohly dělat. Musíme totiž nejen zabezpečit pitnou vodu pro lidi, ale současně i zadržet vodu v krajině. Oboje se musí dělat dohromady.

Jak hodnotíte plán prezidenta Miloše Zemana na výstavbu plavebního kanálu Dunaj–Odra–Labe. Je to skutečně ta správná cesta na udržení vody v české krajině?

Jsem podporovatelem toho vodního koridoru – nerad používám slovo kanál, pod tím si představuji něco jiného. Myslím si, že vodní koridor Dunaj–Odra–Labe vůbec není špatný. Nejsem specialista na lodní dopravu a samozřejmě to ze studie vypadá, že by stál hodně peněz, ale je to investice do budoucna a rozhodně by se v tom mělo pokračovat. Určitě nám to pomůže k udržení vody a lepšímu hospodaření s ní.

Další záležitostí, se kterou se musíte vypořádat, jsou usychající lesy napadené kůrovcem. Jak jste na něj po loňsku připraveni?

Velmi oceňuji přístup nového vedení Lesů ČR, které začalo intenzivně spolupracovat s vědeckou obcí. Ve zkráceném řízení prošla rychlá novela lesního zákona, která umožní rychlejší přesuny techniky a lepší zásahy v těch lesích, kde je to efektivní. Zvedli jsme na dvojnásobek příspěvky do lesnictví – dříve to bylo 650 milionů korun, a teď jich bude 1,15 miliardy. Očekáváme zase velké množství kůrovcového dřeva. Minimálně se vytěží dvacet milionů kubíků, ale může to být i 30, 40, 50... Odhadovat je velmi složité, bude záležet na počasí a tom, kolik generací brouka letos vyletí, nebo nevyletí. Hledáme odbyt na dřevo v zahraničí a já věřím, že na to budeme připraveni lépe. Samozřejmě hlavně pro malé vlastníky je to velmi složité, protože cena dřeva spadla výrazně dolů.

Kam až kůrovec loni došel a kam se může dostat letos?

Postiženy jsou řádově dvě třetiny území České republiky.

A věříte tomu, že ho dokážete zastavit?

Kdybych tomu nevěřil, tak na tom nebudu pracovat. Složím ruce a budu si s nimi hrát mlýnek. Musíme k situaci v lesích přistupovat s lesnickým rozumem, tak, jak to bylo dřív. Máme nedostatek pracovníků i peněz, ale nechceme se vymlouvat, musíme udělat všechna opatření, abychom to zastavili. Není možné říct, že to nejde.

 

 

  • Tisk stránky
  • Poslat e-mailem