přechod na části stránky

Upozornění:
Používáte prohlížeč IE verze 6. Od 1. června 2012 nebude možné se s tímto prohlížečem do prostředí eAGRI přihlásit. Proveďte upgrade na IE verze min. 7 nebo použijte jiný prohlížeč (např. Mozilla Firefox nebo Google Chrome). Další informace zde.

Rozhovor s ministrem o emisích v zemědělství, kůrovci, obnově lesů a podpoře regionálních potravin

12.2.2020

Lidové noviny, 12. února 2020

Pod ministra zemědělství spadá to, co je v klimatickém úsilí Evropy zásadní: krajina. S půdou se zase musí zacházet tak, jako to dělávali předci, když z ní dobývali obživu. Aby vydržela dětem, vzduch šlo dýchat a vodu pít. „Budeme zatravňovat, zalesňovat, dotovat lepší techniku na hnojení, podporovat ekologické farmáře,“ říká šéf resortu Miroslav Toman (za ČSSD).

Mezivládní panel pro změnu klimatu přišel s tím, že omezování fosilních paliv nestačí a je nutné zaměřit se i na zemědělství. Jak radikální změny to budou?

V rámci společné zemědělské politiky podporujeme veškerá podpůrná opatření, jako je například chytré zemědělství. Ke snižování emisí aktuálně shromažďujeme data pro výpočty emisních plynů v zemědělství a podporujeme výzkum, který je zaměřen na jejich snížení. Dlouhodobě podporujeme zatravňování a zalesňování, výsadbu dlouhodobých kultur, které mohou pohlcovat uhlík, jako jsou třeba sady, do repertoáru patří i výsadby rychle rostoucích dřevin. Podporujeme i technologie, které zlepšují využívání dusíkatých hnojiv rostlinami a vedou ke snižování emisí.

To znamená co?

To znamená zapravování hnojiv do půdy. Do celku zapadá i podpora pastevního skotu, má nižší emise než jiné způsoby chovu. Zároveň se připravuje zpřísnění závazků pro skladování a aplikaci hnojiv. Je potřeba zdůraznit, že jsme v České republice v zemědělství oproti roku 1990 řádově na polovině emisí.

Zemědělské emise jsou z hnojiv a živých zvířat?

V principu ano, do zemědělství se započítávají emise skleníkových plynů ze zemědělské prvovýroby, to znamená z hnojiv a živých zvířat. Emise z dopravy v zemědělství se započítávají do celkových emisí v dopravě a emise z návazné výroby potravin se započítávají do emisí průmyslu. Celá problematika je tedy poměrně složitá. Nicméně pokud se bavíme například o živočišné výrobě, tak v Nizozemsku mají čtyři dobytčí jednotky na hektar a my máme 0,3. Těžko tedy budeme stavy chovů snižovat radikálně, už nemáme kam. Protože na druhé straně zase potřebujeme organickou hmotu do půdy.

Zůstaneme na stejném?

Chceme se zaměřit na výsadbu lesů, omezení úniku emisí při skladování a zapravování hnojiv. Nevidím řešení ve snižování zemědělské výroby a snižování stavů zvířat.

Je problém s umělými hnojivy nebo i organickými?

Pro mě primárně s umělými, ale samozřejmě se počítá obojí. Řešení spočívá v tom, že se musejí rychleji zapravovat do půdy. Budeme zatravňovat, zalesňovat, dotovat lepší techniku na skladování i aplikaci hnojiv. Chceme podporovat i výstavbu krytých jímek kejdy.

Bude se něco dělat s těžkými stroji na polích? Utužují půdu, čímž klesá její schopnost pojmout vodu.

Jestliže změníme maximální výměru jedné plodiny na 30 hektarů, jestliže kolem budou různé remízky, stromořadí, pak si každý ekonomicky spočítá, do jaké míry se mu vyplácí veliký stroj. Nejde o víc ruční práce, jsou to postupy precizního zemědělství.

Výsadba lesů má vedle vázání uhlíku pomoci i s kůrovcem?

Je to kombinace, samozřejmě. Musíme velmi rychle zalesňovat, produkce emisí se může nyní projevit, protože je velká těžba kůrovcového dřeva. Tam, kde to bude možné, chceme rozšiřovat plochy druhově a věkově pestrých lesů, jehličnany i listnáče, aby do budoucna oxid uhličitý pohlcovaly. To je důležitější než snižování jakékoli výroby.

Jak se dařilo během loňska těžit a zpracovávat kůrovcové dřevo? Pořád je problém s nedostatkem pracovníků?

Je to komplikované, ale podle mých informací aktuálně Lesy ČR zásadní problém s lidmi nemají. Snažíme se samozřejmě pomoci shánět pracovníky pro práci v lesích, třeba programem Ukrajina. Přetrvává problém s nedostatkem odbytišť, protože potíže s nadbytkem dřeva jsou napříč celou Evropou. Proto šla cena velmi dolů, dostala se za čtyři roky na polovinu.

Kam až může padat?

Doufám, že se postupně zastaví. Nedá se říci, kdy to bude, ale odhaduji, že kalamita je ještě otázkou tří až čtyř let. Záleží na odbytu a hlavně také na vývoji počasí, jestli se kůrovec bude ještě rozšiřovat. Loni se v celé zemi vytěžilo až 30 milionů kubíků dřeva, přesné číslo ještě nemáme k dispozici, z toho v Lesích ČR to bylo zhruba 13 milionů. V roce 2015 to bylo 16 milionů v celé republice. Přetlak na trhu tak zcela evidentně je.

Kde hledáme nová odbytiště?

Úplně všude. Kdo přijde a má rozumné podmínky, domluvíme se. Potíž je s kapacitou zpracování, abychom to zvládli i přepravit. Hodně jsme odváželi do Číny, kam prodáváme i přes menší firmy, průběžně. Přímý kontrakt mezi Lesy a Čínou v tuto chvíli není. Bylo by samozřejmě dobré, kdybychom měli jednoho velkého partnera, ale nečekáme na něj, prodáváme menším. I když se z České republiky v loňském roce do Číny vyvezlo zhruba 2,5 milionu kubíků, největším odběratelem jsou pořád naši sousedé, Německo, Rakousko, to se nezměnilo.

Lesy zaujímají v České republice asi 34 procent území. Chcete plochu navyšovat, také s ohledem na vázání uhlíku?

Záleží na přírodních podmínkách a vývoji klimatu, musíme pracovat s tím, co je možné, ne co chceme. Kde to půjde, budeme opatření kombinovat. Nelze říci, že se bude navyšovat rozloha, jde o to, že se musíme snažit co největší plochu pokrýt jednak lesy, zatravněním i ornou půdou, v níž jsou lépe aplikovaná hnojiva. Od mechanizace přes kryté jímky a nové způsoby chovu skotu až po výsadbu lesů. Nejde o to, že má něco prioritu, jen bych rozhodně nebyl pro, abychom snižovali zemědělskou výrobu.

Někteří odborníci namítají, že s rychlostí zalesnění by se to nemělo přehnat, že bychom měli nechat les, aby se částečně obnovil sám. Zohledňujete to?

Počítáme s tím, že do roku 2024 by mělo být až 40 procent ploch ve státních lesích průběžně zalesňováno přirozenou obnovou. Je to velmi ambiciózní cíl, víme-li, že do lesů je potřeba uměle vnést dnes chybějící dřeviny, zejména listnáče. Dovolím si ale upozornit na jednu věc – to nebude les, jak ho známe. Bude hustý a neprostupný. Do takto vzniklých lesů, které se vyvíjejí samovolně a bez zásahů, se může stahovat zvěř a bude náročné snižovat její stavy. Jsou samozřejmě místa, kde k samoobnově dojde, a my tomu nebráníme. Proto jsme také prodloužili lhůtu na zalesnění na pět let. Musejí si to rozhodnout sami vlastníci a jejich lesní hospodáři, do úvahy také musí vzít náklady a výnosy z takového lesa.

Jak jsou rozhodnuté státní lesy?

Řeknu to jinak: Lesy ČR mají řádově 46 procent výměry lesů, s Vojenskými lesy jsme na padesáti. Zbylých 50 procent patří nestátním vlastníkům, kterým my jen vytváříme podmínky, a je na jejich rozhodnutí, jak budou se svým lesem pracovat. Prosazujeme, aby se zvedl podíl listnatých stromů, taky se to projevuje ve výši dotací nestátním vlastníkům, ale Lesy ČR počítají až se 40 procenty přirozené obnovy. U nově vysazovaných porostů tam smrk dosahuje v některých oblastech maximálně 20 procent, zejména v nižších polohách. Celorepublikově vychází z poslední inventarizace smrk při nové výsadbě na necelou třetinu, zbytek jsou ostatní dřeviny.

Nestálo by za to upravit Fond zakladatele, kam Lesy ČR odváděly peníze do státního rozpočtu? Vznikl v době hospodářské krize, měl logiku, ale teď jsou v krizi Lesy.

Lesy ČR už neodvádějí nic. V roce 2018 jsme odvod snížili, v roce 2019 se neodvedlo nic a nepočítáme s tím minimálně dalších čtyři až pět let. Minimálně. Loni jsme dali na obnovu lesa 3,6 miliardy nestátním vlastníkům, Lesy ČR a Vojenské lesy nedostaly ani korunu, musí se s tím poprat samy. Budou takzvaně ve ztrátě, ale v rámci dlouhodobého horizontu je to malý výkyv. Nebudu malovat rozpočty a věci na růžovo, říkám, jak to je – do slušné kondice se mohou dostat během čtyř až pěti let. Co v tom pomůže: budeme navíc rozšiřovat vlastní přímo řízené závody, už se rozšířilo z řádově 80 tisíc hektarů na 140 tisíc hektarů, a změnili jsme obchodní model.

Jak?

Rozdělili jsme zakázky na poražení kmene, prodej a obnovu, potlačíme ty komplexní. Chceme si čím dál víc dřeva začít obchodovat sami, ve vlastní režii, minimálně z pětadvaceti procent a dalších 25 procent se prodává v aukci „na stojato“, takže zhruba polovinu dřeva si budou Lesy prodávat samy.

Podle některých expertů by s emisemi pomohlo i zaměřit se na plýtvání s potravinami. Chystáte něco?

Jsme jediný resort, který podporuje potravinové banky, řádově kolem sta milionů korun ročně, na provoz i investice. Vedle toho říkáme spotřebitelům, aby si kupovali kvalitní jídlo, tlačíme osvětovou kampaní.

S tím souvisí, že by bylo v rámci zemědělství dobré pěstovat víc plodin k jídlu a ne těch technických. Půjdete tímto směrem, i v souvislosti s potravinovou soběstačností?

To je složitější otázka. Naším cílem je samozřejmě mít co nejmenší závislost na dovozu, konzumovat co nejvíc produktů odsud. Má to vliv i na uhlíkovou stopu. Opět záleží na spotřebiteli a tam je potřeba dělat osvětu, protože spotřebitel rozhoduje, co si kupuje. Jestli česká jablka, nebo z druhého konce světa. Je to ten stejný spotřebitel, který říká, ať omezíme uhlíkovou stopu, emise, a pak jde a nekoupí si české jablko. Souvisí to i s výměrami plodin – čím víc bude mít spotřebitel zájem o české potraviny, tím víc se tu budou vyrábět a tím menší plocha zbude na technické plodiny. Ale je potřeba taky říci, že zemědělci na půdě podnikají. Jsou s přírodou spjatí víc než kdokoli jiný, ale pokud je velká poptávka po kukuřici nebo řepce, musejí se nějak ekonomicky zabezpečit. Výměra řepky nám klesla a je to jen díky trhu, díky tomu, že není jisté, co bude s biopalivy.

Stát tomu může pomoct, jako to dělají třeba Bavoři. Opravdu hodně dotují lokální producenty, na každém mléku je fotka farmáře, od kterého pochází, málem i krávy, která se dojila. Člověk k tomu získává vztah a i cena je díky dotaci přívětivá.

Je to přesně otázka peněz. Máme program Regionální potraviny, to jsou malí výrobci, pak je tu Klasa. Do národních dotací dáváme ročně zhruba 4 miliardy korun, v tuto chvíli víc nemáme. Ukáže se i v nové zemědělské politice, kde říkáme, ať má zemědělec malou mlékárnu, ať zpracovává. Přímo do výroby, dotací do cen, nedáváme tolik co země na západ od nás, ale i tam je to hodně o kampani. My dáváme ročně řádově 200 milionů korun, tam jsou to stejné miliony, ale v eurech. Ani Rakušan se nenarodí jako přesvědčený Rakušan, vychovají ho k tomu, aby měl rád rakouské potraviny. Proto ale říkám, že je to spotřebitel, kdo rozhodne, jestli chce český med, sýr, ovoce. Chceme, aby řetězce prodávaly, pokud možno, zboží z České republiky. Dokud to řetězce nepochopí a nebudou primárně preferovat zboží domácí, bude pořád problém.

A co starší prezidentův nápad na vybudování sítě národních prodejen?

Cesta by to byla, ale stát nemůže budovat řetězec jako takový. Bylo by vynikající, kdyby to v Česku vzniklo. Snad si to nějací investoři v oboru vyhodnotí jako dobrý nápad.

  • Tisk stránky
  • Poslat e-mailem