Podpoříme ty malé

Zemědělská velkovýroba se podepsala na kvalitě půdy i životního prostředí v Česku. Ministr zemědělství hledá řešení, jak přinutit firmy hospodařit šetrně a nepoškodit přitom velké farmy, které vládnou zdejšímu trhu. Zpřísní podmínky pro čerpání dotací.

Ministr zemědělství Miroslav Toman často slýchá kritiku, že straní velkým zemědělcům. V Bruselu například neustále ostře vystupuje proti zredukování dotací pro zemědělské kolosy, které chce Evropská komise zavést po roce 2021. Dotování velkovýrobců podle některých odborníků přispívá k ničení krajiny, negativně dopadá na kvalitu půdy i vodních toků. Peníze by tedy měly směřovat k farmářům, kteří hospodaří šetrně.

Toman odmítá, že by velké firmy upřednostňoval. V rozhovoru pro HN uvedl, že zpřísní podmínky čerpání dotací pro všechny a nebude čekat na pokyn z EU. Změny přijdou už od roku 2020. „Říkám, pojďme dodržovat základní pravidla: organická hmota do půdy, trvalá péče o krajinu, zadržování vody v krajině, protierozní opatření. To jsou věci, které musí dodržovat malí i velcí bez rozdílu,“ říká. „Když to nebudou dodržovat, sáhneme jim na dotace,“ varuje ministr.

Tomanova pozice není jednoduchá. Na jedné straně čelí zhoršující se kvalitě zemědělské půdy a problémům se suchem. Na druhé straně zasedá ve vládě premiéra Andreje Babiše, který vybudoval holding Agrofert, největšího pobírače zemědělských dotací v Česku. Zároveň musí odolávat silné lobby velkých firem zastupovaných především Agrární komorou ČR. Její šéf Zdeněk Jandejsek je generální ředitel skupiny Rabbit – také jeden z největších čerpačů dotací v Česku.

Evropská komise stále trvá na povinném zastropování dotací. Pokud to projde, velké farmy přijdou po roce 2021 o část peněz z evropského rozpočtu. Dotace se dnes odvíjejí od rozlohy obhospodařované půdy nebo velikosti chovaného stáda. Peníze se mají přelít do podpory menších zemědělců. Vy to odmítáte. Proč?

Odmítám povinnost zastropování, ale prosazuji, aby bylo dobrovolné. Zdůrazňuji – dobrovolné. Podmínky si potom můžeme sami nastavit. Myslím si, že každá země si procházela určitým vývojem, tomu musíme zemědělství v jednotlivých zemích přizpůsobit. Nemůže být všechno jednotné a komplet stejné. Průměrná výměra českých farem je největší v Evropské unii, je to výsledek komunistické kolektivizace v 50. letech.

Jaký argument komise používá, když vás chce přesvědčit, abyste na povinné zastropování přistoupil?

Já jsem ještě neslyšel jediný rozumný argument.

Mnoho studií říká, že hospodaření velkých kolosů není šetrné vůči životnímu prostředí, dopadá například na kvalitu půdy. Nebylo by dobré strukturu českých farem změnit?

To si nemyslím. Na kvalitu půdy nemá dle mého názoru primárně vliv velikost farmy, ale práce zemědělců, kteří ji obhospodařují. Zásadní je množství organické hmoty v půdě, pravidelné střídání plodin a podobné věci. K tomu potřebujeme živočišnou výrobu, kterou mají z 80 procent ty velké firmy. Menší farmy mají převážně rostlinnou výrobu nebo jsou specializované. Pokud chceme kvalitní půdu, musíme s těmito fakty pracovat.

To sice ano, ale velké farmy mají výhodu z rozsahu. Mohou například nabídnout nižší cenu obchodním řetězcům za své výrobky nebo platit dražší nájem zemědělské půdy. K tomu čerpají podporu z dotací. Co uděláte, aby se malé farmy udržely na trhu a struktura českého zemědělství byla pestřejší?

V novém období plánujeme dát zemědělcům na prvních 150 hektarů vyšší podporu (pravidla pro čerpání dotací nastavuje EU na sedm let, nové podmínky by měly platit od roku 2021, pozn. red.). Tím dostanou velmi zvýhodněné podmínky. U dalších hektarů se to potom může postupně snižovat. Chci, aby měli fixní peníze, aby byli zvýhodnění v platbách na první hektary či na zvíře, což dnes neexistuje. Pozemky si pak mohou dokupovat. Také chceme zvýšit podporu pro mladé zemědělce.

Tím vyřešíte výhodu z rozsahu?

Já výhodu z rozsahu neřeším. Jsem pro zvýhodnění malých a mladých farem, ale chceme po nich nějakou produkci.

Bývalý ministr životního prostředí Ladislav Miko a další experti nedávno vyzvali vládu, aby změnila podmínky pro udělování dotací. Chtějí, aby přednost dostaly podniky hospodařící ekologicky. Péče o půdu je podle nich v Česku horší než v okolních zemích. Je podle vás ve veřejném zájmu finančně podporovat velké podniky, jako je například holding Agro Měřín nebo skupina Rabbit?

Nemohu to dělat tak, že se zaměřím na jednu nebo druhou firmu. Nebudu říkat, jestli podporuji velké nebo malé podniky jako někteří moji předchůdci. Chci to obecně nastavit spravedlivě.

Co pro to uděláte?

Říkám, pojďme dodržovat základní pravidla – organická hmota do půdy, trvalá péče o krajinu, zadržování vody v krajině, protierozní opatření. To jsou věci, které musí dodržovat malí i velcí bez rozdílu.

Velké farmy to dnes dodržují?

Máme tady velké podniky, které hospodaří dobře a špatně. Máme tady malé podniky, které taky hospodaří dobře a špatně. Od příštího roku zpřísníme pravidla. Na pozemcích ohrožených erozí už nebude možné pěstovat jeden druh plodiny na ploše větší než 30 hektarů. Dotkne se to zhruba čtvrtiny orné půdy v Česku. Omezili jsme používání glyfosátu na rostliny, které jsou určené k potravinářským účelům. Když to nebudou dodržovat, sáhneme jim na dotace.

Podmínky pro čerpání dotací tedy zpřísníte už od příštího roku?

Ano.

Budete to kontrolovat?

Samozřejmě.

Je takové zpřísnění ekologických požadavků dost?

Teď jsme je dokončili. Necháme to běžet a výsledky potom musíme vyhodnotit.

Jde o kompromis mezi lobby velkých a malých zemědělců?

V tuto chvíli je to maximum možného.

Do budoucna tedy nevylučujete další zpřísnění?

Nevylučuji. Především ale musíme podmínky vymáhat. Jestli někde proběhne například erozní událost, bude se tam špatně hospodařit a bude to zařazené mezi pozemky ohrožené erozí, zemědělec přijde o peníze.

Český venkov trpí vylidňováním, lidé se stěhují za prací a životem do měst. Důsledkem toho je například výrazný růst ceny bytů. Kvalitu života na venkově podpoříte, když pošlete peníze těm firmám, které je využijí v daném regionu, ne někam do centrály holdingu, který je použije na financování jiných aktivit.

Jenže třeba právě živočišnou výrobu, která zaměstnává dost lidí, dělají často velké farmy. Když budu mít malou farmu, budu si ji obhospodařovat sám. Když se podívám na počet zaměstnanců velkých a středních farem, je v tom rozdíl.

Jak s pomocí dotací zastavit vylidňování venkova?

Pokud bude víc živočišné výroby, zaměstnáme víc lidí.

Takže podpora živočišné výroby. A co dál?

Také podpora diverzifikace výroby na venkově, podpora dalších podnikatelských činností a tak dále. Jenže s tím je spojené nebezpečí propojitelnosti podniků.

Komise požaduje, aby státy propojení mezi podniky nově sledovaly. Dnes například žádají firmy o podporu každá sama za sebe bez ohledu na to, jestli patří do nějakého holdingu. Proč to Česko odmítá?

Protože není jasné, do jaké míry se má to propojení sledovat. Uvedu příklad: bratr bude mít výrobní firmu a já budu mít statek. Budeme si vzájemně vypomáhat a vyměníme si místa v dozorčích radách. Je to propojitelnost? Pokud ano, už nemusím mít nárok na dotace.

Komise ještě neřekla, do jaké míry chce propojení podniků sledovat. Jak se nyní vyvíjí debata kolem této podmínky? Bude se propojení vztahovat na zaměstnance, rodinné příslušníky nebo zahraniční vazby?

Debata je složitá. Takové otázky tam kladu taky. Například se ptám, zda se za propojenost bude považovat případ, kdy budu mít v Česku farmu a v zahraničí jiný podnik.

Jaké by bylo podle vás ideální nastavení?

Já bych to nesledoval. Možná kapitálová propojitelnost podniků by šla, ale s otazníkem.

Cílem je zabránit, aby dotace nepobíraly firmy, které se zemědělství věnují pouze okrajově, ale jejich hlavní příjmy pocházejí z jiné činnosti.

Vůbec bych to nehodnotil, kdyby to bylo na mně. Sledoval bych vlastní přístup k zemědělství, péči o krajinu, produkci a podobné věci. Jestli někdo vlastní vedle farmy například prodejnu pneumatik, je jeho svobodné rozhodnutí. Když bude šikovný farmář, bude dobře podnikat a naskytne se mu investiční příležitost, co udělá? Nebude investovat, protože by přišel o dotace?

S tím souvisí definice takzvaného skutečného zemědělce. Platí, že podporu na obhospodařování půdy a chov zvířat získá každý farmář, který o ni požádá. Od roku 2021 to podle komise mají být jen ti, pro něž je zemědělství hlavním zdrojem obživy. Proč nesouhlasíte?

Evropská unie dlouho podporovala diverzifikaci činností na venkově, tak zemědělci diverzifikovali. Například si vedle farmy otevřeli hotel. Teď když budou mít větší příjmy z hotelu, mohli by o dotace přijít. Pokud ale zemědělec pečuje o půdu, dodržuje ekologické zemědělství, složení plodin, osevní postupy, má včely a tak dále, tak co budu hodnotit? Jde o společenský přínos zemědělce, nebo o to, že dělá i jiný byznys?

Země mají definici nastavit podle vlastních specifik. Jak by to mohlo vypadat v Česku?

Musíme to udělat co nejméně složitě. Jde mi hlavně o to, aby se zemědělci starali o krajinu, aby něco produkovali, aby z toho byl ekonomický výnos a tak dále.

Kolem čeho by se česká specifika točila?

Mám představu, ale nebudu ji vzkazovat přes média.

Nás zajímá váš názor.

Můj názor není podstatný. Zemědělec by se měl ekonomicky uživit, měl by produkovat a měl by se dobře starat o krajinu – a to do definice skutečného zemědělce potřebujeme dostat. Nesmí to být moc detailní. Znamenalo by to zbytečnou administrativu, což by zase odnesli ti malí.

Váš plán zavést v Česku ústavní ochranu vody, díky níž by třeba podzemní vodu jednoznačně vlastnil stát, zatím nevychází. Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek ještě jako šéf Legislativní rady vlády tvrdil, že by to nepřineslo vyšší ochranu vody. Co s tím bude dál?

Stejně to podáme. Důvodem ústavní ochrany je určitá zranitelnost vody především v souvislosti s nastupujícími klimatickými změnami. Je nezbytné, aby stát chránil svoje zdroje. Můžeme se inspirovat na Slovensku, které chrání vodu v ústavě i vodním zákoně. O nejvhodnější formě návrhu této změny nyní diskutujeme.

Plánujete i další kroky v boji se suchem?

Chceme, aby si lidé na svém pozemku mohli vybudovat rybník rychleji než doposud. Podle našeho návrhu novely vodního zákona by ho mohli až do rozlohy dva hektary postavit jen na takzvané ohlášení.