Nenávist k uprchlíkům nikam nevede

3. 9. 2015

Hospodářské noviny, 3. září 2015

UPRCHLICTVÍ JE NEJVĚTŠÍ ZKOUŠKOU EVROPY. S NENÁVISTÍ DALEKO NEDOJDEME. NENÁVIST UMÍ PLODIT JEN DALŠÍ NENÁVIST. KONCE MOHOU BÝT ŠÍLENÉ.

V Sýrii bylo vyhnáno z domovů na deset milionů obyvatel. Vyhnaly je chemické zbraně, kazetová munice a další zakázané prostředky. Dnes jsou čtyři miliony Syřanů uprchlíky za hranicemi, z toho žije třetina v Libanonu, třetina v Turecku, další v okolních zemích. Ale musí utíkat dál – situace v regionu je nestabilní. V sousedním Iráku v důsledku ozbrojeného konfliktu lidé utíkají z domovů také. Nejméně milion osob už je na cestách, stovky tisíc jsou uprchlíky v sousedních zemích. Utekli před radikálními bojovníky Islámského státu, z míst, kde křesťané žili po dva tisíce let. Dnes je téměř milion křesťanů pryč. Umíte si představit prázdné kostely, prázdné čtvrti, prázdná města, kde dříve žili? Vydali se do pouště, aby zachránili holý život, protože na výběr dostali buď okamžitou smrt popravením, nebo přísahu věrnosti místním bojovníkům. Z Mosulu se po dvou tisících letech stalo město duchů. A připočteme-li etnické, náboženské a kmenové konflikty v Africe, dozvuky války v Afghánistánu, vidíme, že budeme muset více než kdy v minulosti jednat odpovědně a strategicky.

Lekce z minulosti

Je jasné, že uprchlictví a migrace lidí z Afriky a Blízkého východu do států EU se staly tou nejtěžší a největší výzvou pro evropské národy po skončení studené války. Obstojíme v ní? Jak máme reagovat? Snad nám pomůže naše minulost.

Na různých kontinentech světa žije dnes na 480 milionů těch, kdo kdysi utíkali z Evropy. Jde o oběti válek, pronásledování, politického teroru. Mezi nimi jsou i ti, kdo utíkali z Československa a nedobrovolně museli žít v zahraničí. I přes určité problémy všichni dostali novou šanci. Například v devadesátých letech, když na Balkáně zuřila válka, tak počet uprchlíků přesáhl dva miliony. Největší nápor uprchlíků zažila Česká republika na přelomu tisíciletí. Od roku 1998 do roku 2005 požádalo o mezinárodní ochranu v České republice přibližně 67 000 uprchlíků. I tehdy bylo třeba odvahy státníků, aby se přimluvili za jejich přijetí a rozložili břemeno na více zemí. Německo, které bylo cílem velké části uprchlíků, volalo ústy kancléře Helmuta Kohla po větší solidaritě. A bylo nakonec vyslyšeno. Mnoho uprchlíků našlo přístřeší i v České republice. Proč tehdy vládnoucí politici včetně Miloše Zemana nebo Václava Klause nebrojili proti uprchlíkům? Přicházeli k nám stejně jako dnes, po tisících, křesťané, muslimové i nevěřící. A proč dnes stejní politici volí mnohem agresivnější a netolerantní postoje? Navíc – za prvních šest měsíců tohoto roku u nás požádalo o mezinárodní ochranu jen 784 lidí, z toho 380 bylo z Ukrajiny a 98 z Kuby. Ze zemí jako Sýrie nebo Afghánistán bylo pouze několik desítek uprchlíků, z toho většina žen a mladistvých.

Často slyšíme a používáme věty o evropských hodnotách, o evropské civilizaci. Ale nejsou naše hodnoty utvářené zároveň i tím, v co věřili naši předkové, kteří četli Bibli? Neměli bychom se právě dnes zamyslet nad vlastními kořeny? Krásný příběh z Bible je přece o MILOSRDNÉM SAMARITÁNOVI. Zde nacházíme návod, jak se chovat. V příběhu šli kolem zmláceného a okradeného člověka různí místní hodnostáři, ale zraněnému nepomohli. Pomohl až cizinec – samaritán, který mu obvázal rány a zaplatil za jeho léčbu. Najdeme dost odvahy k tomu přijmout potřebné i dnes? Kdo z nás bude mít odvahu postavit se nenávisti?

Úkoly pro Evropu

Postavit se nenávisti samozřejmě neznamená naivně a velkoryse přijímat každého, kdo zaklepe na naše evropské dveře. To v žádném případě. Před státy EU stojí tři základní úkoly. Za prvé, aby se počet uprchlíků nezvyšoval. Za druhé, aby ti, co jsou ještě doma, neměli důvody k odchodu, a ti, kdo mají nárok na naši pomoc, ji dostali urychleně. A nakonec, musí začít fungovat návratová politika, aby uprchlíci znali podmínky, za nichž budou odmítáni, nesplňují-li kritéria. Jedno je ale jisté. S nenávistí daleko nedojdeme. Nenávist umí plodit jen další nenávist. A konce mohou být šílené.

Marian Jurečka
ministr zemědělství

Tyto webové stránky využívají k analýze návštěvnosti soubory cookies. Pokud váš internetový prohlížeč má v nastavení cookies povoleny, je nezbytný váš souhlas s použitím této technologie.

Více informací

Chyba komunikace se serverem

Nastaly technické problémy. Zkontrolujte prosím připojení k síti, a pokud pracujete jako přihlášený uživatel, ověřte prosím nastavení VPN a stav přihlášení.