Ministr Toman o boji se suchem a situaci v zemědělství pro Hospodářské noviny

V boji se suchem, které odborníci hodnotí jako nejhorší za posledních pět století, chce mít ministr zemědělství Miroslav Toman v záloze 31 míst, kde by se v budoucnu mohly stavět nové vodní nádrže. Přibyly by tak na seznam, kde je už teď nachystaných 65 lokalit. Nádrže by lidem měly poskytnout další zdroje vody. Tomanův úřad však může narazit, jako v jiných případech z minulosti, na ministerstvo životního prostředí Richarda Brabce (ANO). „My chráníme v první řadě lidi, oni chrání krajinu,“ vysvětluje v rozhovoru pro HN Toman. Sám přitom nevěří, že se shodnou na všech 31 lokalitách.

HN: Ministr životního prostředí Richard Brabec před novináři zmiňoval, že se někdy hádáte. O čem?

Neřekl bych, že se hádáme, je to normální výměna názorů. My jsme hospodářské ministerstvo a vycházíme z pozice, že by krajina měla být obhospodařovaná. Chráníme v první řadě lidi, oni chrání krajinu. Na některé věci máme přirozeně odlišný názor.

HN: Na které?

V minulosti jsme se bavili o hubení hrabošů nebo o Novomlýnských nádržích, u kterých chceme zvednout hladinu o 35 centimetrů. Nyní řešíme 31 nových lokalit, na kterých by v budoucnu mohly vzniknout vodní nádrže. Ministerstvo životního prostředí už souhlasilo se dvěma. Věřím, že se dohodneme na více než dvou třetinách lokalit, nicméně jednání s ministerstvem životního prostředí v tuto chvíli probíhají a uvidíme.

HN: Jak mohou tyto nádrže v boji se suchem pomoci?

Budoucím generacím by mohly sloužit jako eventuální zdroj vody. Neznamená to, že tam zítra začneme betonovat. Bude to chráněné území, na kterém bude možné vybudovat vodárenskou nádrž, když bude potřeba.

HN: Dříve tu byly plány na zavlažovací kanály, počítá se s nimi dál?

Do začátku června chci mít analýzu, které z těch předešlých plánů na zavlažovací soustavy můžeme použít a kolik to bude stát.

HN: Bude letos na boj se suchem více než loňských 13,7 miliardy korun?

V letošním roce to bude podobné. Minimálně. Bude záležet, jak se bude vyvíjet evropský Program rozvoje venkova, který spadá po ministerstvo zemědělství.

HN: Půjde o zadržení vody v krajině, vodohospodářská opatření a lesy. Na co jde nejvíce peněz?

Jedno souvisí s druhým. Těch 13,7 miliardy jde do půdy, lesů, vodovodů, rybníků a dalších věcí a je to provázané. Například když podporuji živočišnou výrobu a mám k dispozici organickou hmotu do půdy, jako je hnůj nebo odumřelé části rostlin, to také znamená boj proti suchu. Nejvíce peněz obecně půjde na vodní hospodářství.

HN: Čekáte letos sucho horší, nebo lepší než v předchozích letech?

To je jako věštění z křišťálové koule. Sucho je strašně široký problém. Je sucho zemědělské, když teď ozimy a jařiny dostanou vodu, mohou ještě vyrůst. Nejde jen o množství vody, ale také o zvyšující se teplotu. Pak je sucho vodohospodářské. Bylo by potřeba doplnit podzemní vody a to může trvat několik let. Někteří odborníci říkají, že k tomu musí pršet další dva nebo tři roky. Jiní tvrdí, že pět let.

HN: Nebylo by lepší, aby se zemědělci přizpůsobili v tom, co pěstují?

Nebudu říkat, co by měli zemědělci pěstovat, to musí vědět nejlépe sami. Dostali bychom se do plánovaného hospodářství a v něm už nejsme. My budujeme závlahy. Musíme také zohlednit, která rostlina je náročná na vodu.

HN: Jak by podle vás mělo vypadat ideální pole?

Kulturní krajina je obhospodařovaná krajina. Tím myslím, že by na poli měl být dostatek organické hmoty, pravidelné střídání plodin a meziplodiny. Zároveň by tam měla být protierozní opatření podle toho, kde a v jakých podmínkách se půda nachází.

HN: Od letoška platí omezení pěstovat jednu plodinu na 30 hektarech půd ohrožených erozí. Zemědělci to kritizují jako omezení podnikání. Jak jste došli k téhle rozloze?

Vedli jsme dlouhou debatu, jestli 10, 30 nebo 50 hektarů. Kdybychom to stanovili pouze na pěti hektarech, znamenalo by to více přejezdů traktory a tím bychom zatížili zemědělce i životní prostředí. Odborníci se nakonec shodli, že u 30 hektarů bude zátěž nejmenší. Považuji to za dobrý začátek.

HN: Jak velká část ploch splňuje, co popisujete jako ideální pole?

Omezení maximální výměry jedné plodiny na 30 hektarů se týká erozně ohrožené půdy, 25 procent orné půdy. To je první krok a od příštího roku se to bude týkat celého Česka. Nemůžeme ale očekávat, že se situace změní ze dne na den. Do budoucna by měly zmizet velké lány kukuřice, obilí a dalších plodin.

HN: Koronavirus zavřel hranice a do Česka se nedostali sezonní pracovníci. Kolik jich chybí?

Chybí až 3,5 tisíce lidí, zemědělcům se však podařilo založit úrodu. Spolupracujeme s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, Českou zemědělskou univerzitou v Praze a Mendelovou univerzitou v Brně a vyzývali jsme studenty i veřejnost, aby šli zemědělcům pomoci. Pomáhají i nevládní organizace. Mnohem více pracovníků ale bude potřeba na sklizeň. Například v ovocnářství by mohlo v červnu chybět tisíc sezonních pracovníků, později to může být až pět tisíc. Zelinářům teď chybí asi 1500 lidí, ale od června do října jich může scházet přibližně pět tisíc. Celkem do Česka přijíždí každoročně zhruba 20 tisíc lidí a střídají se na různých sezonních pracích od založení až po sklizeň.

HN: Zemědělci se bojí, že uvolnění režimu na hranicích od 11. května pro sezonní pracovníky moc nepomůže. Co děláte pro to, aby na sklizeň lidé nechyběli?

Jednáme s ministerstvem zahraničních věcí a ministerstvem vnitra o prodloužení pracovních víz cizinců, kteří v Česku už jsou. Jednáme také o tom, aby se sem pracovníci ze zahraničí mohli dostat. Bohužel situace na Ukrajině je taková, že dochází k prodloužení nouzového stavu do 22. května a jsou zavřená vízová centra. Situace je stejná i v ostatních státech Evropské unie, kterým také sezonní pracovníci chybí.

HN: Co teď může udělat zemědělec, když potřebuje lidi ze zahraničí?

V první řadě je musí mít domluvené. Musí mít povolení z úřadu práce a náležitosti kolem ubytování. Pracovník musí žádat na českém velvyslanectví v dané zemi o sezonní vízum na 90 dnů. Musí přijet s potvrzením, že nemá koronavirus, a po dvou týdnech si v Česku test zopakuje. Nebo musí mít potvrzení od ministerstva zemědělství o nezbytnosti své přítomnosti v Česku, které mu umožní překročení státní hranice, a test na koronavirus absolvuje až po příjezdu.

HN: Kdyby sezonní pracovníci nedorazili, co to může udělat s cenami ovoce a zeleniny, které nyní rostou?

To nezávisí jenom na sezonních pracovnících. S jejich zajištěním mají problémy i Španělsko, Itálie, Francie či Německo a další státy Evropské unie, ze kterých ovoce a zeleninu dovážíme. Nedostatek na trhu může mít vliv na cenu. Proto se musíme snažit do budoucna navýšit výměru ovoce a zeleniny v Česku. V mimořádném kole Programu rozvoje venkova půjde miliarda na živočišnou výrobu, 800 milionů na rostlinnou výrobu a 1,6 miliardy na zpracování. V rostlinné výrobě cílíme především na ovoce, zeleninu, brambory a chmel. Když budeme méně závislí na dovozech, ceny se stabilizují.

HN: Nepovede to k dalšímu zvýšení cen potravin? Drůbežáři mluví o levných dovozech vajec z Polska.

Ne. Když se v případě ovoce a zeleniny na evropském trhu něco stane a v Česku je mít nebudeme, cena vyletí nahoru, protože jsme závislí na dovozech. Když bude v Česku dlouhodobě vyrovnaná nabídka a poptávka, ceny se stabilizují a nebude docházet k takovým výkyvům. Ke drobným výkyvům dojít může, protože jsme otevřený trh.

HN: A co vejce?

Záleží na zákaznících. Ti se rozhodnou, jestli dají přednost českým vejcím nebo české zelenině. My nastavíme podmínky, aby zemědělci mohli pěstovat, ale zákazník musí chtít kupovat české věci. Všichni jsou dnes „zelení“ a pak jedí mrkev z Chile.

HN: Sílí snahy o potravinovou soběstačnost i v dalších evropských zemích?

Každý stát se snaží podporovat svou výrobu. Jedna věc je vyrábět pro domácí trh a druhá možnost je exportovat. Když nejsem silný na domácím trhu, nebudu exportovat. Když se podíváte na Němce, Španěly, Poláky a další, všichni podporují domácí výrobu. Mají ji větší než domácí spotřebu a tím zabezpečí svůj trh. Když jim nikdo nic nepřiveze ze zahraničí, tak to prostě mají doma.

Je mi jedno, jestli někdo řekne „největší sucho za 500 nebo 100 let“. Pro mě je důležité, že sucho tady je.