Komentář ministra ke zdanění masa

Před několika dny jsem si přečetl novinový článek, který pojednává o návrhu nizozemské Koalice pro skutečné ceny živočišných bílkovin (TAPP). Ta navrhuje zavést „poplatek za udržitelnost masa“, zjednodušeně řečeno prostou, avšak naprosto brutální daň z masa. Ta by měla být ve výši 117 korun za kilogram hovězího, 90 korun za vepřové maso a 37 korun v případě masa kuřecího.

Lehký úsměv mi postupně zmrznul, když jsem pochopil, že nejde o novinářskou kachnu, ale o vážně míněný návrh, kterým se už zabývají některé frakce Evropského parlamentu. Do deseti let by se měla vlivem zavedení této daně snížit spotřeba hovězího masa v celé Evropské unii o dvě třetiny, v případě vepřového pak o 57 procent a u kuřecího masa asi o třetinu. To vše zabaleno do líbivého argumentu snížení ekologických dopadů.

Přitom jde o laciný populismus bez hlubšího zamyšlení, který musím jednoznačně odmítnout. Naprosto nechápu nesmyslné zdražení masa, které by zapříčinilo jeho horší dostupnost pro široké vrstvy obyvatelstva. Lidé by nejspíš maso nepřestali jíst, jen by začali kupovat jeho levnější druhy.

Další dopady by byly ještě drastičtější. Právě v živočišné výrobě jsou jen v České republice zaměstnány desetitisíce lidí. Pokud by skutečně došlo v průběhu deseti let k navrženému snížení produkce masa, o práci by u nás jen v zemědělství přišlo podle výpočtu Ústavu zemědělské ekonomiky a informací téměř 22 tisíc lidí, což je více než pětina všech lidí zaměstnaných v zemědělství. V celém agrokomplexu by pak zůstalo bez práce více než 53 tisíc lidí.

Katastrofální by byly rovněž dopady do stavu naší krajiny. Živočišná výroba je nezbytná pro zajištění dostatku organické hmoty v půdě. Bez organiky se ze zemědělské půdy stane jen prach, který nedokáže zadržet vodu a bude neúrodný. Takto zdevastovaná půda velmi snadno podléhá erozi, ať už větrné, nebo vodní, a tak nám nakonec může doslova zmizet před očima.

V době, kdy každý den hovoříme o opatřeních k lepšímu zadržování vody v krajině, kdy se snažíme snižovat množství umělých hnojiv a nahrazovat je hnojivy organickými, je utlumení živočišné výroby nesmysl. Ano, uvažovat o redukci chovů lze v některých zemích, kde mají na jeden hektar násobně více dobytka než u nás a snížení chovů by nemělo tak drastický dopad na množství organické hmoty v půdě. Například právě v Nizozemsku mají téměř čtyři takzvané velké dobytčí jednotky (VDJ) na jeden hektar, zatímco u nás je to jen 0,3 VDJ na hektar. Nedovedu si představit, že bychom naše chovy skotu ještě více zredukovali.

Jaký by byl výsledek zavedení tak vysoké daně na maso? Jsem přesvědčen, že k výraznému snížení jeho spotřeby by to nevedlo. Jen by to poškodilo evropské zemědělce i Evropu jako celek. Maso by k nám putovalo z jiných zemí a světadílů na obrovské vzdálenosti, deklarovanému snížení uhlíkové stopy navzdory. To musím jako ministr zemědělství jednoznačně odmítnout. Budu bojovat za to, aby tento návrh zůstal navždy jen na papíře.