Dovolená na traktoru – rozhovor s ministrem Marianem Jurečkou

30. 6. 2015

TÉMA, autor: Jakub Pokorný, 26. června 2015

Rozhodně není pravidlem, aby se ministrem zemědělství se stal „praktikující“ farmář. MARIAN JUREČKA (34), první místopředseda KDU-ČSL a nejmladší ministr Sobotkovy vlády, ale tu a tam jezdí na traktoru ještě dnes. Ostatně, pořád neztratil ani mluvu farmářů, třeba když v rozhovoru pro TÉMA mluví o tom, že „dělal prasata včetně celého výkrmu“.

Zemědělci vždycky měli image těch, kteří si pořád na něco stěžují - na sucho, moc dešťů, nízké výkupní ceny. Jste také takový stěžující si zemědělec?

Nikdy jsem takový nebyl a vždycky mně to na části kolegů vadilo, že ze sebe děláme takové uplakánky. Buďto prší moc, nebo naopak málo, nízké ceny, dotace... Ano, pohybujeme se v oboru, který je závislý na počasí. To přece všichni víme. Ale naši předci, to byli hrdí lidé a lidé vážení na vesnici, a ne někdo, kdo vypadá jako stěžovatel.

Překvapilo mě, že zveřejňujete na své internetové stránce i jako ministr pořád číslo svého mobilního telefonu. Nevolají vám i nějací blázni? Nebo to stejně zvedá asistentka?

Svůj mobil mám pořád u sebe. Lidé toho nezneužívají. Volají ti, kteří jsou v nějaké složité situaci a nevědí si rady při jednání třeba s regionálními úředníky. Takových „jiných“ případů nebo lidí, kteří mají i nějakou duševní poruchu, to je jen jednou dvakrát do měsíce.

Jak je to teď vůbec s vaším hospodářstvím? Kdo se o něj stará v době vaší nepřítomnosti?

Na hospodářství nemám čas ani myšlenky. Dál podniká manželka a ta se věnuje hlavně účetnictví. Pokud jde o práci na polích, tak tam to za mě v drtivé většině udělá bratr, který je také soukromý zemědělec. Pak zbývá několik málo dnů v roce, kdy jsem doma a je vhodné počasí, tak tam mohu něco udělat i já. Ale to spíš o žních, kdy mám dovolenou, a tak ji strávím na traktoru nebo na kombajnu. A rád.

Co se u Jurečků na statku vlastně pěstuje?

Rodiče začali hospodařit v roce 1990 a já v tom prostředí vyrůstal. Na rodinném statku pokračuje prostřední bratr a já jsem na svém hospodářství. Když jsem byl v druháku na vysoké škole, tak jsem dostal možnost hospodařit na dvaceti hektarech. Pak jsme si s manželkou koupili hanácký statek a postupem času se tam výměra rozrostla na dnešních 30 hektarů. Pět nebo šest let jsem dělal prasata, zhruba 40 prasnic plus veškerý výkrm. To bylo do roku 2008, kdy přišla velká krize v oboru a už to nešlo ekonomicky udržet. Skončil jsem s tím a od té doby se věnuji jen rostlinné výrobě. V oblasti Hané blízko Rokytnice u Přerova pěstujeme pšenici, ječmen, řepku olejku, někdy cukrovou řepu a kukuřici.

Vy jste dokonce nedávno na svém blogu napsal, že je vám někdy lépe na traktoru než na ministerstvu.

Pořád to někdy platí. Nechci, aby to vypadalo, že si nevážím práce, kterou dnes dělám. Ale pro člověka, který v tom vyrostl, je být na poli něco jako pro myslivce les. Já si při práci na poli vyčistím hlavu. Při jednom rozhovoru se mě dokonce ptali, jestli to není pod moji úroveň, ale podle mě je to přesně naopak. Člověku to dává možnost vrátit se chvíli nohama na zem a potkat se s lidmi, které zná deset patnáct let a kteří mu řeknou věci na rovinu.

Jste nejmladší ministr této vlády, stal jste se jím už ve dvaatřiceti letech. Není vám líto, že zbytek mládí strávíte na jednáních, místo abyste po večerech někde „pařil“?

Já si mládí docela dobře užil. Nemám pocit, že bych byl nevybouřený. Možná mají moji vrstevníci víc času na koníčky, ale já to vnímám tak, že ministerstvo je jednou v životě. Je to obrovská příležitost.

Ministerstvo můžete zažít i třeba dvakrát nebo víckrát v životě, když budete znovu zvolen. Ale pozoruji dlouho, jak bavíte sociální sítě na účet prezidenta Miloše Zemana, který by vás musel opět jmenovat. A Miloš Zeman nezapomíná...

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel z tohoto úhlu pohledu, ani když jsem psal blog o jeho návštěvě u korunovačních klenotů, ani teď, když tam mám k němu některé komentáře. Snažím se psát věci, které si myslím, bez autocenzury. Ale někdy to fakt musím smazat a říci si, že tohle tam dát nemůžu. Ale určitě nekalkuluji, jestli se prezident při příštím jmenování rozhodne tak či onak.

Vy se teď bavíte v KDU-ČSL, jestli máte být klerikální stranou, nebo ne. Jak to máte s vírou konkrétně vy?

Jsem věřící člověk, katolík. I když mně vždycky vadili politici, včetně těch z KDU-ČSL, kteří primárně zmiňovali, že jsou věřící. O tom by člověk neměl hovořit, když není tázán. Spíš by to mělo být z něj cítit a mělo by to být poznat na tom, co dělá.

Jednou jste mi vyprávěl, jak vaši rodinu postihla kolektivizace, že snad někdo z vašich předků seděl i ve vězení. Snažíte se teď o nějakou rehabilitaci, když i policie vyšetřuje bývalé prokurátory, kteří perzekvovali zemědělce?

V přímé linii mých dědečků nikoho takhle postiženého nemáme. Bylo to v širší rodině jejich sourozenců a bratranců. Tam nevím, že by se tyto kroky děly. Moji rodiče byli ale tvrdě poznamenáni i pokud šlo o to, co mohli a nemohli studovat. Přišli o majetek. Dramaticky to změnilo jejich život. Když nemůžete studovat, co jste chtěli, tak to je docela zásadní věc v životě.

Tak to se pak musím zeptat, jak na vás působí ta galerie fotek ministrů zemědělství tady na chodbě ministerstva. Jednou bude váš portrét viset vedle těch, kteří za to mohli, například třeba ministr zemědělství z konce 40. let a začátku 50. let Július Ďuriš...

Mně to přijde jako obrovský paradox, který se může v historii stát. To by bylo, kdyby můj staříček a dědeček, kteří by byli perzekvováni, soudruhům řekli -vykašlete se na to, stejně tu bude jednou sedět náš vnuk (smích). Je to ale součást dějin tohoto ministerstva. Otec mojí maminky říkával, že je potřeba těm lidem odpustit, ale nezapomenout.

Kromě toho, že jezdíte na traktoru, ještě hrajete na tubu. Jak se to seběhlo, že zrovna na tak neobvyklý hudební nástroj?

Já jsem z pěti dětí a všichni jsme chodili do Lidové školy umění - do lidušky. Já chodil hrát na housle a ukrutně mě to nebavilo. Pak jsem přešel na kontrabas a začal jsem hrát i na tubu, protože v lidušce zrovna nebyl po ruce žádný tubista a já zvládal basový klíč. No a už mi to zůstalo. Hrával jsem v dechovkách a hraju pořád, třeba zrovna teď v sobotu.

 

Tyto webové stránky využívají k analýze návštěvnosti soubory cookies. Pokud váš internetový prohlížeč má v nastavení cookies povoleny, je nezbytný váš souhlas s použitím této technologie.

Více informací

Chyba komunikace se serverem

Nastaly technické problémy. Zkontrolujte prosím připojení k síti, a pokud pracujete jako přihlášený uživatel, ověřte prosím nastavení VPN a stav přihlášení.