Arogance? Ale kdeže!

Především bych se chtěl ohradit proti zlehčování pojmu „veřejný zájem“, kterého se dopouští novinář Petr Havel ve svém článku v souvislosti s tím, jak stát vykupuje pozemky pro stavby ve veřejném zájmu. V případě povodí horní Bečvy je třeba krátce převyprávět jeho příběh: Povodeň v roce 1997 znamenala pro region katastrofu a zcela zničené Troubky se staly dokonce jejím symbolem. Pak, jak je po takových událostech obvyklé, bohužel vyjednávání vodohospodářů o protipovodňové ochraně s vlastníky pozemků a nemovitostí v regionu vázla na přesvědčení, že taková povodeň nemůže přece přijít znovu.

Jenže šestnáct let nato přišla a znovu právě tam, což vzhledem k povaze terénu oblasti není překvapivé. K tomu je třeba dodat, že za posledních 100 let se v oblasti Pobečví vyskytly šestkrát povodně na úrovni zhruba dvacetileté vody, dvakrát dosáhly úrovně padesátileté vody a o těch dvou ještě větších už jsem se zmínil. Už tehdy se objevily otázky, proč stát tuto zranitelnou oblast dávno lépe neochránil. Odpověď je jednoduchá: Vodohospodáři se snažili bez arogance a v naději na dohodu s obcemi a vlastníky pozemků představit a projednat schůdná řešení. Nešlo to snadno, vlastníků pozemků je jen v případě uvažované nádrže Skalička kolem dvou tisíc.

Problematika systémové ochrany před povodněmi v Pobečví je tedy řešena od roku 2011. V roce 2012 byla schválena příprava a realizace konkrétních protipovodňových opatření. Takzvaná I. etapa zahrnuje technická a přírodě blízká opatření zajišťující bezpečné převedení padesátileté vody pod profilem vodního díla Skalička. Druhá etapa pak realizaci samotného vodního díla Skalička, které zajistí zvýšení povodňové ochrany na úroveň povodně z roku 1997, tedy větší než na stoletou vodu. Toto vodní dílo figuruje v celé hierarchii materiálů územního plánování od roku 1969, odkdy je také (i přes postupné úpravy jeho velikosti až do dnešní podoby) celé jeho území trvale hájeno pro účely vodní nádrže. Tyto materiály (politika územního rozvoje ČR, zásady územního rozvoje Olomouckého kraje i územní plány příslušných obcí) byly opakovaně aktualizovány v letech 1997, 2008, 2011, 2014 a 2015. Tyto dokumenty byly ve všech fázích pořizování zveřejněny – s možností namítání a připomínkování obcemi a veřejností – a je k nim, jakožto k veřejným listinám, pro veřejnost neustálý přístup. Není tedy pravda, že nikdo neměl šanci se dozvědět o nenávratnosti investic v daném území. V dalších letech se v přípravách pokračovalo a v roce 2015 vláda rozhodla o způsobu majetkoprávního vypořádání pozemků a nemovitostí a stanovení cen výkupů. Celá věc proto pro nikoho nemůže být novinkou.

Dokonce ani argumentace opřená o případnou změnu poldru na vodní dílo nemá v případě multifunkční farmy, kterou má patrně autor na mysli, žádné opodstatnění. Ta se totiž nachází v zátopě v těsné blízkosti hráze a byla by stavbou vodního díla dotčena v každém případě.

Rozhodně přitom nejednáme za zády dotčených občanů. Není pravdou, jak autor článku uvádí, že byly přijaty zákony, které nahrávají úředníkům na úkor farmářů. Nic takového se nestalo. V konkrétním případě Skaličky jsme do této chvíle jenom letos zorganizovali v daném místě šest veřejných projednávání, do konce března jsme svolali ještě jednání sedmé. Na těchto setkáních informujeme o výkupních cenách i o snaze Ministerstva zemědělství navrhnout letos vládě změnu původně plánovaného suchého poldru, který by ochránil území jen před povodní, na vodní dílo se zásobním prostorem, které pomůže nejen při povodních, ale i při příchodu sucha. Další komunikace s dotčenými obcemi a občany je samozřejmě možná a z naší strany vítaná. Ceníme si toho, že jsou debaty v naprosté většině případů věcné a korektní, třebaže se jich samozřejmě účastní také odpůrci tohoto záměru. Myslím si, že arogance vypadá poněkud jinak.

Ceny výkupů v jednotlivých lokalitách nejsou sice závratné, ale násobné koeficienty jsou takové, že vlastníci tratit rozhodně nebudou. Redaktor Havel ovšem účelově žongluje s koeficienty, a to očividně bez znalosti problematiky. Mediálně známý koeficient ve výši „16“ – tedy šestnáctinásobek obvyklé ceny za výkup pozemku ve veřejném zájmu - naše legislativa opravdu obsahuje, lze ho však využít pouze u staveb dopravní infrastruktury a je tedy zřejmé, že jej nikdo vlastníkům slíbit nemohl, protože se na výstavbu vodních děl a protipovodňových opatření nevztahuje. U nich se běžně vykupuje pouze do výše cen obvyklých bez zohlednění jakýchkoliv motivačních principů. V případě nádrže Skalička je to jinak, schválení motivačních koeficientů vládou umožnilo běžné ceny navýšit. Zde nabízené náhrady tedy představují v rámci přípravy vodních staveb naprostou výjimku, která je ke stávajícím vlastníkům vstřícná (například výkup stavebních pozemků za cenu v rozmezí 457 – 722 Kč/m² podle katastru).

Další nepravdou je, že byla cena stanovena na úrovni „ani ne dvojnásobku průměrné ceny pozemků v ČR“, tento výrok zřejmě opět pramení z hrubé neznalosti pisatele. Motivační náhrady pro  nádrž  Skalička byly u ostatních (zemědělských) pozemků stanoveny ve výši 94 Kč za m². Tato náhrada byla určena na základě cen obvyklých zpracovaných renomovanými znalci pro danou lokalitu, které byly následně navýšeny koeficientem ve výši 3,752. Nabízí se tedy otázka, kdo skutečně manipuluje s fakty a veřejným míněním.

Ještě si neodpustím poznámku k autorovi článku, který se tu snažím uvést na pravou míru.  Kdyby letos přišla na Moravu větší povodeň, patrně by vládě i mně adresoval bojovný titulek, například takovýto: „Ani za dvacet let pro Bečvu nic neudělali!“ A tak se přiznám, že když si mám vybrat mezi nespravedlivou nálepkou arogance nebo neschopnosti či dokonce lhostejnosti, volím raději tu první, protože naopak nečinnost by v tomto případě znamenala, že stát arogantně přehlíží potřeby svých občanů.

A vracím se k pojmu „veřejný zájem“: Pokud se některé z příštích vlád podaří protipovodňovou ochranu horní Bečvy dobudovat, ochrání tak 100 tisíc lidí před povodní v objemu stoleté vody. Podle mne to veřejný zájem je.

 

Marian Jurečka                                                                               

ministr zemědělství